9 As 34/2014 — Nejvyšší správní soud

31 A 11/2013- 270 - text 20 pokračování 31A 11/2013 Číslo jednací: 31A 11/2013-270 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně: ZIMBO CZECHIA, s.r.o., IČ 61250988, se sídlem Praha 7, Na Zátorách 8/613, PSČ 170 00, zast. JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem Praha 8, Karlín, Šaldova 34/466, proti žalovanému: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, se sídlem Praha 2, Slezská 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. ledna 2012, č.j. SVS/ 5944/2011, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 2.081 Kč do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně do rozhodnutí Krajské veterinární správy pro Královéhradecky kraj (dále také jen „KVS“ nebo „orgán prvého stupně“) ze dne 29.9.2011, č.j. 2011/651/KVSH, kterým jí byla podle § 53 odst. 7 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“), uložena pořádková pokuta ve výši 50.000 Kč za nesplnění povinnosti kontrolované osoby stanovené v § 53 odst. 4 veterinárního zákona a dále rozhodla podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), o uložení povinnosti nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč. Z jeho odůvodnění vyplynulo, že pořádková pokuta byla žalobkyni uložena za to, že dne 12.7. 2011 mezi 10.00 až 11.00 hodinou vedoucí provozovny NOVÁK MASO – UZENINY v Dobrušce, Solnická 59, neumožnil veterinárním inspektorkám po předložení služebních průkazů přístup do provozovny za účelem provedení potřebných úkonů a šetření při výkonu státního veterinárního dozoru. Vedoucí provozovny pan P. Š. inspektorkám sdělil, že na pokyn jednatele společnosti jim neumožní vstup do provozovny z důvodů nepředložení písemného pověření ke kontrole. O pokusu o provedení kontroly byl vyhotoven zápis. Na základě těchto skutečností vydala KVS rozhodnutí o uložení pokuty. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení, případně prominutí uložené pokuty nebo její snížení na minimum. Obsáhlou žalobní argumentaci lze shrnout do následujících bodů: 1) Žalobkyně z důvodu opatrnosti namítala rozpor jí doručeného rozhodnutí s ust. § 69 odst. 1 správního řádu. To mimo jiné říká, že musí obsahovat jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby, přičemž její podpis je na stejnopisu možno nahradit doložkou „vlastní rukou“ nebo zkratkou „v.r.“ u příjmení oprávněné osoby, a doložkou „Za správnost vyhotovení“ s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Podle žalobkyně napadené rozhodnutí žalovaného tyto náležitosti nesplňuje, když jako oprávněná osoba je uveden „M. M.“, jeho podpis ani nahrazení doložkou „v.r.“ připojeny nejsou a pod jeho jménem je uvedeno „v zastoupení“. Žalobkyně uvedla, že je jí známo, že ústředním ředitelem žalované je M. M., předmětný údaj nemůže proto znamenat, že by někoho zastupoval. V pravém rohu je vytištěna doložka: „Neznámá platnost, Digitálně podepsáno, Za správnost vyhotovení: Jméno: J. P. Datum 20.01.2012, 14:34:23“. Na listině se nenalézá podpis osoby odpovědné za správnost vyhotovení. Rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky, aniž takový způsob doručení žalobkyně požadovala. 2) Oba správní orgány vnímají předmětnou pořádkovou pokutu jako pořádkovou pokutu dle ustanovení § 62 správního řádu. Žalobkyně vyslovila názor, že uložení pokuty dle § 53 odst. 7 veterinárního zákona má směřovat k vynucení povinnosti v rámci kontrolního řízení, nikoliv řízení správního. Přestože se jedná o pořádkovou pokutu ukládanou dle veterinárního zákona, nelze ji ztotožňovat s pořádkovou pokutou dle ustanovení § 62 správního řádu. Je postihem uloženým v rámci kontrolního řízení, které nebylo ukončeno a navazující správní řízení nenásledovalo. V otázkách neupravených veterinárním zákonem se dle žalobkyně subsidiárně použijí ustanovení zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole v platném znění (dále je „zákon o kontrole“). 3) Dále žalobkyně namítala, že protokol o kontrole, tedy listina, která je podkladem pro uložení pokuty, neuvádí, v čem konkrétně, z hlediska věcné působnosti, měl výkon dozoru, označený jako „kontrola na podnět spotřebitele“, spočívat. Není tak prokázána věcná příslušnost KVS a žalované a není najisto postaveno, zda byli ve věci aktivně legitimováni. 