56 Ad 8/2024 – Krajský soud v Brně

56 Ad 8/2024- 104 - text 9 56 Ad 8/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D., v právní věci žalobkyně: J. Ch. bytem JX proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobkyně brojila svojí žalobou proti shora specifikovanému rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty její námitky proti prvostupňovému rozhodnutí ČSSZ ze dne 26. 2. 2024, č. j. X(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Prvostupňovým správním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Podkladem tohoto rozhodnutí byl posudek Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 22. 2. 2024, podle kterého žalobkyně není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (dále též „DNZS“) jen o 20 %. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně námitky, v nichž nesouhlasila s výsledkem předchozího řízení a uvedla, že z psychického hlediska není schopna fungovat mezi lidmi, má z nich strach a není schopna ani minimální pracovní zátěže. Svá tvrzení opírala o psychiatrický nález s tím, že její psychický stav je nestabilní, a trpí i dalšími zdravotními obtížemi. 4. Žalovaná při přezkumu prvostupňového správního rozhodnutí znovu posoudila zdravotní stav žalobkyně a její pracovní schopnost novým posudkem o invaliditě IPZS ze dne 30. 5. 2024 (posouzení dne 29. 5. 2024) a bylo zjištěno, že žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 ZDP, když z důvodu DNZS poklesla její pracovní schopnost jen o 20 %. Rozhodující příčinou DNZS žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti hodnotil posudek její zdravotní postižení uvedené v kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položka 4 (afektivní poruchy – poruchy nálad) písm. b (lehké postižení) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále též „citovaná vyhláška“), pro které se stanovuje procentní rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 15% – 20 %. Lékařka IPZS stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na horní hranici dané položky, tedy 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 citované vyhlášky se dále nemění. Zdravotní stav žalobkyně byl hodnocen z hlediska invalidity oběma vypracovanými posudky (IPZS v prvním stupni i v námitkovém řízení) shodně. II. Shrnutí žalobní argumentace 5. Žalobkyně v žalobě vytýkala předchozím lékařským posudkům to, že vyhodnotily pokles její pracovní schopnosti jen o 20 %, což je podle ní v rozporu s hodnocením uvedeným v lékařských nálezech odborných lékařů, zejména lékařskými zprávami MUDr. M. Ž. Předchozím lékařským posudkům žalobkyně dále vytýkala to, že posudkový lékař učinil nesprávný posudkový závěr o tom, že žalobkyně není invalidní, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav. Jelikož žalobkyně nebyla na jednání posudkového lékaře přizvána, nemohl si posudkový lékař učinit odpovídající představu o jejím zdravotním postižení. Podle žalobkyně rozhodla žalovaná na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k § 3 odst. 1 citované vyhlášky (zohlednění více zdravotních postižení). Na základě toho došlo k porušení § 39 ZDP. Pokud by bylo hodnocení zdravotního stavu žalobkyně provedeno správně podle platných právních předpisů a v souladu se zdravotní dokumentací, byl by vyhodnocen zdravotní stav žalobkyně jako invalidní. 6. V doplnění žaloby ze dne 12. 8. 2024 žalobkyně uvedla, že posudkový lékař nebral v potaz to, že deprese a úzkosti se u ní projevují obdobími, kdy se střídá remise (zklidnění) a relaps (vzplanutí), a dále poruchami spánku, strachu z lidí, výbuchy vzteku a vyhledávání úkrytu před okolím. Míra poklesu pracovní schopnosti by měla odpovídat průměrnému rozsahu funkčního postižení. Z uvedeného je patrné, že v případě žalobkyně je průměrný rozsah nemoci vyšší než 35 %, pročež závažnost nemoci žalobkyně náleží do tzv. středně těžké formy nemoci (kapitola V položka 4c středně těžké postižení s mírou poklesu pracovní schopnosti 30 % – 45 %). Pokud by bylo hodnocení zdravotního stavu provedeno správně, posudkový lékař by učinil závěr o tom, že u žalobkyně jde o středně těžké deprese a úzkosti s poklesem pracovní schopnosti mezi 30 % – 40 %. 