63 A 4/2025 – Krajský soud v Brně

63 A 4/2025- 47 - text 12 63 A 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci navrhovatelky: A. O. V. zastoupená advokátem JUDr. Kamilem Jelínkem, Ph.D., MBA sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno proti odpůrci: Statutární město Brno sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Riškem sídlem Jakubská 2, 602 00 Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, a to v části týkající se regulace pozemku parc. č. X, v kat. ú. X, obec X, takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace navrhovatelky 1. Navrhovatelka požaduje, aby soud zrušil část opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, a to v části týkající se regulace pozemku parc. č. X, v kat. ú. X, obec X (dále též jen „napadené OOP“ nebo „část územního plánu“). 2. Navrhovatelka konkrétně napadá část územního plánu, ve kterém je vymezena nemovitost zapsaná na LV č. X, a to konkrétně pozemek p. č. X, o výměře 3 305 m2, druh pozemku: ovocný sad (dále také jen „předmětný pozemek“). Podílovým spoluvlastníkem pozemku o velikosti ideální ½ je navrhovatelka, druhým spoluvlastníkem pozemku o velikosti ideální ½ je paní M. V., bytem X. Předmětný pozemek (v obrázku vyznačen tlustou růžovou čárou) je územním plánem regulován jako plocha „Zeleň krajinná (ZK)“, tj. jako plocha nezastavitelného území (kategorie krajinné zeleně). [OBRÁZEK] 3. Navrhovatelka se cítí dotčena na svém vlastnickém právu předmětnému pozemku, a to v důsledku jeho zařazení v ploše s funkčním využitím „ZK – zeleň krajinná“, s funkčním využitím „ovocný sad“, neboť zařazením do daného funkčního využití a jeho ponecháním jako plochy nezastavitelné je zásadním a nepřiměřeným způsobem omezena plnohodnotná dispozice s jejím majetkem, resp. dochází ke snížení tržní hodnoty pozemku. Navrhovatelka rekapituluje, že byla v procesu přijímání územního plánu města Brna aktivní, neboť řádně a opakovaně uplatnila námitky a připomínky, v nichž požadovala, aby její pozemek byl zařazen do severně sousedící zastavitelné plochy individuálního bydlení (BI.R1). Došlo k porušení základních principů územního plánování – nepřiměřenému a neproporcionálnímu omezení vlastnického práva navrhovatelky bez náležitého přezkoumatelného odůvodnění a bez odpovídajícího veřejného zájmu, při opomenutí povinnosti řádně vypořádat námitky a v rozporu s koncepčními zásadami územního rozvoje města. 4. Navrhovatelka konkrétně namítá, že rozhodnutí odpůrce o námitce navrhovatelky (tj. část odůvodnění územního plánu vztahující se k pozemku navrhovatelky) nesplňuje požadavky na přezkoumatelné odůvodnění a zatěžuje tak opatření obecné povahy vadou nepřezkoumatelnosti. Územní plán postrádá patřičnou konkrétnost a přesvědčivost. Odpůrce v něm toliko obecně uvedl, že ponechání plochy jako nezastavitelné je v souladu s koncepcí územního plánu a že námitce nelze vyhovět. Konkrétní argumenty navrhovatelky (ohledně polohy pozemku, jeho okolí, nízké bonity půdy, absence veřejného záměru apod.) nebyly vyvráceny ani projednány. Rozhodnutí o námitce tak nepřináší odpověď na zásadní otázku: z jakého důvodu bylo nezbytné pozemek vyloučit ze zastavitelného území? 5. Navrhovatelka považuje napadenou regulaci za nekoncepční, chybí logická provázanost a odůvodnění odlišného přístupu k navzájem sousedícím plochám. Tento rozdílný režim bez zřejmého důvodu působí diskriminačně, svévolně a selektivně. Navrhovatelka má za to, že za daných okolností by bylo namístě, aby pozemek byl organickou součástí zastavitelného území obce, což by odpovídalo jak skutečnému stavu v terénu, tak principům racionálního plánování. Pokud odpůrce míní, že je třeba určité plochy v lokalitě ponechat nezastavěné, pak se nabízí otázka, proč byla zvolena právě tato parcela a nikoli jiné. Zdá se, že rozhodnutí nebylo vedeno objektivními kritérii, nýbrž nahodilým vymezením. To svědčí o nedostatku koncepce. Dle navrhovatelky naopak pozemek splňuje kritéria pro udržitelnou urbanizaci: leží v intravilánu, je nebo bude obklopen zástavbou a má k dispozici napojení na stávající infrastrukturu (dopravní i technickou). 