6 Azs 4/2012 — Nejvyšší správní soud

32 Az 48/2015- 224 - text 11 pokračování 32Az 48/2015 Číslo jednací: 32Az 48/2015-224 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně: J. A. P., nar. ..., státní příslušnost Ruská federace, ev.č. ..., hlášena k pobytu v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, 517 41 Kostelec nad Orlicí, zast. JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2015, č. j. OAM-393/ZA-ZA04-ZA04-2015, ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2015, č. j. OAM-393/ZA-ZA04-ZA04-2015 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Ing. Jiřího Špeldy. Odůvodnění: Žalobkyně včas podanou žalobou napadla v celém rozsahu shora označené rozhodnutí žalovaného, kterým jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“) a domáhá se jeho zrušení. V žalobě namítala, že v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany byla zkrácena na svých právech. Uvedla, že správní orgán při posuzování otázky, zda jí hrozí nebezpečí v souvislosti s vyvíjením politické aktivity v Ruské federaci uvedené zavrhl s odůvodněním, že nikdy proti ní nebyl skutečně proveden jakýkoli zásah, ani jí nebylo nijak ublíženo. Správní orgán nepovažoval za důležitou skutečnost odcizení jejího tabletu, ve kterém přechovávala zprávy pro svou politickou stranu. Za nevěrohodné považoval i to, že žalobkyně nemohla vycestovat ze země, jelikož informace o této skutečnosti poskytl pouze člověk rodině blízký. Žalobkyně je přesvědčena, že napadeným rozhodnutím byla poškozena její práva. Objasnila důvody pro podání výpovědi ze zaměstnání, které spojuje se svou politickou činností. Psala zprávy pro politickou stranu, ve které působila, v nichž poukazovala na prapodivné machinace s penězi v jejich městě a na zkorumpovanost tamních úřadů. Uvedené chování se nelíbilo zejména pohlavárům v místě jejího působení, byla proto nucena podat výpověď ze zaměstnání. Následnou krádež tabletu považuje za zastrašující čin, kdy si uvědomila, že v případě setrvávání v Rusku jí hrozí skutečné nebezpečí. Žalovaný však tyto dle jeho hodnocení nevýznamné události (kdy přímo napadena nebyla), považuje za nedostatečné z hlediska azylově relevantních důvodů. Na základě výše uvedených skutečností žalobkyně shledává napadené rozhodnutí za nezákonné a dostatečně nepodložené. Dle jejího názoru správní orgán bagatelizoval její strach z návratu do Ruska. Situace však byla natolik vážná, že ze země nemohla normálně vycestovat. Tento krok ze strany ruské státní moci považuje za jasnou výhrůžku. S pomocí blízkých se jí podařilo zemi opustit. Správní orgán však nepovažuje tento zákaz, o kterém se žalobkyně dozvěděla ze spolehlivého zdroje, za platný. Pochybení žalovaného spatřuje ve zhodnocení jí hrozícího nebezpečí pro případ návratu. Žalobkyně se domnívá, že v případě návratu by jí hrozilo trestní stíhání, nemá ale žádné důkazy, kterými by své obavy podložila, pouze si je vědoma několika případů, kdy bylo trestní stíhání vedeno proti politicky aktivním a nežádoucím lidem. V důvodech skutkových odkázala na své výpovědi v rámci správního řízení a spisový materiál vztahující se k její žádosti. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc se vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Po podání žaloby žalobkyně prostřednictvím svého předchozího zástupce (manžela, obecného zmocněnce) předložila obsáhlé podání s přílohou v ruském jazyce. Posléze doložila vlastní překlad v jazyce českém, přičemž text byl převážně nesouvislý (neúplné a nepřesné citace zákonné úpravy, směrnice EU, vyjádření žalobkyně a pod) a nebylo zřejmé, k jakým konkrétním skutečnostem z azylového příběhu žalobkyně se vztahuje. Lze uzavřít, že uvedené podání vyjadřuje nesouhlas žalobkyně s negativním posouzením její žádosti o mezinárodní ochranu ze strany správního orgánu. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby, neboť dle jeho názoru neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpovědi žalobkyně, použité informace o zemi původu a napadené rozhodnutí, na jehož správnosti setrval. Má za to, že se dostatečně vypořádal s namítaným pronásledováním z důvodu politické aktivity žalobkyně v Ruské federaci, zde odkázal na str. 7-9 rozhodnutí. Dle jeho názoru žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti svědčící o jejím pronásledování dle § 12 písm. a), ani dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Zrekapituloval výpovědi žalobkyně v průběhu správního řízení se závěrem, že v případě žalobkyně se nejedná o veřejně aktivní osobu projevující své politické názory na veřejnosti, její činnost zahrnovala zasílání interních zpráv straně, ve které působila, jiným způsobem tyto zprávy nepublikovala. Žalobkyně neučinila žádné aktivní kroky k ochraně svých práv v zemi svého původu, naopak tvrdila, že se policie podřizuje moci vlády, a proto nemá smysl ji žádat o pomoc. K námitce žalobkyně ohledně pochybení správního orgánu při zhodnocení nebezpečí hrozícího v případě jejího návratu do Ruska, tedy k obavě z trestního stíhání, správní orgán uvedl, že tato obava není podložená konkrétními skutečnostmi, které by svědčily o její reálnosti. Žalobkyně sama uvedla, že proti ní nebylo nikdy vedeno trestní stíhání, během správního řízení neprokázala, že by v Rusku při svém působení v politické straně byla její lidská práva porušována, neuvedla žádné skutečnosti týkající se její osoby, které by vedly k obavě z možného trestního stíhání. Uvedl, že předmětem dokazování v řízení o udělení mezinárodní ochrany není obecná situace v zemi původu žadatele, nýbrž konkrétní situace žadatele popisovaná v jeho tvrzeních. Přenášení břemene tvrzení na žalovaného je tak nepřípustné, což vyplývá z rozsudku NSS ze dne 18. 12. 2003, č.j. 5 Azs 22/2003-41. Konstatoval, že žalobkyně sice doplnila svou žádost a pohovor o další materiály, avšak na dotaz správního orgánu, zda v doložených 82 stranách doplnění je nějaká zmínka o její osobě, odpověděla negativně (viz rozhodnutí str. 4-5). Žalovaný má za to, že zjistil skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Upozornil na skutečnost, že žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu až po měsíci a půl pobytu na území ČR, nikoliv bezprostředně, což nesvědčí o tvrzených obavách z návratu do země původu. Zde odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) č.j. 2 Azs 423/2004 ze dne 20. 10. 2005 a č.j. 2 Azs 137/2005 ze dne 9. 2. 2006, z nichž vyplývá, že „o azyl je nutno žádat bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového.“ Poukázal i na samotné sdělení žalobkyně, že do ČR jezdila opakovaně od roku 2014, protože se jí zde líbilo. Dále uvedl, že žalobkyně má na území ČR firmu s názvem Val&K, která vznikla dle údajů z obchodního rejstříku v roce 2010 a nyní je její majitelkou a jediným jednatelem. V této souvislosti odkázal na výpovědi žalobkyně, že by chtěla pracovat ve své firmě a obchodovat s plynovými kotly, které jsou v Rusku žádané nebo s programovým vybavením (její bratr je programátor a vlastní práva na programové řešení). Uvedené, včetně sdělení žalobkyně, že je těhotná, dle žalovaného svědčí o účelovosti podané žádosti. K doplněnému podání žalobkyně v ruském jazyce uvedl, že trpí formálními vadami, z jeho obsahu není zřejmé, co je jeho podstatou a čeho se žalobkyně domáhá, posléze doloženému vlastnímu překladu není možné porozumět ve všech souvislostech. Správní orgán uvedené podání vzal na vědomí bez vyjádření. Závěrem navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Projednal žalobu při jednání za přítomnosti tlumočnice jazyka ruského. V přezkumném řízení soud vycházel z obsahu správního spisu, z něhož ověřil, že žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany v ČR dne 21. 4. 2015. Uvedla, že má ruskou národnost i státní příslušnost, není a nebylo proti ní vedeno trestní stíhání. Od července 2014 je členkou strany „Svoboda i narodovlastie“ (Svoboda a vláda lidu), dne 31. 3. 2015 se stala zástupcem vedoucího uvedené strany. Ve vlasti žila ve městě Belgorod. Podrobně popsala svou politickou činnost v rámci uve