56 Ad 11/2024 – Krajský soud v Brně

56 Ad 11/2024- 55 - text 12 56 Ad 11/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D., v právní věci žalobkyně: L. J. bytem X zastoupené advokátkou Mgr. Soňou Kozovou sídlem Kvítková 124, 760 01 Zlín proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobkyně brojila svojí žalobou proti shora specifikovanému rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty její námitky proti prvostupňovému rozhodnutí ČSSZ ze dne 31. 5. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni odňat invalidní důchod od 8. 6. 2024 podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Podkladem tohoto rozhodnutí byl posudek o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 13. 3. 2024, podle kterého již žalobkyně nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (dále též „DNZS“) poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinou DNZS žalobkyně bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E, položka 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. (dále též „příloha k citované vyhlášce“), pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti o 20 %, která byla dále podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvýšena o 10 %, tj. na celkových 30 % (vzhledem k vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti, schopnosti pokračovat ve výdělečné činnosti či schopnosti rekvalifikace). 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně námitky, v nichž vyjádřila nesouhlas s odnětím invalidního důchodu, a dále uvedla důvody, pro které žádala o opětovné a nestranné přezkoumání a zvážení všech okolností vedoucích k odebrání invalidního důchodu. 4. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem IPZS pro účely námitkového řízení dne 2. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně již není invalidní od 13. 3. 2024 dle § 39 odst. 1 ZDP, neboť u ní již nejde o invaliditu I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) cit. zák., když z důvodu DNZS u ní byl stanoven pokles pracovní schopnosti pouze ve výši 30 %. Rozhodující příčinou DNZS žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E, položka 1c přílohy k citované vyhlášce, pro které byla stanovena procentní míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nebyla tato procentní míra poklesu pracovní schopnosti dále změněna. I přes odlišné posouzení závažnosti zdravotního postižení žalobkyně oproti prvostupňovému správnímu řízení dospěl lékař IPZS na základě provedeného přezkumu ke stejnému celkovému poklesu pracovní schopnosti, tj. o 30 %, pročež uzavřel, že posudkový závěr lékaře prvostupňového správního řízení ze dne 13. 3. 2024 lze potvrdit. Z těchto závěrů také vycházelo i rozhodnutí žalované o námitkách. II. Shrnutí žalobní argumentace 5. Žalobkyně v žalobě nejprve obecně uvedla, že žalovaná svým postupem porušila několik zásad správního řízení, a to zejména zásadu rovnosti stran a předvídatelnosti. Napadené rozhodnutí označila za nesprávné. 6. Žalobkyně byla od roku 2019 považována za invalidní v I. stupni. Důvodem invalidity byl DNZS po operaci páteře po herniaci disku L5/S1 v 11/2018. Po operaci přišla přechodně úleva, poté opět rozbouření potíží. Magnetická rezonance páteře prokázala recidivu herniace disku L5/S1 s možným stísněním pochvy S1 l.syn. Dále přetrvával kořenový syndrom S1 vlevo na podkladě recidivy herniace disku, počínající epidurální fibróza a rozvoj FBSS (nově vzniklé nebo přetrvávající bolesti v zádech a dolních končetinách po operaci v oblasti bederní páteře). Kontrolním posudkem v roce 2021 byl tento zdravotní stav žalobkyně potvrzen. Žalobkyně je stálou pacientkou MUDr. P. L. (neurochirurgie) a MUDr. A. Ř. (neurologie). Návštěvu lékaře podstupuje průměrně 1 x za měsíc. 