32 Az 4/2025 – Krajský soud v Brně

32 Az 4/2025- 29 - text pokračování 8 32 Az 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: S. S., ev. č. X st. přísl. X adresa pro doručování: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 8. 1. 2025, č. j. OAM-1476/ZA-ZA15-ZA21-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14 a) a § 14 b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Podání žalobce 2. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně vyhodnotil vliv policejních ředitelů (především bývalého vedoucího z Taškentu) na jeho život. Ten je mnohem větší, než se uvádí v rozhodnutí. Ostatně jeden z podkladů pro rozhodnutí, tj. Informace MZV ČR č.j. 103964-6/2024-MZV/LPTP ze dne 1. 3. 2024 k č.j. MV-200493-5/OAM-2023 potvrzuje, že země Uzbekistán funguje na principech „spřízněnosti a známostí“, které jsou napříč celou společností a mohou tak jednotlivé kauzy bud dovést do zdárného konce, nebo je naopak „zamést pod koberec.“ Žalobce má za to, že právě jeho bývalý policejní vedoucí z Taškentu oplývá víc než dostatečnými konexemi, kterými mu může zajistit vážnou újmu. 3. Žalobce dále uvedl, že se jako bývalý policista považuje za příslušníka určité sociální skupiny, a to sice sociální skupiny, která lidově řečeno „musí sekat latinu“ a pokud se odváží nelegálním příkazům nadřízených vzdorovat, bude za to potrestána, a to i exemplárně pro výstrahu ostatním. 4. Žalobce tedy žádá o udělení mezinárodní ochrany v ČR z důvodu obavy o svou bezpečnost v zemi původu. Žalovaný ve svém rozhodnutí bezpečností hrozbu žalobce zlehčil. 5. V dalším podání žalobce uvedl, že důvodem jeho žádosti je obava z odplaty bývalých nadřízených u policie, kde pracoval. Jakožto bývalý příslušník policie je členem určité sociální skupiny. Od police odešel, neboť nechtěl plnit nezákonné pokyny svých nadřízených. Ti nechtějí, aby od policie odcházeli nesouhlasící lidé. Tím dochází k erozi policejního sboru a také skupiny osob, kteří mají přímou služební moc a mohou je kontrolovat ve své blízkosti. Pro jeho nadřízeného je nemyslitelné, aby po neuposlechnutí rozkazu příslušníka policie propouštěl. Žádal od nich totiž především poslušnost, krytí nezákonných zákroků a nevynášení informací navenek. Žalobce je přesvědčen, že jeho výpověď je smysluplná. Jeho bývalý policejní nadřízená mu hrozil totožnými nezákonnými aktivitami, které po něm sám vyžadoval. Toto byla zavedená praxe, a tudíž má důvodné obavy z toho, že by mohl být falešně obviněn a nespravedlivě uvězněn, resp. by mohl být pronásledován jiným způsobem, např. násilnými útoky. Jeden z podkladů pro rozhodnutí, tj. Informace MZV ČR č.j. 103964-6/2024-MZV/LPTP ze dne 1. 3. 2024 k č.j. MV-200493-5/OAM-2023 dokládá, že uzbekistánská policie trpí závažnými nedostatky v oblasti vymáhání práva, kontroly i nezákonných zákroků. Žalovaný se s těmi informacemi nijak nevypořádal. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané žaloby a nesouhlasil s ní. Při svém rozhodování neshledal, že by byly naplněny důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, z jakých podkladů žalovaný vycházel a jakým způsobem je hodnotil. IV. Posouzení věci krajským soudem 7. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), ve lhůtě stanovené v ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu. 8. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ Je tak povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy. 9. V posuzovaném případě soud předně odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003-41, rozsudek ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003-47, usnesení ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014-48, či rozsudek ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016-32), z níž vyplývá, že primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel o udělení mezinárodní ochrany. Břemeno tvrzení stíhá žadatele o udělení mezinárodní ochrany a správní orgán tedy nemá povinnost hodnotit v řízení jiné skutečnosti než ty, které uvádí žadatel, či za něj azylově relevantní důvody dokonce domýšlet. Žalobce v žádosti především uvedl, že nemá politické přesvědčení, nikdy nebyl členem politické strany nebo skupiny, ani nebyl politicky aktivní. V zemi původu žije jeho manželka a dcera. Důvodem žádosti o mezinárodní ochranu byla skutečnost, že měl v Uzbekistánu problémy se svým bývalým nadřízeným, a proto se nemůže vrátit. V rámci pohovoru pak zejména uvedl, že pracoval jako policista ve vazební věznici v Taškentu. Bydlel ve služebním bytě. Měl tam problémy s nadřízeným, neboť nechtěl plnit některé jeho nezákonné rozkazy. Například žádal o půjčku v bance, ale dostal jenom malou částku, protože mu jeho nadřízený dal špatný posudek. Po žalobci příkladmo požadoval, aby umožnil zasílání zakázaných věcí vězňům od jejich příbuzných, kteří vedoucího podplatili. Někdy mu přikazoval, aby zbil vězně, což žalobce nechtěl. Rovněž po žalobci požadoval, aby dával vězňům zakázané věci do kapes, aby následně mohli být potrestáni. V Uzbekistánu si nenašel jinou práci, neboť nadřízený mu říkal, že pokud by dal výpověď, pak by se mu snažil ublížit. Mohl by žalobci dát třeba drogy nebo ho křivě obvinit. Žalobce měl konflikty s nadřízeným dlouhodobě, a tudíž se domníval, že by mu nějak uškodil. Žalobce podal žádost o předčasný důchod, přičemž vedoucí zařídil, aby měl nižší důchod. Do důchodu odešel v roce 2021, od této doby už jej dvakrát napadli na ulici. Žalobce uvedl, že napadení souvisí s jeho odchodem. Po napadené byl na vyšetření a má jizvu na čele. Žalobce dne 27. 12. 2022 nahlásil napadení v Taškentu ve čtvrti Sergeli. Policisté našli toho, s kým se žalobce porval. Ten však přijel se sádrou na ruce a tvrdil, že jej zbil žalobce. Nakonec se se žalobcem domluvili na smíru a vzájemně se domluvili, že to podávat nebudou. Žalobce dále uvedl, že měl problémy se třemi nadřízenými, jeden z nich byl v Chorézmu a znají se spolu. Byl tam na školení, také tam byly nezákonné rozkazy. Pokud chtěl volno, tak to musel zaplatit, proto měl s jiným nadřízeným potíže. K dotazu správního orgánu, proč by kvůli jeho potížím, měl někdo proti někomu něco osnovat, žalobce odpověděl, že nejdříve odmítal plnit rozkazy v Chórezmu, přičemž vedoucí si na něj stěžoval v Taškentu. V Chorézmu však potíže nebyla tak závažné. Žalobce dále uvedl, že při vyřizování maďarského víza ani při vycestování ze země neměl žádné potíže. K dotazu správního orgánu uvedl, že v zemi původu také neměl žádné potíže se státním či bezpečnostními orgány. K dotazu správního orgánu rovněž uvedl, že v zemi původu neměl ani žádné potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. V případě návratu do země původu se obává, že by mu mohli dát něco do kapsy a pak jej zavřít do stejné věznice, kde pracoval. Doložil průkaz, ve kterém je uvedeno datum jeho odchodu od policie. V protokolu o seznámení se s podklady rozhodnutí je pak uvedeno, že prosí, aby mu bylo umožněno tu nějakou dobu zůstat, potom by se vrátil domů. 10. Krajský soud po individuálním posouzení případu žalobce dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud v prvé řadě přezkoumal napadené rozhodnutí co do neudělení mezinárodní ochrany ve formě azylu ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu. 11. Z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle ustanovení § 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k