1 As 25/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 78/2012- 103 - text  30A 78/2012-103 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně obchodní společnosti: ZIMBO CZECHIA, s. r. o., se sídlem Praha 7 – Holešovice, Na Zátorách 8, zast. JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Praha 8 – Karlín, proti žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, se sídlem Praha 2, Královské Vinohrady, Slezská 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. května 2012, čj. SVS/1203/2012-ÚVS, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně do rozhodnutí Krajské veterinární správy pro Královéhradecky kraj (dále také jen „KVS“ nebo „orgán prvého stupně“) ze dne 22. prosince 2011, čj. 2011/10921/KVSH, kterým jí byla podle § 53 odst. 7 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“), uložena pořádková pokuta ve výši 50.000,- Kč za nesplnění povinnosti kontrolované osoby stanovené v § 53 odst. 4 veterinárního zákona a dále rozhodla podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), o uložení povinnosti nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. pokračování 30A 78/2012 -2- Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplynulo, že pořádková pokuta byla žalobkyni uložena za to, že dne 27. května 2011 mezi 9:00 až 9:30 hodin zástupkyně vedoucí provozovny žalobkyně neumožnila veterinárním inspektorkám po předložení služebních průkazů přístup za účelem provedení potřebných úkonů a šetření při výkonu státního veterinárního dozoru do provozovny NOVÁK MASO – UZENINY v Rychnově nad Kněžnou, Smetanova 1607. Zástupkyně vedoucí provozovny inspektorkám sdělila, že na pokyn jednatele jim neumožní vstup do provozovny z důvodu nepředložení písemného pověření ke kontrole. Vstup neumožnila ani po poučení o oprávněních veterinárního inspektora a povinnostech kontrolované osoby dle veterinárního zákona. Žalovaná má za prokázané, že tímto došlo k porušení ustanovení § 53 odst. 4 veterinárního zákona, které stanoví, že kontrolované osoby jsou povinny vytvářet vhodné podmínky pro výkon státního veterinárního dozoru a poskytovat veterinárním inspektorům nezbytnou součinnost a pomoc. Uvedeným jednáním tak došlo k naplnění skutkové podstaty pořádkového deliktu podle ustanovení § 53 odst. 7 téhož zákona, dle kterého může orgán veterinární správy uložit kontrolované osobě, která nesplní povinnost podle odstavce 4, pořádkovou pokutu do 100.000,- Kč. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení, jakož i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí orgánu prvého stupně. Obsáhlou žalobní argumentaci lze shrnout do následujících bodů: 1) Žalobkyně označila rozhodnutí orgánu prvého stupně i orgánu odvolacího za nepřezkoumatelná a nevykonatelná, když dle jejího názoru nelze z výroku rozhodnutí seznat, v jakých konkrétních souvislostech a za jakou zákonem uloženou právní povinnost jí byla pořádková pokuta uložena. Ustanovení § 53 odst. 4 zákona o veterinární péči zakotvuje povinností několik a z výroku o uložení pokuty není vymezení porušené povinnosti a rozhodných okolností dostatečně jednoznačné. Poukázala i na to, že nelze zjistit vztah adresáta postihu k provozovně NOVÁK MASO – UZENINY, neboť vysvětlující údaj není uveden. 2) Oba správní orgány vnímají předmětnou pořádkovou pokutu jako pořádkovou pokutu dle ustanovení § 62 správního řádu. Přestože se jedná o pořádkovou pokutu ukládanou dle veterinárního zákona, nelze ji dle žalobkyně ztotožňovat s pořádkovou pokutou dle ustanovení správního řádu. Je postihem uloženým v rámci kontrolního řízení, které nebylo ukončeno a navazující správní řízení nenásledovalo. V otázkách neupravených veterinárním zákonem se subsidiárně použijí ustanovení zákona o státní kontrole. Dle jeho § 19 odst. 3 lze pořádkové pokuty uložit do jednoho roku ode dne, kdy kontrolní orgán nesplnění povinnosti zjistil. Předmětnou pokutu tak bylo možné pravomocně uložit nejdéle do 27. května 2012, žalobkyně proto namítá prekluzi uložení pokuty, neboť rozhodnutí jí bylo doručeno 8. června 2012. 