3 Afs 12/2003 — Nejvyšší správní soud

31 Af 84/2010- 187 - text  31Af 84/2010-187 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce JUDr. M. P., zast. Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem v Hradci Králové, Pardubická 298, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. března 2003, čj. 1686/130/2002-Do, čj. 3560/130/2002-Do a čj. 3561/130/2002-Do, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Včas podanými žalobami namítal žalobce nezákonnost shora uvedených rozhodnutí, jimiž žalovaný zamítl jeho odvolání do rozhodnutí Finančního úřadu v Trutnově o vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden, únor, květen, červen a srpen roku 1995, dále duben, květen, srpen, září, říjen a prosinec roku 1996 a květen, červen a červenec roku 1997. V žalobě uvedl, že daná věc již byla před zdejším soudem přezkoumávána s tím, že rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a žalovanému uložena povinnost seznámit žalobce s výsledky daňové kontroly a vyzvat ho k předložení důkazů, jež by svědčily ve prospěch jeho tvrzení. Žalobce dále konstatoval, že jej správce daně ve Pokračování 31Af 84/2010 -2- smyslu závazného právního názoru zdejšího soudu k předložení důkazů vyzval a žalobce na výzvu reagoval podáním ze dne 15. 10. 2002, na které v podrobnostech v plném rozsahu odkázal. V návaznosti na toto sdělení pak správci daně předložil veškeré podklady a dokumenty k posouzení. Nezávisle na postupu správce daně si pak žalobce nechal, jak dále uvedl, vypracovat zprávu auditora o ověření postupu účetní jednotky při nákupu a prodeji zboží do zahraničí v letech 1995 – 1997. Na její obsah opět v plném rozsahu odkázal. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že nebylo prokázáno použití zdanitelných plnění od ing. H. a ing. S. k dosažení obratu za zdanitelná plnění žalobce, neboť firma PVKP-GELIOS, belgická společnost GUYLINE a kyperská společnost MIORITI TRADING Co. LTD, zboží deklarované na fakturách a jednotných celních deklaracích neobdržely. Žalobce měl zato, že vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení ust. § 45 odst. 2 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), dle něhož je vývoz uskutečněn, je-li zboží propuštěno do režimu vývozu. Dle § 45 odst. 3 této právní úpravy je daňovým dokladem při vývozu zboží rozhodnutí o propuštění zboží do režimu vývozu vydané na tiskopise celního prohlášení. Žalobce zdůraznil, že všechny tyto dokumenty měli správce daně i žalovaný k dispozici a tudíž měl zato, že odpočet daně z přidané hodnoty si za kontrolovaná zdaňovací období uplatnil podle zákona. Upozornil, že ve svém účetnictví měl a má doklady o prodeji zboží, zejména doklady související s jeho vývozem tak, jak je uvedeno v § 80 a násl. celního zákona. Na tuto skutečnost nemůže mít dle jeho názoru vliv to, že si správce daně zjišťoval u konečných odběratelů v cizině, že zboží od žalobce neobdrželi, či dokonce jejich tvrzení, že s žalobcem neobchodovali. Žalobcova povinnost disponovat se zbožím fakticky skončila, dle jeho názoru, odevzdáním zboží do celního režimu vývozu. Ostatní dispozice již byla věcí přepravce a odběratele. Zdůraznil, že zboží opustilo území naší republiky. To prokázal jednotnými celními deklaracemi, které měl správce daně k dispozici. Nemůže mu být proto přičítáno k tíži, jakým způsobem bylo se zbožím dále nakládáno, případně jak bylo deklarováno odběratelem v místě dodání zboží. V odůvodnění napadeného rozhodnutí dotýkajícího se zdaňovacího období leden, únor, květen, červen a srpen roku 1995 žalovaný v prvé řadě uvedl, že správci daně vznikly pochybnosti, zda zdanitelné plnění přijaté od ing. H. žalobce dále dodal do zahraničí a to ukrajinské společnosti PVKP-GELIOS. Správce daně na základě předložených důkazních prostředků a dalších zjištění nezpochybnil přijetí zdanitelných plnění pořízených od ing. H.. Proto splnění této podmínky pro nárok na odpočet daně na vstupu žalobci uznal. Dále pak zkoumal, zda žalobce pořízené zboží uvedené na dokladech 001/95, 002/95, 005/95 a 06/06/95, ze kterého si uplatnil odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, použil k dosažení obratu tím, že dosáhl příjmů z vývozu tohoto zboží deklarovaného pro společnost PVKP-GELIOS se sídlem na Ukrajině. Žalovaný tedy požadoval prokázat, že žalobce uvedené společnosti zboží předal, ta ho převzala