2 Ads 83/2019 — Nejvyšší správní soud

55 Ad 3/2024- 66 - text  10 55 Ad 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Petra Pospíšila a soudců Zuzany Bystřické a Mariana Kokeše ve věci žalobce: AVEC TEAM CZ s. r. o., IČO 45197393 sídlem Panská 25, 686 04 Kunovice zastoupený advokátem Mgr. Petrem Otrusinou sídlem Lešetín II 7147, 760 01 Zlín proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2024, č. j. 5167/1.30/24-3, sp. zn. S9-2023-447 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ze dne 16. 2. 2024, č. j. 34460/9-30/23-13, kterým Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Toho se měl žalobce dopustit tím, že umožnil výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 2. zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do 31. 12. 2023, kdy konkrétně v období od 27. 4. 2022 do 22. 5. 2022 umožnil na pracovišti na adrese S. 573, M., U. H., cizinci ukrajinské státní příslušnosti V. H. výkon závislé práce spočívající v obsluze zařízení ve slévárenství bez povolení k zaměstnání, čímž došlo k porušení § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Za spáchaný přestupek oblastní inspektorát práce uložil žalobci správní trest pokuty ve výši 55 000 Kč. Dále mu uložil povinnost k úhradě nákladů správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že dlouhodobě zaměstnává pracovníky ukrajinské státní příslušnosti. Dotkla se ho tedy situace, která vznikla po napadení Ukrajiny dne 24. 2. 2022, a neváhal se zapojit do vzedmuté vlny solidarity s tisícovkami uprchlíků mířících do České republiky. Protože stávající legislativa nebyla dostatečně pružná, nabyl dnem 21. 3. 2022 účinnosti zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (tzv. lex Ukrajina). Došlo ke spuštění institutu dočasné ochrany a jen do konce roku 2022 bylo vydáno téměř půl milionu těchto pobytových oprávnění. Současně se podle § 8 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. začala všechna platná speciální víza automaticky považovat za víza udělená za účelem dočasné ochrany. Nedocházelo tedy k jejich nahrazování novými vízovými štítky nebo razítky. Držitelé víz získali automaticky i volný přístup na český trh práce. 3. Za těchto okolností měl žalobce zájem zaměstnat ukrajinského státního příslušníka V. H. Před uzavřením pracovní smlouvy si ověřil možnost zaměstnat jej nahlédnutím do jeho pasu, v němž bylo vyznačeno vízum typu „D“, dotazem vůči dotyčnému cizinci a telefonickým dotazem na kontaktním pracovišti úřadu práce v Uherském Hradišti (paní R.). V dobré víře a v legitimním očekávání tudíž situaci vyhodnotil tak, že V. H. má coby držitel víza typu „D“ volný přístup na trh práce a může být zaměstnán. Dne 26. 4. 2024 s ním proto uzavřel pracovní smlouvu s datem nástupu do práce následujícího dne. Ohledně dotyčného zaměstnance dále splnil registrační povinnost u správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny a následně po celou dobu trvání pracovního poměru (tedy do 31. 10. 2022) hradil z tohoto titulu všechny příslušné odvody a daně. Dne 23. 5. 2022 byl V. H. udělen trvalý pobyt v České republice. O tom, že žádal o udělení trvalého pobytu, však zaměstnanec svého zaměstnavatele (tedy žalobce) nijak neinformoval. Žalobce tedy s touto informací nemohl nijak pracovat, přičemž o udělení trvalého pobytu se dozvěděl až následně. 4. Po provedené kontrole uložil oblastní inspektorát žalobci pokutu. Proti ní žalobce brojil odvoláním, neboť ve věci nebyla dána společenská škodlivost coby materiální znak přestupku. Naopak existovaly důvody pro žalobcovu liberaci, oblastní inspektorát svůj opačný závěr dostatečně neodůvodnil. Nebylo zřejmé, co víc by měl žalobce konat, aby v jeho případě byla liberace přípustná. Žalovaný však odvolání zamítl, čímž zkrátil žalobce na právech. 5. Pokud jde o otázku nedostatku společenské škodlivosti, žalobce v odvolání poukázal na to, že plnil veškeré své administrativní povinnosti spojené se zaměstnáváním cizince a hradil za něj veškeré zákonné odvody. Žalovaný však tuto argumentaci vypořádal tak, že žalobcův postup svědčí spíše o jeho neznalosti v oblasti zaměstnávání cizinců. K tomu žalobce nyní dodává, že i kdyby tomu tak bylo, nijak to nevylučuje, že v důsledku jeho aktivity ve věci absentuje společenská škodlivost. V souladu s judikaturou se totiž jedná o zvláštní okolnosti případu, které zásadním způsobem snížily nebezpečnost jeho jednání. Není zřejmé, proč k nim žalovaný nepřihlédl. 