56 Az 6/2025 – Krajský soud v Brně

56 Az 6/2025- 52 - text 8 56 Az 6/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: S. I., nar. X, e.č. X státní příslušnost Republika Uzbekistán pobytem v ČR: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2025, č. j. OAM-381/ZA-ZA11-D09-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl tak, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a že řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastavuje podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Současně žalovaný rozhodl, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „dublinské nařízení“), je Spolková republika Německo (dále též „Německo“). II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nepřezkoumatelné kvůli vadám správního řízení. Řízení bylo jednostranné a neobjektivní, čímž byl žalobce zkrácen na svých právech. Žalovaný porušil povinnost postupovat řádným procesním způsobem v souladu s právním řádem ČR a základními zásadami činnosti správních orgánů. Žalovaný nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí a vyložil chybně zákon. Použité informace nejsou aktuální. Přitom správní orgán by měl posuzovat aktuální informace o zemích původu a vždy zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Žalobce dále navrhl soudu, aby nařídil jednání, a také mu ustanovil tlumočníka a advokáta, protože nemluví česky a nezná české zákony. Další důvody žaloby pak doplní bez zbytečného odkladu. Žalobce také navrhl, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek. O tomto návrhu soud rozhodoval přednostně samostatným usnesením. 3. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný v podaném vyjádření popřel oprávněnost žalobních námitek s tím, že neprokazují, že by správní orgán porušil správní řád nebo dublinské nařízení a následně vydal nezákonné rozhodnutí. V tomto dále odkázal na obsah správního spisu a napadené rozhodnutí. 5. V posuzované věci nebylo naplněno žádné z kritérií dublinského nařízení, které by určilo příslušnost ČR k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce byl držitelem víza č. 069704359 vydaného Spolkovou republikou Německo s platností od 9. 12. 2024. 6. Žalovaný odeslal dne 25. 4. 2025 německé straně žádost o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu a dne 28. 4. 2025 obdržel informaci, že Spolková republika Německo svou příslušnost k posouzení této žádosti uznala. Napadené rozhodnutí splňuje i další podmínku uvedenou v článku 3 odstavec 2 dublinského nařízení s tím, že v případě Německa neexistují závažné důvody se domnívat, že zde dochází k systémovým nedostatkům azylového řízení a podmínek přijetí žadatelů, jež s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 listiny základních práv EU. 7. Informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné. Žalovaný má za to, že informace použité v dané věci jsou dostatečně aktuální, objektivní a z dohledatelných zdrojů. Výše uvedeným požadavkům zcela vyhovují. 8. S ohledem na výše uvedené žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Postup a jednání krajského soudu 9. Žalobce současně s podáním žaloby navrhl soudu, aby žalobě přiznal odkladný účinek. Krajský soud o tomto návrhu rozhodl usnesením ze dne 4. 7. 2025 tak, že návrh žalobce na přiznání odkladného účinku zamítl. 10. Žalobce v žalobě dále soudu navrhl, aby mu ustanovil advokáta k zastupování v tomto řízení, protože nezná české zákony. Zákonné podmínky pro ustanovení právního zástupce však žalobce nesplnil. Na výzvu soudu, aby osvědčil své osobní, majetkové a výdělkové poměry za účelem prokázání, že nemá dostatečné prostředky (srov. podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 a pro ustanovení právního zástupce dle § 35 odst. 10 s.ř.s.) nijak nereagoval. Proto soud návrh na ustanovení právního zástupce zamítl. 