56 Az 10/2024 – Krajský soud v Brně

56 Az 10/2024- 72 - text  15 56 Az 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: K. T., nar. X, e.č. X státní příslušnost R. f. pobytem v ČR: X zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou sídlem Karlovo nám. 18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2024, č. j. MV-103102-3/OAM-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zastavil řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 8.7.2024 podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2. V průběhu správního řízení žalovaný zjistil, že aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již 6. v pořadí. Žalobce opakovaně žádal v ČR o udělení mezinárodní ochrany ve formě doplňkové ochrany. Naposledy (od doby pravomocného skončení řízení o předchozí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu) žalobce tvrdil, že v jeho případě nastaly nové skutečnosti pro podání nové žádosti o doplňkovou ochranu. Na území ČR měl totiž žít žalobcův nezletilý syn V.P., nar. X, se svojí matkou – bývalou partnerkou žalobce. Žalobce není zapsán v rodném listu dítěte jako otec, v roce 2023 podal žalobu na určení otcovství. Matka dítěte, T. P., údajně brání přezkoumání shody DNA za účelem určení otcovství k dítěti. Odmítla poskytnout znalci součinnost a ke znalci se dostavila s jiným dítětem. Ještě v roce 2024 odjela i s dítětem bydlet trvale na Ukrajinu s tím, že se na území ČR již nevrátí. Pro určení otcovství navrhla ukrajinský soud. Podle žalobce ale matka žije s dítětem v Německu i se svým přítelem a pracuje tam. Matka dítěte se tedy snaží, podle žalobce, zmařit soudní řízení o určení otcovství k nezletilému. Žalovaný posoudil důvody další opakované žádosti o mezinárodní ochranu a provedl srovnání s tvrzeními žalobce, která učinil v rámci předchozích správních řízeních ve věci mezinárodní ochrany. Žalovaný zhodnotil, že v případě žalobce jde již o třetí jeho žádost o mezinárodní ochranu, která byla zdůvodňována narozením syna, k němuž žalobce nemá žádná práva, a k němuž by chtěl, aby mu bylo přiznáno otcovství. Žalovaný uzavřel, že v případě žalobce nejde o podstatnou změnu okolností v jeho případu ani o podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. V podané žádosti o mezinárodní ochranu žalobce netvrdil nic o tom, že by byl ve své vlasti ohrožen azylově relevantním pronásledováním nebo že by mu tam hrozila vážná újma. Současně žalobce netvrdil a neprokázal, že by splňoval podmínky pro udělení azylu či doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny. Současně nebylo zjištěno, že by v Ruské federaci došlo, od doby posuzování předchozí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, k nějaké zásadní změně v politické či bezpečnostní situaci, na jejímž základě by žalobce mohl být ve vlasti vystaven pronásledování (§ 12 zákona o azylu) či hrozbě vážné újmy (§ 14a zákona o azylu). Žalovaný ve věci neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž by měl další žalobcem uplatněnou žádost o mezinárodní ochranu posoudit jako přípustnou podle § 11a odst. 4 zákona o azylu, a naopak shledal naplnění podmínek uvedených v § 11a odst. 3 zákona o azylu, pročež řízení o další opakované žádosti žalobce zastavil. Skutečnosti a tvrzení žalobce v jeho aktuální žádosti označil za azylově irelevantní, které by nebyly způsobilé vést k rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany ani v nezkráceném azylovém řízení. II. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný nepostupoval v souladu s právními předpisy, neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem k okolnostem případu, tj. nezjistil všechny rozhodné okolnosti a nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. 4. Rozhodnutí žalovaného je zatíženo jednostranným pohledem na životní situaci žalobce, při čemž jde o neobjektivní pohled svědčící v neprospěch žalobce. 