2 As 188/2018 — Nejvyšší správní soud

55 Af 3/2024- 104 - text  8 55 Af 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Petra Pospíšila a soudců Zuzany Bystřické a Mariana Kokeše ve věci žalobkyně: Československá obchodní banka, a. s., IČO 00001350 sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha zastoupená advokátem JUDr. Martinem Bohuslavem sídlem Italská 2581/67, 120 00 Praha proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2023, č. j. 71115/23/7700-50128-202542 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh předchozích řízení 1. Předmětem věci je posouzení, zda byly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení dle § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu. 2. Žalobkyně při přípravě daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2012 zjistila, že v minulosti nesprávně posoudila impairment k cennému papíru, který měl být zohledněn jako daňový náklad. Pokud by byla tato položka řádně zohledněna, byla by daňová ztráta za rok 2008 vyšší. V té době nicméně žalobkyně vedla řízení ve správním soudnictví týkající se její daňové povinnosti na téže dani za zdaňovací období let 2008 a 2009, a tudíž nemohla podat dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2008 (§ 141 odst. 6 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020). Po skončení soudních řízení žalobkyně neprodleně podala dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2008 a na jeho základě jí Specializovaný finanční úřad dodatečným platebním výměrem ze dne 8. 4. 2019, č. j. 67058/19/4200-13782-105725, stanovil daňovou ztrátu za rok 2008 vyšší o částku 135 872 102 Kč oproti poslední známé daňové ztrátě. Daňovou ztrátu za rok 2008 si žalobkyně mohla uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně v následujících pěti zdaňovacích období (tedy v letech 2009 až 2013). V době pravomocného stanovení zvýšení daňové ztráty již však u všech zdaňovacích období, ve kterých bylo možné daňovou ztrátu uplatnit, uplynula lhůta pro stanovení daně, s výjimkou zdaňovacího období roku 2009. Žalobkyně proto dne 16. 4. 2019 podala dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2009, ve kterém uplatnila zvýšení daňové ztráty za zdaňovací období 2008 v částce 135 872 102 Kč jako položku odčitatelnou od základu daně. Specializovaný finanční úřad dodatečným platebním výměrem ze dne 23. 9. 2019, č. j. 164595/19/4200-13782-705725, požadavek žalobkyně na zvýšení odčitatelné položky neakceptoval s poukazem na § 38p zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném v roce 2009, neboť podle tohoto ustanovení nebylo možné uplatnit vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 zákona o daních z příjmů v dodatečném přiznání k dani z příjmů právnických osob na nižší daňovou povinnost. Odvolání žalobkyně zamítlo Odvolací finanční ředitelství („OFŘ“) rozhodnutím ze dne 7. 9. 2020, č. j. 33887/20/5200-11433-711918. Žalobkyně se proti těmto závěrům bránila žalobou u Městského soudu v Praze, který ji však rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 10 Af 35/2020-39, zamítl. Kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud („NSS“) rozsudkem ze dne 19. 7. 2023, č. j. 2 Afs 78/2022-50. 3. Žalobkyně se nicméně z procesní opatrnosti rozhodla domáhat uplatnění vyšší ztráty z roku 2008 jako položky odčitatelné od základu daně v roce 2009 i prostřednictvím obnovy řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím OFŘ ze dne 5. 12. 2018, č. j. 53533/18/5200-11434-701858, jímž byla žalobkyni (po skončených soudních řízeních) stanovena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 21. 10. 2021, č. j. 40178/21/5200-11433-711918, návrh na obnovu řízení zamítlo s tím, že žalobkyně nesplnila podmínku pro obnovu řízení obsaženou v § 117 odst. 2 daňového řádu, neboť v této věci mohla podat dodatečné daňové přiznání (což ostatně i učinila). Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 27. 5. 2022, č. j. 34414/22/7700-10124-506345, a rozhodnutí OFŘ potvrdil. I proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila správní žalobou. Krajský soud v Brně na jejím základě rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 55 Af 12/2022138, napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2022 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že podmínka podle § 117 odst. 2 daňového řádu byla v daném případě splněna. Dodal přitom, že aby mohlo být obnoveno nalézací řízení, musí být kromě podmínky dle § 117 odst. 2 daňového řádu kumulativně splněna též některá z podmínek obsažených v § 117 odst. 1 téhož zákona. Žalobkyně ostatně tvrdila, že došlo k naplnění podmínky dle § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Orgány finanční správy se však touto podmínkou vůbec nezabývaly. Kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku zamítl NSS rozsudkem ze dne 25. 