2 As 196/2016 — Nejvyšší správní soud

33 A 6/2026- 27 - text  8 33 A 6/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: V. T. N. st. příslušnost X zastoupen Mgr. Quoc Tan Pham, advokát sídlem Vídeňská 89, 639 00 Brno žalovaná: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, 130 00 Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 1. 2026, č. j. CPR-41887-2/ČJ-2025-930310-V230, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27. 1. 2026, č. j. CPR-41887-2/ČJ-2025-930310-V230 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend (dále též jen „prvostupňový orgán“), ze dne 20. 11. 2025, č. j. KRPB-232529-28/ČJ-2025-060027-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí o správním vyhoštění“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo uděleno žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“) a doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, byla stanovena v délce šesti měsíců ode dne, kdy žalobce vycestuje z území členských států EU. Současně prvostupňový orgán stanovil žalobci dobu k vycestování z území členských států EU v délce 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění či ode dne odpadnutí důvodů, které znemožňují výkon rozhodnutí o vyhoštění. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná shrnula průběh správního řízení a dosavadní pobytovou historii žalobce v ČR. Poté v rozsahu odvolacích námitek přezkoumala rozhodnutí o správním vyhoštění. 4. Žalovaná vycházela ze skutkového stavu zjištěného prvostupňovým orgánem. Žalobce byl dne 19. 11. 2025 kontrolován na adrese Kozinova 21, Brno, kde předložil cestovní doklad Vietnamu č. PO3568432, ve kterém bylo otištěno poslední vstupní razítko ze dne 21. 2. 2025 (letiště Ferihegy - Maďarská republika). Dále žalobce předložil povolení k pobytu Maďarska č. 1476170 (dále také „PKP Maďarska“) s platností do 14. 9. 2026. 5. Z lustrace v evidencích PČR bylo zjištěno, že PKP Maďarska byl veden jako věc hledaná s opatřením danou věc zajistit. Z uvedených důvodů byla odeslána žádost o zjištění pobytu na území členských států EU. Z odpovědi plyne, že dne 3. 11. 2025 bylo zrušeno PKP Maďarska. Žalobce v současné době není držitelem platného povolení k pobytu vydaného maďarskými úřady a ani není žadatelem o takové povolení. Vzhledem k tomu, že žalobce žádným jiným pobytovým či vízovým oprávněním nedisponoval, bylo dne 20. 11. 2025 dle ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění, pro naplnění skutkové podstaty ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb. 6. Žalobce při výslechu uvedl, že z Vietnamu do Maďarska přicestoval dne 20. 2. 2025 do Budapešti. V Maďarsku začal pracovat jako zedník do 15. 11. 2025. Do ČR přicestoval autobusem dne 18. 11. 2025 na oslavu. Byl tady na návštěvě u kamarádky, u které přespává, ale jinak bydlí v Budapešti. Chtěl zde pobývat týden. Ohledně pobytového oprávnění Maďarska žalobce uvedl, že bylo vydáno za účelem práce jako zedník, ale o tom, že by mělo být zrušeno, nevěděl. Žalobce dále uvedl, že se nezaregistroval a ani nemá zdravotní pojištění. Je ženatý a má dvě děti. Na území ČR nesdílí společnou domácnost s občanem ČR nebo EU a nemá zde žádné příbuzné. Dále pak nemá žádné vazby k ČR, závazky nebo pohledávky. Ohledně nemožnosti ve vycestování z území ČR, žalobce uvedl, že si půjčil peníze, ale souhlasil s vycestováním. 7. K jednotlivým odvolacím námitkám žalovaná uvedla následující zdůvodnění. Co se týká sporné totožnosti osoby žalobce, žalovaná uvedla, že v řízení o správním vyhoštění byla identita cizince jednoznačně ověřena na základě jím předložených dokladů. Žalobce předložil pobytovou kartu Maďarska č. X, ve které je uveden jako „V. T. N.“, cestovní doklad Vietnamské socialistické republiky č. X a řidičský průkaz, ve kterém je uveden jako „V. T. N.“. Rozdíl v zápisu jména a příjmení (zejména použití diakritických znamének či apostrofů) je běžnou variací při transkripci vietnamských jmen do českého jazyka. Tato odlišnost nemá vliv na jednoznačnou identifikaci osoby ani na věcnou správnost rozhodnutí. 8. Ohledně namítaného nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci stran vědomosti žalobce o tom, že jeho maďarské pobytové oprávnění bylo zrušeno, žalovaná uvedla, že lze předpokládat, že důvod pro zrušení pobytového oprávnění spočíval právě na straně cizince. Žalobce v rámci protokolu uvedl, že v Maďarsku pracoval jako „zedník“ až do dne 15. 11. 2025, tedy i po datu zrušení maďarského povolení k pobytu. Pokud je jeho tvrzení pravdivé, znamená to, že v rozhodné době vykonával jiný druh práce nebo pracoval pro jiného zaměstnavatele, než pro kterého mu bylo původní povolení vydáno. Taková situace představuje typický a v praxi členských států EU běžně aplikovaný důvod ke zrušení pobytového oprávnění, neboť držitel přestal naplňovat účel pobytu v rozsahu stanoveném cizineckou legislativou příslušného státu. Lze rovněž přihlédnout k tomu, že zrušení pobytového oprávnění nastalo více než deset měsíců před vypršením jeho původní platnosti, což obvykle svědčí o tom, že k němu došlo na základě zjištěných podstatných skutečností. Za této situace také platí, že správní orgán ČR není povinen dále zjišťovat, jakým konkrétním způsobem bylo cizinci doručeno rozhodnutí maďarských orgánů, neboť jeho vlastní jednání spočívající v tom, že přestal naplňovat účel pobytu, pro který mu bylo povolení k pobytu vystaveno, zakládá legitimní předpoklad, že maďarské orgány postupovaly v souladu se svojí vnitrostátní právní úpravou a že doručování proběhlo v režimu, který jejich právní řád stanoví. 9. K námitce, že žalobci za daných okolností měla spíše být uložena povinnost k opuštění území (§ 50a ZPC) žalovaná uvedla, že prvostupňový orgán uvážil dobu neoprávněného pobytu na území členských států EU a smluvních států, která činila 16 dní. Žalovaná odkázala na čl. 6 Schengenského hraničního kodexu a čl. 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (tzv. návratová směrnice) stran vymezení neoprávněného pobytu žalobce. Žalovaná uvážila ve smyslu § 174a ZPC také přiměřenost daného opatření a uvedla, že žalobce nikdy nebyl registrován u cizinecké policie, čímž porušil oznamovací povinnost dle § 93 zákona č. 326/1999 Sb. (a to do doby vydání rozhodnutí), nemá sjednané zdravotní pojištění a na území ČR nemá žádné rodinné, sociální ani jiné vazby, které by svědčily o integraci. 10. Žalovaná dovodila, že žalobce tedy nejen že neoprávněně setrvával na území ČR, ale vědomě a aktivně se vyhýbal povinnostem stanoveným právním řádem ČR, čímž jeho jednání překračuje rámec prostého „překročení doby pobytu“ a naplňuje znaky vědomého obcházení pobytového režimu. Žalovaná zopakovala, že PKP Maďarska bylo ke dni 3. 11. 2025 zrušeno a lze se tak důvodně domnívat, že k tomuto kroku došlo z důvodů na straně samotného cizince. Žalovaný pokládá za pravděpodobné, že si žalobce musel být vědom, že jeho povolení k pobytu již není platné, a přesto dále setrvával na území členských států EU bez oprávnění. 11. Žalovaná shrnula, že v daném případě nebyly zjištěny žádné konkrétní skutkové okolnosti, které by svědčily o nepřiměřeném zásahu do práv žalobce. Žalobce na území ČR nesdílí domácnost s občanem EU, nemá zde rodinné zázemí, ani jiný významný osobní nebo sociální vztah, jehož narušení by činilo vyhoštění nepřiměřeným. Naopak v domovském státě má žalobce veškeré své rodinné příslušníky. Zpětná integrace cizince je tudíž existencí rodinného zázemí v domovské zemi významně ulehčena. 12. Žalobce se dopustil porušení pobytového režimu na území členských států EU po dobu 16 dní, což není zanedbatelná doba. V průběhu tohoto období nedisponoval žádným vízem ani jiným pobytovým oprávněním. V neposlední řadě je nutno uvést, že pokud by nebyla provedena pobytová kontrola, je možné se domnívat, že by žalobce i nadále pokračoval ve svém neoprávněném pobytu. Žalovaná se ztotožnila i se stanovením doby zákazu vstupu žalobce na území členských států EU v délce šesti měsíců, což se blíží minimální zákonné hranici. Přihlédla přitom k jak polehčující (spolupráce při řízení), tak přitěžující okolnosti (neoprávněný pobyt, porušení povinností). Nebylo možno přihlédnout k tomu, že žalobce nezná právní prostředí v Maďarsku a dle svého tvrzení pověřil třetí osobu dohledem nad svým pobytovým statusem. To jej nezbavuje odpovědnosti za pln