22 Ad 27/2025 – Krajský soud v Brně

22 Ad 27/2025- 24 - text pokračování 11 22 Ad 27/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: M. H., nar. X bytem X zastoupená advokátem JUDr. Ivanem Werlem, sídlem Kšírova 228/84, 619 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2025, č. j. MPSV-2025/187753-916, sp. zn. SZ/MPSV-2025/135019-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně brojí žalobkyně proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky Brně (dále též „úřad práce“) ze dne 21. 5. 2025, č. j. 122369/2025/BBA. Tím prvostupňový správní orgán žalobkyni z moci úřední odebral od 1. 5. 2025 příspěvek na péči. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“) ze dne 4. 9. 2025, e. č. SZ/2025/1579-BR-12 (dále též „posudek PK MPSV“) dospěl k závěru, že se v případě žalobkyně nejedná o osobu, která se podle § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o sociálních službách“) považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Žalobkyně z důvodu svého dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu sice vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, není však neschopna zvládat alespoň tři nebo čtyři základní životní potřeby (nezvládá toliko osobní aktivity a péči o domácnost); tento stav přitom trval k datu 1. 1. 2024 i k datu vydání prvostupňového správního rozhodnutí. II. Podání účastníků 3. Žalobkyně namítá, že odůvodnění (ve věci již druhého) prvostupňového správního orgánu je opětovně naprosto nedostatečné. S její podrobnou argumentací uplatněnou v průběhu řízení se prvostupňový správní orgán vypořádal pouze jedinou větou, nereagoval přitom na zcela konkrétní tvrzení, která vznesla. Žalobkyně v žalobě ocitovala celé své podání uplatněné již několikrát v průběhu správního řízení (jako vyjádření se k podkladům rozhodnutí a shodně též v obou odvoláních); vyjadřuje se v něm k neuznání nezvládání základních životních potřeb mobility, oblékání a obouvání, stravování a tělesné hygieny. Posudku PK MPSV žalobkyně vytýká, že jeho závěry ignorují její skutečný zdravotní stav, předložené lékařské zprávy a také definice jednotlivých základních životních potřeb. V právních předpisech nemá oporu názor prezentovaný v posudku, že pro uznání nezvládání základních životních potřeb nepostačuje tvrzení, že pacient vyžaduje dopomoc. Posudek považuje žalobkyně za nesprávný, neurčitý a nepřezkoumatelný, ignorující fakta i lékařské zprávy, z nichž vyplývá nezvládání jednotlivých základních životních potřeb. Žalovanému žalobkyně vytýká, že ignoroval nepřezkoumatelnost prvostupňového správního rozhodnutí, což činí i jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc nelze zjistit, jak žalovaný hodnotil posudek PK MPSV. Záznam ze sociálního šetření neobsahuje relevantní informace týkající se schopností jejího samostatného života v přirozeném prostředí. Nebyly ani správně zhodnoceny provedené důkazy a nedostatečně byl zjištěn skutkový stav. Žalobkyně proto navrhla vyžádání doplňujícího posudku PK MPSV, případně provedení důkazu znaleckým posudkem. 4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby. Konstatuje, že při posouzení zdravotního stavu žalobkyně vycházel z posudku PK MPSV, pročež v otázce hodnocení zvládání základních životních potřeb na něj odkazuje. Žalovaný má za to, že napadené rozhodnutí netrpí žádnými vadami a bylo vydáno na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně. 5. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že i nadále setrvává na svých argumentech uplatněných v žalobě. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 7. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobkyně uplatnila v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 8. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. III.1 Nepřezkoumatelnost 9. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné z toho důvodu, že žalovaný aproboval nepřezkoumatelné rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, přestože předcházející (v pořadí první) prvostupňové správní rozhodnutí totožného obsahu bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost. 10. Ze správního spisu vyplývá, že prvostupňový správní orgán o odejmutí příspěvku na péči žalobkyně poprvé rozhodl dne 20. 