4. 2024, č. j. 4 Afs 215/2023-33. Uzavřel, že podmínka pro povolení obnovy řízení stanovená v § 117 odst. 2 daňového řádu je naplněna i tehdy, jestliže daňový subjekt nemůže docílit změny poslední známé daně prostřednictvím dodatečného daňového přiznání kvůli pravidlu stanovenému v § 38p odst. 1 zákona o daních z příjmů ve znění účinném do 31. 12. 2010. 4. Ještě v průběhu řízení o kasační stížnosti žalovaný postupoval v intencích zrušujícího rozsudku krajského soudu ze dne 30. 5. 2023, č. j. 55 Af 12/2022138, a dne 7. 12. 2023 vydal pod č. j. 71115/23/7700-50128-202542 nové rozhodnutí, jímž odvolání opět zamítl a potvrdil rozhodnutí OFŘ ze dne 21. 10. 2021. Vázán právním názorem zdejšího soudu žalovaný v odůvodnění rozhodnutí výslovně uvedl, že podmínku pro povolení obnovy řízení dle § 117 odst. 2 daňového řádu považuje v dané věci za splněnou. Dále se žalovaný zabýval tvrzením žalobkyně o splnění podmínky pro povolení obnovy řízení dle § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu, s tímto názorem se však neztotožnil. Po shrnutí skutkových a právních okolností shledal (s odkazem na rozsudek NSS ze dne 16. 11. 2022, č. j. 4 Afs 98/2022-40, věc DFH Haus CZ), že žalobkyní uplatňovaná odčitatelná položka spočívající ve zvýšení daňové ztráty za zdaňovací období roku 2008 v částce 135 872 102 Kč vznikla až dne 8. 4. 2019, kdy bylo toto zvýšení daňové ztráty stanoveno dodatečným platebním výměrem č. j. 67058/19/4200-13782-105725. Nelze je tak považovat za relevantní skutečnost z hlediska obnovy vyměřovacího řízení ve vztahu k dani za zdaňovací období roku 2009, neboť neexistovalo v době, kdy orgány finanční správy rozhodovaly ve vyměřovacím řízení ohledně zdaňovacího období roku 2009 (poslední takové řízení bylo ukončeno rozhodnutím OFŘ ze dne 5. 12. 2018, č. j. 53533/18/5200-11434-701858). Proti tomuto rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2023 směřuje nyní podaná žaloba. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Ve včas podané žalobě žalobkyně uvedla, že ve věci byla naplněna i podmínka pro povolení obnovy řízení dle § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Obnova řízení tak měla být povolena. Dodatečným platebním výměrem za zdaňovací období roku 2008 (č. j. 67058/19/4200-13782-105725) vyšla najevo nová skutečnost, která nemohla být bez zavinění žalobkyně uplatněna při vyměření daně za zdaňovací období roku 2009 rozhodnutím OFŘ ze dne 5. 12. 2008, č. j. 53533/18/5200-11434-701858, a která mohla mít podstatný vliv na výrok tohoto rozhodnutí. Žalovaný nevzal v potaz skutkové okolnosti, kvůli nimž žalobkyně nemohla účinně uplatnit zvýšení daňové ztráty za zdaňovací období roku 2008. Pokud by v roce 2013, tj. v době, kdy zjistila, že daňová ztráta za zdaňovací období rok 2008 měla být vyšší, neprobíhala řízení týkající se zdaňovacího období roku 2008, mohla by žalobkyně zjištěnou daňovou ztrátu uplatnit ihned v řádném z daňových přiznání za zdaňovací období let 2012 nebo 2013. Nebyla by totiž omezena ustanovením § 38p zákona o daních z příjmů, které neumožňovalo podání dodatečného přiznání za účelem uplatnění daňové ztráty. 6. Přitom nemožnost stanovit daňovou povinnost žalobkyně byla dána pochybením orgánů finanční správy a délkou trvání daňových a soudních řízení. Novou skutečností ve smyslu § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu se dle odborné literatury rozumí taková skutečnost, která již existovala v době původního rozhodování. V nyní projednávané věci byla identifikovaná daňová ztráta stanovena sice až v dubnu 2019 platebním výměrem, jako taková však vznikla již na konci roku 2008. V roce 2019 došlo pouze k jejímu formálnímu uznání. Právě pravomocné stanovení ztráty je ovšem nezbytnou podmínkou pro její uplatnění jako odčitatelné položky. Daňová ztráta tudíž představuje novou skutečnost, která existovala v době vydání rozhodnutí OFŘ ze dne 5. 12. 2018. Z této logiky vychází i judikatura NSS. Naopak rozsudek NSS ze dne 16. 11. 2022, č. j. 4 Afs 98/2022-40, o který se opřel žalovaný, není přiléhavý. 7. Na základě uvedeného žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí