55 Af 8/2023 – Krajský soud v Brně

55 Af 8/2023- 116 - text  10 55 Af 8/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Terezy Matuškové v právní věci žalobkyně: EKO Logistics s.r.o., IČ 26710170 se sídlem Tyršova 68, 281 26 Týnec nad Labem zastoupená společností vykonávající daňové poradenství AUDAKA s.r.o. se sídlem Husitská 344/63, 130 00 Praha proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2023, č. j. 33265/23/7100-30116-010212 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podstatou nyní posuzované věci je otázka plynutí prekluzivní lhůty pro uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty v případě, že daňový subjekt nárok uplatňuje opětovně poté, co jej již jednou uplatnil, ale s ohledem na pochybnosti o uznatelnosti tohoto nároku změnil výši své daňové povinnosti tak, že ji o tento nárok snížil (tedy jej uplatnil, poté „vzal zpět“ a následně znovu uplatnil). 2. V záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 12. 12. 2022, č. j. 45850/22/5300-22444-707622 (dále jen „rozhodnutí o přezkumu“), kterým Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) nařídilo přezkoumání platebních výměrů Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 18. 5. 2022 na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad až prosinec 2017, duben až červen 2018, srpen až prosinec 2018 a leden až duben 2019. V rozhodnutí o přezkumu OFŘ dospělo k závěru, že žalobkyně si v dodatečných daňových přiznáních na DPH uplatnila nárok na odpočet této daně v rozporu s § 73 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“). Žalobkyně přitom nesouhlasila s důvody pro nařízení přezkumného řízení, a proto podala proti napadenému rozhodnutí žalobu u zdejšího soudu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobkyně tvrdí, že si uplatnila nárok na odpočet DPH z plnění přijatých od dodavatele – společnosti Muramax RP Holding s.r.o. (dále jen „Muramax“). V rámci daňové kontroly prováděné u společnosti Muramax správce daně obvinil společnost Muramax z účasti na daňovém podvodu a dále zjistil, že společnost Muramax neprokázala přijetí deklarovaných zdanitelných plnění v uvedeném rozsahu dle § 72 a § 73 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalobkyně se o těchto skutečnostech, a tedy že probíhá prověřování, zda společnost Muramax spáchala zvlášť závažný zločin krácení daně, dozvěděla ze žádosti policejního orgánu o součinnost, kterou obdržela dne 27. 11. 2019. Tím došlo k aktivaci povinné obezřetnosti žalobkyně. Proto podala dodatečná daňová přiznání k DPH, v nichž neuplatnila nároky pravděpodobně zasažené daňovým podvodem, a zvýšila si tak svoji daňovou povinnost. V roce 2022 se ukázalo, že správce daně doměřil společnosti Muramax DPH nezákonně. Proto žalobkyně podala reverzní dodatečná daňová přiznání a nárok na odpočet si opět uplatnila. 4. Žalobkyně v odvolání namítala především nesprávný výklad § 73 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty, který neupravuje žádné skutečnosti, jež staví nebo přerušují speciální lhůtu, a proto dopadá pouze na první uplatnění nároku na odpočet. Žalobkyně dovozuje, že smyslem lhůty je vymezení časového prostoru k uplatnění nároku na odpočet DPH, a nelze proto do ní započítat i dobu, po kterou žalobkyně nárok na odpočet uplatnila. Tuto námitku žalovaný opomněl vypořádat. 5. Zároveň se žalovaný nevypořádal s druhou námitkou, že uplatnění nároku na odpočet bránila žalobkyni skutečnost, že ji Policie ČR a správce daně informovali, že plnění od společnosti Muramax je stiženo daňovým podvodem. Takový nárok proto uplatnit nelze [viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 31. 8. 2016, č. j. 2 Afs 55/2016-38]. Tato překážka odpadla až rozhodnutím OFŘ ze dne 17. 3. 2022. Na to žalovaný reagoval nedostatečně tak, že uplatnění nároku na odpočet DPH je na vůli daňového subjektu. Právě v odvolání však žalobkyně namítala, že uplatnění nároku na odpočet na její vůli nebylo, protože zde byla objektivní překážka v podobě informací o existenci daňového podvodu. Bez jakékoliv odezvy zůstal i poukaz na skutečnost, že neuplatnění nároku na odpočet způsobil svým nezákonným jednáním správce daně. 6. Žalobkyně dodržela lhůtu podle § 73 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty. K tomu odkázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) ze dne 21. 3. 