32 Az 23/2024 – Krajský soud v Brně

32 Az 23/2024- 35 - text pokračování 11 32 Az 23/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: A. V., nar. X, st. X zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2024, č.j. OAM-1410/ZA-ZA11-P11-2023, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 6. 2024, č.j. OAM-1410/ZA-ZA11-P11-2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Matěje Šedivého, advokáta se sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasně podanou žalobou ze dne 10. 8. 2024 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2. Z napadaného rozhodnutí vyplývá, že důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je mimo jiné jím tvrzená obava z toho, že v případě návratu do země původu bude odveden do armády a nasazen do bojů na Ukrajině (srov. str. 3 napadeného rozhodnutí). 3. K tomuto tvrzenému azylovému důvodu žalovaný konstatoval, že branná povinnost a vojenská služba patří k základním státoobčanským povinnostem, které uznávají i mezinárodní lidskoprávní smlouvy. Dle Informace Finské imigrační služby ze dne 31. 1. 2023 nehrozí mladým mužům vracejícím se do Ruské federace ze zahraničí jakékoli vyšší riziko jejich povolání k výkonu základní vojenské služby nebo nasazení do bojů než ostatním občanům, kteří na území Ruska pobývají, aniž by jej opustili. Z Informace OAMP ze dne 21. 3. 2024 vyplývá, že během roku 2023 byly v Rusku zpřísněny tresty za vyhýbání se vojenské službě; převažují peněžité sankce. Žalobce byl ve své vlasti uznán bojeschopným, ale základní vojenskou službu neabsolvoval. Tvrdí sice, že mu v zemi původu přišla celkem čtyři předvolání od vojenské správy, která ale správnímu orgánu nedoložil. Žalovaný konstatoval, že samotná povinnost každého občana Ruska účastnit se vojenské služby nebo v rámci případné další mobilizace výcviku či dokonce bojových operací, pokud je evidentně zaměřena na veškeré bojeschopné muže bez ohledu na jejich rasu, národnost či náboženství, nemůže být chápána jako pronásledování ze strany ruských státních orgánů, a to ani v případně nasazení vojáků v ozbrojeném konfliktu. Obavy žalobce z povolání k výkonu vojenské služby v ruské armádě jsou proto bezpředmětné. Žalobce navíc uvedl, že nikdy neměl v plánu jít do armáda a je tedy jasné, že samotný konflikt na Ukrajině na tento jeho postoj neměl žádný vliv. Nadto z Informace OAMP ze dne 21. 3. 2024 se podává, že ruská legislativa dává možnost výkonu náhradní civilní služby. Jedná se o případy, kdy vojenská služba protiřečí víře či náboženství brance; dále mohou náhradní civilní službu nastoupit také původní obyvatelé Ruské federace, kteří vedou tradiční způsob života a jsou zapojeni do tradiční řemeslné výroby. Počet žádostí se ročně pohybuje okolo 2 tisíc, přičemž přibližně polovina bývá schválená. Žalobce tedy ve své vlasti může žádat o náhradní civilní službu, pokud se chce legální cestou vyhynout základní vojenské službě. Pokud jde o obavy žalobce, že bude poslán do bojů na Ukrajině, žalovaný poukázal na to, že z Informace OAMP ze dne 21. 3. 2024 plyne, že ruské úřady, včetně prezidenta Putina, explicitně odmítly, že by branci byli cíleně posíláni do bojových operací na Ukrajině. Po anexi a vyhlášení částečné mobilizace se neobjevovaly informace o nasazení branců ve velkých počtech, i když v individuálních případech k tomu může docházet. Žalovaný také argumentoval, že občané Ruskem napadených oblastí žádné záruky na zajištění svého bezpečí a zachování života nemají. Žadatelům z Ukrajiny v minulosti nebyla v souvislosti s výkonem vojenské služby v armádě a obraně vlasti udělována mezinárodní ochrana za účelem vyhýbání se výkonu této jejich občanské povinnosti; tím spíše nemůže být udělena ani žadatelům z Ruska (srov. str. 7-9 napadeného rozhodnutí; obdobně znova str. 12-13 napadeného rozhodnutí). II. Podání účastníků 4. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojí žalobou, jíž se domáhá jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Poukazuje na to, že žalovaný jím uplatněnou argumentací vypořádal tak, že nemíní zasahovat do základní státoobčanské povinností, jíž je povinná vojenská služba, a to ani s ohledem na aktuální politickou a bezpečností situaci v Ruské federaci. Dle žalobce ovšem dochází k bizarní situaci, kdy v případě jeho návratu do země původu a uplatnění branné povinnosti bude nucen účastnit se bojů na Ukrajině, přestože Česká republika pokládá postup Ruska vůči bránící se Ukrajině za projev státního terorismu. Nuceným vycestováním žalobce do Ruské federace tedy dojde k nepřímé podpoře tohoto terorismu, neboť žalobci kvůli zájmu na zachování vlastního bezpečí nezbyde nic jiného než aktivně plnit bojové úkoly, které mu budou uloženy. Žalobce zdůrazňuje, že je rozdíl mezi účastí v boji na straně bránícího se státu, oproti podpoře akcí útočícího státu, jehož počínání je porušením mezinárodního práva. Žalobci bylo jeho rodinou sděleno, že byl poptáván odvodovými pracovníky, kteří zjišťovali jeho pobyt. Neví, jestli byl mobilizován k bojům na Ukrajině, avšak existence této reálné hrozby pro něj představuje překážku vycestování do země původu. 5. Žalobce dále uvádí, že v případě nuceného návratu do domovského státu nemíní skrývat své politické přesvědčení, pročež za podporu válkou zasažené Ukrajiny nutně bude kriminalizován. Je přesvědčen, že správní orgán správně nezjistil skutkový stav věci. 6. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že žalobce pojal žalobu jako rozšiřování svého azylového příběhu. V průběhu správního řízení ovšem nezmínil, že by se ve vztahu ke svým politickým názorům obával perzekuce v případě, kdy by se musel vrátit do země původu. Žalovaný se vymezuje proti „nátlakové“ rétorice žalobce, že pokud by se vrátil do Ruska, tak by své politické přesvědčení neskrýval. Obdobnou taktiku by mohl využít kterýkoli žadatel o udělení mezinárodní ochrany, který pochází ze země, kde jsou některé projevy perzekuovány. Co se týče obavy žalobce z odvedení do bojů na Ukrajině, odkazuje žalovaný na napadené rozhodnutí. III. Posouzení věci krajským soudem 7. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě stanovené v § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 8. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 9. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání. 10. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce jako důvod své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že se bojí odjet do Ruska, protože jej tam hledá vojenská správa, která jej chce vzít do armády; domů mu chodí předvolání a lidé z vojenské správy jej také navštívili v místě jeho bydliště (srov. str. 3 poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 19. 10. 2023). Při pohovoru žalobce mimo jiné sdělil, že byl v Rusku uznán bojeschopným; přišla mu celkem 4 předvolání do armády. Poslední dopis mu přišel dne 5. 9. 2023 a datum předvolání bylo na 18. 9. 2023; jeho obsahem bylo, aby se žalobce dostavil na vojenskou správu pro upřesnění dokladů ohledně vojenské registrace. Žalobce absolvoval vojenskou registraci, když mu bylo 17 let, protože je to povinnost. Základní vojenskou službu neprodělal. Lidé z vojenské správy přišli před rokem v období podzimního narukování k nim domů, ale nikdo nebyl doma; vědí o tom od sousedů. Předpokládá, že jej chtěli odvést do armády. Nikdy nechtěl do armády, ale s ohledem na situaci v Rusku je kvůli Ukrajině hrozba vojenské služby reálnější. O tom, že by byl poslán do bojů na Ukrajinu je přesvědčený proto, že hodně jeho kamarádů bylo odveleno na Ukrajinu v období narukování. Byli posláni na hranice nebo přímo na Ukrajinu, jeden kamarád dokonce utrpěl zranění nohy a oka. Nutili jej, aby podepsal prohlá