7 Afs 29/2011 — Nejvyšší správní soud

31 Af 28/2014- 38 - text 9 pokračování 31Af 28/2014 Číslo jednací: 31Af 28/2014 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce: P. K., bytem X, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. prosince 2013, č.j. 30357/13/5000-14301-704561, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádná z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Rozhodnutím ze dne 3. prosince 2013, č.j. 30357/13/5000-14301-704561, žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 5. 2013 č.j. 641699/13/2703-24803-607249, č.j. 641700/13/2703-24803-607249, č.j. 641701/13/2703-24803-607249, č.j. 641702/13/2703-24803-607249, č.j. 641703/13/2703-24803-607249, č.j. 641704/13/2703-24803-607249, čj. 641705/13/2703-24803-607249, čj. 641706/13/2703-24803-607249, č.j. 641707/13/2703-24803-607249, čj. 641708/13/2703-24803-607/249, čj. 641709/13/2703-24803-607249, č.j. 641710/13/2703-24803-607249, čj, 641711/13/2703-24803-607249, č.j. 641712/13/2703-24803-607249, čj. 641713/13/2703-24803-607249 a č.j. 641714/13/2703-24803-607249 a odvoláním napadená rozhodnutí potvrdil. V jeho odůvodnění žalovaný uvedl, že správce daně na základě kontrol a vytýkacích řízení žalobci doměřil nebo vyměřil v roce 2008 a 2010 za zdaňovací období let 2005, 2006 a 2007 daň z přidané hodnoty včetně penále v celkové výši 1.796.038 Kč. Protože žalobce tuto částku neuhradil, byly na tento nedoplatek použity žalobcem provedené úhrady daňových povinností za zdaňovací období září až prosinec 2009, leden až září 2010, prosinec 2010 a březen až červen 2011. Daňové povinnosti za tato zdaňovací období tak zůstaly ke dni jejich splatnosti neuhrazeny. Žalobci proto vznikl z důvodů prodlení s úhradou splatné daně úrok z prodlení. Vyrozumění o výši úroku, který činí za uvedená zdaňovací období celkem 163.280 Kč, napadl žalobce odvoláním. Dále žalovaný přiblížil právní základ případu. Konstatoval, že úrok je peněžitou sankcí za prodlení s úhradou splatné daně, datem splatností pak je den ve kterém nejpozději musí být platební povinnost splněna. Daň z přidané hodnoty je dle ust. § 110 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v platném znění (dále jen „zákon o DPH“) splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, tj. do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, při doměření daně se výše úroků odvíjí od původního data splatnosti. Úrok z prodlení vzniká ze zákona, o jeho předpisu správce daně daňový subjekt vyrozumí až platebním výměrem, který má deklaratorní charakter a je proti němu přípustné odvolání. Žalovaný upozornil na skutečnost, že 1.1.2011 vstoupil v platnost zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád v platném znění (dále jen „daňový řád“), který v ust. § 264 odst. 14 stanoví, že pro daně, jejichž původní den splatnosti nastal do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní se úrok z prodlení podle dosavadních předpisů, tedy dle zákona č. 337/1992 Sb., zákon o správě daní a poplatků v platném znění (dále jen „zákon o správě daní“). Připomněl, že předmětem odvolání byly platební výměry vtahující se k daňové povinnosti za září až prosinec 2009, leden až září 2010, jejichž splatnost nastala za účinnosti zákona o správě daní a za zdaňovací období prosinec 2010, březen a červen 2011, jejichž splatnost nastala až za účinnosti daňového řádu. Citoval ust. § 63 zákona o správě daní ve znění platném do 31.12.2010. Pořadí v jakém byly dle žalovaného za účinnosti zákona o správě daní na jednotlivých osobních účtech uhrazovány splatné daňové povinnosti a nedoplatky určoval § 59 citovaného zákona a správce daně byl bezvýhradně povinen se jím řídit. V daňovém řádu platném od 1.1.2011 zůstává sankce za pozdní úhradu daňové povinnosti stejná, nadále se nazývá úrok a je řešena v ust. § 252 daňového řádu, které žalovaný taktéž citoval. Dále pak uvedl, že § 152 daňového řádu řeší, jakým způsobem a v jakém pořadí jsou na jednotlivých osobních daňových účtech uhrazovány splatné daňové povinnosti a nedoplatky. V další části odůvodnění svého rozhodnutí nadepsané „aplikace právního rámce na zjištěný skutkový stav“ žalovaný uvedl, že z předloženého spisového materiálu vyplývá, že žalobce požádal dne 16.1.2013 správce daně o poskytnutí přehledu platebních výměrů vydaných na základě daňových kontrol a