7 As 26/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 170/2016- 46 - text 4 30A170/2016 Číslo jednací: 30A 170/2016 - 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: J. R., nar. ..., bytem M. čp. 11, N., J., zast. Mgr. Lukášem Rothanzlem, advokátem KVB advokátní kancelář s. r. o., se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. října 2016, č. j. SPU 432985/2016, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět sporu Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Královéhradecký kraj, Pobočky Náchod (dále také jen „Pozemkový úřad“), ze dne 21. 4. 2016, č. j. SPU 105744/2016, a toto rozhodnutí potvrdil. Správní orgán I. stupně jím schválil návrh komplexních pozemkových úprav v katastrálním území M. u N. podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“). II. Obsah žaloby Žaloba obsahovala následující žalobní body: Žalobce uvedl, že pro něj bylo od samého zahájení procesu pozemkových úprav rozhodující zachování druhu a kvality pozemků v jeho vlastnictví, když zvláštní důraz přitom kladl na zachování výměry orné půdy, kterou logicky považuje nejen z hlediska finančního za nejhodnotnější. Právě významná odchylka mezi původní a novou výměrou orné půdy byla důvodem jeho nesouhlasu s předchozími návrhy pozemkových úprav v daném katastrálním území. Ani poslední návrh schválený napadeným rozhodnutím nepřinesl uspokojivého řešení. I při zohlednění faktu, že žádal o změnu druhu pozemků p. č. x a p. č. x, k.ú. M. u N., stále přetrvává rozdíl mezi původní a novou výměrou v rozsahu téměř 1.500 m2 v „neprospěch“ výměry orné půdy vlastněné žalobcem. Též některé pozemky, které mají dle návrhu být považovány za ornou půdu a které mají připadnout do jeho vlastnictví, jsou kvalitativně na nižší úrovni. Tak je tomu zejména u navrhovaného pozemku p. č. x, kde je terén částečně svažitý a kde je půda značně kamenitá. Do vlastnictví žalobce již naopak nemá patřit žádný pozemek v lokalitě místního názvu „K.“, kde se nachází vysoce kvalitní druhy zemědělských půd. I tyto aspekty je nutno zohlednit, neb se významně dotýkají možnosti hospodaření a výnosů z něj (alternativně z propachtování těchto pozemků). Fakticita zde tedy dle žalobce musí dostat přednost před formální evidencí půdy. Další – vůči němu negativní – aspekt spočívá v posunu hranice pozemku nyní p. č. x východním směrem, tj. směrem ke stávajícímu zemědělskému areálu, který má být v daném místě dále rozšiřován o posklizňovou linku (neboli zemědělský areál se má značně přiblížit k nemovitostem ve vlastnictví žalobce). Tento posun se jeho práv dotýká jednak v souvislosti s ochranným pásmem zemědělské výroby, které by se při posunu hranic intenzivněji dotklo jeho pozemků, a jednak v souvislosti s plánovanou výstavbou obchvatu M. u N., s jehož vedením mezi pozemky žalobce a daným zemědělským areálem nadále počítá návrh nového Územního plánu N. Zároveň je třeba brát v potaz, že po současné hranici pozemku p. č. x je veden optický kabel, pro který zákonná úprava předpokládá ochranné pásmo. Posun hranice tedy znamená, že takové ochranné pásmo bude případně omezovat toliko žalobce, resp. jím vlastněný pozemek. Dle názoru žalobce není možné schválit pozemkové úpravy v podobě, kdy jeden vlastník má nést bezprostřední a reálná rizika vyskytující se v dané lokalitě. Právě tento fakt nutně musí spadat do posuzování kritérií přiměřenosti, protože jinak se pozemkové úpravy sice stávající možná formálně bezchybnými, ale fakticky zásadně a nepřípustně zasahují do práv vlastníků. Nelze proto dle žalobce přijmout, pokud žalovaný omezuje svou přezkumnou pravomoc ohledně rozložení nových pozemků proto, že je na tento aspekt nutné prý nahlížet jako na autorské dílo zpracovatele. Na základě jakých úvah a zejména pak na základě jaké právní úpravy žalovaný k tomuto závěru dospěl, není zřejmé. V tomto směru se tedy žalovaný nevypořádal se všemi žalobcem namítanými okolnostmi věci a jím vydané rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Z hlediska procesního žalobce nepovažuje za správný závěr žalovaného, že na vyřízení námitek vůči návrhu komplexních pozemkových úprav se neaplikuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Ustanovení § 27 písm. a) a b) zákona o pozemkových úpravách, na které odkazuje žalovaný, zní následovně: „Ministerstvo vyhláškou stanoví náležitosti návrhu pozemkových úprav a pravidla postupu při provádění pozemkových úprav.