6. Navrhovatelka má rovněž za to, že odpůrce zcela nedostatečným způsobem vymezil konkrétní veřejný zájem, legitimizující zařazení předmětného pozemku do daného regulativu území. Situace se blíží spíše preventivnímu omezení, což není dostatečně ospravedlnitelné. Takový postup je v rozporu s požadavkem, aby omezení vlastnického práva bylo opřeno o skutečné důvody a reálné cíle veřejného zájmu. Navrhovatelka dále poukazuje na nerovnovážný a nekonzistentní přístup odpůrce v oblasti ochrany zemědělské půdy. Jedním z možných veřejných zájmů, který mohl odpůrce v této lokalitě zvažovat, je ochrana zemědělského půdního fondu (ZPF) – tedy snaha omezit zábor zemědělské půdy pro výstavbu. Pozemek navrhovatelky se nicméně nachází na půdě IV. třídy ochrany ZPF (tedy nikoli na půdě nejvyšší kvality). Naproti tomu územní plán vymezuje jako zastavitelné (či ponechává jako zastavitelné z předchozího plánu) i řadu ploch, které leží na půdách vyšší bonity než pozemek navrhovatelky. 7. Navrhovatelka proto navrhuje napadenou část územního plánu zrušit. Na svém procesním postoji setrvala během celého řízení. II. Vyjádření odpůrce 8. Odpůrce k věci podal své vyjádření ze dne 10. 7. 2025. Odpůrce nerozporuje procesní legitimaci navrhovatelky k podání návrhu, ale nesouhlasí s tím, že byla dotčena na jejím vlastnickém právu v důsledku zařazení dotčeného pozemku do plochy ZK. 9. Odpůrce ve vyjádření k návrhu nejprve uvádí, že předmětný pozemek nebyl zastavitelný ani podle předchozí územně plánovací dokumentace. Z ničeho tedy nelze dovodit legitimní očekávání na straně navrhovatelky, že jí odpůrce umožní využít předmětné nemovitosti dle jejího přání. Z návrhu neplyne, že by vydáním územního plánu došlo ke zhoršení v podmínkách využití stanovených územně plánovací dokumentací pro předmětný pozemek. Navrhovatelka tvrdí, že jí územní plán upírá alternativní příležitost využití předmětného pozemku, kterou ovšem nikdy neměla, což v návrhu opakovaně potvrzuje. Vlastník nemovitosti nemá právní nárok či veřejné subjektivní právo na konkrétní podobu územního plánu a na zařazení svého pozemku do určitého konkrétního způsobu regulace. 10. Odpůrce se konkrétně (i s odkazem na judikaturu správních soudů) vyjádřil k namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách, přičemž s touto námitkou navrhovatelky nesouhlasí. 11. Za nedůvodnou rovněž považuje námitku navrhovatelky, že nebyl dostatečně vymezen veřejný zájem. Odpůrce naopak uvádí, že využití území pro zeleň krajinnou ZK bylo prověřeno a vymezeno ve všech variantách konceptu územního plánu a vychází také z tehdy platného územního plánu z roku 1994. Vymezení stabilizované plochy zeleně krajinné ZK v zčásti potvrzuje stávající funkční využití a zčásti naplňuje dlouhodobě sledovaný způsob využití daného území s ohledem na charakter daného území, vše v souladu s ustanoveními stavebního zákona a jeho prováděcí vyhláškou na vymezování ploch v územních plánech. Odůvodnění dále obsahuje, proč není vymezení plochy bydlení individuálního v předmětné lokalitě žádoucí, a to zejména z důvodu, že dané území je součástí hodnotného území přírodního parku Baba. Předmětná plocha zeleně krajinné ZK v daném místě tvoří pozvolný přechod z potenciálně intenzivněji využívaného území do volné krajiny. Odpůrce tak s odkazem na uvedené důvody nesouhlasí s tvrzením, že je vlastnické právo navrhovatelky omezováno více, než je nezbytné a že bylo možné zvolit takovou regulaci, aby bylo např. možné pozemek alespoň oplotit jako zahradu k RD v navazující zastavitelné ploše rozvojové lokality I-1, jelikož takovými prvky regulace územní plán nedisponuje. 12. V návaznosti na to odpůrce konstatuje, že nemohlo dojít k neproporcionálnímu omezení vlastnického práva navrhovatelky (zpochybňuje i skutečnost, že by takto navrhovatelka v rámci své námitky v průběhu pořizování územního plánu argumentovala), kdy nový územní plán nevymezil plochy bydlení dle požadavků navrhovatelky, neboť pouze ponechal plochy obdobné k plochám vymezeným předchozím územním plánem. Proto nemohl být ze zastavitelného území vyloučen. Nejedná se ani o navrhovatelkou tvrzené nekoncepční řešení, neboť předmětný pozemek pouze na jedné straně (o délce cca 44 m) přiléhá k pozemku parc. č. XA (rovněž v podílovém spoluvlastnictví navrhovatelky), zařazeného do zastavitelné plochy individuálního bydlení (BI.R1), v ostatních hranicích však pozemek přiléhá k pozemkům, které jsou vymezeny jako orná půda či ovocný sad. III. Posouzení věci soudem 13. Náv