3) Dle žalobkyně došlo k porušení jejích práv i tím, že se žalovaná řádně a přesvědčivě nevypořádala s jejími námitkami ze dne 2. června 2011 uplatněnými proti kontrolnímu protokolu. pokračování 30A 78/2012 -3- 4) Žalobkyně brojila i proti odůvodnění výše pořádkové pokuty, když při stejných skutkových zjištěních po předchozím úspěšném odvolacím řízení byla pokuta změněna z 15.000,- Kč na 50.000,- Kč, a to aniž by bylo přihlédnuto k tomu, že vzhledem k již uloženým pokutám za totéž, pokuty v součtu vysoce překročily zákonem povolenou hranici 500.000,- Kč. Správní orgány se vůbec nezabývaly otázkou, zda nebude ohrožena platební schopnost žalobkyně. K její tíži došlo i k nezákonnému přičítání jiných případů, které byly postihovány samostatným postihem, takže namísto původních 15.000,- Kč jí byla uložena pokuta ve více než trojnásobné výši. Odůvodnění výše pokuty orgánem prvého stupně považuje žalobkyně za nepřezkoumatelné a ve druhém stupni za nepřesvědčivé, nezákonné a krátící ji o jednu instanci. Pokud by se skutečně chtěla vyhnout postihu, jak vyznívá od žalované, raději předložení písemného pověření nepožadovala, neboť za obdobný postup dostává pořádkovou pokutu ve výši 50.000 Kč opakovaně. Žalobkyně provozuje desítky provozoven, neměla z hlediska hygieny nikdy problémy většího rozsahu, pokud k pochybení došlo, nebránila se odpovědnosti a ve vztahu k odpovědným osobám vyvodila odpovídající důsledky. Žalovaná v odůvodnění popisuje činnost žalobkyně účelově a zkreslujícím způsobem tak, že vyznívá jako problematický adresát státní správy, který měl opakovaně mikrobiologické problémy s potravinami. Pokud by žalobkyně fungovala tak, jak je popisováno v napadeném rozhodnutí, nemohla by provozovat desítky prodejen, jejichž počet stále roste. 5) Žalobkyně označila za nesprávný názor žalované, že služební průkazy plně opravňují inspektory státní veterinární správy ke všem úkonům státního veterinárního dozoru podle § 53 veterinárního zákona. Má zato, že veterinární inspektor je povinen předložit i písemné pověření podle § 9 ve spojení s § 12 odst. 2 písm. a) zákona o státní kontrole, neboť služební průkaz nemá povahu písemného pověření. Skutečnost, že žalobkyně se závěrem žalované nesouhlasí, byla žalované známa, a to přinejmenším od kontroly provedené dne 18. května 2011 v téže provozovně, kdy inspektorky poté, co nepředložily odpovídající pověření, rovněž nebyly vpuštěny do zázemí provozovny. Pokud by žalované šlo opravdu o výkon veterinárního dozoru, jistě by své inspektory samostatným písemným pověřením o třech řádcích vybavila. Žalobkyně označila výklad žalované, že veterinární inspektoři jsou pověřeni výkonem státního veterinárního dozoru obecně, za překroucený a v rozporu s prostým logickým jazykovým výkladem, neboť veterinární zákon nic takového neříká. Naopak z dikce jeho § 53 zcela logicky vyplývá, že veterinární lékař musí adresátu kontroly prokázat své pověření, jak předpokládá ustanovení § 12 odst. 2 zákona o kontrole. Povinnost vpustit do svých prostor zaměstnance žalované, který bude tvrdit, že jde na kontrolu a ukáže svůj průkaz, nevyplývá ani z nařízení ES č. 882/2004, o úředních kontrolách, jehož se žalovaná v rozhodnutí podpůrně dovolává. Žalobkyně oprávněnost svých právních postojů opírá i o důvodovou zprávu k zákonu o státní kontrole. Kontrolní postup upravuje jednotně zákon o státní kontrole, přičemž v důvodové zprávě k němu je uvedena nutnost vybavení příslušného pracovníka pověřením ke kontrole. Pokud by se žalovaná s důvodovou zprávou před vydáním pokračování 30A 78/2012 -4- rozhodnutí zabývala, musela by rozvést, jak si tento text vykládá. Obecně platný postup všech orgánů státní správy při kontrole je zakotven v kontrolním řádu, který je součástí zákona o státní kontrole. Veterinární zákon však žádnou komplexní úpravu, kterou by bylo možno označit za speciální kontrolní řád a která by měla přednost před zákonem o státní kontrole, nemá. Jestliže žádné ustanovení zvláštního zákona neříká, že služební průkaz inspektora je písemným pověřením k výkonu kontroly, nemůže bez zákonné opory tak činit ani žalovaná. V souladu s ustanovením § 52 odst. 1 veterinárního zákona péči vykonávají orgány veterinární správy veterinární dozor v souladu s tímto zákonem a zvláštními předpisy.