9 As 257/2017 — Nejvyšší správní soud

30 A 44/2025- 42 - text  8 30 A 44/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: P. C. zastoupené advokátem Mgr. Petrem Machem sídlem Slezská 1297/3, 120 00 Praha 2, Vinohrady proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2025, č. j. KUJI 25099/2025 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2025, č. j. KUJI 25099/2025, a rozhodnutí Městského úřadu Havlíčkův Brod ze dne 24. 2. 2025, č. j. MHB_GDPR/20/2025/Zu3, se ruší, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jako náhradu nákladů řízení částku 13 140 Kč k rukám jejího zástupce, Mgr. Petra Macha, advokáta, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala dne 12. 2. 2025 Městskému úřadu Havlíčkův Brod (dále též „povinný subjekt“) žádost, kterou se domáhala poskytnutí informací v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a to: - počtu podání prostřednictvím emailu za dosavadní část roku 2025 (ke dni podání žádosti), - poskytnutí seznamu „Podací deník“, kde budou zaznačena úplně všechna přijatá podání emailem včetně zaznačení, kdy došlo k potvrzení o přijetí podání za zmíněné období. Povinný subjekt žádosti nevyhověl a rozhodnutím č. j. MHB_GDPR/20/2025/Zu3 ze dne 24. 2. 2025 (dále také jako „prvostupňové rozhodnutí“) ji odmítl. Jako důvod uvedl, že povinností povinného subjektu není vytvářet na základě žádosti nové informace, které v době podání žádosti u povinného subjektu neexistují a žádný právní předpis rovněž neukládá povinnému subjektu vést evidenci v rozsahu, v jakém je specifikována v podané žádosti. 2. Odvolání žalobkyně proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 28. 5. 2025. II. Argumentace žalobkyně 3. Žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť se domnívá, že povinný subjekt požadovanými informacemi disponuje, jelikož je jeho povinností podání evidovat (zde odkazuje na § 8 odst. 1 vyhlášky o podrobnostech výkonu spisové služby). Proto nesouhlasí se žalovaným, že jde o zcela novou informaci, kterou by povinný subjekt musel vytvářet, a kterou by před obdržením žádosti o poskytnutí informací nedisponoval. Dle žalobkyně povinný subjekt tyto informace musí mít a mohl je žalobkyni poskytnout. 4. Žalobkyně zároveň nesouhlasí s argumentací žalovaného, že pojmem „emailová podání“ se rozumí (i) běžná emailová komunikace nepodléhající výkonu spisové služby. Žalobkyně uvádí, že emailové podání je „určitým formalizovaným úkonem“, který povinný subjekt musí evidovat. Toto tvrzení podle žalobkyně v napadeném rozhodnutí připouští i žalovaný, když uvádí, že v systému elektronické spisové služby eviduje počet podání učiněných emailem, avšak pouze těch, která jsou opatřena elektronickým podpisem. 5. Svou žalobní argumentaci žalobkyně značně rozvinula v replice na vyjádření žalovaného poté, co si zvolila jako zástupce advokáta. Udržela se však v rámci výše vymezených žalobních bodů. III. Argumentace žalovaného 6. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout, jelikož informační povinnost podle zákona o svobodném přístupu k informacím se vztahuje pouze na informace reálně existující, tedy musí se jednat o „obsah nebo jeho část“, který je určitým způsobem „zaznamenán“, tj. zachycen tak, aby mohl být kdykoliv znovu zajištěn, resp. použit. Podle žalovaného je tedy povinný subjekt povinen poskytovat jen takové informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít k dispozici. Povinný subjekt tedy není povinen poskytovat informace týkající se dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací (viz § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím). Podle žalovaného tak požadavek žalobkyně směřuje do budoucnosti a dostává se mimo režim zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť nesplňuje jeden z pojmových znaků informace, jak je vymezena v § 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. 