41 A 2/2026 – Krajský soud v Brně

41 A 2/2026- 28 - text  6 41 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobce: X zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje Žerotínovo náměstí 449/3, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2025, čj. JMK 162360/2025, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 18. 11. 2025, čj. JMK 162360/2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 269 Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce dostal pokutu jako provozovatel pěti vozidel, jejichž řidiči celkově osmnáctkrát porušili zákon. Šlo mj. o nezaplacené parkovné. Podle žalobce řidiči jeho vozidel neměli povinnost ho hradit, pokud na místě nebyl parkovací automat a z dopravního značení nebylo zřejmé, jakým způsobem lze parkovné uhradit. Tyto námitky podle soudu nebyly důvodné. Soud však zjistil v rozhodnutí vadu, pro kterou musel zrušit rozhodnutí žalovaného: ten při svém rozhodování nesprávně reprodukoval dva výroky z rozhodnutí magistrátu, o nichž tak rozhodl bez opory ve spise. Tuto vadu bude mít žalovaný možnost napravit v dalším řízení. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Žalobce je provozovatel pěti motorových vozidel. Městská policie v Brně zjistila celkem 18 dopravních přestupků spáchaných řidiči těchto vozidel. Totožnost žádného z nich se nepodařilo zjistit. Magistrát města Brna („magistrát“) proto vyzval žalobce jako provozovatele vozidel k úhradě určené částky nebo ke sdělení totožnosti řidiče. Žalobce částku neuhradil a řidiče neoznačil. Magistrát proto následně zahájil řízení o přestupcích provozovatele vozidla a uznal žalobce vinným z přestupků provozovatele vozidla rozhodnutím ze dne 14. 8. 2025, čj. OPD-82512/25-199 („rozhodnutí magistrátu“). 3. Přestupky spočívaly zejména v neoprávněném parkování v rezidentních parkovacích zónách (celkem 13 případů spáchaných řidiči tří vozidel), stání na chodníku (jeden případ), vjezdu do míst se zákazem vjezdu (dva případy) a porušení zákazu zastavení (dva případy). Policie přestupky zjistila při fyzické kontrole dopravy a v některých případech také pomocí automatizovaných technických prostředků používaných bez obsluhy. Magistrát uložil žalobci pokutu ve výši 14 000 korun. 4. Žalobce se proti rozhodnutí magistrátu odvolal. Namítal, že relevantní dopravní značky k parkování nestanoví konkrétní povinnost, jejíž nesplnění mohl magistrát postihovat. Automat na uhrazení parkovného nebyl nikde k dispozici a značení neuvedlo alternativní formy uhrazení parkovného. Uvedl také, že jedna ze značek byla v Brně umístěna nezákonně a magistrát ani v některých případech neprokázal, že byl použit automatizovaný technický prostředek bez obsluhy. Dále zpochybnil, že jedno z vozidel stálo na chodníku, protože se na místě odstranil obrubník a nyní tam byl vjezd. Navíc se ani nejednalo o stání, ale zastavení vozidla. 5. Žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil rozhodnutím ze dne 18. 11. 2025, čj. JMK-162360/2025 („rozhodnutí žalovaného“). Podle něj výroky rozhodnutí obsahují dostatečný popis jednotlivých přestupků. Dopravní značení požívá domněnku správnosti a řidiči je musí respektovat. Skutkový stav považoval za dostatečně prokázaný z fotodokumentace a dalších podkladů. K námitce o automatizovaném technickém prostředku žalovaný uvedl, že z oznámení o podezření ze spáchání přestupku vyplývá, že přestupky policie zjistila právě jeho prostřednictvím. Fotodokumentace a pasport komunikací prokazují, že vozidlo v jednom z případů skutečně stálo na chodníku. U ostatních skutků podle něj z podkladů vyplývá neoprávněné stání v rezidentních parkovacích zónách nebo porušení zákazu vjezdu. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobce zpochybňuje všechny zjištěné přestupky, které se týkají neoprávněného parkování v rezidentních zónách. Dopravní značení nestanovilo konkrétní povinnost, kterou by mohli řidiči porušit. Parkovací místa byla označena dopravní značkou IP 13c – Parkoviště s parkovacím automatem („značka“). Tato značka podle vyhlášky č. 294/2015 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích („vyhláška“) označuje placené parkoviště. Doplnily ji dvě dodatkové tabulky, z nichž jedna označovala číslo parkovací oblasti a druhá obsahovala text Zóna C v pracovní dny 17–6 h s oprávněním nebo po zaplacení ceny na místě. 