5 Azs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

28 Az 15/2013- 71 - text  28Az 15/2013-71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: M. A., zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.10.2013, č.j. OAM-158/LE-LE05-K03-2012, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Průběh řízení o žádosti žalobce o udělení meznárodní ochrany do doby vydání přezkoumávaného rozhodutí Nadepsaný soud se před jednáním o žalobě seznámil z informacemi a důkazy obsaženými ve správním spise a ověřil tato fakta: žalobce opustil svou vlast 1.8.2012 a Českou republiku požádal o mezinárodní ochranu dne 6.8.2012. V žádosti uvedl, že je afghánské státní příslušnosti, národnosti tadžické a vyznává islám. V minulosti pokračování 28Az 15/2013 -2- nikdy nebyl členem žádné politické strany, organizace či hnutí, stejně tak jako členové jeho rodiny. Po převážnou dobu své pracovní kariéry působil v armádě jako voják z povolání, nicméně s přerušením několika let, kdy po pádu režimu Nadžibulláha (poslední prezident Afghánské demokratické republiky, který byl v roce 1996 veřejně popraven vzbouřenci z Talibánu) zemi opustil a pobýval v Pákistánu. Když se dostal k moci současný prezident Karzáí, vrátil se žalobce zpět a po nějaké době vstoupil jako voják do řad Afghánské národní armády (ANA). Za důvod svých potíží a následného odchodu označil konflikt s Američany a Talibánci. Dle svého přednesu spolupracoval s Američany a to až do doby, kdy zjistil, že se tito spojili se skupinou Talibánců, kterým dodali zbraně. Žalobce tuto skutečnost zjistil, stal se nepohodlným a na popud Američanů měl být osobami z Talibánu zlikvidován. Byla na něho nastražena mina, obdržel výhrůžný dopis, a proto z obavy o bezpečnost svou a své rodiny zemi raději opustil. Doplnil, že za pobytu v České republice mu bylo oznámeno, že jeden z jeho synů byl zajat a posléze zabit Talibánci. Vyslovil přesvědčení, že byl pronásledován jako příslušník tzv. sociální skupiny, proto je namístě požádat o udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zák. č. 325/1999 Sb., v platném znění a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Následně se žalobcem proběhly tři pohovory, které se konaly dne 8.8.2012, 7.3.2013 a 10.7.2013. Nejprve se krajský soud zaměří na identitu samotného žalobce tak, jak umožňují informace ve spise obsažené. Žalobce se prokázal cestovním pasem Afghánistánu a pobytovým štítkem Německa. Dne 2.8.2012 proběhlo odborné posouzení těchto dokladů s následujícím výsledkem: u cestovního pasu nelze s určitostí říci, zda-li se jedná o pravý doklad. Žádné zřetelné zásahy či změny sice zjištěny nebyly, nicméně s ohledem na nedostatek kvalitního srovnávacího materiálu nelze hodnověrně konstatovat, zda osoba předkládající tento doklad je jeho oprávněným držitelem. Pobytový štítek Německa je bianco zcizený a neoprávněně vyplněný doklad. Na dotaz žalovaného, zda-li si je žalobce vědom toho, že pas byl vystavený v Německu, uvedl, že nikoli. Zde krajský soud doplňuje, že matka žalobce má údajně žít v Hamburku. Žalobce doložil ke své žádosti několik listinných důkazů, mezi nimiž bylo rovněž „Osvědčení“ vydané Československou socialistickou republikou a dokladující, že „Enaitullah“, nar. 16.11.1965, absolvoval od 18.3.1985 do 22.7.1987 Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně. Žalovaný nepřehlédl, že na tomto dokladu je odlišné datum narození oproti údaji sdělenému žalobce. K výzvě po vysvětlení žalobce trval na tom, že se na osvědčení jedná o nesprávné datum a stejně tak o jeho neúplné jméno. Otázku jména krajský soud zmínil rovněž z toho důvodu, že žalobce ještě před vydáním rozhodnutí doručil žalovanému své čestné prohlášení ze dne 16.7.2013, v němž uvedl, že jeho celé jméno a příjmení je Mir Anaitullah AHMAD. Požádal pokračování 28Az 15/2013 -3- správní orgán, aby v jeho dokladech učinil potřebné změny a nadále bylo jeho jméno uváděno v tomto správném tvaru. Žalovaný tento požadavek neakceptoval a odkázal na ostatní listinné doklady předložené žalobcem, v nichž jím nyní uvedené „správné příjmení“ obsaženo není (viz. cestovní pas, rodný list, vojenský průkaz apod.). Jak k odlišnému datu narození, tak rovněž k údajně neúplnému jménu