8 As 257/2018 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 4/2025- 81 - text  17 30 Ad 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: P. P. zastoupeného advokátem JUDr. Martinem Machačem sídlem náměstí Svobody 702/9, 602 00 Brno proti žalovanému: policejní prezident sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2025, č. j. PPR260529/ČJ2024990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce sloužil u Policie České republiky na obvodním oddělení Bojkovice ve Zlínském kraji. Dne 18. 8. 2023 požádal o doplatek služebního příjmu za neuhrazené přestávky při výkonu služby za období od 31. 7. 2020 do 30. 11. 2022. Přestávky podle něj existovaly jen na papíře a on je ve skutečnosti nemohl čerpat. Šlo tak o výkon služby. 2. Jeho žádosti nevyhověl ředitel Krajského ředitelství policie Zlínského kraje rozhodnutím ze dne 19. 4. 2024, č. j. KRPZ9394939/ČJ20231500AP, a odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojil žalobce u Městského soudu v Praze žalobou podanou dne 7. 3. 2025, který ji usnesením ze dne 14. 5. 2025, č. j. 6 Ad 4/202554, postoupil Krajskému soudu v Brně. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je v rozporu s § 60 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru, a § 88 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Žalobce sloužil v hodnosti praporčíka na obvodním oddělení Bojkovice jako velitel hlídky, člen hlídky, nebo v dozorové službě. Faktický výkon služby byl nastaven tak, že žalobce reálně ani přestávky čerpat nemohl. Přestávky musí splnit určité „kvality“ a není správné, pokud během nich musí být reálně připraven zasáhnout do několika minut (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1854/20, nebo rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C580/19, ze dne 9. 3. 2021). Žalobce v té souvislosti odkazuje na své vyjádření ze dne 13. 2. 2024, kde podrobně popsal průběh svých služeb. 4. Žalobce sloužil jako člen jediné hlídky a na obvodním oddělení byl nedostatek personálu. V rámci oddělení sloužila vždy jen jedna hlídka, což plyne z knih služeb a výpovědi svědka npor. Bc. J. H. Zároveň nebylo možné, aby jej někdo během čerpání přestávky zastoupil. Na oddělení dokumentace byl vždy pouze jeden policista, který nemohl dvoučlennou hlídku plnohodnotně zastoupit. V nočních směnách nebyla zastupitelnost možná ani v teoretické rovině. A i když žalobce sloužil v dozorčí službě na služebně, neměl jej kdo zastoupit. Během přestávek musel přijímat oznámení na linku 158 a být k dispozici. 5. Ačkoliv byly žalobci přestávky plánovány v instruktáži, už na první pohled bylo jasné, že přestávky čerpat nemůže. Například dne 4. 1. 2021 byla naplánována silniční kontrola v obci Starý Hrozenkov, a to v čase 15:3016:00. Od 16:00 měla žalobci začít přestávka, přičemž dané místo je od policejní stanice vzdáleno 17 km. Totéž potvrzuje svědek K. H., podle kterého přestávky nešlo čerpat, protože byly plánovány před jinými akcemi a byli v terénu. Navíc často o přestávkách zpracovávali administrativní záležitosti. 6. S ohledem na 30minutový rozsah přestávky bylo zároveň zcela nemyslitelné, aby se žalobce stihl převléci ze služební uniformy, protokolárně odevzdat zbraň, přepočítat náboje, předat telekomunikační zařízení. Nemá jinou možnost, než čerpat přestávku ve služebním stejnokroji. 7. I během přestávek byl žalobce k dispozici a měl u sebe telekomunikační zařízení, protože musel být připraven k výjezdu. Žalobce s druhým členem hlídky trávili přestávky plně vyzbrojeni a vystrojeni, přitom se opakovaně stávalo, že museli v průběhu přestávky jet na výjezd (totéž říká svědek K. H.). K takovému narušení přestávek docházelo nejméně jednou týdně. Žalobce dopředu nevěděl, zda bude muset během přestávky vyjet na výjezd. A i kdyby policista nahlásil svou přestávku, přesto mohl být integrovaným operačním střediskem povolán k mimořádným událostem. Přestávky tak musel často trávit v terénu. 8. Skutkový závěr, že žalobce mohl fakticky přestávky čerpat, neodpovídá provedenému dokazování. Žalobce též odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, č. j. 8 As 257/201844, který se přerušitelností služeb zabýval. 