6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

62 A 4/2025- 70 - text  8 62 A 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: A. K. sídlem T. 2891, R. p. R. zastoupen JUDr. Radimem Hanákem, Ph.D., advokátem sídlem Pujmanové 25, Praha 4 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně sídlem Běhounská 10, Brno o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 31. 12. 2024, č. j. SZPI/DZ764-14/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Inspektor žalovaného opatřením ze dne 27. 11. 2024, č. D064-71665/24/D, ve znění změnového opatření ze dne 12. 12. 2024, č. D064-71665/24/D-Q01, uložil žalobci povinnost zajistit, aby byla potravina zelený kratom premium nano prášek nabízena na trh v souladu s článkem 14 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen „nařízení o poskytování informací o potravinách“). Především měl žalobce deklarovat kompletní povinné údaje o potravině ve smyslu článku 9 odst. 1 písm. g), h) a i) citovaného nařízení. Odvolání žalobce ředitel žalovaného napadeným rozhodnutím zamítl. II. Žaloba 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Namítá, že kratom není a nemůže být potravinou, a není a nemůže být tedy jako potravina regulován. Žalobce odkazuje na zákon č. 321/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách (dále jen „zákon č. 321/2024 Sb.“). Ten zavedl do právního řádu samostatnou kategorii psychomodulačních látek. Do této kategorie spadá kratom, a je proto vyloučeno, aby byl zároveň potravinou ve smyslu čl. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva (dále jen „nařízení o potravinách“). 3. Důvodem zařazení kratomu mezi psychomodulační látky je jeho psychoaktivita, která tyto látky odlišuje od potravin. V důvodové zprávě k zákonu č. 321/2024 Sb. je uvedeno, že kratom nelze vzhledem k jeho psychoaktivitě regulovat prostřednictvím potravinové legislativy, ani jej nelze prodávat v potravinářském podniku nebo v trafice. Doposud byl v tzv. šedé zóně, tedy na něj zřejmě nedopadala žádná (ani potravinová) regulace. Obdobné závěry plynou také ze zprávy sekretariátu rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí a důvodové zprávy návrhu nařízení dle § 33k odst. 6 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Dosavadní neúčinnost tohoto nařízení je jediný argument žalovaného, proč nelze novou právní úpravu použít. 4. Výjimka dle čl. 2 písm. g) nařízení o potravinách je neúplná, pokud z definice potravin vylučuje pouze látky podléhající mezinárodním úmluvám o omamných a psychotropních látkách ze 60. a 70. let minulého století, ačkoliv např. látky uvedené v příloze rámcového rozhodnutí Rady 2004/757/SVV ze dne 25. října 2004 jsou také drogami z hlediska unijního práva, a proto nemohou být potravinami, byť v mezinárodních úmluvách uvedeny nejsou. Výjimku je proto nutné vykládat extenzivně tak, že jsou ze zařazení mezi potraviny vyloučeny všechny psychoaktivní látky. Zákon o návykových látkách počítá nově s dohledem žalovaného nad psychomodulačními látkami. Kdyby se jednalo o potravinu, nemusel by zákon novou pravomoc vůbec zavádět. Potravinami tedy psychomodulační látky nikdy nebyly. 5. Určitá látka nemůže být potravinou z pohledu evropského práva (což vyplývá i ze skutečnosti, že je v některých členských státech zakázána) a zároveň „nepotravinou“ z pohledu práva tuzemského. Prodejců kratomu jsou stovky a žalovaný proti nim nijak nezasahuje. Žalobci tak na základě pasivity žalovaného a důvodové zprávy k zákonu č. 321/2024 Sb. svědčilo legitimní očekávání, že nemusí plnit povinnosti dle nařízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí. Odkazuje na napadené rozhodnutí, kde se obdobnými námitkami zabýval. Žalobce kratom ve formě prášku a tekutého extraktu na svých webových stránkách propagoval jako potravinu. U nabízených produktů sice uvedl, že se jedná o sběratelské předměty, na stránkách se ale nacházel také blog s články, ve kterých byly informace o kratomu, jeho dávkování, možných vedlejších účincích, popisy chuti, postup přípravy nápojů a jejich účinky. Z těchto článků vyplývalo, že se jedná o potravinu, neboť mohly průměrného spotřebitele dovést k přesvědčení, že je možné jej konzumovat. Kratom není omamnou či psychotropní látkou, a nespadá proto pod výjimku dle čl. 2 písm. g) nařízení o potravinách. Povinné informace o potravině nebyly na webu uvedeny. 