7. S ohledem na výše uvedené žalobkyně soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 8. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaná zopakovala veškeré své závěry uvedené v napadeném rozhodnutí. Vzhledem k nesouhlasu žalobkyně s medicínským posouzením jejího zdravotního stavu žalovaná soudu navrhla provedení důkazu odborným lékařským posouzením, které je pro účely přezkumného soudního řízení svěřeno zákonem posudkovým komisím Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudek těchto komisí je považován podle ustálené judikatury NSS za tzv. povinný důkaz, který musí soud provést, pokud přezkoumává rozhodnutí žalované o invalidním důchodu. 9. Nebude-li Posudkovou komisí MPSV prokázána invalidita žalobkyně, žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Jinak rozhodnutí ponechala na úvaze soudu s ohledem na výsledky posouzení zdravotního stavu žalobkyně. IV. Jednání u krajského soudu 10. Krajský soud k projednání věci nařídil ústní jednání na den 30. 9. 2025, kterého se zúčastnila pouze zástupkyně žalované. Žalobkyně byla k soudnímu jednání řádně předvolána, k jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tedy jednal v její nepřítomnosti. V průběhu jednání zrekapituloval dosavadní průběh soudního řízení a předchozího správního řízení, přitom vycházel ze soudního a správního spisu tak, jak byly spisy v této věci vedeny. Dále provedl důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR ze dne 30. 1. 2025, jehož vypracování v této věci navrhovala žalobkyně i žalovaná. Obsahu posudku Posudkové komise MPSV ČR a jeho závěrům se bude krajský soud věnovat v následující části tohoto rozsudku. Žalobkyně v žalobě obecně k důkazu navrhla provedení lékařských zpráv, které blíže neoznačila. Z připojených listin pak bylo zřejmé, že měla především na mysli lékařské zprávy psychiatričky MUDr. Ž. a praktického lékaře MUDr. Ch. Tyto tvořily součást zdravotní dokumentace, kterou měla k dispozici při svém posuzování i Posudková komise MPSV ČR, jenž je odborně způsobilá v oblasti posudkového lékařství tyto zprávy odborně posoudit, což také učinila. Soud tuto odbornou způsobilost nemá, a proto pokládal za nadbytečné provádět při jednání tyto lékařské zprávy k důkazu. Ostatně lékařské zprávy i lékařské posudky pořízené v předchozím správním řízení tvoří součást správního spisu, jímž se dle recentní judikatury správních soudů dokazování neprovádí. Protože ve věci nebyly činěny další důkazní návrhy, soud ukončil dokazování a s uvážením konečných návrhů účastníků řízení (u žalobkyně dle textu žaloby, u žalované dle přednesu při jednání) přikročil k vyhlášení rozhodnutí ve věci samé. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů, a také podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. V nyní posuzované věci žalobkyně označila za nesprávný závěr žalované v tom, že hodnotila její DNZS poklesem pracovní schopnosti pouze ve výši 20 % a z tohoto důvodu uzavřela, že žalobkyně není invalidní. Podle žalobkyně je takové hodnocení v rozporu s lékařskými nálezy zejména MUDr. M. Ž. Posudkový lékař učinil závěry, aniž by podrobněji zkoumal zdravotní stav žalobkyně, která nebyla ani přítomna posuzování posudkovým lékařem. Ve věci žalobkyně bylo rozhodnuto na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k § 3 odst. 1 citované vyhlášky. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se zařazením intenzity jejího onemocnění pod položku 4b (v rámci kapitoly V Duševní poruchy a poruchy chování) přílohy k citované vyhlášce, když v jejím případě jde o středně těžkou formu nemoci ve smyslu položky 4c přílohy k citované vyhlášce. 13. Podle § 38 ZDP má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se ad a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popř