66 A 1/2024 – Krajský soud v Brně

66 A 1/2024- 108 - text  17 66 A 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Šebka, soudkyně Lenky Bahýľové a soudkyně Kateřiny Mrázové, ve věci navrhovatelů: a) Ing. J. P. bytem X b) Bc. J. P. bytem X c) V. U. bytem X d) O. B. bytem X e) K. K. bytem X f) Ing. arch. V. M. bytem X g) Ing. J. M. bytem X h) M. P. bytem X, všichni zastoupeni advokátem JUDr. Kamilem Jelínkem, Ph.D. sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno proti odpůrkyni: obec Zbraslav sídlem Komenského 105, 664 84 Zbraslav zastoupena advokátem JUDr. Petrem Fialou sídlem Helfertova 2040/13, 613 00 Brno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Zbraslav, schváleného usnesením zastupitelstva obce č. 01/23 dne 19. 9. 2023, č. j. OZB/1379/2023, v části vymezení plochy Z.4 takto: I. Opatření obecné povahy – Územní plán Zbraslav, schválený usnesením zastupitelstva obce č. 01/23 dne 19. 9. 2023, č. j. OZB/1379/2023, se ruší v rozsahu textu „včetně vymezení pozemků veřejného prostranství o minimální velikosti 0,7 ha a poměru stran 1:4 až 2:3 v rámci plochy SV.030 formou parkové zeleně“ v bodě 13.1.1. textové části územního plánu pod odrážkou US.2 „Březina“, a to dnem právní moci tohoto rozsudku. II. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení částku 178 816 Kč k rukám jejich advokáta JUDr. Kamila Jelínka, Ph.D., a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházejícího řízení 1. Navrhovatelé se návrhem podaným dne 21. 3. 2024 domáhali zrušení opatření obecné povahy ze dne 19. 9. 2023, č. j. OZB/1379/2023, č. 01/23, Územní plán Zbraslav, a to „v části vymezení plochy Z.4“ (dále též jen „napadené OOP“). Plocha je byla v územním plánu vymezena jako zastavitelná, její využití je však podmíněno zpracováním územní studie a etapizací. 2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 6. 2024, č. j. 66 A 1/2024-56, návrhu vyhověl a napadené OOP v požadovaném rozsahu zrušil (dále též „rozsudek krajského soudu“). Dospěl totiž k závěru, že odpůrkyní stanovený požadavek na zpracování územní studie za účelem umístění veřejného prostranství do vymezené lokality je nepřiměřeným zásahem do vlastnických práv navrhovatelů. 3. Nejvyšší správní soud (dále také jen „NSS“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2025, č. j. 5 As 174/2024-58, rozsudek krajského soudu ke kasační stížnosti odpůrkyně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s následujícími závěry a požadavky: · Vymezení veřejného prostranství v ploše Z.4 nebylo v projednávané věci nutné pro splnění požadavku § 7 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území. Omezení vlastnických práv způsobené podmíněním téměř veškeré zástavby v ploše Z.4 zpracováním územní studie, která vymezí veřejné prostranství „o minimální velikosti 0,7 ha a poměru stran 1:4 až 2:3 v rámci plochy SV.030 formou parkové zeleně“, proto nemůže být odůvodněno požadavkem § 7 odst. 2 této vyhlášky. V tomto ohledu NSS závěr krajského soudu potvrdil. · Krajský soud se měl podle NSS zabývat tím, zda by nemohlo být vymezení veřejného prostranství ve formě parkové zeleně do plochy SV.030 odůvodněno „kompozičními důvody“. NSS k tomu citoval z odůvodnění územního plánu, jenž pojem „kompoziční důvody“ obsahuje (s. D75, D77, K20) a odkázal na § 19 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. Krajskému soudu tedy uložil, aby se zabýval otázkou, zda jsou uvedené „kompoziční důvody“ dostatečné pro zákonnost posuzovaného podmínění zástavby v ploše Z.4. · Krajský soud podle NSS také pochybil při formulaci zrušujícího výroku. Výrok, kterým je rušena plocha Z.4, nemůže být odůvodněn (pouze) zjištěním nezákonnosti podmínění téměř veškeré zástavby v ploše Z.4 zpracováním územní studie. Takovému zjištění by odpovídal výrok zrušující pouze podmínku pro zpracování územní studie US.2, a to v rozsahu textu „včetně vymezení pozemků veřejného prostranství o minimální velikosti 0,7 ha a poměru stran 1:4 až 2:3 v rámci plochy SV.030 formou parkové zeleně“ v bodě 13.1.1. textové části územního plánu pod odrážkou US.2 „Březina“ (bod 29 zrušujícího rozsudku NSS). · Krajský soud se má vypořádat i s námitkami dosud nevypořádanými, jimiž jsou zejména námitky proti etapizaci, námitky nevyužití dohody o parcelaci či námitky nevymezení veřejně prospěšných staveb. Po vypořádání těchto námitek má krajský soud za úkol pečlivě zvážit, zda a případně v jakém rozsahu má být napadená část územního plánu zrušena. II. Stanoviska účastníků řízení 4. Po vydání zrušujícího rozsudku NSS dal