4 As 11/2021 — Nejvyšší správní soud

62 Af 21/2025- 55 - text  7 62 Af 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: KOVÁŘ plus s.r.o. sídlem Podolí č. ev. 63 zastoupen JUDr. Vítem Buršou, advokátem sídlem Březolupy 591 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2025, č. j. 17311/25/5100-41455-711539, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 18. 11. 2024, č. j. 1606168/24/3309-50523-703696, podle § 156 odst. 1 písm. a), c), d) a e) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), zamítl žádost žalobce ze dne 5. 9. 2024 o rozložení úhrady daně a příslušenství daně na splátky, týkající se nedoplatku na doměřené dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben-září 2013 a prosinec 2013-prosinec 2015. Dle správce daně není dostatečně zajištěna inkasovatelnost neuhrazené daně, neboť u žalobce dochází k poklesu stavu zásob, zjištěné skutečnosti poukazují na to, že zákaznickou základnu žalobce převzala se žalobcem personálně spřízněná společnost Old Town Company s.r.o. a žalobce neprokázal, že předmětný nedoplatek bude uhrazen prostřednictvím posečkání úhrady daně. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. Žaloba 2. Podle žalobce daňové orgány dospěly ke správnému závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro povolení posečkání a případné rozložení daně na splátky podle § 156 odst. 1 písm. a) a d) daňového řádu. Měly tedy posečkání povolit a stanovit splátky, nikoliv řešit otázku vymahatelnosti daně. Diskreční oprávnění se uplatní až při vlastním rozhodování o konkrétní výši povolených splátek a stanovení splátkového kalendáře (žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2011, č. j. 2 Afs 88/2010-70). Správce daně nesmí stanovovat žádné „podpůrné“ podmínky odůvodněné obecným ustanovením § 1 odstavce 2 daňového řádu. 3. Žalobce má za to, že splňuje také podmínky podle § 156 odst. 1 písm. c) a e) daňového řádu. Jelikož to není podstatné, jen ve stručnosti uvádí, že doložil, jak plní daňové povinnosti a v jaké výši, a pokud by nedošlo k zásahům správce daně, které mu podnikání komplikují či znemožňují, splňuje i tyto podmínky. 4. Správce daně rovněž porušil § 156 odst. 2 daňového řádu, který mu ukládá rozhodnout o žádosti do 30 dnů. Tuto lhůtu překročil 2,5násobně. Postupoval přitom účelově, neboť měl žádost posuzovat podle podmínek v době jejího podání, a nikoliv podle stavu po jeho dalších rozhodnutích (zamítnutí žádostí o prominutí příslušenství a zejména nařízení exekucí dne 18. 11. 2024, tedy ve stejný den, kdy zamítl žádost o povolení posečkání). 5. Pokles obratů, snížení stavu zásob, pohledávek či snížení počtu zaměstnanců dle žalobce nijak nesouvisí se společností Old Town Company s.r.o. Žalobce po celou dobu od zahájení daňové kontroly dále podnikal, což nakonec umožnilo správci daně provést v prosinci 2022 exekuci všech tehdy disponibilních prostředků na účtech ve výši přes 150 milionů Kč. Byl to tedy právě správce daně, který tímto zásadním způsobem omezil podnikatelské aktivity žalobce. Dalším negativním důsledkem pak bylo ohrožení důvěry u žalobcových dodavatelů v zahraničí, kteří ztráceli možnost pojištění (proto požadovali platby předem), nebo se obávali toho, že žalobce nebude schopen dostát svým závazkům, a proto s ním obchodování omezili či dokonce zrušili. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný uvádí, že v případě, že daňový subjekt naplní některý ze zákonných důvodů pro povolení posečkání dle § 156 odst. 1 daňového řádu, musí se správce daně podpůrně zabývat také tím, zda je zajištěna tzv. inkasovatelnost daně, tj. zda povolením posečkání nedojde k ohrožení základního cíle správy daní, tj. zabezpečení úhrady daně (§ 1 odst. 2 daňového řádu). 7. Žalobce nepředložil kvalifikovaný výhled budoucího podnikání tak, aby žalovaný mohl ve smyslu § 156 odst. 1 písm. c) daňového řádu posoudit, zda daň v příštím zdaňovacím období bude vyšší, než by byl výnos z případného ukončení podnikání žalobce. Zároveň neexistuje důvodné očekávání, že by žalobci zanikla povinnost hradit penále a úrok z prodlení ve smyslu písm. e) téhož ustanovení. 