56 Ad 5/2024 – Krajský soud v Brně

56 Ad 5/2024- 161 - text  56 Ad 5/2024-161 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobkyně: A. G. bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Ladou Vidrmert Štarhovou sídlem Pražská 156, 642 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 29. 1. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 719 Kč k rukám její advokátky JUDr. Lady Vidrmert Štarhové, sídlem Pražská 156, 642 00 Brno, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 1. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Brně (dále též „správní orgán prvního stupně“ nebo „úřad práce“) ze dne 20. 9. 2023, č. j. X. Tímto rozhodnutím úřadu práce bylo rozhodnuto z moci úřední ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči (původní rozhodnutí č.j. X), tak, že příspěvek na péči bude poskytován ve výši 12 800 Kč měsíčně (III. stupeň závislosti) od června 2023 a od října 2023 bude snížen na částku 4 400 Kč měsíčně (II. stupeň závislosti). Uvedená změna byla provedena na podkladě posudku o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti žalobkyně pro účely příspěvku na péči ze dne 15. 8. 2023 (s účinností od 20. 6. 2023) vypracovaného posudkovým lékařem MSSZ Brno-město, a dále na podkladě provedeného sociálního šetření dne 26. 7. 2023. V této souvislosti žalobkyně poukázala v žalobě na to, že dřívějším rozhodnutím Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Brně, ze dne 15. 6. 2020, sp. zn. X, jí již byl přiznán příspěvek na péči ve III. stupni závislosti od července 2020 trvale. Tehdejší rozhodnutí vycházelo ze sociálního šetření provedeného dne 7. 2. 2020 a dále bylo podloženo posudkem PK MPSV ze dne 23. 4. 2020, ve kterém bylo stanoveno, v jakých oblastech základních životních potřeb je žalobkyně závislá a potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (též „DNZS“) asistenci. 2. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 27. 3. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). II. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobkyně v žalobě vyslovila nesouhlas s posouzením jejího zdravotního stavu a intenzity závislosti na pomoci jiné osoby. Za nezvládané byly u žalobkyně uznány některé základní životní potřeby (dále též ,,ZŽP“), konkrétně mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost. S tímto posouzením žalobkyně souhlasila. Naopak nesouhlasila s posouzením dalších ZŽP (orientace, komunikace, stravování, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví), které byly správním orgánem prvního stupně a následně žalovaným uznány za žalobkyní zvládané. V tomto rozsahu napadené rozhodnutí žalovaného trpí zjevnou nesprávností. Zvládání těchto dalších základních životních potřeb bylo hodnoceno v rozporu s právními předpisy a soudní judikaturou. K uvedenému žalobkyně připomněla rozhodnou právní úpravu poskytování příspěvku na péči obsaženou v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), a také vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“ nebo „vyhláška č. 505/2006 Sb.“), včetně přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce (především připomněla § 8 a § 9 zákona o sociálních službách a § 1 a § 2a prováděcí vyhlášky). Ve své argumentaci se žalobkyně zabývala především zvládáním základní životní potřeby v přijatelném standardu, a také hodnocením funkčních schopností s využitím zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby při využívání běžně dostupných pomůcek. Přestože byly žalobkyni uznány za nezvládané některé ZŽP (mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost), v žalobě k nim přesně uvedla jednotlivé „schopnosti“ (položkovitě podle vymezení přílohou č. 1 k prováděcí vyhlášce), které není schopna zvládat. Vzhledem k tomu, že tyto ZŽP již byly žalobkyni uznány za nezvládané, uvede soud dále jen výtky k ostatním ZŽP (neuznaným za nezvládané) tak, jak je popsala žalobkyně v žalobě. 4. K orientaci žalobkyně uvedla, že její schopnost poznávat a rozeznávat zrakem je v důsledku kompletní slepoty levého oka omezená. 5. Ke komunikaci žalobkyně uvedla, že její pravá (dominantní) ruka byla opakovaně operována a má výrazně sníženou hybnost, a to včetně úchopu. Proto je její schopnost vytvářet rukou psanou krátkou zprávu velmi omezena. 6. Výkonu fyziologické potřeby, tedy včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu a provést očistu není žalobkyně samostatně schopna, pouze s dopomocí druhé osoby. 7. Ve vztahu ke stravování žalobkyně uvedla, že v jejím případě je zcela nemožné nalít si nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji. Rovněž není schopna přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. Za pomoci druhé osoby je žalobkyně schopna konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, a také najíst se a napít (výhradně s pomocí druhé osoby). 8. Ve vztahu k základní životní potřebě péče o zdraví žalobkyně uvedla, že bez pomoci druhé osoby není schopna provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky. 9. Žalobkyně má za to, že žalovaný při vydání rozhodnutí nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, a tak nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (žalovaný porušil § 2 odst. 1 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „správní řád“). Žalobkyně zdůraznila, že v době, kdy ještě byla schopna částečného pohybu za pomocí francouzských holí a přijatelné hybnosti rukou, jí byl přiznán příspěvek na péči ve III. stupni závislosti, a to trvale. Nyní, kdy je upoutána na invalidní vozík a prodělala nespočet operací ramene, majících za následek výrazné zhoršení hybnosti pravé ruky (dokládá lékařskými zprávami), dospěl žalovaný k závěru, že žalobkyni přísluší pouze příspěvek na péči ve II. stupni závislosti ve výši 4.400, - Kč. 10. Žalobkyně je přesvědčena, že závěry posudkové komise i žalovaného jsou věcně nesprávné. Proto soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že bude zavázán vyžádat doplnění posudku posudkovou komisí, a to v intencích skutečného zdravotního stavu žalobkyně plynoucího z lékařských zpráv a z posudkových kritérií vyplývajících z právních předpisů pro zvládání jednotlivých základních životních potřeb. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že PK MPSV hodnotila ve svém posudku zdravotní stav žalobkyně komplexně, přičemž při hodnocení její diagnózy vycházela ze všech doložených lékařských zpráv a dále též ze závěrů sociálního šetření. 12. Objektivizovaný zdravotní stav žalobkyně dala PK MPSV do souvislosti se zákonnými podmínkami nároku na příspěvek na péči. Nárok žalobkyně byl tedy posouzen řádně. Z posudku posudkové komise vyplývá, že se správní orgány zabývaly všemi relevantními námitkami a důkazními návrhy žalobkyně, které do vydání napadeného rozhodnutí uplatnila. V podrobnostech žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. 13. Žalovaný shromáždil veškeré zákonem stanovené podklady pro rozhodnutí. Při posouzení zdravotního stavu vycházela PK MPSV z relevantních a aktuálních lékařských nálezů, které měla k dispozici, a též z výsledků sociálního šetření. Žalovaný vyhodnotil posudek PK MPSV ČR po stránce úplnosti, přesvědčivosti, přezkoumatelnosti a bezrozpornosti, přičemž potvrdil, že posudek tomuto dostál. Podle žalovaného nebyly doloženy skutečnosti, které by posudkový závěr rozporovaly. Žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy a své závěry zdůvodnil s odkazem na zdravotní stav žalobkyně. Podle žalovaného nedošlo v napadeném řízení k žádnému pochybení. 14. S ohledem na výše uvedené žalovaný soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Replika žalobkyně 15. K vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že žádná lékařská zpráva, která byla podkladem pro vyhotovení posudku, nikdy neprokazovala zlepšení jejího zdravotního stavu. A už vůbec ne v rozsahu, že by mohla být přesunuta do kategorie závislých osob ve II. stupni. Má důvodně za to, že při zpracování posudku PK MPSV došlo ze strany PK k nesprávnému posouzení jejího skutečného zdravotního stavu. 16. Zopakovala, že již rozhodnutím Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Brně, sp. zn. X, jí byl přiznán příspěvek na péči ve III. stupni závislosti, a to od od července 2020 a to trvale (závislost žalobkyně uznána v 7 oblastech ZŽP). V této době byla žalobkyně schopna kratší c