7. Tato formulace neobsahuje jasnou instrukci, jak má řidič parkovné uhradit. Značka označuje parkoviště s parkovacím automatem, ale na místě žádný parkovací automat nebyl. Řidič proto podle žalobce nemohl splnit povinnost zaplatit parkovné na místě. Žalobce dodává, že i kdyby bylo možné parkovné zaplatit jiným způsobem, například pomocí mobilní aplikace nebo SMS, měla tato informace vyplývat z dopravního značení. Tyto informace z dopravního značení nevyplývaly a žalobce tak neměl jasné pokyny k tomu, jak svoji povinnost splnit. 8. Správní orgány dále ve dvou případech vjezdu do míst se zákazem vjezdu neprokázaly použití automatizovaného technického prostředku bez obsluhy. Ve spise se nacházejí pouze fotografie z kamerového systému. Z nich nelze dovodit, že systém fungoval automatizovaně a bez zásahu obsluhy. Žalobce nesouhlasí s vypořádáním této námitky v rozhodnutí žalovaného. Ten pouze odkázal na oznámení policie, aniž by sám zkoumal fungování technického prostředku. Žalovaný měl zjistit jeho technické vlastnosti, provést odpovídající dokazování a vysvětlit, proč jej považuje za automatizovaný prostředek bez obsluhy. Navíc pokud by šlo o automatizovaný technický prostředek, tak Městská policie Brno měla zveřejnit informaci o jeho umístění (§ 24b odst. 2 zákona o obecní policii). Ze správního spisu podle žalobce nevyplývá, že policie tuto povinnost splnila. 9. Žalobce pak zpochybňuje důkazní hodnotu fotografií u přestupku spočívajícího ve vjezdu do zakázané zóny. Na fotografiích, které zachycují porušení dopravní značky, není čitelná registrační značka vozidla. Na fotografii, kde naopak registrační značka čitelná je, pak podle žalobce není patrné porušení dopravního značení. Fotografie proto podle něj neprokazují, že přestupek spáchalo právě jeho vozidlo. 10. Žalovaný trvá na správnosti napadeného rozhodnutí. K námitce o dopravním značení uvádí, že dopravní značka požívá presumpci správnosti. Řidič ji musí respektovat, dokud příslušný orgán nerozhodne o její nezákonnosti. Pokud řidiči nevěděli, jak zaplatit parkovné, měli podle žalovaného vědět, že povinnost stanovenou dopravním značením nesplnili a neměli na místě parkovat. 11. Městská policie Brno zjistila dva přestupky automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy. Tuto skutečnost podle žalovaného dokládá oznámení o přestupku i protokol o činnosti systému organizace a bezpečnosti dopravy, který je součástí správního spisu. Informace o provozu systému sledujícího vjezd do centra Brna lze zjistit na internetových stránkách města. Žalovaný soudu zaslal kopii printscreenu počítačové obrazovky, kde tyto informace jsou. Podle žalovaného tak Městská policie Brno splnila povinnost zveřejnit informaci o umístění automatizovaného technického prostředku. 12. K námitce týkající se fotografie u přestupku spočívajícího ve vjezdu do zakázané zóny žalovaný uvádí, že snímky zachycují jednu jízdu vozidla v časovém rozmezí několika sekund. Jednotlivé fotografie podle něj pořídily různé kamery. Fotografie proto podle žalovaného dostatečně prokazují, že vozidlo žalobce do zakázané oblasti vjelo. IV. Posouzení věci Rozhodnutí žalovaného neodpovídá dvěma výrokům rozhodnutí magistrátu 13. Rozhodnutí žalovaného v části nesprávně reprodukuje výroky a skutky, o nichž magistrát vedl řízení v prvním stupni. Ze spisu a z prvostupňového rozhodnutí plyne 18 samostatných skutků. Žalovaný však dva z nich v odůvodnění sloučil do jediného, který nemá oporu ve spise, a současně vytvořil další skutkovou variantu, která rovněž nemá oporu ve správním spise. Rozhodnutí žalovaného je proto v této části nepřezkoumatelné. 14. Řízení ve správním soudnictví ovládá dispoziční zásada a soud přezkoumává napadené rozhodnutí zpravidla v mezích žalobních bodů. Současně však platí, že k nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí soud přihlédne i bez výslovné žalobní námitky, brání-li tato vada přezkumu rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 12. 2020, čj. 3 Afs 67/2018-32). Ve věcech správního trestání se řízení vede pro určitý skutek a po celou dobu řízení musí být zachována jeho totožnost. Jinými slovy, správní orgány nemohou v průběhu řízení pracovat s jiným skutkem, než který byl předmětem řízení v prvním stupni. 15. Rozhodnutí magistrátu popisuje všech 18 skutků jednot