krajský soud účastníkům řízení prostor k vyjádření a k návrhu dalšího postupu ve věci. Stanovisko navrhovatelů 5. Navrhovatelé mají za to, že „kompoziční důvody“ jako samostatný argument ospravedlňující nepřiměřený zásah napadeného OOP do jejich vlastnického práva nemohou obstát. Stěžejním argumentem byl podle odůvodnění (s. D75 textové části) požadavek vyhlášky na vymezení minimální rozlohy veřejných prostranství. K tomu se uvádí, že jako reminiscence Reminiscence = vzpomínka, připomenutí nebo odkaz na něco minulého, udržení určité paměti místa – odkaz na to, že místo bylo dříve volné, původně nezastavěný charakter krajiny, zachování stopy toho, co bylo předtím. na dosavadní nezastavěné území bude park vymezen ve dvojnásobné velikosti. Jinými slovy, zásah do vlastnických práv dotčených osob bude dvojnásobný jen proto, aby byla zachována stopa po tom, že tyto pozemky byly dříve nezastavěné. 6. Argument o dvojnásobné velikosti veřejného prostranství je pouze akcesorický k tvrzení, že zde vůbec musí být vymezeno veřejné prostranství. Pokud soud shledal, že taková povinnost neexistuje, akcesorický argument odpadá. Navrhovatelé trvají na tom, že se jedná o nepřiměřený zásah do jejich vlastnického práva (viz požadavky uvedené v usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120). 7. Navrhovatelé rovněž uvedli, že odpůrkyně vlastní rozsáhlý pozemek p. č. 1290/73 v k. ú. Zbraslav na Moravě, přiléhající k ploše Z.4, na němž ÚP navrhuje plochu Z.1. Odpůrkyně dosud nevysvětlila, proč nelze rozsáhlé veřejné prostranství vymezit na obecním pozemku, kde by nedocházelo k zásahům do práv soukromých vlastníků. ÚP je tak v tomto ohledu diskriminační a upřednostňuje zájmy odpůrkyně před zájmy soukromých osob (viz rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2023, č. j. 6 As 319/2021-111). 8. Navrhovatelé mají za to, že jejich alternativní řešení (např. pás zeleně podél nové komunikace zpřístupňující budoucí zástavbu či jiné formy zeleně, jako neveřejné zahrady či stromořadí se souvisejícím chodníkem) nebyla posouzena. Na s. D75 odůvodnění se pouze konstatuje, že jsou „neakceptovatelná z hlediska urbanistické koncepce“, aniž je vysvětleno, co toto tvrzení znamená. To je v rozporu jak s požadavkem na přesné, jasné a srozumitelné odůvodnění změn, které zasahují do vlastnických práv (rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2016, č. j. 2 As 295/2015-83), tak s principem proporcionality (test potřebnosti dle rozsudku NSS ze dne 23. 3. 2023, č. j. 6 As 319/2021-111). Navrhovatelé v ostatním odkázali na své požadavky uvedené v návrhu na zrušení ÚP ze dne 21. 3. 2024. 9. V závěru stanoviska navrhovatelé uvedli, že trvají na zrušení podmínky územní studie v kap. 13.1.1. textové části ÚP v rozsahu „včetně vymezení pozemků veřejného prostranství o minimální velikosti 0,7 ha a poměru stran 1:4 až 2:3 v rámci plochy SV.030 formou parkové zeleně“ a s tím souvisejícího vymezení pozemní komunikace obsluhující po obvodu navrhovaný park. Stanovisko odpůrkyně 10. Odpůrkyně tvrdí, že „kompoziční důvody“ dostatečně odůvodňují požadavek na zpracování územní studie. Při použití třístupňového testu proporcionality (užitého i ve zrušeném rozsudku krajského soudu) tyto důvody obstojí. Test vhodnosti podle ní směřuje k naplnění § 19 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. Vzhledem k tomu, že území tvoří dvě „srůstající“ sídelní jednotky (Březina a Zbraslav), je třeba zachovat minimální prostorové vazby. Nejvhodnějším řešením má být kompozičně vhodné umístění parkové zeleně jako veřejného prostranství. 11. Odpůrkyně zdůrazňuje, že kvalitní veřejná prostranství jsou základním principem urbanismu: umožňují orientaci, posilují identitu obyvatel a soudržnost komunity. Urbanistická kvalita představuje významný veřejný zájem. Územní studie US.2 má zajistit kompozičně vhodné umístění parku a tím naplnit § 19 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. 12. V testu potřebnosti odpůrkyně (s odkazem na rozsudek NSS č. j. 6 As 319/2021-111, bod 80) uvádí, že žádná alternativa nedosahuje sledovaného cíle v podobné míře a současně méně nezasahuje do práv vlastníků. Podle odůvodnění (s. D75) nevyhovují ani jiné parky, ani jiná forma zeleně, ani menší rozsah plochy. Parky v jiných částech obce podle odpůrkyně nezajišťují prostorové vazby ani prostupnost lokality. Stejně nepostačují pásy zeleně podél komunikací či neveřejné zahrady. 13. K velikosti plochy odpůrkyně uvádí, že 0,7 ha je kompromisem mezi zachováním nezastavěného prostoru mezi Zbraslaví