2018, věc C-533/16, Volkswagen AG, podle nějž osoba povinná k dani může být oprávněna k provedení odpočtu, i když neuplatnila svůj nárok v průběhu období, během kterého tento nárok vznikl. Avšak prekluzivní lhůta, jejíž nedodržení má za následek sankcionování osoby povinné k dani, která nebyla dostatečně pečlivá a opomněla požádat o odpočet DPH zaplacené na vstupu, pozbytím nároku na odpočet DPH, je slučitelná s unijní úpravou. Obdobně rozhodl Soudní dvůr i v rozsudku ze dne 14. 10. 2021, věc C-45/20 a C-46/20, E. v. Finanzamt N a Z v. Finanzamt G, a NSS v rozsudku ze dne 30. 3. 2023, č. j. 10 Afs 189/2021-40, podle kterého byla příčinou neuplatnění nároku na odpočet nedbalost daňového subjektu. 7. Daňový subjekt musí mít možnost si odpočet uplatnit v rámci lhůty, která mu v tom nebrání či mu uplatnění nároku nadměrně neztěžuje. Pokud tedy existuje objektivní překážka pro uplatnění nároku, platí lhůta jen pro první uplatnění nároku na odpočet a další uplatnění již nepodléhá časovému omezení podle § 73 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalobkyni bránil uplatnění nároku na odpočet již jednou uplatněný nárok na odpočet (tedy jej lze v jednom okamžiku uplatnit jen jednou) a informace o daňovém podvodu. 8. Žalobkyně byla pečlivá, protože po podání dodatečných daňových přiznání podala dne 4. 2. 2020 žalobu o zaplacení částky odpovídající daním, které odevzdala formou dodatečných přiznání správci daně. V ní navrhovala, aby soud provedl tzv. Axel Kittel test a tím ověřil, zda existoval daňový podvod a zda tedy společnost Muramax způsobila žalobkyni škodu. Jediným důvodem pro podání dodatečných daňových přiznání v roce 2019 na daň vyšší byla obezřetnost žalobkyně. Proto lhůta pro uplatnění nároku na odpočet neuplynula, neboť k jejímu uplynutí může dojít pouze na základě nedbalosti osoby uplatňující nárok na odpočet (viz rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2023, č. j. 10 Afs 189/2021-40). 9. Žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. K námitce nepřezkoumatelnosti žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu považuje argumentaci žalobkyně za nedůvodnou. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že se žalovaný nevyjádřil k druhé odvolací námitce, že uplatnění nároku na odpočet bránila žalobkyni informace o stižení plnění daňovým podvodem, odvolání takovou námitku neobsahuje. Totéž platí pro námitku, že neuplatnění nároku na odpočet způsobil svým nezákonným jednáním správce daně. V odvolání žalobkyně pouze stručně shrnula okolnosti, které ji vedly k podání dodatečných daňových přiznání k DPH ze dne 10. 12. 2019, kterými snížila odpočet daně o částky plynoucí z dokladů od společnosti Muramax, a následně k podání dodatečných daňových přiznání ze dne 29. 4. 2022, kterými opětovně nárok na odpočet uplatnila. Nekonkretizovala, co z daných okolností dovozuje, a žalovaný neměl povinnost právní argumentaci za žalobkyni domýšlet. 11. Se žalobkyní nebylo zahájeno žádné řízení, ve kterém by byla zpochybněna oprávněnost jejího nároku na odpočet DPH uplatněného na základě dokladů od společnosti Muramax. Žalobkyně odpočet daně sama snížila podáním dodatečných daňových přiznání. Nedůvodný je pak argument, že důvodem k tomuto kroku byla aktivace povinné obezřetnosti. Ve vztahu ke společnosti Muramax OFŘ v rozhodnutí ze dne 17. 3. 2022, č. j. 10220/22/5300-22441-708274, konstatovalo, že správce daně neuznal nárok na odpočet DPH, neboť kontrolovaný daňový subjekt neprokázal uskutečnění zdanitelných plnění (služeb) deklarovanými dodavateli v souladu s daňovými doklady, a proto nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro odpočet daně podle § 72 a § 73 zákona o dani z přidané hodnoty. OFŘ pak v odvolacím řízení naopak uzavřelo, že společnost Muramax důkazní břemeno unesla. Správce daně nemohl přistoupit ke zkoumání skutečnosti, zda se subjekt zapojil do daňového podvodu, jestliže podle něj nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro uznání nároku na odpočet. 12. S odkazem na rozsudky NSS ze dne 21. 3. 2017, č. j. 1 Afs 427/2017, a ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Afs 16/2017, žalovaný uvedl, že obezřetnost, která je nutná při uzavírání obchodních případů a důležitá v otázce vědomosti o daňovém podvodu, se nevztahuje na pochybnosti žalobkyně, které v ní vyvolala žádost o sou