žalobce lze jen vyslovit podiv nad tím, že by tak vysoce politická instituce, jakou bezpochyby před rokem 1989 Československá armáda byla, a to včetně svých tajných zpravodajských služeb, neměla zcela jasný přehled, jakoužeto konkrétní osobu vzdělává. Tato poznámka ovšem nemá žádný zásadní dopad na obsah přezkoumávaného rozhodnutí, toliko dokresluje celkovou „podivnost“ žalobcova příběhu. Následně se nadepsaný soud zaměří na stručný příběh přednesený žalobcem v žádosti a podrobně rozvedený ve třech zmiňovaných pohovorech. Je především potřebí připomenout, že obsahy konaných pohovorů žalovaný prakticky doslovně zaznamenal v odůvodnění svého rozhodnutí, a proto není účelné jejich opakování. Krajský soud se zaměří na podstatu žalobcem označeného konfliktu v armádě. Zde je vhodné zmínit, že žalobce v pohovorech nebyl schopen prezentovat konkrétnější údaje na časového lince, ačkoli v žádosti zcela jasné časové údaje uvedl. Jak již bylo zmíněno, žalobce v žádosti a následně i v pohovorech sdělil, že nejprve působil v armádě jako voják a to do doby popravy prezidenta Nadžibulláha. Poté pobýval několik let v Pákistánu, po nástupu současného prezidenta Karzáího k moci po nějaké době opět vstoupil do aktivní vojenské služby. Tuto skutečnost dokladoval vojenským průkazem vystaveným dne 26.12.2009 s platností do 26.12.2012, kde byl hodnostně uveden jako nadporučík. Popsal své působení v armádě s tím, že hodnostně byl zařazen na pozici majora. Tvrdil, že údaj v průkazce neodpovídal jeho zařazení, k nápravě by došlo po uplynutí doby platnosti průkazu. Konflikt, kvůli kterému Afghánistán opustil a obává se návratu spočíval v tom, že zjistil, že Američané dodávali zbraně Talibánu, žalobce se stal nepohodlným, a proto mu bylo usilováno o život. V podrobnostech lze opět odkázat na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, který vyhodnotil jeho příběh velmi málo pravděpodobný a věrohodný (zdůraznil nesrovnalosti ve vojenských hodnostech, nesrovnalosti v popisu okolností, za kterých měl žalobce shlédnout na kameře záznam předávání zbraní Talibáncům, žalobcem popsané a dle jeho tvrzení cílené minové útoky na jeho osobu, pochybnosti o tom, že žalobce si bez dalšího prodloužil propustku a pobýval s rodinou, aniž by jeho přítomnost jako vysokého důstojníka byla zvlášt postrádána, delší dobu byl s rodinou na místě svého bydliště, tedy nikoli v utajení, a jediným atakem ze strany Talibánu byl výhrůžný dopis, apod.). Tento úsek lze uzavřít navíc uzavřít tak, že žalobce v zásadě dezertoval z výkonu vojenské služby, přesto však mu bylo umožněno Afghánistán opustit bez jakýchkoli potíží. K důkazům předloženým žalobcem a již výše uvedeným lze ještě zmínit obsah CD nosiče, kdy žalobce správnímu orgánu při jeho shlédnutí popsal, že zachycuje fotodokumentaci jeho působení u armády. Pro rozhodnutí samotné či jako důkaz sloužící na podporu žalobcova příběhu nejsou tyto fotografie stěžejní. Pokud zástupkyně žalobce navrhla doplnit dokazování informacemi obsaženými ve zprávě pokračování 28Az 15/2013 -4- Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) s názvem Afghánistán 2012, tak žalovaný tuto informaci obstaral, provedl jí řádně důkaz a vyhodnotil v odůvodnění rozhodnutí. Pro úplnost bude vhodné doplnit, že žalobce si stěžoval na stav, kdy údajně v průběhu konaného pohovoru byly přítomny další neznámé osoby. Žalovaný jeho stížnost prošetřil a sdělil, že takováto situace zjištěna nebyla. Žalobce přesto trval na svém a navrhoval vyslechnout k tomuto pochybení svědka. Krajský soud nepovažoval tuto skutečnost za procesní pochybení potud, aby mohlo nějakým způsobem zasáhnout do samotné podstaty a výsledku rozhodnutí o žalobcově žádosti. Pokud se osoby provádějící se žalobcem pohovor, tedy i osoba tlumočníka, vyjádřily, že se nikdo další pohovoru neúčastnil, pak by i svědectví navrhované žalobcem nemohlo tento závěr zvrátit, neboť by se jednalo o tzv. „tvrzení proti tvrzení“. Samotný žalovaný si před rozhodnutím obstaral tyto informace vztahující se k situaci v Afghánistánu: Informace MV Velké Británice z 15. února 2013 – provincie Kábul, vycestování a návrat včetně návratů z Velké Británie, Informaci ACCORD ze 4. dubna 2013 – obecná bezpečnostní situace v Af