2 Azs 8/2004 — Nejvyšší správní soud

28 Az 11/2013- 56 - text  28Az 11/2013-56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: a) U.-O. A., a b) nezl. U.-O. B., zast. žalobkyní sub a) jako zákonnou zástupkyní, oba t.č. PoS Kostelec nad Orlicí a oba zast. Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem v Hradci Králové, Komenského 241, proti žalovanému: Ministerstvu vnitra České republiky, Nad Štolou 3, Praha 7, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 9. 2013 čj. OAM-96/LE-BE02-HA08-2011, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odměna ustanoveného zástupce Mgr. Jaroslava Čapka se určuje částkou 28.798,-Kč. Částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové do 30 dnů od právní moci rozhodnutí na účet advokáta. Odůvodnění: Obsah rozhodnutí správního orgánu a podstatný obsah následně podané žaloby pokračování 28Az 11/2013 -2- Včas podaná žaloba směřovala do shora označených rozhodnutí žalovaného, který na základě žádosti žalobkyně, která ji podala rovněž jménem svého nezletilého syna, tedy druhého žalobce, o poskytnutí mezinárodní ochrany formou azylu rozhodl tak, že podmínky pro postup dle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) v jejich případě neshledal a mezinárodní ochranu jim neudělil. Žalobkyně sub a) namítala za sebe i druhého nezletilého žalobce nedostatečně zjištěný skutkový stav včetně nesprávného posouzení jí uváděného nového důvodu, kterým je skutečnost, že na území České republiky žije otec nezletilého žalobce a žalobkyně nechce syna od otce oddělit. Pochybení správního orgánu spatřovala zejména v tom, že při svém rozhodování o výše uvedené skutečnosti nezohlednil veškeré možnosti a negativní dopad na další život zejména nezletilého žalobce. Nuceným návratem by došlo k ohrožení života žalobkyně i nezl. syna. Její rodina v Mongolsku se staví proti případnému návratu žalobkyně a nezl. dítěte negativně, neboť jeho otcem je státním příslušníkem Nigérie, nezl. je vizáží černoušek, a proto by vzbuzoval i obecně negativní reakce okolí. Žalobkyně by tak v případě návratu neměla v Mongolsku zázemí, zaměstnání a nikdo by ji neposkytl žádnou pomoc. Neudělením mezinárodní ochrany a to ani formou humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu a neshledání naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu je rozhodnutí žalovaného v rozporu s mezinárodnímu závazky České republiky s ohledem na odůvodněné zájmy a práva zejména nezletilého žalobce. Ten se narodil v České republice, nezná mongolskou kulturu a tamní život, s ohledem na původ svého otce by byl uvržen na okraj společnosti. Případný návrat by významně poznamenal jeho osobnost. Navíc by nejprve měla být vyřešena otázka otcovství u nezl. žalobce a teprve poté o jeho žádosti rozhodováno. Žalobci navrhli, aby soud z vytýkaných důvodů napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného Na žalobu reagoval žalovaný vyjádřením z 25. listopadu 2013. Žalovaný s obsahem žaloby vyslovil nesouhlas a výhrady v ní uváděné označil za neopodstatněné. Tvrdil, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti přednesené žalobkyní a shromáždil k nim adekvátní informace o situaci v zemi původu. Zohlednil v rozhodnutí přednesená tvrzení žalobkyně a opatřil za účelem jejich náležitého posouzení věcně související informace. Ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí č.j. 111560-2013-LP ze dne 21. 8. 2013 vyplývá, že situace v zemi původu žalobkyně nezakládá důvod k azylově relevantním obavám z pronásledování žalobkyně a jejího syna. Vzhledem ke zjišťované situaci v zemi původu prostřednictvím českého zastupitelského úřadu v Ulanbátaru se zaměřením na konkrétní problémy vyslovené žalobkyní v průběhu správního řízení nelze považovat námitku o povrchním charakteru zjišťovaných informací za podloženou. Zdrojem pokračování 28Az 11/2013 -3- obav žalobkyně jsou tvrzené důsledky jejího a synova případného nepřijetí rodinnými příslušníky v Mongolsku a potažmo mongolskou společností. Dle zjištění správního orgánu existují možnosti, jak případné problémy spjaté s návratem a dalším životem žalobkyně jejího syna v Mongolsku řešit v rámci tohoto státu. Žalovaný neopominul sdělení, že otcem nezletilého žalobce je státní příslušník Nigerie. Zdůraznil, že je věcí žalobkyně coby zákonného zástupce dítěte, zda podá žalobu o určení otcovství, pokud k němu dosud nedošlo souhlasným prohlášením rodičů nezletilého. Správní orgán k této námitce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Azs 132/2012-44 ze dne 20. 