5 As 102/2013 — Nejvyšší správní soud

22 A 7/2026- 46 - text  11 22 A 7/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: S. I., nar. X st. příslušnost R. U. naposledy bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2026, č. j. MV-77383-21/OAM-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímacího střediska cizinců Zastávka, ze dne 21. 12. 2025, č. j. CPR-41120-58/ČJ-2023-931200-SV, ve spojení s opravným rozhodnutím ze dne 26. 1. 2026 (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým správním rozhodnutím bylo stanoveno, že podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZPC“), se žalobkyni ukládá správní vyhoštění a stanovuje se doba 3 let, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území smluvních států“). Tato doba podle § 118 odst. 1 ZPC začíná běžet až po vycestování žalobkyně z území smluvních států. Současně jí byla podle § 118 odst. 3 ZPC stanovena doba k vycestování z území smluvních států do země státního občanství cizince nebo třetí země, kde je oprávněna pobývat, nebo která ji přijme, a to do 30 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nebo od okamžiku, kdy žalobkyně pozbude postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany a toto rozhodnutí bude pravomocné. Podle § 120a ZPC bylo rozhodnuto, že se na žalobkyni nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 ZPC, její vycestování do Uzbekistánu je proto možné. II. Podání účastníků 3. Žalobkyně v žalobě namítá, že prvostupňový správní orgán vydal opravné rozhodnutí, které ke dni vydání rozhodnutí žalovaného ještě nenabylo právní moci; toto pochybení porušuje zásadu dvojinstančnosti správního řízení a způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Dále žalobkyně tvrdí, že správní orgány nerespektovaly pokyny vyslovené v předcházejícím zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2024, č. j. 22 A 15/2024-24. Správní orgány měly postupovat v souladu s čl. 31 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Dále žalobkyně namítá, že prvostupňový správní orgán nevyrozuměl její zástupkyni o úkonu podání vysvětlení manžela, následně jej i přes žádost nevyslechl; neprovedl ani výslech samotné žalobkyně. Pokud se správním orgánům zdála komunikace manželů přes WhatsApp nečitelná, měly vydat výzvu k odstranění vad. Rozhodnutí o správním vyhoštění považuje žalobkyně za nepřiměřené. Nesouhlasí s tím, že rodinný život budovala v době neoprávněného pobytu. Se svým manželem jsou od října 2024 nuceně rozděleni, a to na dopředu blíže neurčenou dlouhou dobu překračující tři roky uloženého správního vyhoštění. Žalobkyně byla nucena vycestovat z důvodu úmrtí své matky. Její manžel ji nemůže navštěvovat v domovském státě kvůli velké vzdálenosti mezi oběma zeměmi a s cestou spojenými vysokými náklady. Pan H. ve svém prohlášení konstatoval, že manžele několikrát navštívil v jejich bytě v průběhu roku 2024, nikoliv 2025 (jak mylně uvádí správní orgány). Zástupkyni žalobkyně není zřejmé, na základě čeho správní orgány učinily závěr, že nevěděla, kde manžel její klientky pobývá a že jej nemůže kontaktovat. Konečně žalobkyně namítá, že správní orgány ve skutkově obdobných věcech postupují podle § 50a odst. 2 písm. b) ZPC a ukládají povinnost opustit území ČR. 4. Žalovaný ve vyjádření zdůrazňuje, že žalobkyně podala toliko blanketní odvolání, které ani přes výzvu nijak nedoplnila. Žalobní body, které směřují proti postupu prvostupňového správního orgánu, proto považuje za nepřípustné, neboť je žalobkyně mohla uplatnit již v odvolacím řízení. Opravné rozhodnutí mělo vliv pouze na datum vydání rozhodnutí, nikoliv na jeho obsah; žalobkyně proti němu nebrojila odvoláním a není zřejmé, jak byla negativně dotčena její právní sféra. Otázku možné aplikace čl. 31 Úmluvy o právním postavení uprchlíků považuje žalovaný již za vyřešenou předcházejícím zrušujícím rozsudkem. Žalobkyně mohla v odvolání namítnout, že dokazování provedené ohledně možného nepřiměřeného zásahu do jejího