31 A 14/2013

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně: KONEKTUM, s.r.o., se sídlem Praha 3 - Žižkov, Čajkovského 1716/22, zast. JUDr. Ivo Panákem, advokátem v Brně, Mezírka 1, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. září 2013, č.j. ČOI 96226/13/0100/2700, takto:

Rozhodnutím ze dne 18.9.2013, č.j. ČOI 96226/13/0100/2700, žalovaný k odvolání žalobkyně změnil rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Královéhradeckého a Pardubického kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 24.7.2013, č.j 27/0894/13, tak, že pokutu uloženou žalobkyni ve výši 350.000 Kč za správní delikt podle ust. § 3 odst. 1 a § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot v platném znění (dále jen „zákon o pohonných hmotách“) snížil na částku 250.000 Kč. Ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně porušila shora citovaná ustanovení zákona o pohonných hmotách tím, že vzorek motorové nafty, odebraný dne 17.6.2013 v čerpací stanici žalobkyně na adrese Vlkov – Litomyšl, nevyhověl parametru destilační zkoušky, když 95% (V/V) předestiluje při teplotě 397,2°C, zatímco povolené maximum činí 365°C, dále v jiném parametru destilační zkoušky, kdy předestilovaný objem při 350°C byl zjištěn 79% V/V, přičemž povolené minimum činí 84% V/V požadavku normy ČSN EN 590-BS, to znamená, že nebyly prodávány pohonné hmoty v jakosti předepsané v ust. § 3 odst. 1 vyhl. č. 133/2010 Sb., o jakosti a evidenci pohonných hmot v platném znění (dále jen „vyhláška o jakosti PH“).

Žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně učinil ve věci potřebná zjištění ve smyslu ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu v platném znění (dále jen „správní řád“) a nepochybil ani při právním hodnocení předmětné věci pokud uzavřel, že se žalobkyně dopustila deliktu uvedeného ve výroku rozhodnutí. Neshledal ani žádné procesní vady v řízení před správním orgánem prvního stupně, které by měly dopad na zákonnost napadeného rozhodnutí. Pouze připustil, že shledal důvody pro snížení uložené pokuty.

V úvodu svého rozhodnutí vyjádřil svůj nesouhlas s tvrzením žalobkyně, že odchylky oproti stanoveným parametrům kvality pohonných hmot je možné považovat za nepatrné. Uvedl, že odchylka v parametru destilační zkoušky – 95% (V/V) předestiluje při teplotě, kdy bylo zjištěno 397,2°C, i když stanované maximum činí 365°C, představuje rozdíl 32,2°C. Takovou odchylku nelze dle žalovaného považovat za zanedbatelnou a možnost poškození motoru za nemožnou, neboť čím vyšší je teplota 95% předestilovaného objemu, tím hůře se palivo spaluje. Může tak dojít k tvorbě usazenin a následně i k poškození katalyzátoru a vypouštění většího množství emisí, ohrožujících životní prostředí. Ani odchylka 5% V/V oproti normě u druhého nevyhovujícího parametru nemůže být dle žalovaného hodnocena jako nepatrná.

Dále žalovaný zdůraznil, že je to právě žalobkyně, kdo nese plnou odpovědnost za porušení zákona o pohonných hmotách, neboť kupující nemá možnost, na rozdíl od žalobkyně jako prodávající, zjistit, jestli pohonné hmoty odpovídají jakostním požadavkům. Pokud dodavatel porušil smluvní povinnosti a nedodal žalobkyni pohonné hmoty v odpovídající kvalitě, může se na něm domáhat náhrady škody.

Dle žalovaného správní orgán prvního stupně přihlédl i ke skutečnosti, že zjištěné porušení zákona je prvním ze strany žalobkyně, nebylo způsobeno jejím úmyslným jednáním a tyto skutečnosti vzal v úvahu při stanovení výše uložené sankce. Poukázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.4.2010, č.j. 1 As 9/2008-133, podle kterého by uložená pokuta neměla být pro sankcionovaný subjekt zanedbatelná.

Žalovaný se dále zabýval důvody, které ho vedly ke snížení pokuty uložené správním orgánem prvního stupně. Uvedl, že částka 250.000 Kč lépe odpovídá okolnostem případu i pokutám, které ukládá Česká obchodní inspekce v obdobných případech. Žalobkyní citovaná rozhodnutí nehodnotil jako obdobná, naopak poukázal na shodné okolnosti v případech vedených pod č.j. 81289/13/O1004000/13Hl/Št a č.j. 10/0196/13/P/11.