7. Žalovaný dále uvádí, že požadovaný počet emailových podání není totožný s počtem přijatých dokumentů v digitální podobě, které povinný subjekt eviduje v systému elektronické spisové služby, jelikož do tohoto systému se promítají pouze dokumenty se zaručeným elektronickým podpisem. Emailová podání ve většině případů neobsahují výše uvedené dokumenty, a proto jsou považována za běžnou korespondenci, která v souladu se spisovým řádem nepodléhá evidenci. 8. Z výše uvedených důvodů žalovaný konstatuje, že požadovanou informaci nemá povinný subjekt k dispozici (nelze zpětně zjistit počet všech podání emailem došlých na konkrétní emailové adresy povinného subjektu s ohledem na to, že se většinou jedná o běžnou korespondenci, dokumenty nepodléhající evidenci, příp. nevyžádanou poštu). 9. Žalovaný uvádí, že stav neexistence informace je zákonným důvodem pro její odmítnutí, to za předpokladu, že povinný subjekt nemá povinnost takovou informací disponovat. Zároveň žalovaný konstatuje, že v daném případě povinnému subjektu povinnost disponovat informacemi, které požadovala žalobkyně, ze žádného právního předpisu nevyplývá. 10. Zároveň žalovaný dodává, že správní orgán je vázán obsahem podané žádosti. Jeli tedy řízení zahájeno na žádost, je žadatelka tím, kdo vymezuje předmět řízení, tedy že žadatelka zodpovídá za formulaci svého požadavku a je na ní, aby poptávané informace vymezila dostatečně jasně. Pokud tedy umožňuje formulace žádosti vykládat ji více způsoby, nelze povinnému subjektu přičítat k tíži, pokud při rozhodování přihlédl pouze k jednomu z nich. IV. Řízení před krajským soudem 11. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. V. Posouzení věci krajským soudem 12. Žaloba je důvodná. Právní úprava a judikatura 13. Krajský soud nejprve připomíná, že předmětem soudního přezkumu je odmítnutí žádosti o poskytnutí informací podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 a § 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, a to z toho důvodu, že povinný subjekt neeviduje podání učiněná emailem v žalobkyní požadovaném rozsahu. 14. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je veřejná správa službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc. 15. Podle § 37 odst. 1 správního řádu je podání úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. 16. Podle § 37 odst. 1 správního řádu musí být z podání patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. (…) Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí. 17. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, veřejnoprávní původce zaznamená datum doručení dokumentu. V případě dokumentu v digitální podobě s výjimkou dokumentu v digitální podobě doručeného na přenosném technickém nosiči dat veřejnoprávní původce zaznamená rovněž čas doručení dokumentu s přesností na sekundy. 18. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky o podrobnostech výkonu spisové služby veřejnoprávní původce eviduje dokumenty v základní evidenční pomůcce. Základní evidenční pomůckou spisové služby vykonávané v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby je elektronický systém spisové služby. Základní evidenční pomůckou spisové služby vykonávané v listinné podobě je podací deník; podací deník se vede jako kniha vytvořená ze svázaných a očíslovaných listů tiskopisů, označená názvem veřejnoprávního původce, pro něhož je vedena, časovým obdobím, v němž je užívána, a počtem všech listů. 19. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí: Jen těžko si jde představit, že by byl povinný orgán schopen vykonávat jakoukoliv metodickou či kontrolní činnost ve vyřizovaných agendách, i s ohledem na jejich značný rozsah, aniž by měl v elektronické podobě k dispozici alespoň informaci o tom, kdy mu bylo určité podání doručeno a kdy bylo vyřízeno. To i v případě, že by kontroloval pouze dodržování pokynu o stanovení lhůt, který mimo jiné stanoví maximální dobu pro vyřízení odvolání. Lze také předpokládat, že by tyto informace měl mít stěžovatel alespoň určitým způsobem strukturované (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 9 As 257/201746). 20. Podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. 21. Podle § 11b zákona o svobodné