5. Na území ČR žije nezletilý syn žalobce se svou matkou, bývalou partnerkou žalobce. Vzhledem k předchozímu neoprávněnému pobytu žalobce na území ČR nebyl do rodného listu dítěte zapsán jako otec. Žalobce podal v roce 2023 žalobu na určení otcovství. Prostřednictví právní zástupkyně se žalobce obrátil na předsedu Okresního soudu pro Prahu 9 ve věci maření a bránění přezkoumání shody DNA k nezletilému synu V. P. jeho matkou, která těmito kroky znemožňuje určení otcovství k nezletilému. Matka dítěte zasahuje do práv nejen žalobce jako otce, ale i do práv nezletilého syna. Matka nezletilého T. P. se dostavila dne 18.4.2023 ke znalci k odběru DNA s cizím dítětem, pročež výsledným znaleckým posudkem byla vyloučena dokonce i maternita. Matka způsobila zbytečné náklady na vypracování znaleckého posudku. Následně jí byla soudem uložena pořádková pokuta. Nadále však odmítá poskytnout znalci součinnost, od léta 2023 se ji marně znalec pokoušel kontaktovat. V současné době (citace uvedená v žalobě ze dne 30.7.2024) matka sdělila soudu, že odjela trvale bydlet zpět na Ukrajinu i s nezletilým synem, a že už se do ČR nikdy nevrátí. V mezidobí však tvrdila, že se natrvalo přestěhovala do Německa za svým partnerem. Následně navrhla k určení otcovství ukrajinský soud, což pro žalobce není v současné mezinárodní situaci realizovatelné, neboť je Rus. Sdělení matky pokládá za ryze účelové ve snaze zmařit soudní řízení o určení otcovství k nezletilému dítěti. 6. V případě žalobce jde o opakovaný neoprávněný pobyt na území, přitom na území vstoupil v době jeho zařazení v Evidenci nežádoucích osob. V této evidenci byl veden od 29.7.2021 do 29.8.2023. Dne 31.5.2023 byl žalobce opakovaně zajištěn. Dne 31. 5.2023 bylo se žalobcem zahájeno další řízení o uložení správního vyhoštění, které mu bylo rozhodnutím ze dne 21.6.2023 stanoveno v délce 3 roky. Proti tomu podal žalobce neúspěšně opravný prostředek a následně k Městskému soudu v Praze také žalobu, kterou soud zamítl rozsudkem ze dne 21.6.2024, č. j. 4 A 21/2024–60. Na základě podané kasační stížnosti NSS rozhodnutím ze dne 31.7.2024 č. j. 2 Azs 163/2024–27, zrušil předchozí soudní i správní rozhodnutí. 7. K důvodům své opakované žádosti žalobce předložil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9.7.2024, sp. zn. 29 Nc 524/2022-144, 29 P a Nc 39/2022, 29 P a Nc 40/2022. V bodě III. tohoto usnesení byla žalobci uložena povinnost poskytnout znalci na jeho výzvu veškerou potřebnou součinnost při zpracování znaleckého posudku, zejména se ke znalci dostavit a podrobit se potřebným úkonům a tyto snášet k zajištění účelu znaleckého zkoumání a posouzení. Takto předestřené důvody jsou podle žalobce novou skutečností, které mají na posuzovanou věc zásadní dopad. 8. Žalobce je pod velkým tlakem a rozvinula se u něj úzkostná depresivní porucha. Užívá antidepresiva. Žalobce však neví, zda je tato léčba nastavena správně a odpovídá jeho stavu. Žalovaný konstantě zpochybňuje svým postupem důvody žalobcem podávaných žádostí o mezinárodní ochranu, čímž přispívá ke zhoršování psychického stavu žalobce. Z napadeného rozhodnutí vyplývají prvky diskriminace a potlačování základních lidských práv (pozn. soudu bez bližšího upřesnění). 9. Žalobce odkazoval na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15.2.2024, č. j. 7 Azs 186/2022-48 (pozn. soudu: citace z označeného rozhodnutí nemá vztah k projednávané věci). Dále citoval závěry druhé judikaturní linie ve vztahu k udělování doplňkové ochrany pro rozpor s čl. 8 Úmluvy, a to jak byly formulovány především v rozsudcích v NSS ze dne 8.6.2011, č. j. 2 Azs 8/2011-55, ze dne 25.1.2013, č. j. 5 Azs 7/2012-28, ze dne 18.6.2011, č. j. 5 Azs 162/2020-47 a ze dne 25.2.2022, č. j. 5 Azs 82/2020-64. Závěry z této judikatury žalobce shrnul tak, že „doplňková ochrana podle § 14a odst. 1 a 2 písm. d) zákona o azylu se udělí tehdy, pokud by nucené vycestování cizince představovalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy. Správní orgán má povinnost také se zabývat faktickými překážkami nutnosti vycestování, kam může patřit např. nedostatek finančních prostředků žadatele a absence rodinných příslušníků v zemi původu. Správní orgán musí zkoumat sociální a rodinné vazby žadatele na území ČR, jejich pevnost a dopady vycestování na tyto vazby; musí také zohlednit možnost získat pobytové oprávnění, a také zohlednit mezinárodní závazky vyplývající pro ČR z Úmluvy o právech dítěte a zdůvodnit závěr o souladu vycestování cizince s čl. 8 Úmluvy“. 10. Žalobce považuje