6. Žalovaný dále žalobci vytkl, že umožnil cizinci výkon závislé práce na místě, které neprošlo testem trhu práce. Žalobce ovšem jednal v důvěře v předložené vízum typu „D“ a s ohledem na tzv. lex Ukrajina, pročež vycházel z toho, že dotyčný zaměstnanec má přístup na trh práce volný (tj. test trhu práce by byl v tomto případě zcela bezpředmětný). Zejména ale bylo žalobci známo, že dané pracovní místo bylo možné obsadit i cizincem, tj. že prošlo testem trhu práce, neboť na stejné pracovní pozici u koncového uživatele, k němuž byl V. H. žalobcem přidělen k výkonu práce, končilo či mělo končit k datu 29. 4. 2022 minimálně 16 pracovníků (obsluha zařízení ve slévárenství), jimž k uvedenému datu vypršela rozhodnutí o povolení k zaměstnání. V daném období navíc panovala nejistota o tom, kolik ukrajinských pracovníků se vrátí zpět do válkou postižené země. Hrozilo, že výpadek pracovních sil na trhu práce bude ještě větší. Danou pracovní pozici tedy nebylo možné obsadit pracovníky z České republiky. Nadto bylo zastaveno vydávání víz z důvodu uzavření české ambasády v Kyjevě. 7. Co se týče zproštění odpovědnosti za přestupek (liberace), žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že neprokázal existenci konkrétního liberačního důvodu. Žalobce v odvolání specifikoval, v jakých konkrétních krocích mělo spočívat jím vynaložené veškeré úsilí, které po něm bylo možné požadovat. Bylo pak na správních orgánech, aby se s uplatněnou argumentací vypořádaly a svůj názor přesvědčivě odůvodnily. To se však nestalo. Povinnosti řádně odůvodnit své rozhodnutí se nelze zprostit tvrzením, že žalobce byl povinen tvrdit a prokazovat. Pokud žalobce opakovaně poukazoval na to, co vše v dané věci učinil a jaké úsilí vynaložil, nelze za přesvědčivé odůvodnění považovat pouhé konstatování, že liberační důvody nebyly dány, ani že žalobce neučinil vše, co po něm bylo možné požadovat. 8. V. H. bylo vyznačením do cestovního pasu uděleno vízum typu „D“, které může mj. označovat i ta víza, která umožňují volný přístup na trh práce. Označení „D“ víza je povšechné a souhrnně označuje více typů víz, aniž by bylo mezi těmito typy víz v konkrétním dokladu jakkoliv rozlišováno. Pokud přitom cizinec předloží potenciálnímu zaměstnavateli doklad, ve kterém je vyznačeno vízum typu „D“, a prohlásí, že uvedené vízum jej opravňuje k volnému přístupu na trh práce, nelze zaměstnavateli klást k tíži skutečnost, že tomu tak není. Uvedené platí tím spíše v průběhu konfliktu na Ukrajině, který s sebou přinesl možnost udělování dočasné ochrany. Držitelé dočasné ochrany mají zajištěn volný přístup na trh práce, přičemž i víza dočasné ochrany jsou označována písmeny „D“. V době uzavření pracovní smlouvy panovala bezprecedentní situace stran počtu uprchlíků a ani sám stát neměl zpočátku jasno v podmínkách jejich pobytu, typech víz, která jim mají či mohu být udělována, a zaměstnávání, o čemž svědčí i následné vydávání metodik, jak plyne i ze správního spisu. Na vzniklou situaci přitom nelze nahlížet optikou metodik vydaných s odstupem řady měsíců. Navíc, ani zhruba rok po účinnosti lex Ukrajina stále nebylo státu jasné, jak má fungovat udělování víz, resp. jak se mají rozlišovat jejich typy. Pokud tedy žalobce požadoval po V. H. předložení veškerých dokladů, stejně jako jeho vyjádření k možnosti volného přístupu na trh práce, je nutné takové kroky považovat za veškeré úsilí, které bylo možné po žalobci požadovat ve smyslu § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. 9. Nelze se ztotožnit se závěrem správních orgánů, že si měl žalobce zjistit všechny platné podmínky pobytu a zaměstnávání cizinců např. dotazem na příslušnou pobočku Úřadu práce, případně že se mohl obrátit na Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (OAMP) či cizineckou policii s dotazem ohledně razítka v cestovním pase V. H. Jedná se o panské rady s nulovými dopady, rozdávané s odstupem více než dvou let za zcela jiné faktické i legislativní situace. Žalovaný opomíjí fakt, že v důsledku uprchlické krize byl OAMP po řadu týdnů zcela zahlcen dotazy a