34 Az 4/2026 – Krajský soud v Brně

34 Az 4/2026- 20 - text 5 34 Az 4/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: A. O. st. příslušnost: M. r. t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2026, č. j. OAM-24/ZA-ZA11-ZA03-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 1. 2026, č. j. OAM-24/ZA-ZA11-ZA03-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), které nabylo právní moci dne 12. 2. 2026, rozhodl o žádosti žalobce v řízení o udělení mezinárodní ochrany tak, že tato žádost je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. 2. Žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 7. 1. 2026. Jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebylo vyhověno rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j. OAM-798/ZA-ZA11-ZA03-2024, které nabylo právní moci 27. 11. 2024 (rozhodnutí je součástí správního spisu). Žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 8. 2025, č. j. 34 Az 35/2024-25, a kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 11. 2025, č. j. 3 Azs 139/2025-27. 3. Součástí správního spisu je vyplněný formulář poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu podle § 10 odst. 2 zákona o azylu ze dne 13. 1. 2026. Z něj vyplývá, že žalobce má stejné důvody k podání opakované žádosti, jako měl v předchozím řízení. V M. je neklidná situace v oblasti hranic s Ukrajinou. Sloužil v ruské a podněsterské armádě a bojí se, že by ho mohli povolat. Situace se zhoršuje, válka na Ukrajině nebere konce. Vše uváděl již ve své předchozí žádosti. 4. Žalovaný učinil součástí správního spisu Informaci OAMP ze dne 7. 5. 2025, M. – Základní přehled o zemi, a dále Informaci OAMP ze dne 9. 1. 2025, M. – Situace obyvatel Podněstří v M. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce ve své opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do M. opětovně vrátit, jako uváděl v průběhu správního řízení o své první žádosti. Tj., že se obává odvodu do ruské armády a následného zaslání do bojů na Ukrajině. 6. V M. zároveň dle žalovaného nedošlo od doby, kdy byla meritorně posouzena předchozí žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, ke změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, nebo by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, případně mu hrozila újma podle § 14a téhož zákona. Bezpečnostní situace na území kontrolovaném centrální vládou zůstává stabilní a nedošlo ani k narušení situace na tzv. administrativní hranici mezi M. a Podněstřím. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 7. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí. Namítl, že závěr žalovaného o nepřípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu nemá oporu ve správním spise. Tvrdil, že v řízení poukazoval na zhoršenou bezpečnostní situaci na moldavsko-ukrajinské hranici, avšak žalovaný tuto námitku dostatečně neprověřil a neopatřil si aktuální informace o zemi původu. V této souvislosti odkázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, a zdůraznil, že i opakovaná žádost, která formálně neobsahuje nové skutečnosti, nemůže být považována za nepřípustnou, pokud se od předchozího pravomocného rozhodnutí zásadně změnila situace v zemi původu. 8. Podle žalobce žalovaný těmto požadavkům nedostál, jestliže v odůvodnění odkázal pouze na informaci OAMP ze dne 9. 1. 2025, která podle něj nemohla postihovat situaci v době podání opakované žádosti. Za nedoložený proto považoval závěr žalovaného, že v M. od předchozího pravomocného skončení věci nedošlo k žádné relevantní změně. 9. Namítal dále, že hodnocení situace v zemi původu musí mít dostatečnou oporu ve spise, a to i tehdy, vychází-li správní orgán z veřejně dostupných informací; za obecně známé skutečnosti nelze bez dalšího považovat aktuální vývoj bezpečnostní situace na moldavsko-ukrajinské hranici. V této souvislosti žalobce podpůrně odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2020, č. j. 1 Azs 288/2020-27. Žalobce uzavřel, že nebylo jeho povinností prokazovat situaci v zemi původu, nýbrž povinností žalovaného bylo opatřit si aktuální podklady a založit je do spisu; protože tak neučinil, vycházel podle žalobce ze skutkového stavu, který nemá oporu ve spise. 10. Žalobce rovněž navrhl, aby byl jeho žalobě přiznán odkladný účinek, neboť v případě povinnosti vycestovat do Turecka (sic!), by mu vznikla újma. 11. Žalovaný v podaném vyjádření popřel oprávněnost žaloby. Odkázal na obsah spisu a odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedl, že ve správním řízení zjistil dostatečně skutkový stav, opatřil si potřebné podklady i informace o zemi původu a věc posoudil v souladu se zákonem o azylu a správním řádem. Zdůraznil, že jde o opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, v níž žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti oproti předchozímu pravomocně skončenému řízení, neboť znovu odkazoval na obavu z odvodu do ruské armády a neochotu vrátit se do M. Žalovaný proto žádost posoudil jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. 12. Žalovaný současně uvedl, že se situace v M. od předchozího řízení relevantně nezměnila a že žalobce má možnost přesídlení na území pod kontrolou moldavské státní správy. Žalobu dále označil za obecnou, bez konkrétních důkazů, a uzavřel, že žalobcem tvrzené skutečnosti nejsou azylově relevantní. Žaloba by tak měla být zamítnuta. Podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě žalovaný rovněž nepovažoval za splněné. III. Posouzení věci krajským soudem 13. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě podle § 32 odst. 1 zákona o azylu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 14. Soud o žalobě rozhodoval bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky; žalovaný s takovým postupem výslovně souhlasil, žalobce ve stanovené lhůtě ústní jednání nepožadoval (§ 51 s. ř. s.) a soud konání jednání nepovažoval za nezbytné. 15. V posuzované věci byl aplikován § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, podle něhož je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 téhož zákona. 16. V tomto řízení soud nezkoumá, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Bylo-li řízení o žádosti žalobce zastaveno podle § 25 písm. i) zákona o azylu a žádost byla vyhodnocena jako nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, úkolem krajského soudu je přezkoumat, zda žalovaný opakovanou žádost žalobce správně vyhodnotil jako nepřípustnou a zda ji namísto toho neměl znovu věcně posoudit. 17. Podle § 11a zákona o azylu se otázka přípustnosti opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany odvíjí od toho, zda cizinec uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a zároveň svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu pak platí, že se v případě nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. 18. K přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu se blíže vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, na nějž odkázal rovněž žalobce. Nejvyšší správní soud zde mimo jiné uvedl, že rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí obsahovat odůvodnění o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o uděl