a zaplatila. V průběhu daňové kontroly a odvolacího řízení dokládal žalobce listinné důkazy, a to smluvní Pokračování 31Af 84/2010 -3- ujednání, faktury, příjmové pokladní doklady za platby v hotovosti, JCD na vývoz předmětného zboží, mezinárodní nákladní list a doklady vztahující se k jeho účetní evidenci. Žalovaný uvedl, že si správce daně opatřil dále informace o předmětných podnikatelských aktivitách žalobce prostřednictvím Ministerstva financí Generálního ředitelství cel na Státní celní službě Ukrajiny. Státní celní služba Ukrajiny zjistila a písemně doložila, že společnost PVKP-GELIOS zboží, které jí měl žalobce údajně dodat, a které je předmětem tohoto daňového řízení, neobdržela. Na základě těchto důkazů žalovaný konstatoval, že žalobcem předložené důkazní prostředky neprokázaly, že přijatá zdanitelná plnění od ing. H. uvedená na dokladech č. 001/95, 002/95, 005/95 a 06/06/95 byla použita k dosažení obratu za žalobcova zdanitelná plnění, neboť kontrakt č. KO/001 08.01.1995 na dodávky oděvního zboží, textilních výrobků a dalšího sortimentu považoval pouze za rámcový, když z něho nešlo dovodit dodání a převzetí oděvního zboží firmou PVKP-GELIOS v sortimentu a množství deklarovaném na dokladech, z nichž si žalobce nárokoval odpočet daně na vstupu. Dále žalovaný konstatoval, že příjmové pokladní doklady uvádějí přijetí platby v hotovosti od firmy PVKP-GELIOS za údajné dodání zboží uvedené na fakturách č. 1077/95, 1081/95, 010/05/95 a 11/06/95. Žalovaný však v návaznosti na shora uvedené konstatoval, že tato listina nemohla prokázat převzetí zboží, když nebylo prokázáno jeho dodání. Nevěrohodnost příjmových pokladních dokladů ještě umocňovala dle žalovaného skutečnost, že platba za plnění měla být realizována podle vydaných faktur v USD, ale na pokladních dokladech byla uvedena v Kč a přitom nebyla u žalobce zaznamenána žádná směna přijatých částek v USD na českou měnu. Žalovaný tak zdůraznil, že seznamy daňové evidence, peněžní deníky, knihy pohledávek a závazků i stav skladu ke dni 31. 12. 1995 nebyly zpochybněny. Za neprokázané však správce daně považoval údaje uvedené na zmiňovaných listinných důkazech. Správce daně žalobce opakovaně vyzýval k prokázání úplnosti, správnosti a pravdivosti dokladů a důkazních prostředků, které předložil v průběhu tohoto daňového řízení a v souladu s tím i prokázání přijatých a údajně uskutečněných zdanitelných plnění, které uvedl do daňového přiznání. Dodání oděvů a přijetí plateb za ně od ukrajinské společnosti PVKP-GELIOS nebylo ze strany žalobce však prokázáno. Tím došlo k porušení ust. § 19 odst. 1 zákona o DPH. V odůvodnění napadeného rozhodnutí dotýkajícího se zdaňovacího období duben, květen, srpen, září, říjen a prosinec roku 1996 žalovaný uvedl, že správci daně vznikly pochybnosti, zda zdanitelné plnění přijaté od ing. Hulínského žalobce dále dodal do zahraničí a to belgické společnosti GUYLINE. Správce daně nezpochybnil přijetí zdanitelných plnění pořízených od ing. H., a proto tuto podmínku pro nárok na odpočet daně na vstupu uznal. Žalovaný považoval dále za nezbytné prokázat, že žalobce zboží předal belgické společnosti GUYLINE, ta ho Pokračování 31Af 84/2010 -4- převzala a zaplatila. V průběhu daňové kontroly a odvolacího řízení žalobce podával k těmto obchodům vysvětlení a dokládal listinné důkazy, a to kupní smlouvu uzavřenou dne 25. 5. 1996 mezi žalobcem jako prodávajícím a belgickou firmou GUYLINE jako kupujícím, dále doklady o prodeji zboží uvedené pod čísly 008/05/1996, 07/05/1996, 001/01/1997,10/95/96 a 11/09/96, JCD na vývoz předmětného zboží, peněžní deníky, knihy pohledávek a závazků, stav skladu ke dni 31. 12. 1996, seznamy daňové evidence. Správce daně si dále, jak žalovaný uvedl, opatřil informace o předmětných podnikatelských aktivitách a o osobě, v jejíž prospěch měl žalobce uskutečnit údajné zdanitelné plnění, prostřednictvím Ministerstva financí Generálního ředitelství cel na belgické celní správě. Po prošetření deklarovaných vývozů Inspekcí a vyšetřování celnic a akcízů v Gand belgická celní správa zjistila a písemně doložila, že společnost GUYLINE zboží, které jí měl žalobce údajně dodat a které je předmětem tohoto daňového řízení, neobdržela, protože s Českou republikou nikdy žádné obchodní styky neměla a nikdy neprodávala vany, obuv nebo kompresory. Předložené důkazní prostředky dle žalovan