7. Stav žalobkyně je od roku 2019 dlouhodobě nepříznivý, nebylo zaznamenáno žádné významné zlepšení. Je omezena tak, že jí dělá potíže setrvávat po určitou dobu ve stejné poloze (stát, sedět) nebo při soustavném pohybu. Problémy se dostaví zhruba do půl hodiny. Při této bolesti si musí odpočinout a pomalu změnit polohu. Je odkázána na injekční medikace proti bolesti (viz výpis vykázané péče MUDr. S, P.). Bolesti mívá i během noci, nemůže proto spát. Problematickým situacím se žalobkyně snaží předcházet, tj. pro bolest si musí lehnout, pravidelně střídá sezení, stání a chůzi, avšak z důvodu zaměstnání jako vedoucí recepční nemůže všechny situace vyvolávající neúnosnou bolest zcela eliminovat, a tak v pracovní době je odkázána čistě na injekční medikace. Zaměstnavatel se žalobkyni snaží vycházet vstříc, ne vždy je to ale zcela možné (např. přiznání možnosti home office maximálně 1 den v týdnu dle vytíženosti). To je také důvod, proč je žalobkyně ještě schopná práci vykonávat. Žalobkyně je absolventkou průmyslové střední školy, v roce 2012 dokončila kurs všeobecné sanitářky a tomuto povolání se také do operace v roce 2018 věnovala. Ze zdravotních důvodů však již není schopna vykonávat práce odpovídající její kvalifikaci zejména proto, že jsou fyzicky náročné a navíc v provozu 12 hodinových směn. Bez ochoty zaměstnavatele přizpůsobit pracovní režim její diagnóze by její uplatnění na trhu práce bylo ještě složitější či spíše nemožné. Žalobkyně má omezení i v osobním životě, kdy bez pomoci blízkých není schopna provést např. větší úklid. Je omezena také v pomoci a péči o její těžce nemocnou maminku (úklid, hygiena, nákup), kterou bez dopomoci nezvládá. Za matkou dojíždí každý týden v sobotu 150 km. Neočekávaný výpadek příjmů ovlivňuje již tak tíživou finanční situaci žalobkyně, když žalobkyně je rozvedená a má ve své péči dceru ve věku 14 let. Odebrání invalidního důchodu s ohledem na pracovní úvazek 0,6 má za následek fatální propad příjmů žalobkyně, který ji uvádí do existenční nouze a též do problémů s úhradou nájemního bydlení. Tato skutečnost žalobkyni i její dospívající dceru vystavuje psychickému tlaku a stresu, který také zhoršuje výše popsaný zdravotní stav žalobkyně. 8. Před odnětím invalidního důchodu bylo zařazeno zdravotní postižení žalobkyně dle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1c přílohy k citované vyhlášce, tedy jako středně těžké postižení, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 % – 40 %, přičemž u žalobkyně byla zvolena horní hranice tohoto rozmezí, tedy 40 %. Teprve posudkem o invaliditě ze dne 13. 3. 2024 byla změněna závažnost její diagnózy dle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1b přílohy k citované vyhlášce s poklesem pracovní schopnosti o 20 % a s navýšením o dalších 10 % dle § 3 odst. 2 cit. vyhl., tj. celkově 30 %. Po podání námitek byla na základě dalšího posudku opět závažnost diagnózy u žalobkyně změněna, resp. vrácena zpět dle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1c přílohy k citované vyhlášce, kde je dán pokles pracovní schopnosti v rozmezí 30 % – 40 %, přičemž v případě žalobkyně byla nově zvolena pouze spodní hranice, tedy 30 % bez dalšího navýšení. 9. Je s podivem, že bez sebemenší změny zdravotního stavu žalobkyně a naopak s přibývajícími diagnózami (viz lékařská zpráva MUDr. L. ze dne 15. 5. 2024) a též zvyšující se frekvencí potřeby léků proti bolesti byl žalobkyni odňat invalidní důchod ke dni 13. 3. 2024 a ta se okamžitě stala zcela práce schopnou a údajně i plnohodnotnou pracovní silou. Přitom žalobkyně nepřestala mít zdravotní problémy, nepřestala se „dopovat“ léky na tišení bolesti, nepřestalo u ní platit její omezení v jakýchkoliv pohybových aktivitách, včetně chůze, sezení, zvedání těžkých věcí a současně nepřestalo platit ani to, že její pracovní výkonnost je skutečně snížena. Odnětí invalidního důchodu představuje pro žalobkyni z výše uvedených důvodů zcela nepředvídatelné a vzájemně si odporující rozhodnutí správního orgánu. Žalobkyně nemůže vykonávat bez omezení zaměstnání, u něhož by musela většinu doby sedět, současně nemůže vykonávat ani zaměstnání, kde by musela většinu doby spát. Pracovní pozice vedoucí recepční s určitými úlevami ze strany zaměstnavatele, které lze považovat za více než vstřícné, je skutečně podle omezení žalobkyně, jedna z nejvhodnějších pozic. Pokud jde tedy o stabilitu a jistotu práce, pak tu žalobkyně v důsledku nemoci pozbyla, neboť současné zaměstnání je schopna vykonávat pouze z důvodu vstřícnosti současného zaměstnavatele, a to navíc pouze na 0,6 úvazek. 10. S ohledem na výše uvedené žalobkyně soudu navrhla, aby vyžádal posudek PK MPSV ČR za účelem posouzení jejího zdravotního stavu a schopnos