9. Žalobce rozporuje svědeckou výpověď prap. Bc. M. K., podle kterého příslušníci mohli trávit přestávku dle svého uvážení. Žalobce by reálně na počátku a na konci přestávky musel opakovat postup, který je prováděn na začátku a konci služby – kontrola zbrojního skladu, kontrola vozidla, seznámení se s výkonem uplynulé služby apod. To samozřejmě nešlo stihnout. III. Argumentace žalovaného 10. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Systém zastupitelnosti podle něj byl nastaven předvídatelným způsobem a umožňoval žalobci čerpat přestávky. Šloli o mimořádnou událost (označenou FHQ) jako třeba střelba ve škole nebo událost typu AMOK, vyslal operační na místo nejbližší hlídku, tedy případně i žalobce čerpajícího přestávku. Tyto události ale byly výjimečné. Při běžném výjezdu operační mohl vyslat běžnou hlídku sousedních oddělení (Slavičín nebo Luhačovice), případně prvosledovou hlídku z Uherského Brodu. Tato zastupitelnost je v případě malého obvodního oddělení dostatečná. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. Žádné důkazy nad rámec správního spisu žalobce nenavrhoval. 12. Žaloba není důvodná. Právní úprava a judikatura 13. Podle § 60 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále též „zákon o služebním poměru“), platí, že: „Příslušník má nárok na přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, nejdéle po každých 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby, jestliže služební funkcionář nerozhodne na žádost příslušníka jinak, a to při trvání směny a) do 9 hodin v rozsahu 30 minut b) nad 9 hodin v takovém rozsahu, aby jedna přestávka činila 30 minut a ostatní přestávky činily nejméně 15 minut.“ 14. Podle § 60 odst. 2 zákona o služebním poměru „přestávka ve službě na jídlo a odpočinek se nezapočítává do doby služby“. Naproti tomu podle odstavce 3 téhož ustanovení „jdeli o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být příslušníkovi i bez přerušení výkonu služby zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek.“ 15. Citovaná ustanovení vyložil již pro řadu různých situací Nejvyšší správní soud, přičemž jeho závěry jsou následující. 16. Především je potřeba říci, že i když příslušník ozbrojeného sboru koná službu nepřetržitého charakteru (např. hlídkovou službu), neznamená to ještě samo o sobě, že ji nelze přerušit. Nepřetržitá služba, kterou z nejrůznějších důvodů přerušit nelze (např. operační důstojník, který musí být neustále připraven přijímat oznámení od občanů, a zároveň nemá zajištěno střídání) se musí podřadit pod režim § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. Takový příslušník pracuje bez přestávky a služební orgán mu pouze zajistí přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek a proplatí mu celou délku služby. Naproti tomu tam, kde je možné službu přerušit, koná se v režimu § 60 odst. 2 zákona o služebním poměru. Služební orgán zajistí organizačními, technickými a personálními opatřeními, aby příslušník mohl nejdéle po každých pěti hodinách služby čerpat přestávku na jídlo a odpočinek v zákonem stanovené délce, a dobu přestávek mu neproplácí. Právě ono vytvoření podmínek ze strany služebního orgánu, tedy faktická (strukturální) možnost přestávku čerpat, je pro posouzení věci klíčová, nikoliv to, zda tak příslušník v jednotlivých případech skutečně činil, či nikoliv. Konkrétní případy přerušení či nevyčerpání přestávky mohou posloužit nanejvýš jako indicie svědčící o tom, že systém nebyl dobře nastaven nebo že přijatá opatření selhávala (srov. shrnující rozsudek ze dne 8. 11. 2022, č. j. 7 As 187/202226, v němž Nejvyšší správní soud posuzoval případ policisty sloužícího v integrovaném operačním středisku v Hradci Králové). 17. Nejvyšší správní soud dále vyložil, co se rozumí „přestávkou“. Vnímá ji jako „zákonem garantovanou (nárokovou) dobu, v rámci které policista nevykonává službu a tento časový úsek je určen výhradně k jeho odpočinku, a to způsobem, který daný policista zvolí“. S ohledem na specifika výkonu služby u Policie ČR však nelze tuto definici vnímat absolutně. Policista totiž musí být i během přestávky připraven konat v případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, jehož odstranění spadá do úkolů policie (viz § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České