5 Afs 148/2006 — Nejvyšší správní soud

31 Af 112/2012- 40 - text  31Af 112/2012-40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně R. B.,proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 31, jako nástupci Finančního ředitelství v Hradci Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 13. září 2012, č.j. 5697/12-1100-601319, takto: I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: V úvodu krajský soud k projednávané věci uvádí, že zákonem č. 456/2011 Sb., účinném od 1.1.2013 byla zrušena finanční ředitelství (§ 19 odst. 1) a na jejich místo nastupuje jako odvolací orgán Odvolací finanční ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 31, s nímž krajský soud jedná jako se žalovaným (§ 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění - dále jen „s.ř.s.). Rozhodnutím ze dne 13. září 2012, č.j. 5697/12-1100-601319, Finanční ředitelství v Hradci Králové (dále jen „žalovaný“) zamítlo odvolání žalobkyně do rozhodnutí Finančního úřadu v Náchodě (dále jen „správce daně“) o dodatečném vyměření daně z příjmů za zdaňovací období roku 2007 a penále z takto doměřené pokračování 31Af 112/2012 -2- daně a napadené rozhodnutí potvrdilo. V jeho odůvodnění žalovaný uvedl, že správce daně zahájil u žalobkyně dne 14.12.2010 daňovou kontrolu se zaměřením na daň z příjmů fyzických osob za rok 2007. V tomto zdaňovacím období vedla žalobkyně daňovou evidenci a vykázala základ daně ve výši 76.299 Kč, z toho z podnikání dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v platném znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“), 76.293 Kč. Jako předmět podnikání uvedla ubytovací služby. Od 5.11.2007 podnikala jako právní nástupce svého zemřelého manžela ve výrobě sportovních potřeb a výstroje. Správce daně v průběhu daňové kontroly zjistil, že si žalobkyně za kontrolované zdaňovací období neuvedla v daňovém přiznání příjmy právě z této činnosti ve výši 726.058 Kč, proto o ně zvýšil její zdanitelné příjmy z podnikání dle § 7 zákona o daních z příjmů. Současně vyloučil z příjmů částku 325.192 Kč, kterou představovaly úhrady pohledávek patřících do základu daně jejího zesnulého manžela, byly však uhrazeny až v období od 5.11. do 31.12.2007. K dodatečně započteným příjmům ve výši 400.866 (726.058 Kč - 325.192 Kč) uplatnil správce daně výdaje ve výši 50% příjmů (200.433 Kč) dle § 7 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů. Správce daně dále zjistil, že prostřednictvím České pošty, s.p., bylo žalobkyni vyplaceno z titulu dobírkových poukázek 1.318.899 Kč, které nezahrnula do daňového přiznání. O nich do protokolu dne 4.3.2011 uvedla, že se domnívala, že obsahem zásilek byly jejich soukromé věci, které prodával manžel. Jemu také zaslané peníze předávala. Stejně postupovala i zaměstnankyně jejího zesnulého manžela paní J.M.. Důvodem tohoto postupu byla dle žalobkyně snaha oddělit příjmy jejího manžela z výroby a příjmy z této zásilkové činnosti. O svých tvrzeních však správci daně žádné důkazy nepředložila. Správce daně ze soupisu adresátů zásilek vybral několik osob a požádal jejich místně příslušného správce daně o jejich výslech jako svědků. Ti potvrdili, že peníze posílali na předem vyplněné složenky s adresou žalobkyně, zboží neevidovali ve svém účetnictví, neboť sloužilo jejich osobním potřebám nebo potřebám jejich známých. Jednalo se o zboží nové i použité. Žalobkyně se výslechů svědků nezúčastnila, s jejich obsahem však byla seznámena dne 1.12.2011. Dle žalovaného svědecké výpovědi neprokázaly, že byly prodávány jen soukromé věci manžela žalobkyně. Z důkazů, které si opatřil správce daně, konkrétně z evidence příjmů za dobírkové zásilky, z usnesení o dědictví, z četnosti plateb, jejich pravidelnosti a u většiny zákazníků i z jejich opakování dospěl správce daně k závěru, že se jednalo o činnost vykazující znaky podnikání a příjmy z takové soustavné činnosti nejsou dle § 3 odst. 1 zákona o daních z příjmů a od této daně osvobozeny (§ 4 zákona o daních z příjmů). Dále žalovaný uvedl, že v roce 2007 bylo uskutečněno 206 dobírkových zásilek v hodnotě 1.318. 