12. 2024 rozhodnutím č. j. 336589/2024/BBA. To bylo žalovaným zrušeno rozhodnutím ze dne 27. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/54498-921, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť nebyly vypořádány námitky zmocněnce žalobkyně uplatněné v průběhu správního řízení. Následně prvostupňový správní orgán ve věci opětovně rozhodl dne 21. 5. 2025 rozhodnutím č. j. 122369/2025/BBA. Není pravdou, jak tvrdí žalobkyně, že toto rozhodnutí je zcela totožného obsahu jako v pořadí první rozhodnutí. Prvostupňový správní orgán v něm na poměrně obecně formulované vyjádření žalobkyně ze dne 13. 12. 2024 (vyjadřující se sice k jednotlivým neuznaným základním životním potřebám, ovšem v zásadě bez jakýchkoli konkrétních věcných polemik) reagoval taktéž obecným způsobem. Nově prvostupňový správní orgán ve druhém rozhodnutí zdůraznil, že nezpochybňuje to, že z medicínského hlediska se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který ji limituje; z posudkového hlediska ovšem nebylo prokázáno, že by její funkční omezení vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu dosahovalo stupně těžké nebo úplné poruchy, která by žalobkyni bránila zvládat v přijatelném standardu neuznané základní životní potřeby bez nutnosti každodenní pomoci jiné fyzické osoby, a to s využitím dostupných facilitátorů. 11. I když se ze strany prvostupňového správního orgánu bezpochyby nejednalo o vypořádání dostatečné, souhrnně reagovalo na společnou podstatu všech žalobkyní vznesených výhrad. Ta totiž ve svém vyjádření pouze na základě svého subjektivního přesvědčení (tedy bez odkazů na jakékoli konkrétní lékařské zprávy, vyšetření či jiné důkazy) tvrdila, že závěry Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) nejsou správné. Za takové situace lze argumentaci prvostupňového správního orgánu, že nebylo prokázáno žádné funkční omezení žalobkyně dosahující stupně těžké nebo úplné poruchy, považovat alespoň za základní úvahu o tom, proč nejsou žalobkyní uplatněné námitky důvodné. 12. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) vyplývá, že i když odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí vykazuje podstatné vady, je možné, aby je odvolací správní orgán v odvolacím řízení zhojil. Tak je tomu tehdy, pokud rozhodnutí správního orgánu prvního stupně obsahuje alespoň základní úvahu o tom, z jakého důvodu bylo o věci rozhodnuto daným způsobem, kterou mohl účastník řízení v odvolání napadat a kterou mohl odvolací správní orgán revidovat (případně rozšířit). Limitem takového postupu současně je, aby žalovaný v odvolacím rozhodnutí neuložil účastníku řízení žádnou novou povinnost či věc nehodnotil zcela odlišně od prvostupňového správního orgánu, a nezaložil tak svoje rozhodnutí na překvapivém novém právním posouzení (srov. rozsudky NSS ze dne 11. 3. 2021, č. j. 6 Ads 233/2019-31, č. 4190/2021 Sb. NSS, či ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018-34). 13. Krajský soud dává žalobkyni za pravdu v tom, že ani v pořadí druhé prvostupňové správní rozhodnutí v této věci nevypořádává jí v průběhu řízení uplatnění námitky dostatečným způsobem. Obsahuje ovšem alespoň uvedení konkrétního důvodu, proč jím byl odebrán příspěvek na péči (žalobkyně je neschopna zvládat pouze dvě základní životní potřeby); součástí odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí je též základní úvaha o tom, proč nejsou žalobkyní uplatněné námitky důvodné. Krajský soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné jenom z toho důvodu, že žalovaný nepřistoupil ke „kontumačnímu“ (v pořadí již druhému) zrušení prvostupňového správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, nýbrž vady tohoto rozhodnutí spočívající v nedostatečném vypořádaní jednotlivých námitek žalobkyně sám odstranil. Takový postup dle soudu odpovídá zásadě jednotnosti celého správního řízení a je veden snahou o procesní ekonomii a další neprodlužování správní