6 As 50/2003 — Nejvyšší správní soud

56 A 5/2024- 38 - text  14 56 A 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: J. B. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Stanislavem Sochorem sídlem Pavelčákova 14, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2024, č. j. KUZL-31067/2024, sp. zn. KUSP-10778/2024/DOP/Mu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce podal žalobu proti shora specifikovanému rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kroměříž, odbor občanskoprávních agend, ze dne 29. 11. 2023, č. j. MeUKM/108082/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobci byl uložen správní trest pokuty ve výši 2200 Kč a dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč. 2. Přestupku se měl žalobce dopustit z nedbalosti tím, že dne 4. 12. 2022 v čase 8:44 hodin na silnici č. I/55 v obci B., v blízkosti domu č. p. 278, ve směru jízdy od obce Přerov na obec Hulín, při řízení motorového vozidla tov. zn. X, RZ: X, v místech, kde je nejvyšší dovolená rychlost stanovená obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích na 50 km/h jel rychlostí nejméně 67 km/h, tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 17 km/h. Tímto jednáním porušil povinnost stanovenou v § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. II. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce v žalobě především namítal, že pro konání ústního jednání ve správním řízení nebyly splněny zákonné podmínky, protože se k němu žalobce nemohl z omluvitelných důvodů (pracovní neschopnost) dostavit. Rozhodnutí v této věci bylo nezákonné také z toho důvodu, že žalobci bylo upřeno právo na seznámení se se správním spisem, vyjádřit se k němu a činit návrhy na doplnění dokazování. Ve lhůtě k tomu určené správním orgánem nebyl žalobce objektivně schopen (zdravotní indispozice) toto učinit. V rámci přestupkového řízení tak došlo k zásadnímu procesnímu pochybení, kdy bylo porušeno právo žalobce na řádný proces. Ve věci byl nesprávně zjištěn skutkový stav a tento byl dále nesprávně vyhodnocen na podkladě provedených důkazů. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku, aniž by ten byl s potřebnou jistotou prokázán. 4. Žalobce k výše uvedeným námitkám doplnil, že o své zdravotní indispozici dne 19. 9. 2023 se snažil telefonicky informovat úřední osobu, která se však dle zjištění žalobce na úřadě nenacházela. Žalobce tak neměl reálný prostor pro svou omluvu správnímu orgánu, tu učinil až dne 20. 9. 2023 v odpoledních hodinách. Dne 25. 9. 2023 omluvu písemně doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti (práce neschopen od 19. 9. 2023). Žalobce nesouhlasil s argumentací správního orgánu v tom, že z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti nevyplývá, zda se mohl či nikoliv zúčastnit ústních jednání, pročež jeho omluva nebyla uznána. Žalobce doložil řádný doklad o pracovní neschopnosti, který jednoznačně dokládá, že nebyl schopen se účastnit nařízených jednání. Pokud měl správní orgán pochybnosti, byl povinen žalobce poučit o potřebě jejich prokázání, a to i zpětně po provedení jednání. To však správní orgán neučinil a žalobce se dozvěděl o nedostatečnosti doložení své omluvy z ústních jednání až z odsuzujícího rozhodnutí, na což již neměl možnost reagovat. 5. K argumentaci žalovaného žalobce uvedl, že v případě zdravotních problémů ještě může být schopna osoba (zde žalobce) účastnit se nenáročného úkonu (dopravit se k lékaři), avšak již nemusí být objektivně schopna zvládat takový úkon, jakým je účast u správního jednání o přestupku. Otázka povolených vycházek je významná pouze z hlediska kontroly OSSZ, avšak neovlivňuje fakt, zda je žalobce objektivně schopen účastnit se přestupkového jednání. I pokud by si žalobce nechal stanovit vycházky na dobu ústního jednání, neznamená to, že jeho zdravotní stav by účast na jednání umožňoval. 6. Jelikož správní orgán uskutečnil ústní jednání, postupoval procesně vadně, a i když následně vyvstaly pochybnosti, například z dokladu o pracovní neschopnosti žalobce, těmi se dále nezabýval, a přesto vydal odsuzující rozhodnutí. 