41 A 5/2026 – Krajský soud v Brně

41 A 5/2026- 23 - text  6 41 A 5/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: J. K. X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2025, čj. JMK 162334/2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2025, čj. JMK 162334/2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Soud v této věci rozhoduje již potřetí. Ve svém prvním rozsudku dospěl k názoru, že žalobce několikadenním parkováním přes Velikonoce, které na počátku a konci doby parkování nebylo oprávněné, naplnil formální a materiální stránku přestupku. Uložil ale správním orgánům, aby (1) rozhodly o jednom trvajícím přestupku žalobce (namísto dvou, jak původně věc posoudily), a aby (2) s ohledem na to přehodnotily své úvahy o správním trestu. 2. Správní orgány přesto znovu rozhodly, že žalobce spáchal dva samostatné přestupky. Proto soud znovu jejich rozhodnutí zrušil a uložil jim splnění stejného pokynu. Dodával, že při úvahách o povaze a závažnosti přestupku mohou zohlednit, že trvající přestupek zahrnuje určitou dobu, po kterou vyvolaný trvající stav nebyl protiprávním. 3. Správní orgány však místo toho v novém řízení žalobci přičetly celou dobu parkování jako přitěžující okolnost. Žalovaný pak i nyní zopakoval argument o dvou přestupcích. Proto soud znovu žalobci vyhověl. II. Relevantní skutkové okolnosti a dosavadní rozhodnutí ve věci 4. Dne 6. 4. 2023 před 7:00 stálo vozidlo provozované žalobcem na parkovacím místě vyznačeném tzv. modrou zónou na Rooseveltově ulici v Brně. Žalobce si platil roční rezidentní parkování. Období, na které poplatek za rezidentní parkování uhradil, však o den dříve uplynulo. V době průjezdu monitorovacího vozidla tedy žalobce stál na daném místě bez oprávnění a bez zaplacení. Stejný scénář se opakoval dne 11. 4. 2023 těsně po sedmé hodině ráno. 5. Žalobce si hned 6. 4. 2023 požádal o prodloužení rezidentního parkování. Oprávnění však platí nejdříve dnem připsání platby. K tomu došlo dne 12. 4. 2023. Ve dnech 6. 4. 2023 až 11. 4. 2023 tedy žalobce oprávnění k rezidentnímu parkování neměl. V pátek 7. 4. 2023 byl přitom Velký pátek. Pak následovala Bílá sobota a Boží hod Velikonoční. A v pondělí 10. 4. 2023 bylo Velikonoční pondělí. V těchto dnech se za parkování nemuselo platit. 6. Magistrát města Brna, odbor přestupků v dopravě („magistrát“) rozhodnutím ze dne 16. 1. 2024, čj. OPD-70664/23-39, poté shledal žalobce vinným ze spáchání dvou přestupků provozovatele vozidla spáchaných 6. 4. 2023 a 11. 4. 2023 kvůli neoprávněnému stání jím provozovaného vozidla v modré zóně. Uložil mu pokutu ve výši 2 000 Kč. Jako k přitěžující okolnosti přihlédl ke dvojímu porušení zákona. Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 4. 2024, čj. JMK 54172/2024 („rozhodnutí žalovaného“), odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. 7. Soud ovšem rozsudkem ze dne 8. 7. 2024, čj. 41 A 13/2024-34 („první rozsudek“), zrušil obě výše uvedená rozhodnutí. Správní orgány podle soudu mohly vyjít z toho, že šlo o jeden trvající přestupek, tedy že žalobce od 6. 4. 2023 do 11. 4. 2023 stál na daném parkovacím místě bez nutného oprávnění. V žalobě se k tomu totiž doznal. Bylo proto úkolem správních orgánů nově rozhodnout o jednom trvajícím přestupku žalobce (namísto dřívějších dvou), spočívajícím v takto nově vymezeném skutku, a přehodnotit v jeho světle své úvahy o správním trestu. Předtím totiž přihlédly jako k přitěžující okolnosti, že žalobce spáchal více přestupků [§ 40 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky]. Žalovaný nepodal proti prvnímu rozsudku krajského soudu kasační stížnost. 8. Magistrát nicméně rozhodnutím ze dne 16. 9. 2024, čj. OPD-70664/23-63 („druhé rozhodnutí magistrátu“), znovu rozhodl, že šlo o dva přestupky a uložil žalobci stejnou pokutu. O trvající přestupek podle něj nemohlo jít, protože protiprávnost vyvolaného stavu přerušily velikonoční svátky. Během nich bylo stání vozidla žalobce v souladu se zákonem. Nebylo proto možné trestat žalobce za neoprávněné stání i ve vztahu k době, po kterou stání nebylo protiprávní. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 4. 11. 2024, čj. JMK 153332/2024 („druhé rozhodnutí žalovaného“), tyto závěry magistrátu posvětil. 9. Soud ovšem i druhé rozhodnutí žalovaného a druhé rozhodnutí magistrátu zrušil rozsudkem ze dne 30. 5. 