— Nejvyšší správní soud

30 A 6/2011- 77 - text  30A 6/2011-77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobců a) Ing. Z. M., a b) M. H., obou zast. JUDr. Petrem Wildtem, advokátem AK Wildt & Biolek se sídlem Bohuslava Martinů 1030, 500 02 Hradec Králové, proti Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské nám. 1245, Hradec Králové 3, PSČ 500 03, za účasti 1. V. K., 2. A. K., 3. S. P., 4. M S., 5. M. K., 6. P. T., 7. J. K., 8. S. K., 9. Mgr. R S. 10. obchodní společnosti AJM invest, s.r.o., se sídlem Petržílkova 2565, 158 00 Praha 5 a 11. obchodní společnosti ALBA invest, s.r.o., se sídlem Petržílkova 2565, 158 00 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2010, zn. 21621/ZP/2010-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Zúčastněné osoby nemají právo na náhradu nákladů řízení. pokračování 30A 6/2011 -2- Odůvodnění: Žalovaným rozhodnutím žalovaný zamítl mimo jiné i odvolání žalobců označených shora písmeny a) a b) proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 12. 8. 2010, č.j.: SZ MMHK/010322/2010/ŽP1/TLJ, jímž byla povolena stavba venkovní srážkové kanalizace pro stavbu „Stěžírky - obytný soubor U lesa“ (dále jen „stavba srážkové kanalizace), a toto rozhodnutí potvrdil. Žalobci je napadli včas podanou společnou žalobou, kterou odůvodnili následujícím způsobem. Předně namítali, že jak žalovaný, tak prvoinstanční správní orgán, posoudili stavbu srážkové kanalizace pouze formálně a fakticky se nezabývali námitkami a odvolacími důvody žalobců. Poukazovali na to, že stávající kanalizace obce Stěžírky již několikrát nestačila odvádět dešťovou vodu z doposud odvodňovaných ploch v letech 1980 a 1992. Žalovanému v této souvislosti vytýkali, že uvedenou problematiku posuzoval odděleně, neboť též navazuje na vyjádření jednotlivých odborníků, kteří rovněž posuzovali problematiku kanalizace a odtokových poměrů v celé lokalitě Stěžírek odděleně a nikoliv komplexně. Proto také žalobci setrvávali na všech svých námitkách uvedených v odvoláních, které byly podle žalobců v žalobou napadeném rozhodnutí vyvráceny pouze formálně a odkazy na příslušné zprávy a stanoviska. V důsledku toho ovšem žalovaný nechránil podle žalobců veřejný zájem a ani neplnil vlastní nařízení č. 2/2010 ze dne 22. 6. 2010, dle něhož je vedle ochrany vod prvořadá též ochrana před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod. Podle žalobců tak bylo rozhodnuto o napojení stavby srážkové kanalizace do naprosto nevhodné staré kanalizace. Ta navíc údajně není řádně provozována, udržována a opravována a není schopna pojmout přívalové deště, které několikrát část obce Stěžírky zaplavily. Nedostatečnost této kanalizace a s tím spojenou možnost povodní žalobci spojovali rovněž s odvodněním nových zpevněných ploch a zaústěním vyčištěných splaškových vod. Obec se sice kladně vyjádřila k projektu, který byl rozšířen o velkou zpomalovací nádrž o obsahu 90 m3, avšak ta je napojena do Plačického potoka, zčásti zatrubněného, čímž je jeho kapacita též omezena. Neexistuje přitom pasportizace obecní kanalizace, ani kolaudační rozhodnutí, což má souviset s tím, že vznikala živelně. Žalobci dále zpochybňovali správnost posudku specializované společnosti Agroprojekce Litomyšl, s.r.o., ohledně stávající kanalizace, podle něhož se přepadová voda rozlije jako obvykle, aniž by aktivní zóna záplavového území byla vymezena. Navíc řeší situaci jen při obvyklých deštích, nikoliv situaci, co se stane s přívalovými dešti, které kanalizace nepojme. Tyto problémy sice částečně řeší územní plán suchými poldry, ty však nejsou vybudovány. Z uvedených důvodů proto žalobci nesouhlasí s navrhovaným řešením napojení nové srážkové kanalizace na kanalizaci stávající, neboť se neztotožňují se závěry správních orgánů, že se nezhorší nebezpečí povodní ve spodní části obce pokračování 30A 6/2011 -3- Stěžírky. K souhlasu obce s napojením stavby srážkové kanalizace do stávající kanalizace bylo podle nich navíc třeba schválení zastupitelstvem, a to s ohledem k potřebným investicím. K tomu však nedošlo. Dotčení na svých právech spatřují žalobci v tom, že případné povodně by přímo ohrožovaly jejich majetek a životy. Vzhledem k tomu navrhovali žalované rozhodnutí zrušit, jakož i přiznání nákladů řízení spojených s podáním žaloby. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 8. 4. 2011. Poukázal přitom předně na závěr žaloby, v němž žalobci konstatují, že nemají nic proti stavbě srážkové kanalizace, že však kráceni na svých právech jsou formálním přístupem správních orgánů, neboť povolené řešení v případě povodní přímo ohrožuje nejen jejich majetek, ale i jejich životy i životy blízkých. K tomu žalovaný uvedl, že žádní účastníci nebyli v průběhu správního řízení kráceni na svých právech, když oba stupně správních orgánů zúčastněných na řízení postupovaly v souladu se zákony a ostatními právními předpisy a dbaly toho, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu. Oba správní (vodoprávní) úřady se podrobně věnovaly všem námitkám účastníků řízení a umožnily jim hájit svá práva ve smyslu platných ustanovení správního řádu. Stavba srážkové kanalizace nebyla podle něho posouzena formálně. Naopak lze podle žalobce říci, že námitky některých účastníků řízení byly formálního charakteru, neboť doplnil-li vodoprávní úřad doklad ei vyvracející, byl účastníky řízení následně „formálně“ zpochybněn. Za příklad uvedl „Posouzení odtokových poměrů“ z června 2010, zpracované společností Agroprojekce Litomyšl, spol. s r.o., pracoviště Vysoké Mýto, které někteří účastníci řízení zpochybňují bez toho, aniž by své námitky dokladovali. K námitce, že se žalovaný při svém rozhodování neřídil nařízením Královéhradeckého kraje č. 2/2010, kterým se vydává závazná část „Plánu oblasti povodí horního a středního Labe pro správní obvod Královéhradeckého kraje“, uvedl, že podle tohoto dokumentu jsou stanoveny správné postupy v oblasti ochrany před povodněmi a negativními účinky sucha (např. podporování akumulační vodohospodářské funkce krajiny atd.), ale že v jeho spisové složce není dokladován negativní vliv na povodňové stavy v lokalitě Stěžírky. Pokud žalobci zmiňují, že podle tohoto nařízení se předpokládá dostavba kanalizace ve Stěžerách, přičemž je rozhodováno o napojení lokality U lesa do nevhodné kanalizace ve Stěžírkách, dodal, že podle tohoto koncepčního dokumentu se uvažuje o dostavbě kanalizace ve Stěžerách, nicméně že tato skutečnost sama o sobě nemá vliv na připojení dešťové kanalizace v lokalitě Stěžírky. Pokud se týká řádného provozu, údržby a oprav kanalizace v dané lokalitě, je pro připojení dešťových vod rozhodný technický stav kanalizace a souhlas jejího vlastníka. Průzkumy, které jsou dokladovány ve spisové složce, prokazují, že pokračování 30A 6/2011 -4- technický stav stávající kanalizace umožňuje napojení dešťových vod. Obec Stěžery, jako její vlastník, pak s tímto napojením, především na základě realizovaných průzkumů kanalizace, souhlasila. K tvrzení žalobců, že stávající kanalizace „mnohokrát“ prokázala, že není schopna pojmout přívalové deště, které několikrát lokalitu Stěžírky zaplavily a že z lokality U lesa, s novou výstavbou obytného souboru, šla v letech 1980 a 1992 přívalová vlna, která způsobila rozsáhlé povodně ve spodní části Stěžírek, žalovaný uvedl, že tyto informace prověřil (viz spisová složka) u dotčených subjektů (státní podnik Povodí Labe, Český hydrometeorologický úřad, Obce Stěžery) a nedohledal žádné podklady, které by vyhodnotily obě povodně, zejména jejich příčinu. Takové dokumenty v dané době nebyly patrně vůbec vytvořeny. Spisová složka tak obsahuje pouze fotografický materiál z povodní. Tvrzení žalobců o tom, že příčinou povodní v obou letech byla přívalová vlna právě ze zastavovaného území, má žalovaný za nepodložené a ryze spekulativní, stejně jako tvrzení o tom, že kanalizace mnohokrát prokázala, že není schopna pojmout přívalové deště. Dodal, že pokud se obecně týká dešťů o vyšší intenzitě, než je normový návrh pro kapacitu kanalizace, srážky pak volně stékají po terénu, což bylo v řízení vysvětleno. Rovněž obecně lze konstatovat, že lokality se zatrubněným vodním tokem jsou problematické, a to z pohledu možného ucpání profilu především na vtoku do zatrubnění. Zatrubnění ve Stěžírkách je o to problematičtější, že ve spodní části je toto zatrubnění atypicky zúženo. Právě s ohledem na tyto skutečnosti a připomínky účastníků řízení byla možnému zhoršení odtokových poměrů ve Stěžírkách, a to vlivem připojení dešťových