12. 2012, s tím vědomím, že se tento rozsudek týká řízení o správním vyhoštění, kdy návrh na určení otcovství byl již podán, ale v době rozhodování soudu nebylo řízení o něm ještě ukončeno. Přesto považoval odkaz na uvedený rozsudek za případný, neboť z něj zprostředkovaně lze dovodit i zákonnost postupu žalovaného: „Městský soud totiž uvedl, že „pokud jde o žalobu na určení otcovství, je třeba vycházet ze současné situace, kdy není ve věci rozhodnuto a nelze tedy vycházet ze žalobčina předpokladu, že rozhodnutím ve věci by se její postavení včetně postavení její nezletilé dcery změnilo.“ Správní orgány jsou povinny vycházet z prokazatelně zjištěného skutkového stavu. Součástí spisového materiálu je fotokopie mongolského cestovního pasu žalobkyně č. E 0618696 vydaného dne 19. 5. 2008 a platného do 18. 5. 2013. Správní orgán tedy vycházel jednak z informace o mongolské státní příslušnosti matky nezletilého žalobce, dále z jejího čestného prohlášení učiněného jménem nezletilého syna a konečně z údajů obsažených v synově rodném listu. Jelikož je na území České republiky pro nabývání státního občanství uplatňována zásada “ius sanguinis“, tedy určování občanství dětí podle občanství rodičů, přičemž osoba otce v rodném listě uvedena není, nelze dle žalovaného jím uplatněný postup označit za nezákonný. Rozhodnutí vychází ze zjištěného stavu věci, jež lze doložit na základě materiálů obsažených ve spise. S odkazem na obsahově korespondující rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Azs 2/2009 ze dne 5. 3. 2009 správní orgán poukázal též na absenci tvrzení o případném bipolitismu nezletilého ze strany jeho zákonné zástupkyně do doby vydání žalobou napadeného správního rozhodnutí. Jako otce dítěte označila žalobkyně pana P. O. M., občana Nigérie. Z evidence vedené žalovaným, lze zjistit, že tento muž žádal o mezinárodní ochranu v České republice dvakrát, v obou případech s negativním výsledkem. V obou případech byla žaloba proti správnímu rozhodnutí zamítnuta a v obou řízeních před Nejvyšším správním soudem byla kasační stížnosti žalobce pro nepřijatelnost odmítnuta. Tato fakta lze zjistit z informací v aktuálním výpisu z evidenčních karet, které žalovaný učinil součástí spisu. Výpisem z evidence cizinců s dlouhodobým pobytem na území České republiky (CIS) bylo zjištěno, že shora jmenovaný muž, jehož žalobkyně označuje jako otce svého syna, pobývá na zdejším území od 12. 3. 2012 do 12. 3. 2017 na základě povolení k pobytu jako rodinný příslušník občana Evropské unie, přičemž má již dvě dcery, každou s jinou ženou. Ač k prokázání příbuzenství svého syna s jeho biologickým otcem mohla žalobkyně iniciovat příslušné kroky již v pokračování 28Az 11/2013 -4- minulosti, domáhá se takového kroku až v rámci žaloby. Žalovaný v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Azs 62/2009 – 56 ze dne 22. 1. 2010, kde se uvádí: „ … informace o tom, kdo je rodičem, lze získat z rodného listu dítěte. Rodný list dítěte vydává příslušný matriční úřad, v jehož knize narození je dítě zapsáno. Rodný list je veřejnou listinou (srov. § 80 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů), která osvědčuje skutečnosti v ní zapsané. Tyto skutečnosti jsou rozhodné pro zjištění a ověření osobního stavu a platí za prokázané, pokud se neprokáže opak.“ V případě jejího syna, druhého žalobce, tedy jde o mongolskou státní příslušnost. Dále připomněl, že jak žalobkyně, tak i její nezletilý syn v minulosti o udělení mezinárodní ochrany již neúspěšně žádali. Doplnil, že dne 15. 4. 2011 bylo žalobkyni rozhodnutím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie letiště Praha – Ruzyně č.j. CPR-1060-14/PŘ-2011-004112 uloženo správní vyhoštění se stanovením doby 2 let, po niž jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. V ostatním odkázal na obsah spisového materiálu shromážděného ve věci, zejména pak na výpovědi, které učinila žalobkyně v průběhu správního řízení, na informace o Mongolsku a na obsahh odůvodnění