— Nejvyšší správní soud

31 Af 38/2015- 68 - text 6 pokračování 31Af 38/2015 Číslo jednací: 31Af 38/2015 - 68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a JUDr. Jany Kábrtové ve věci žalobce: Burberry Limited, se sídlem Londýn, Horseferry House, Horseferry Road, Velká Británie, zast. Mgr. Markétou Shubik, patentovým zástupcem, se sídlem Praha 4, Terasovitá 957/7, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. dubna 2015, č. j. 16400-3/2015-900000-304.1, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. dubna 2015, č. j. 16400-3/2015-900000-304.1 se z r u š u j e a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 9.800,- Kč do osmi dnů od právní moci tohoto rozhodnutí do rukou jeho zástupce Mgr. Markéty Shubik, Praha 4, Terasovitá 957/7, Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2015, č. j. 16400-3/2015-900000-304.1, žalovaný dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu v platném znění (dále jen „správní řád“) zamítl odvolaní žalobce do rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 4. 3. 2015, č. j. 14111/2015-550000-05, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o přijetí opatření na vnitrostátním trhu, a napadené rozhodnutí potvrdil. Ve včas podané žalobě žalobce tvrdil, že byl uvedeným rozhodnutím a v řízení, které mu předcházelo, ukrácen na svých právech. Domáhal se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. K věci uvedl, že dne 2. 3. 2015 podal žádost o přijetí opatření na vnitřním trhu dle § 16 odst. 2 zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů Celní správy České republiky při vymáhání práv duševního vlastnictví (dále jen “zákon č. 355/2014 Sb.“). Jeho žádost byla zamítnuta pro nedostatky plné moci právního zástupce. Žalobce vyslovil nesouhlas s postupem žalovaného, který nevzal v úvahu, že celní úřad srovnával originální anglickou verzi plné moci právního zástupce žalobce a její ověřený překlad, přičemž upřednostnil verzi anglickou dle vlastní významové interpretace, konkrétně vyslovil, že anglické slovo „complaint“, které je v úředním překladu přeloženo jako „správní žádost“, odpovídá spíše významu „stížnost“ nebo „žaloba“. I tato úvaha ho pak vedla k závěru, že plná moc neprokazuje jednoznačně oprávnění právního zástupce k podání žádosti o přijetí opatření na vnitrostátním trhu. Podle žalobce žalovanému nepřísluší polemizovat o správnosti překladu plné moci autorizovaným překladatelem jmenovaným soudem, neboť jako správní orgán může ve smyslu ust. § 2 odst. 2 správního řádu uplatňovat svou pravomoc jen k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena a pouze v rozsahu v jakém mu byla svěřena. Gramatický a významový rozbor ověřeného překladu dokumentu do ní dle žalobce zcela jistě nezapadá. Poukázal na ust. § 16 odst. 2 správního řádu, připomněl, že se jím řídil a legitimně očekával, že se jím bude řídit i celní úřad. Souhlasil sice se žalovaným, že každé podání je třeba posuzovat podle jeho obsahu, celní úřad však nebyl oprávněn rozporovat úřední překlad listiny nebo si vytvářet překlady vlastní. Podle žalobce byla část plné moci opravňující zástupce žalobce „podávat trestní nebo správní žádosti a podání a vést vyplývající řízení“ zcela nelogicky a protiprávně označena jako nedostatečná pro zastoupení při podání žádosti o přijetí opatření na vnitrostátním trhu, a to navzdory tomu, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uznal, že zmíněná žádost je podáním dle § 37 i § 45 správního řádu. Žalovaný tak upřel žalobci právo podat prostřednictvím svého zástupce správní žádost, ačkoliv ho k tomu plná moc výslovně opravňovala. V závěru žalobce uvedl, že zpochybněním předložené plné moci mu žalovaný znemožnil učinit podání k ochraně práv duševního vlastnictví, tím překročil svoji pravomoc a porušil zásadu zákazu zneužití pravomoci. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na to, že žalobní body, jak je žalobce popsal v bodu II. žaloby, se shodují s odvolacími námitkami. Proto v plném rozsahu odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Za stěžejní bod sporu označil otázku, zda žalobcem předložená plná moc obstojí ve světle zákona č. 355/2014 Sb., v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2015. Celní úřad dospěl k závěru, že tomu tak není a k jeho názoru se připojil i žalovaný. Správní orgány by měly upozornit účastníka řízení na obsahovou nepřesnost, nedostatečnost či nejasnost předložené plné moci s ohledem na novou právní úpravu i s přihlédnutím k právní opatrnosti. Tento právní krok ve vztahu k žalobci pak našel odezvu v tom, že žalobce předložil novou plnou moc, na jejímž základě byla další žádost žalobce o přijetí opatření na vnitrostátním trhu schválena. Žalovaný označil podanou žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s. ř. s.“). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 citovaného zákona, když souhlas žalobkyně i žalovaného s takovým postupem byl dán za dodržení podmínek stanovených ve větě druhé zmíněného zákonného ustanovení. O věci usoudil následovně. Jak vyplývá z obsahu žalobních námitek i odůvodnění napadeného rozhodnutí, podstatou sporu mezi účastníky je, zda žalobcem předložená moc opravňovala M. S. k podání žádosti o přijetí opatření na vnitrostátním trhu podle § 16 odst. 2 zákona č. 355/2014 Sb. Z obsahu předloženého správního spisu krajský soud zjistil, že dne 2. 3. 2015 byla celnímu úřadu doručena žádost o přijetí opatření na vnitrostátním trhu, kde jako žadatel byl uveden žalobce a byla podepsána M. S., jako zástupkyní žalobce. Přiložená plná moc byla datována dnem 19. 5. 2014 a podepsal ji S. L., ředitel ochranné značky žalobce. Dle úředního překladu provedeného Z. J. tlumočnicí jazyka anglického, uvedená plná moc opravňuje za žalobce (pro Českou republiku a Slovensko) paní M. S. mimo jiné - „ podávat trestní nebo správní žádosti a podání a vést vyplývající řízení“. Celní úřad v odůvodnění svého rozhodnutí, kterým zamítl žádost žalobkyně o přijetí opatření na vnitrostátním trhu, uvedl, že z věty „podávat trestní nebo správní žádosti a podání a vést vyplývající řízení“ jednoznačně nevyplývá oprávnění podávat žádost o přijetí opatření na vnitrostátním trhu, neboť v kontextu celé plné moci se může jednat spíše o oprávnění podávat trestní oznámení a správní žaloby, což dle celního úřadu také koresponduje se slovem „complaint“ použitým v anglické verzi plné moci, překládaným do českého jazyka zpravidla jako stížnost, resp. žaloba. Celní úřad tak neměl za jednoznačně prokázané, že v tomto konkrétním případě byla žádost o přijetí opatření na vnitrostátním trhu podepsána osobou k tomu oprávněnou, resp. že zástupce uvedený v kolonce č. 3 formuláře žádosti (tj. Markéta Shubik) je oprávněn k provádění úkonu jménem zastoupeného, a proto nemá prokázané, že osoba uvedená v kolonce č. 1 formuláře žádosti (tj. žalobce) měla v úmyslu žádost o přijetí opatření na vnitrostátním trhu. K upřesnění plné moci neměl celní úřad s ohledem na ust. § 16 odst. 2 zákona č. 355/2014 Sb. dostatek prostoru. Žalovaný se se závěry celního úřadu ztotožnil. Poukázal na to, že v minulosti celní úřad akceptoval plné moci v anglickém jazyce udělené zástupci pro řízení podle nařízení Evropského parlamentu a rady č. 608/2013 ze dne 12. 6. 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady č. 1383/2003 a to z důvodů, že z jejich obsahu bylo zřejmé, že zástupce je oprávněn žádosti dle citovaného nařízení podávat a řízení vést. Pochybnosti nastaly v roce 2015, kdy vešel v účinnost zákon č. 355/2014 Sb., proto celní úřad informoval zástupce žalobce, že dle jeho názoru takto koncipovaná plná moc jej neopravňuje k podání žádosti o přijetí opatření na vnitrostátním trhu, neboť pro tento zákon v části týkající se přijímání opatření na vnitrostátním trhu není nařízení 608/2013 adaptačním předpisem. Žalovaný trval na tom, že nelze akceptovat žádný text bez přihlédnutí k jeho obsahu. Pokud z překladu plné moci nevyplývá tvrzené oprávnění, nebo z něj nevyplývá jednoznačně, musí být tato vada odstraněna. V posuzovaném případě dospěl celní úřad k závěru, že vzhledem ke lhůtě dané v § 16 odst. 2 zákona č. 355/2014 Sb., není prostor k vyjádření účastníka řízení a odstranění vad podání. Ve správním spise je dále založena plná moc ze dne 5. 3. 2015, kterou podepsal S. L. a kterou M. S. zmocnil za žalobce k provádění jakékoliv činnosti v souvislost s porušováním nebo při podezření z porušování práv duševního vlastnictví žalobce včetně zastupování v trestním, správním a civilním, řízení v s