Pokud jde o okolnosti svědčící ve prospěch žalobkyně, žalovaný je spatřoval ve velikosti a poloze čerpací stanice, která má dva výdejní automaty a je umístěna na okraji obydlené zóny u silnice II. třídy. Uvedl, že vzal v úvahu i majetkové poměry žalobkyně. I když se zůstatek na jejím účtu dlouhodobě pohybuje v záporných hodnotách, nelze přehlédnout skutečnost, že žalobkyně na jiný svůj účet převedla dne 31.5.2013 částku 300.000 Kč. Proto žalovaný výpisy z účtu nevzal jako relevantní důkaz o majetkových poměrech žalobkyně. Naopak shledal stále narůstající tržby, které v březnu 2013 činily 241.222 Kč, v měsíci srpnu téhož roku již 1.151.834 Kč. Žalovaný proto dospěl k závěru, že uložená pokuta nemůže žalobkyni přivodit platební neschopnost a donutit ho k ukončení podnikatelské činnosti, je přiměřená a dostatečně splňuje preventivní i represivní účinky.

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, jeho zrušení a zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Vyslovila názor, že jí uložena pokuta je nepřiměřená, a správní orgán nevzal při určování její výše v úvahu všechny skutečnosti a polehčující okolnosti, konkrétně pak to, že se v posuzovaném případě jedná o malou čerpací stanici, se dvěma stojany, s nízkou měsíční výtočí cca 20.000 litrů PHM, umístěnou mimo hlavní tahy na kraji obydlené zóny. Čerpací stanice byla otevřena teprve dne 1.2.2013 a prozatím negeneruje žádný zisk. Uloženou pokutu označila za likvidační s tím, že následky relativně malého množství prodaných pohonných hmot se týkají menšího množství spotřebitelů. Připomněl, že jde u ní o první porušení právních povinností.

Dále žalobkyně uvedla, že zboží, tedy pohonné hmoty, bere od stálého dodavatele a jedná se o Natural 95 a Naftu motorovou. Odebraný vzorek benzínu vyhověl ve všech ukazatelích, vzorek nafty nevyhověl jen ve dvou ukazatelích, ale pouze nepatrně. Překročením stanovených parametrů nemohlo mít za následek poškození motorů. Charakter zjištěné odchylky nasvědčuje tomu, že k jejímu vzniku nedošlo úmyslně.

Žalobkyně také zdůraznila, že v jejím případě neexistuje praktická možnost, jak zajistit, zda dodané pohonné hmoty splňují požadavky na jakost a složení stanovené platnými právními předpisy a nezbývá jí, než spoléhat na stálou kvalitu dodávek jeho výlučným dodavatelem. Provádění rozborů dodaných pohonných hmot není běžnou praxí u žádného prodejce bez ohledu na jeho velikost.

Pokud jde o výši uložené pokuty žalobkyně odkázala na rozhodnutí vydané Českou obchodní inspekcí Středočeského kraje a hlavního města Prahy ze dne 12.6.2013, č.j. 10/0559/13/P/11, a rozhodnutí vydané Inspektorátem Plzeňským a Karlovarským se sídlem v Plzni dne 21.1.2013, pod č.j. 8973/13/2200. Vyslovila názor, že pokuta ve výši 250.000 Kč by odpovídala velkým provozovatelům čerpacích stanic a jejich řetězců, ne však drobnému začínajícímu podnikateli.

Žalovaný se k podané žalobě písemně vyjádřil dne 17.12.2013. V úvodu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí kde zaujal stanovisko ke všem odvolacím námitkám, které se shodují s námitkami žalobními. Poukázal na to, že některým odvolacím námitkám žalobkyně vyhověl, což vedlo ke snížení pokuty o 100.000 Kč. Neshledal však jakostní odchylky za nepatrné. Shodně se správním orgánem prvního stupně nevyhodnotil jako polehčující okolnost skutečnost, že byl delikt spáchán nedbalostně, neboť právě nedbalost je typickým znakem tohoto správního deliktu a úmyslné jednání by se výrazně projevilo na výši ukládané pokuty. Žalovaný dále uvedl, že si je vědom obtížnosti zjistit, zda prodávané palivo splňuje požadavky právními předpisy kladené na jeho jakost, nepovažuje to však za nemožné, i když toto stanovisko bylo míněno jen jako doporučení Zároveň připomněl, že na rozdíl od žalobkyně nemá kupující žádnou možnost jakost kupovaného paliva ověřit, proto je primární odpovědnost na prodávajícím, tedy na žalobkyni. Žalovaný dále uvedl, že přihlédl i k tomu, že se u žalobkyně jednalo o první zjištěné provinění. Konstatoval dále, že správní orgán prvního stupně vyhodnotil ve prospěch žalobkyně i velikost a polohu čerpací stanice, což významně ovlivňuje možný počet poškozených kupujících.

Žalovaný dále uvedl, že se zabýval i důvodem vedoucím ke snížení pokuty a konstatoval, že výše pokuty uložené správním orgánem prvního stupně neodpovídala obdobným případům. Znovu poukázal na rozhodnutí, která identifikoval v napadeném rozhodnutí a která považuje za obdobná projednávané věci. Především konstatoval, že rozhodnutím ze dne 25.7.2013, č.j. ČOI 81289/13O100/4000/13/Hl/Št, byla uložena pokuta 180.000 Kč za zjištění odchylek ve vzorku motorové nafty v kritériu destilační zkouška – předestilovaný objem při 350°C (zjištěno 81,0 % V/V) a 95 % (V/V) předestiluje při teplotě (zjištěno