vytýkacích řízení a dále pak o přehled jeho plateb na úhradu nedoplatků. Správce daně mu vyhověl (viz písemnost čj. 74992/13/2703-24803-605221 ze dne 7.2.2013). Ze zpracovaných přehledů vyplývá, že na základě daňové kontroly a vytýkacích řízení měl žalobce uhradit celkem 1.796.038 Kč, a z řádných daňových povinností od 1.1.2008 do 30.6.2012 představovala částka k uhrazení 400.755 Kč, což je dle žalovaného rozdíl mezi daňovými povinnostmi a nadměrnými odpočty (500.727 Kč – 99.972 Kč). Platby uhrazené žalobcem na částky z dodatečných platebních výměrů a z platebních výměrů vystavených po ukončení daňové kontroly a vytýkacích řízení a na úhradu řádných daňových povinností za dobu od 1.1.2008 činily 1.833.669 Kč. Z uvedených součtů pak je dle žalovaného zřejmé, že platbami byly uhrazeny daňové povinnosti a penále na základě daňových kontrol a vytýkacích řízení. Z důvodu prodlení s úhradou řádných daňových povinností pak žalobci vznikl úrok z prodlení, který mu byl sdělen shora citovanými platebními výměry. Žalovaný se dále zabýval odvolací námitkou poukazující na skutečnost, že penále sleduje osud daně a nedoplatek na dani nelze vybrat ani vymáhat po uplynutí šesti let od splatnosti daně. Neshledal ji důvodnou a konstatoval, že k uplynutí lhůty (správně pětileté) dosud nedošlo. K druhé odvolací námitce uvedl, že v souladu s ust. § 164 odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt povinen uvést, na kterou daň je platba určena. V § 152 daňového řádu (a stejně i v § 59 zákona o správě daní platného do 31.12.2010) je určeno pořadí úhrady daňových povinností uvnitř jednoho osobního daňového účtu. Dle žalovaného tak zákon přesně stanoví, v jakém pořadí budou jednotlivé daňové povinnosti evidované na debetní straně osobního daňového účtu hrazeny. Protože je pořadí stanoveno zákonem, je vyloučeno, aby daňový subjekt ovlivnil, kterou konkrétní daňovou povinnost na daném osobním účtu hodlá uhradit. Konečně žalovaný v závěru svého rozhodnutí zdůraznil, že z přehledu vypracovaného správcem daně (čj. 74992/13/2703-24803-605221 ze dne 7.2.2013) je zřejmé, jak jednotlivé platby žalobce, směřované po skončení kontrol a vytýkacích řízení v roce 2008 a 2010 na daň z přidané hodnoty, byly v souladu s prioritou úhrad danou zákonem o správě daní (§ 59 odst. 5) a daňového řádu (§ 152 odst. 1) postupně použity na úhradu nedoplatků v souvislosti s doměřenou nebo vyměřenou daní z přidané hodnoty. Konkrétně pak z tohoto přehledu dle žalovaného vyplývá, že na úhradu daní doměřených nebo vyměřených v roce 2008 a 2010 a na penále byly mimo jiné použity i úhrady daňových přiznání za zdaňovací období září až prosinec 2009, leden až září 2010, prosinec 2010, březen a červen 2011. Tyto daňové povinnosti zůstaly poté ke dnům jejich splatnosti neuhrazeny a z důvodu prodlení s úhradou těchto povinností došlo ze zákona (viz ust. § 63 zákona o správě daní a 252 daňového řádu) ke vzniku sankce v podobě úroku z prodlení. Ve včas podané žalobě žalobce vyslovil s výrokem rozhodnutí a s jeho odůvodněním nesouhlas. Vycházel z ust. § 3, § 166 a § 252 odst. 1 daňového řádu. Z jazykového významu pojmu použitého ve shora uvedených ustanoveních je dle žalobce nesporné, že daňový subjekt je v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti, a nemůže být v prodlení, pokud vzniklou daňovou povinnost uhradil nejpozději v den splatnosti, tj. peněžní prostředky určené daňovým dlužníkem byly připsány ve prospěch čísla účtu správce daně, resp. převzaty úřední osobou. Žalobce uznává, že správce daně je ve smyslu ust. § 152 daňového řádu oprávněn přijaté peněžní prostředky (poté, co jimi byla uhrazena řádně a včas daňová povinnost žalobce) použít na úhradu splatných daňových pohledávek, a to postupně dle skupin, jak jsou uvedeny pod body a) až d) citovaného ustanovení. Podle žalobce je nesporné, že byla-li uhrazena řádně daňová povinnost v den její splatnosti, není daňový subjekt v prodleni a nevzniká mu povinnost hradit úrok z prodlení. Na tomto předpokladu nemůže nic změnit ani oprávnění správce daně postupovat dle ust. § 152 daňového řádu, neboť v daňovém řádu není uvedeno, že postupuje-li správce daně dle tohoto ustanovení, zaniká tímto postupem daňová povinnost evidovaná jako nedoplatek na dani a splatná daň, příslušenství daně, vymáhané nedoplatky na dani, vymáhané nedoplatky