11. Žalobce v žalobě také soudu navrhl, aby mu ustanovil pro toto řízení tlumočníka, neboť špatně mluví česky, a dále aby nařídil ústní jednání. Soud tedy usnesením ustanovil žalobci tlumočníka pro toto řízení z jazyka ruského a nařídil ústní jednání (viz níže). Žalobce v žalobě také přislíbil, že doplní žalobu bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů. To však v navržené lhůtě a ani později neučinil. 12. Krajský soud k projednání věci nařídil ústní jednání na den 8. 8. 2025, kterého se zúčastnil jen zástupce žalovaného, a také ustanovená tlumočnice. S ohledem na potíže s doručováním soudních písemností ve vztahu k žalobci, které zjevně účelově nastaly až po zamítnutí jeho návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě (žalobce na oznámené adrese pobytu poštu nepřebíral), a také s ohledem na potřebu přednostního a bezodkladného rozhodování ve věcech týkajících se dublinského nařízení, rozhodl soud o projednání věci v nepřítomnosti žalobce. V průběhu jednání soud zrekapituloval průběh soudního řízení i správního řízení, včetně obsahu podané žaloby, přitom vycházel ze spisů, které byly v této věci vedeny. Zástupce žalovaného při jednání setrval na dosavadní argumentaci vyplývající z napadeného rozhodnutí a písemného vyjádření k žalobě, s argumentací žalobce nesouhlasil. Soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou. Náhradu nákladů řízení nepožadoval. Jelikož ve věci nebyly činěny důkazní návrhy, soud dokazování neprováděl a s uvážením konečných návrhů účastníků řízení přikročil k vyhlášení rozhodnutí ve věci samé. V. Posouzení věci krajským soudem 13. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“) podle skutkového a právního stavu zjištěného i s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona o azylu (zohlednění případných nových důležitých okolností) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 14. Soud nejprve ověřil skutková zjištění ze správního spisu. Z údajů poskytnutých žalobcem k žádosti vyplynulo, že do EU přicestoval letecky dne 15. 11. 2024, z Uzbekistánu do Itálie, a dále hned autobusem do ČR, kam dorazil 16. 11. 2024. Z počátku pobýval v Praze, poté 2 měsíce v Litvínově, pak se vrátil zpět do Prahy. K cestě si opatřil vízum Spolkové republiky Německo s platností do 9. 12. 2024. Pokoušel se získat pobytové oprávnění v ČR, ale jeho zprostředkovatelé ho podvedli. Jiné vízum či oprávnění k pobytu nikdy neměl. Je ženatý, má dceru, která žije společně s matkou v Uzbekistánu. Žalobce je zdráv, nepotýká se s žádným onemocněním a neužívá žádné léky. Důvodem podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany je to, že v roce 2016 žalobce koupil dům, který se mu nedaří splácet, a že jeho rodina potřebuje peníze na operaci. Dále má dluh spjatý se sňatkem jeho sestry. Do EU přicestoval za účelem výdělku peněz na splácení dluhů. Další důvody pro udělení mezinárodní ochrany nemá. S jinými problémy v zemi původu se žalobce nesetkal. Totožnost a státní příslušnost prokázal cestovním dokladem Republiky Uzbekistán platným do 23. 2. 2030. V cestovním dokladu také předložil vízum Spolkové republiky Německo platné do 9. 12. 2024. V rámci pohovoru za přítomnosti tlumočníka žalobce uvedl, že si obstaral německé vízum proto, že mu sdělili, že se vydává rychle a bezproblémově. Žádost o korejské vízum mu byla zamítnuta. V minulosti v Německu nepobýval, pouze projel tranzitně při cestě z Itálie přes Mnichov, kde přestupoval. Do ČR přicestoval, protože zde pobývají jeho známí. Do teď žalobce pracoval v Litvínově jako dělník. Se Spolkovou republikou Německo neměl nikdy žádné potíže, a nemá tedy ani konkrétní důvody, pro které by tam nemohl cestovat k vyřízení jeho žádosti. V EU nemá žádné příbuzné ani bližší sociální vazby. K dotazu, zda by respektoval rozhodnutí o návratu do Spolkové republiky Německo, žalobce uvedl, že to ještě neví. Podle něj v Německu nikoho nepřijímají, a pokud by se musel vrátit zpět do vlasti, pak by jeho rodina musela žít