“ Z tohoto ustanovení pak dle názoru žalobce nelze dovodit širokou výluku z aplikace správního řádu, jak to činí žalovaný. Samozřejmě pak není možné, aby výluku ze zákonné úpravy založila sama ministerská vyhláška, coby podzákonný právní předpis. Zákon o pozemkových úpravách přitom stanovuje odlišnou úpravu (která má přednost před správním řádem) pouze v ustanovení § 8 odst. 1, které se týká námitek k soupisu nároků a nikoli námitek k návrhu pozemkových úprav. V tomto smyslu lze uzavřít, že správní orgány postupovaly nesprávně, pokud námitky žalobce uplatněné vůči návrhu pozemkových úprav nevypořádaly v režimu správního řádu. Uvedené námitky se opíraly o právní úpravou předpokládaný účel provádění pozemkových úprav (§ 2 zákona o pozemkových úpravách). Významným aspektem též byla provázanost s územně plánovací dokumentací i naplněním cílů a úkolů územního plánování. Uspořádání území, které má být výsledkem řešených pozemkových úprav, takto nepovede přinejmenším v perspektivě žalobce, coby vlastníka bezprostředně dotčených nemovitostí, k jakémukoli zlepšení života v dané oblasti a ani k posílení ochrany životního prostředí a zemědělského půdního fondu. Navrhl proto, aby krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Obsah vyjádření žalovaného k žalobě K jednotlivým žalobním bodům žalovaný uvedl: Pro žalobce byly vytvořeny čtyři verze návrhu nového uspořádání pozemků (1. 6. 2015, 30. 7. 2015, 16. 10. 2015 a 13. 11. 2015), avšak s žádnou žalobce nesouhlasil. V žádném nesouhlasu žalobce (24. 6. 2015, 1. 9. 2015, 25. 10. 2015, 8. 12. 2015), ani během projednávání nesouhlasu žalobce dne 25. 6. 2015, nebyl ze strany žalobce uplatněn požadavek na zachování pozemků v lokalitě „K.“. Jak vyplývá z grafických podkladů, pozemek dle návrhu p. č. x – orná půda o výměře 2,0339 ha, se nachází v místě původního pozemku par. č. x – orná půda o výměře 1,2844 ha. Ze soupisu nároků a soupisu nových pozemků vyplývá, že hodnota původního pozemku p. č. x činí 108.913,98 Kč, hodnota pozemku dle návrhu p. č. x činí 176.287,71 Kč. Průměrná cena pozemku dle návrhu p. č. x činí 8,71 Kč a je o 0,23 Kč vyšší, než průměrná cena původního pozemku par. č. x, která činí 8,48 Kč. Žalobce tedy novým umístěním pozemku dle návrhu p. č. x nebyl nijak poškozen. Nad rámec uvedeného uvedl žalovaný, že svoji nespokojenost s umístěním pozemku dle návrhu p. č. x sdělil žalobce až v podané žalobě. Dále žalovaný konstatoval, že z grafických podkladů vyplývá, že obvodové hranice původních pozemků p. č. x a x nebyly v návrhu nového uspořádání vůbec změněny ani nijak posunuty. Tvar a obvod původních pozemků p. č. x a x je naprosto totožný s tvarem a obvodem pozemků dle návrhu p. č. x a x. Je tedy zcela evidentní, že k žádnému posunu hranice pozemku východním směrem nedošlo, a že se sdělení žalobce, že došlo k posunu hranic pozemku p. č. x východním směrem, nezakládá na pravdě. Tato skutečnost je rovněž uvedena v napadeném rozhodnutí žalovaného: „Na místě původních pozemků p. č. x – orná půda o výměře 0,3532 ha a x – TTP – o výměře 0,0370 ha jsou odvolateli navrženy pozemky p. č. dle návrhu x – TTP – o výměře 0,1987 ha a x – ovocný sad o výměře 0,1915 ha.“ Navíc ze soupisu nároků a soupisu nových pozemků vyplývá, že výměra původních pozemků p. č. x a x a výměra pozemků dle návrhu p. č. x a x je naprosto shodná a činí 0,3902 ha. Ve věci optického kabelu sdělil, že se nejedná o stav nastolený návrhem nového uspořádání pozemků, ale stavem, se kterým žalobce do komplexních pozemkových úprav vstupoval. Také v tomto případě se jedná o novou námitku, neboť průběh optického kabelu nebyl předmětem odvolání a nebyl uveden ani v námitkách k vystavenému návrhu komplexních pozemkových úprav. Ve věci dalších bodů žaloby, které se týkají posuzování kritérií přiměřenosti, odkázal žalovaný na § 10 zákona o pozemkových úpravách, který tuto problematiku řeší, a na svůj závěr na str. 7 – 8 rozhodnutí. K názoru žalobce, že správní orgány postupovaly nesprávně, pokud námitky žalobce