7. Regulace v ostatních členských státech není relevantní. Jedná se o novou látku a na její regulaci nepanuje shoda. Na nyní posuzovanou věc nemůže mít vliv ani doposud neúčinná (dokonce ani nepřijatá) právní úprava. 8. Žalobci nemohlo vzniknout legitimní očekávání na základě toho, že jiní prodejci nejsou postihování. Prodej kratomu není zakázán a žalovaný se na něj při své kontrolní činnosti nesoustředí. Žalovaný je od 1. 1. 2025 příslušný ke kontrole dodržování (daleko přísnějších) povinností stanovených pro psychomodulační látky. Do té doby byl příslušný ke kontrole kratomu v případě, že byl nabízen jako potravina. 9. Žalobce podal den před jednáním k vyjádření žalovaného repliku, ve které však pouze zopakoval vznesenou argumentaci, shrnul právní úpravu kratomu v jiných členských státech a dodal, že potravinářská legislativa neumožňuje prohlásit potravinu za nezákonnou. 10. Žalovaný při jednání odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 9. 2025, č. j. 65 A 4/2025-45, který ve srovnatelné věci dospěl rovněž k závěru, že kratom je potravinou. IV. Posouzení věci 11. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 12. Žaloba není důvodná. 13. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce v případě produktu zelený kratom premium nano prášek informace o potravinách vyžadované nařízením o poskytování informací o potravinách nezveřejňoval. Předmětem sporu je výhradně otázka, zda bylo v době vydání opatření (a napadeného rozhodnutí) možné považovat daný produkt za potravinu. 14. Podle § 3 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci inspekce u fyzických a právnických osob (dále jen „kontrolované osoby“) kontroluje zemědělské výrobky, potraviny nebo tabákové výrobky. 15. Podle čl. 2 nařízení o potravinách se potravinou rozumí jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat. Mezi „potraviny“ patří nápoje, žvýkačky a jakékoli látky včetně vody, které jsou úmyslně přidávány do potraviny během její výroby, přípravy nebo zpracování. 16. Na webových stránkách žalobce, jehož součástí byl e-shop s kratomem, se nacházel také blog, na kterém byly články s popisem dávkování kratomu, možných vedlejších účinků, chuti, postupu přípravy nápojů vč. popisu jejich účinků atd. Například v článku „TOP 6 osvěžujících drinků s kratomem“ byl jednou z ingrediencí vždy kratom. Ten byl v textu zvýrazněn a obsahoval hypertextový odkaz na žalobcův e-shop. Tato zjištění žalobce v žalobě nijak nerozporuje. 17. Žalovaný na základě těchto článků dovodil, že žalobce kratom propagoval jako výrobek, u něhož lze důvodně předpokládat, že jej člověk bude konzumovat. Právě z tohoto důvodu byla dle žalovaného naplněna definice potraviny dle čl. 2 nařízení o potravinách. 18. Tato úvaha je dle zdejšího soudu v principu správná. Předně, kratom nabízený žalobcem v tomto případě nespadá pod výše zmíněnou definici potraviny na základě svých objektivních vlastností, ale zejména proto, v jakém kontextu jej žalobce na svém webu nabízel. Není tedy potravinou ze své podstaty, může však být potravinou de facto, a to v závislosti na kontextu, ve kterém je nabízen spotřebitelům. Neobstojí proto žalobcův názor, že kratom nemůže být za žádných okolností potravinou z důvodu jeho specifických vlastností jako látky (např. z důvodu psychoaktivity). Také dle zdejšího soudu lze předpokládat, že žalobcem nabízený kratom je určen ke konzumaci a spotřebitelé jej budou na základě žalobcovy prezentace konzumovat, pokud je k tomu žalobce popsaným způsobem užití produktu sám nabádá. Zdejší soud už z toho důvodu dospěl ke shodnému závěru jako žalovaný, a sice že lze v kontextu nyní posuzované věci kratom nabízený žalobcem pro účely dozorové činnosti žalovaného posoudit jako potravinu (srov. též