7. Žalobce skutečně obdržel sdělení o tom, že se může seznámit s obsahem spisového materiálu a k věci se vyjádřit s tím, že mu k tomu byla stanovena lhůta v délce trvání 5 pracovních dnů. Žalobce včas, v průběhu stanovené lhůty, vyrozuměl správní orgán o tom, že u něj došlo ke zhoršení zdravotního stavu, byl nucen vyhledat lékařskou pomoc a praktický lékař jej shledal práce neschopným. Současně žalobce požádal správní orgán o stanovení nové lhůty pro výkon těchto procesních práv, avšak správní orgán mu nevyhověl a vydal odsuzující rozhodnutí. 8. Pokud žalovaný argumentoval tím, že postupoval v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a že žalobci byla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, včetně seznámení se s nimi, pak žalobce s tímto tvrzením nesouhlasí a nadále považuje postup správního orgánu za nesprávný. Seznámení se se spisem je podstatným procesním krokem, v jehož rámci může žalobce uplatňovat svá práva. Pokud správní orgán znemožní žalobci výkon těchto práv, pak dochází ke značnému omezení procesních práv žalobce. O významu tohoto institutu svědčí i to, že zákon jej výslovně definuje jako nezbytnou podmínku pro skončení řízení. Ačkoliv žalobce respektuje zájem na rychlosti řízení, je nezbytné respektovat maximální ochranu práv žalobce. Je-li správní orgán informován o tom, že žalobce není schopen zákonem předjímaným způsobem využít svého procesního práva (a toto je doloženo zdravotními důvody), správní orgán je povinen žalobci poskytnout dodatečný časový prostor, v jehož rámci by žalobce byl schopen tato svá práva uplatnit. Žalobci však bylo toto právo upřeno. Jelikož byl žalobce významně krácen na svých právech, nebyly splněny procesní podmínky pro vydání rozhodnutí. 9. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. V podaném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že se s uplatněnými námitkami v žalobě v zásadě již vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Proto také na obsah napadeného rozhodnutí i prvostupňového správního rozhodnutí v dalším odkázal. Ve svém vyjádření dále vyzdvihl některé relevantní pasáže z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Například k omluvě žalobce z ústního jednání konaného ve dnech 20. 9. 2023 a 21. 9. 2023 žalovaný uvedl, že omluva žalobce z těchto jednání nebyla důvodná, a proto nebyla správním orgánem uznána v souladu se zákonem. Žalovaný nerozporoval včasnost omluvy, nýbrž shledal nedostatečnou důvodnost omluvy. Ze samotného rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (dále též „rozhodnutí o DPN“) nevyplývá diagnóza žalobce, nutná délka léčby, ani závažnost zjištěného onemocnění. Přitom zásadní roli hraje závažnost onemocnění, která prvostupňovému správnímu orgánu nebyla známa, a proto nebylo možné posoudit omluvu jako důvodnou. Žalobce již byl v rámci předvolání k ústnímu jednání dne 29. 5. 2023 poučen o tom, že v případě nemoci a při doložení „neschopenky“ je posuzována reálná možnost účastnit se řízení u správního orgánu. 11. Při posuzování důvodnosti omluvy byla rovněž zohledněna četnost učiněných omluv. V dané věci se jednalo již o 3. omluvu v řízení, když správní orgán již jednu omluvu žalobci uznal a druhou omluvu, která byla učiněna pouze telefonicky bez jakéhokoliv doložení podkladů, neuznal. V případě sériových omluv je žádoucí, aby správní orgán kladl na každou další omluvu obviněného z přestupku přísnější požadavky. Toto je žádoucí právě s ohledem na relativně krátkou prekluzivní jednoroční lhůtu, po jejímž uplynutí odpovědnost pachatele za přestupek zaniká. 12. Postupem prvostupňového správního orgánu nemohlo být žalobci upřeno jeho procesní právo zakotvené v § 36 odst. 3 správního řádu. Z dikce posledně citovaného ustanovení vyplývá, že procesní právo je zachováno, pokud je účastníkovi řízení dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a ve spojitosti s tím také možnost se s takovými podklady seznámit. Tato možnost byla žalobci dána nejprve v délce 5 pracovních dnů (od 27. 10. 2023 do 2. 11. 2023 včetně) s tím, že byl poučen o tom, že pokud svého práva v uvedeném termínu nevyužije, bude dále vydáno rozhodnutí, a dále mu byla na základě telefonického rozhovoru lhůta prodloužena o dal