899 Kč pro 32 odběratelů, u většiny opakovaně. Jednalo se tedy o činnost, která vykazovala znaky pokračování 31Af 112/2012 -3- podnikání ve smyslu ust. § 2 zákona č. 513/1992 Sb., obchodního zákoníku v platném znění (dále jen „obchodní zákoník“). K uplatněným odvolacím námitkám pak žalovaný uvedl, že správce daně svůj postup podrobně popsal a dostatečně zdůvodnil. Není pochyb o tom, že dobírkové zásilky byly zaslány žalobkyni. Vzhledem k jejich množství a opakování u jednotlivých odběratelů, dále ke skutečnosti, že na základě této činnosti žalobkyně obdržela v následujícím roce, tedy v roce 2008 za 170 uskutečněných zásilek celkem 981.608 Kč a v roce 2009 za 116 uskutečněných zásilek 624.195 Kč žalovaný usoudil, že se nejednalo o prodej movitých osobních věcí po zemřelém manželovi. Pro tento závěr argumentoval i usnesením Okresního soud v Náchodě ve věci projednání dědictví po zemřelém manželovi žalobkyně. Z něho dle žalovaného nevyplývá, že žalobkyně zdědila jeho osobní movité věci. Činnost žalobkyně tak byla soustavná, prováděná vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Zboží prodávala pravidelně po dobu celého zdaňovacího období roku 2007 a dále i v letech následujících (2008 a 2009). Žalobkyně nevlastnila živnostenské oprávnění a příjmy z takové činnosti nesplňují podmínky § 4 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů. Dle žalovaného šlo o příjmy, které jsou v souladu s ust. § 3 odst. 1 zákona o daních z příjmů předmětem daně, v jejich důsledku došlo ke zvýšení majetku dle § 10 téhož zákona a nejednalo se o příjmy dle § 4 téhož zákona od daně osvobozené. Žalovaný dále uvedl, že penále z vyměřené daně sleduje dle § 2 odst. 5 zákona č. 80/2009 Sb., daňového řádu v platném znění (dále jen „daňový řád“) osud daně. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného, jeho zrušení i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí správce daně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Uvedla, že si je vědoma pochybení, pokud všechny příjmy a výdaje roku 2007 uvedla v daňovém přiznání zemřelého manžela a nerozdělila je na období do jeho úmrtí a po jeho smrti, kdy je měla vykázat jako jeho právní nástupce. Potvrdila, že jí byly zvýšeny příjmy dle § 7 zákona o daních z příjmů o 726.058 Kč s vyloučením pohledávek ve výši 325.192 Kč, a k takto doměřeným příjmům uznány výdaje ve výši 50% z příjmů. Ze zprávy o kontrole zemřelého manžela vyplynulo, že dle evidence činily příjmy částku 726.058 Kč a výdaje 747.538 Kč. Rozdíl představuje daňovou ztrátu – 21.480 Kč, příjmy z pohledávek ve výši 325.192 Kč, které náležely jinému daňovému subjektu, jejímu zemřelému manželovi, nejsou zohledněny. Žalobkyně namítala, že ze zprávy o daňové kontrole není zřejmé, o jaké konkrétní příjmy se jedná a které příjmy jsou vyloučeny, neboť existuje rozdíl mezi zprávami z daňových kontrol žalobkyně a jejího pokračování 31Af 112/2012 -4- zemřelého manžela. V této souvislosti poukázala na zásadu legitimního očekávání zakotvenou v § 8 odst. 2 daňového řádu. Žalobkyně podrobila kritice i závěr žalovaného týkající se doměření příjmů z dobírkových poukazů. Tvrdila, že se jednalo o soukromou činnost zemřelého manžela, která neměla žádnou spojitost s podnikáním. Prodával starožitnosti, kabeláž, čidla, starší horolezecké věci, fotografie i věci, u kterých lze připustit souvislost s podnikáním. Žalobkyně poukázala na to, že nebylo prokázáno, že věci prodané v roce 2007 nakoupila za účelem jejich prodeje a dosažení zisku. Zboží bylo majetkem osobní potřeby zemřelého manžela, který měl pro prodej živnostenský list. Žalobkyně nemohla uplatnit jako výdaj cenu za jejich nákup, neboť je nikdy nenabyla. Peníze za jejich prodej přebírala paní J. M. a předala je manželovi žalobkyně, to nesvědčí o tom, že tuto činnost vykonávala za účelem dosažení zisku. Po smrti manžela odeslala připravené zásilky v měsíci listopadu za 25.690 Kč a v prosinci z 1.521 Kč. Dále žalobkyně namítala, že správce daně nepostupoval v souladu s daňovým řádem a nezjistil skutkový stav dostatečně. Pokud příjmy dosažené od 5.11.2007 zpochybnil jako příjmy osvobozené dle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů, měl je posoudit jako příjmy dle § 7 odst. 1 písm. b) téhož zákona, neboť žalobkyně podnikala jako právní nástupce svého zemřelého manžela, který měl živnostenské oprávnění. Závěry dovozené z nedostatečně zjištěného skutkového stavu jsou se skutečným stavem v rozporu. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně a uvedl, žalobkyně uplatňovala výdaje v roce 2007 dle § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů, tj. ve výši 50 % z příjmů podle odst. 1 písmene c) téhož paragrafu, tedy ve výši 50 % příjmů ze živnosti. V § 7