8. K překročení lhůty dle § 156 odst. 2 daňového řádu přispěl sám žalobce. Žádost podal dne 5. 9. 2024. Dne 23. 9. 2024 zaslal správce daně žalobci v souladu se zásadou vstřícnosti a spolupráce e-mailovou zprávu, ve které žalobci sdělil skutečnosti, které by měl v rámci své žádosti objasnit. Žalobce následně svou žádost dvakrát doplnil (dne 26. 9. 2024 a dne 8. 11. 2024). Rozhodnutí o posečkání bylo následně vydáno pouhých 10 dnů po posledním doplnění žádosti. V řízení o žádosti o posečkání úhrady daně vychází správce daně vždy ze stavu osobního daňového účtu v okamžiku vydání rozhodnutí o posečkání. 9. Žalovaný zdůrazňuje, že se žalobcem personálně propojená společnost Old Town Company s.r.o. byla založena dne 25. 11. 2022, tj. pouhý den poté, co zdejší soud zamítl žalobu proti rozhodnutí o doměření daně z důvodu účasti žalobce na daňovém podvodu. Z analýzy kontrolních hlášení vyplývá, že původní dodavatelé žalobce začínají postupně od poloviny roku 2023 dodávat společnosti Old Town Company s.r.o. To není dle žalovaného způsobeno daňovou exekucí v roce 2022. Žalobce nemá zajištěno generování zisku potřebného minimálně k uhrazení poslední splátky posečkání ve výši cca 196 milionů Kč. Žalobci byl nedoplatek opakovaně posečkáván již od roku 2020 (čtyřem předchozím žádostem bylo vyhověno), ani to však nevedlo k úhradě celého nedoplatku a žalobce opakovaně porušoval podmínky povoleného posečkání. Podstatná část nedoplatku byla vymožena exekučně. IV. Posouzení věci 10. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 11. Žaloba není důvodná. 12. Podle § 156 odst. 1 daňového řádu na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední může správce daně povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky (dále jen „posečkání“), a) pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu, b) pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných, c) pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období, d) není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou, nebo e) při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň. 13. Podle § 156 odst. 2 daňového řádu správce daně rozhodne o žádosti o posečkání do 30 dnů ode dne jejího podání. 14. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce splňuje podmínky § 156 odst. 1 písm. a) a d) daňového řádu [žalobce v žalobě zmiňuje písm. b) tohoto ustanovení, nicméně lze mít za to, že se jedná o zjevnou chybu v psaní, neboť dle daňových orgánů se toto písmeno vztahuje toliko na fyzické osoby, s čímž žalobce nijak nepolemizuje]. Oproti žalovanému má sice žalobce za to, že splňuje také podmínky § 156 odst. 1 písm. c) a e) daňového řádu, nicméně sám výslovně uvádí, že to není podstatné a v žalobě se vyjadřuje velice kuse. Z hlediska § 156 odst. 1 písm. c) daňového řádu bylo pro žalovaného rozhodující, že žalobce nepředložil kvalifikovaný výhled budoucího podnikání tak, aby bylo možné posoudit, zda lze předpokládat, že daň v příštím zdaňovacím období bude vyšší, než by byl výnos z případného ukončení podnikání. Proti tomu žalobce staví svůj prostý nesouhlas. Žalovaný dále konstatoval, že nebyl naplněn zákonný důvod pro povolení posečkání dle § 156 odst. 1 písm. e) daňového řádu, neboť již před podáním žádosti správce daně žalobcovu žádost o prominutí penále částečně zamítl (pravomocně) a částečně řízení o žádosti zastavil (nepravomocně). V případě úroků z prodlení žalobce ani nedoložil, že by podal žádost o jejich prominutí. Pokud na to žalobce v žalobě reaguje pouze jednou větou, že o jeho žádostech o prominutí části penále a úroků z prodlení nebylo v době podání nynější žádosti pravomocně rozhodnuto, nijak dle zdejšího soudu neosvědčuje důvodné očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti toto příslušenství uhradit. 15. Nejvyšší správní soud v žalobcem odkazovaném rozsudku ze dne 22. 4. 2011, č. j. 2 Afs 88/2010-70, ve vztahu k institutu povolení splátek daně dle zákona č. 337/1992 Sb.