2025, čj. 41 A 37/2024-38 („druhý rozsudek krajského soudu“). Pokud totiž znovu rozhodly o dvou přestupcích, tak nerespektovaly právní názor plynoucí z prvního rozsudku krajského soudu. Proto jim uložil, ať už ho tentokrát respektují. A ve vztahu k části závazného právního názoru týkající se přehodnocení správního trestu uvedl, že v rámci úvah o povaze a závažnosti přestupku mohou pracovat s kritériem délky doby, po kterou trvalo protiprávní jednání pachatele [§ 38 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupky]. Zde tak mohly zohlednit, že trvající přestupek zahrnuje určitou dobu, po kterou vyvolaný trvající stav nebyl protiprávním. Ale nemohly z toho dovozovat, že šlo o více přestupků. Žalovaný ani proti druhému rozsudku krajského soudu nepodal kasační stížnost. 10. Magistrát ve věci rozhodl znovu svým rozhodnutím ze dne 8. 9. 2025, čj. OPD-70664/23-89 („třetí rozhodnutí magistrátu“). Tentokrát již rozhodl, že šlo o jeden trvající přestupek. Žalobci za něj uložil stále tu stejnou pokutu ve výši 2 000 Kč. Uvedl, že neoprávněné stání trvalo šest po sobě jdoucích dnů. Během Velikonoc je navíc tradičně vyšší poptávka po parkovacích místech kvůli návštěvám rodin a přátel. Jednání žalobce tedy vykazuje vyšší míru společenské nebezpečnosti, protože došlo k dlouhodobému omezení parkování oprávněných vozidel v době, ve které je jeho potřeba vyšší oproti běžným dnům. Magistrát proto žalobci uložil pokutu uprostřed zákonné sazby. Magistrát také na poslední stránce svého rozhodnutí zmínil, že postupoval podle § 38 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupky. Dodal, že nezjistil polehčující okolnosti. A ve smyslu § 40 téhož zákona naopak jako přitěžující okolnost zohlednil délku trvání neoprávněného parkování na místě přestupku, zahrnující období velikonočních svátků. 11. Žalobce se odvolal. K otázce délky neoprávněného parkování dodal, že o svátcích a víkendech nemusí řidiči platit parkovné nebo prokázat povolení k parkování. Magistrát tedy žalobce sankcionuje za parkování, které je od placení osvobozené. Přitom v minulosti magistrát právě na parkování zdarma o svátcích odkazoval, pokud trval na svém názoru, že šlo o více přestupků. Závažnost přestupku byla podle žalobce nulová. Neakceptoval ani výši uložené pokuty, kterou se podle něj magistrát snaží za každou cenu obhájit. 12. Žalovaný nicméně rozhodnutím ze dne 18. 11. 2025, čj. JMK 162334/2025 („třetí rozhodnutí žalovaného“), odvolání žalobce zamítl a potvrdil třetí rozhodnutí magistrátu. Pokud jde o uloženou pokutu, tak k ní uvedl, že je v zákonném rozpětí a s odůvodněním její výše se ztotožnil, včetně posouzení přitěžující okolnosti v podobě neoprávněného šestidenního stání trvajícího přes Velikonoce, kdy je tradičně vyšší poptávka po parkovacích místech. Jednání žalobce tedy i podle žalovaného mělo vyšší společenskou nebezpečnost, protože došlo k dlouhodobému omezení možnosti parkování oprávněných vozidel. V závěru svého rozhodnutí ještě žalovaný k uložené pokutě dodal, že ji považuje za přiměřenou a odůvodněnou vzhledem k počtu přestupků projednávaných ve společném řízení. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 13. Žalobce nesouhlasí s tím, jak správní orgány hodnotily dobu, po kterou vozidlo stálo na místě. Kvalifikovaly parkování přes dny pracovního volna o Velikonocích jako přitěžující okolnost, což je absurdní. V době svátků je parkování v zóně zdarma. Postrádá jakoukoli logiku tvrdit, že v této době dochází ke zvýšení závažnosti skutku. Správní orgány v průběhu let měnily své názory podle toho, co se jim aktuálně hodilo k obhájení závěru o vině. Není možné délku parkování hodnotit jako přitěžující okolnost, pokud část této doby stát dokonce sám označuje jako parkování zdarma a formálně ji nehodnotí jako přestupek. 14. Ve zbytku žaloby žalobce namítá, že nenaplnil formální a materiální stránku přestupku. Tvrzené porušení spočívalo jen v krátkém formálním prodlení s prodloužením rezidentského oprávnění. Současně zcela absentovala společenská škodlivost, protože parkoval jako faktický rezident bez jakéhokoli dopadu na chráněný zájem. Šlo jen o porušení podzákonného nařízení, nikoli zákazové nebo příkazové značky. Existovala možnost využít návštěvnické hodiny. A správní orgány navíc pracovaly s nepřiléhavou judikaturou, ignorovaly polehčující okolnosti a postupovaly čistě formalisticky bez racionálního vyhodnocení skutečného významu skutku. 15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě kromě odkazu na své rozhodnutí