4) Rozhodnutí žalovaného žalobkyně označila za právně vadné, neboť ve výroku neobsahuje dostatečně přesný popis tvrzeného stavu věci a vytýkaného pochybení, včetně rozhodných okolností. Při kontrole realizované dle zákona o kontrole měl být kromě shora uvedeného ve výroku dále stručně popsán skutkový stav věci a slovní specifikace povinnosti zakotvené v § 53 odst. 4 veterinárního zákona a dále stanovisko žalovaného, že došlo k naplnění zákonných předpokladů z hlediska povinnosti kontrolovaného subjektu poskytnout součinnost a čím bylo toto splněno. 5) Žalobkyně také označila za nesprávný názor žalované, že služební průkazy plně opravňují inspektory státní veterinární správy ke všem úkonům státního veterinárního dozoru podle § 53 veterinárního zákona. Má zato, že veterinární inspektor je povinen předložit i písemné pověření podle § 9 ve spojení s § 12 odst. 2 písm. a) zákona o kontrole, neboť služební průkaz nemá povahu písemného pověření. Skutečnost, že žalobkyně se závěrem žalované nesouhlasí, byla žalované známa, a to přinejmenším od kontroly provedené dne 27. května 2011, kdy ze stejného důvodu nebyly veterinární inspektorky vpuštěny do provozovny v Rychnově nad Kněžnou. Žalovaná se do provozoven žalobkyně nedostavovala za účelem kontroly nezávadnosti potravin, ale pouze za účelem získání podkladu pro uložení pokuty. Napadené rozhodnutí označila za účelové, představující projev mocenského postavení žalované. Výklad žalované, že veterinární inspektoři jsou pověřeni výkonem státního veterinárního dozoru obecně, označila žalobkyně za překroucený a v rozporu s prostým logickým jazykovým výkladem, neboť veterinární zákon nic takového neříká. Naopak z dikce jeho § 53 zcela logicky vyplývá, že veterinární lékař musí adresátu kontroly prokázat své pověření, jak předpokládá ustanovení § 12 odst. 2 zákona o kontrole. Povinnost vpustit do svých prostor zaměstnance žalované, který bude tvrdit, že jde na kontrolu a ukáže svůj průkaz, nevyplývá ani z nařízení ES č. 882/2004 o úředních kontrolách, jehož se žalovaná v rozhodnutí podpůrně dovolává. Žalobkyně oprávněnost svých právních postojů opírá i o důvodovou zprávu k zákonu o kontrole. Tvrdí, že kontrolní postup upravuje jednotně právě tento zákon, přičemž v důvodové zprávě k němu je uvedena nutnost vybavení příslušného pracovníka pověřením ke kontrole. Pokud by se žalovaná s důvodovou zprávou před vydáním rozhodnutí zabývala, musela by rozvést, jak si tento text vykládá. Obecně platný postup všech orgánů státní správy při kontrole je zakotven v kontrolním řádu, který je součástí zákona o kontrole. Veterinární zákon však žádnou komplexní úpravu, kterou by bylo možno označit za speciální kontrolní řád a která by měla přednost před zákonem o kontrole, nemá. Jestliže žádné ustanovení zvláštního zákona neříká, že služební průkaz inspektora je písemným pověřením k výkonu kontroly, nemůže bez zákonné opory tak činit ani žalovaná. V souladu s ustanovením § 52 odst. 1 veterinárního zákona vykonávají orgány veterinární správy veterinární dozor v souladu s tímto zákonem a zvláštními předpisy. Tímto zvláštním předpisem je i zákon o kontrole. V otázkách výslovně zákonem o veterinární péči neupravených musí státní veterinární dozor probíhat v souladu se zákonem o kontrole. Kontrolu pak lze u adresáta provést teprve poté, co mu byla oznámena a předloženo písemné pověření inspektora k této kontrole (§ 12 odst. 2 písm. a/ zákona o státní kontrole), neboť ustanovení § 9 téhož zákona říká, že kontrolní pracovníci ji vykonávají na základě písemného pověření. To koresponduje s dikcí veterinárního zákona v ustanovení § 53 odst. 1. Ohledně služebního průkazu veterinární zákon v ustanovení § 53 odst. 6 písm. d) sděluje, že jeho vzor upraví prováděcí předpis. Tím je vyhláška č. 296/2003 Sb., která v § 30 říká, že vzor služebního průkazu, jímž prokazuje veterinární inspektor při výkonu státního veterinárního dozoru svou totožnost, je uveden v příloze 2. Dle žalobkyně žalovaná v napadeném rozhodnutí sice popírá možnost případného zneužití kompetencí veterinárním inspektorem, ale to neznamená, že je to skutečně vyloučeno. Navíc se stávají případy odcizení či ztráty služebních