soukromého a rodinného života je nedostatečné, což ovšem neučinila. Pokud je rodinný život cizince budován v době jeho nelegálního pobytu, lze k závěru o nepřiměřenosti správního vyhoštění dospět pouze za výjimečných okolností; takové v projednávané věci nebyly zjištěny. Na manželském vztahu žalobkyně nelze nalézt žádné prvky výjimečnosti. V neprospěch vážnosti vztahu hovoří i to, že žalobkyně vycestovala již v říjnu 2024 z České republiky a dosud se nevrátila, přičemž jí v návratu prozatím nic nebránilo. Žalobkyně neuvedla žádná obdobná řízení, v nichž měly správní orgány postupovat dle § 50a odst. 2 písm. b) ZPC. III. Posouzení věci soudem 5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 6. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobkyně uplatnila v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 7. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. III.A) Procesní vada 8. Soud se nejprve zabýval žalobkyní namítaným porušením ustanovení o řízení před správním orgánem. Ze správního spisu vyplývá, že prvostupňový správní orgán dne 27. 11. 2025 seznámil zástupkyni žalobkyně s podklady pro vydání rozhodnutí. Následně vydal rozhodnutí ve věci, které datoval „12. června 2025“ a 22. 12. 2025 jej doručil zástupkyni žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Poté prvostupňový správní orgán vydal dne 26. 1. 2026 opravné rozhodnutí podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jímž opravil datum vydání rozhodnutí ve věci na „21. 12. 2025“. V odůvodnění tohoto rozhodnutí prvostupňový správní orgán uvedl, že dne 21. 12. 2025 vydal rozhodnutí o správním vyhoštění, v němž došlo zjevnou chybou v psaní k nesprávnému uvedení data vydání. Tato chyba je předmětem opravy, přičemž se nijak nemění smysl ani obsah rozhodnutí; správné datum je zřejmé také z časové posloupnosti jednotlivých kroků správního orgánu v dané věci. Žalobkyně byla v opravném rozhodnutí poučena o možnosti podat proti němu odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho oznámení. Opravné rozhodnutí bylo zástupkyni žalobkyně doručeno dne 28. 1. 2026 (odvolací lhůta tedy uplynula dne 12. 2. 2026). Žalovaný ovšem vydal napadené rozhodnutí již 10. 2. 2026. Proti opravnému rozhodnutí žalobkyně nikdy odvolání nepodala. 9. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že opravné usnesení podle § 70 správního řádu představuje samostatný procesní úkon správního orgánu, který je způsobilý nabýt právní moci a může být rovněž předmětem odvolacího přezkumu; to ostatně žalovaný ani nerozporuje a takto byla žalobkyně také poučena v rámci opravného rozhodnutí. Žalovaný měl přezkoumávat napadené rozhodnutí prvostupňového správního orgánu v jeho konečné podobě, tedy až poté, co nabylo právní moci rozhodnutí jej opravující. Tím, že žalovaný rozhodl o odvolání proti meritornímu rozhodnutí o správním vyhoštění žalobkyně v době, kdy teprve běžela lhůta pro podání odvolání proti opravnému usnesení, se dopustil dílčí procesní vady. 10. Soud se však již s žalobkyní neztotožňuje v tom, že tato vada mohla mít jakýkoli vliv na zákonnost odvolacího rozhodnutí. Je třeba upozornit, že předmětem opravy bylo toliko nesprávné datum vydání prvostupňového správního rozhodnutí; to přitom bylo označeno správným číslem jednacím, tudíž jeho jednoznačná a nezaměnitelná identifikace nebyla nijak ohrožena. Žalobkyně namítá, že žalovaný provedl přezkum procesně neustáleného rozhodnutí; jeho podstatný obsah však nebyl měněn, nejednalo se o úpravu výroku, odůvodnění ani poučení. Oprava zcela zjevně chybného data vydání rozhodnutí (neboť to bylo vydáno po seznámení s podklady dne 27. 11. 2025 a doručováno bylo dne 22. 12. 2025, tudíž rozhodnutí muselo být logicky přijato v mezidobí, nikoliv v červnu 2025) nijak věcně nezasahuje do jádra rozhodnutí. Výrok a také důvody, které k jeho vydání vedly, byly již ustáleny a bezpečně vyplývaly z prvostupňového správního rozhodnutí ještě před jeho opravou. Odvolací správní orgán tudíž fakticky mo