6 As 80/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 37/2017- 35 - text  17 30 A 37/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: J. J., narozen X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Petrem Pařilem, společníkem AK PAŘIL s.r.o. se sídlem Škárova 809/16, 612 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2016, č. j. 1329/550/16-Ba, Hr, 56230/ENV/16, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 6. 2016, č. j. 3259/ZP/2015-25. 2. Uvedeným rozhodnutím správní orgán I. stupně neudělil výjimku ze zákazu obchodních činností dle ustanovení § 15a zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), v platném znění (dále jen „zákon o ochraně“), ve spojení s čl. 8 odst. 3 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 338/97, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi v platném znění (dále jen „Nařízení Rady“) pro pět exemplářů papouška ary hyacintového (Anodorhynchus hyacinthius) z odchovu žalobce v období června, srpna a září 2014, kteří jsou označeni nesnímatelnými kroužky a mají vystaveny registrační listy (dále „RL“), identifikace: RL č. HKK/01941/2014 (kroužek č. CZ152342), RL č. HKK 01942/2014 (kroužek č. CZ152343), RL č. HKK 01944/2014 (kroužek č. CZ152344), RL č. HKK/02654/2014 (kroužek č. CZ152341) a RL č. HKK/02655/2014 (kroužek č. CZ142393), (dále též „předmětní exempláři“). 3. Správní orgán uzavřel, že posoudil žádost v celém jejím rozsahu a konstatoval, že nebyl přesvědčen o splnění stanovených podmínek pro vydání potvrzení pro komerční použití předmětných exemplářů, jako exemplářů narozených a odchovaných v zajetí, a nebyl ubezpečen, že dle ustanovení čl. 59 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 865/2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (dále jen „Nařízení Komise“), byly předmětné exempláře získány v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 písm. d) Nařízení Rady, tj. že se jedná o exempláře narozené a odchované v zajetí. 4. K tomuto názoru dospěl i žalovaný, který dále uvedl, že podstatné bylo prokázat, že bylo chovné hejno založeno v souladu se zákonnými ustanoveními, tedy skutečnost, jak byl získán první známý rozmnožující se pár, zde prarodičovský. Žalovaný konstatoval, že původ prarodičů předmětných exemplářů nebyl nikdy prokázán a tedy stejně jako správní orgán nebyl ubezpečen podle čl. 54 Nařízení Komise o tom, že byla splněna všechna kritéria tak, aby bylo možné považovat papoušky za exempláře narozené a odchované v zajetí. II. Obsah žaloby 5. Žalobce shrnul žalobní námitky do sedmi bodů. V prvním z nich namítl, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno, když interpretace pojmu „chovné hejno“ dle definice uvedené v čl. 1 bodu 3 Nařízení Komise nebyla podána žalovaným dostatečně. Žalobce postrádal výklad dle výkladových metod, jako například výklad jazykový, systematický či teleologický. V tomto bodu žaloby poukázal žalobce i na fakt, že žalovaný dostatečně neodůvodnil svoje stanovisko k ostatním námitkám žalobce vyjma stanoviska k námitce výkladu kumulativnosti čl. 54 Nařízení Komise. Argumentace se mu tak jevila povrchní, jelikož žalovaný pouze shrnul názory správního orgánu I. stupně, aniž by tyto názory podpořil vlastními důvody, proč má argumentaci žalobce za lichou, vyvrácenou či mylnou. 6. Druhým pochybením, nazvaným „Důkazní břemeno“, vytýkal žalobce správnímu orgánu, že v případě, že by byl akceptován výklad chovného hejna jako souhrnu všech exemplářů od prvního známého rozmnožujícího se páru, stalo by se důkazní břemeno prokazování původu takovéhoto chovného hejna neunesitelným. Žalobce namítl, že za této situace by byl nucen prokazovat nemožné, jelikož mu o původu prarodičovského páru není nic známo, ani ho nikdy nevlastnil či nedržel. Nadto dodal, že prokazování legálního získání prvního známého rozmnožujícího se páru by na jednotlivé žadatele o výjimku ze zákazu obchodních činností kladlo různou míru zátěže, čímž by tyto podmínky byly pro některé žadatele tvrdší než pro jiné. Takovéto nastavení podmínek by vedlo k nerovnému postavení jednotlivých žadatelů a k vyřazení celých generací potomků nejen z obchodování, ale také z jejich použití k podpoře chovu daného druhu v zajetí. 7. V další žalobní námitce bylo žalobcem namítáno, že uvedená problematika týkající se důkazního břemene byla zapříčiněna mimo jiné i nejasnostmi v registračních listech. Tuto skutečnost žalobce nemohl ovlivnit a je toho názoru, že v případě výše uvedených nejasností s výkladem pojmu „chovné hejno“ a „první rozmnožující se pár“ mají být registrační listy, jako listiny vydávané správním orgánem, směrodatné, neboť je u nich předpokládána jejich správnost. Žalobce měl za to, že rodičovské exempláře, jež získal, mají prokázaný legální původ stejně tak jako prarodičovské exempláře. 8. Žalobce následně poukázal na fakt, že je chovatelem exotického ptactva, jenž je známý i orgánům příslušným v řízení o udělení výjimky ze zákazu obchodních činností a tyto jsou obeznámeny o chovatelských poměrech žalobce. Tyto orgány jsou zároveň ubezpečeny o skutečnosti, že se dané exempláře narodily v žalobcově zařízení a byly jím odchovány tak, jako mnoho jiných exemplářů, u nichž žalobce žádal o udělení výjimky ze zákazu obchodních činností a u nichž bylo těmto žádostem žalobce vyhověno. Žalobce má za to, že postup správních orgánů byl v rozporu s ustanovením § 2 a ustanovením §4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 9. Žalobce správním orgánům s ohledem na výše uvedené dále vytkl, že nedostatečně zjistily skutkový stav, resp., že skutkový stav nebyl zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Ty jsou žalobcem spatřovány v rozporech a nejasnostech uvedených v registračních listech. Žalovaný ani správní orgán příslušný v prvním stupni se těmito nejasnostmi nezabývali a pouze zkoumali původ prarodičovského páru, který však dle žalobce zkoumán být nemusel, neboť chovným hejnem se rozumí rodičovský pár, u kterého byl původ i legální získání prokázány, a dále předmětné exempláře, u nichž je žádáno o výjimku. Správní orgán ani nikterak neřešil práva žalobce nabytá v dobré víře a jeho oprávněné zájmy, neboť žalobce tyto rodičovské exempláře v dobré víře nabyl a též předmětné exempláře v dobré víře odchoval. 10. Žalobce si následně kladl otázku, do jaké míry je možné, aby Úmluva CITES (pozn. jedná se o Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 572/1992 Sb., dále „Úmluva“ či „Úmluva CITES“), Nařízení Rady a Nařízení Komise, stejně jako zákon o ochraně druhů mohly omezit vlastnické právo a svobodné nakládání s vlastnictvím žalobce. Je názoru, že správní orgány nevyložily tyto podmínky účelně. 11. Účel a smysl Úmluvy CITES nespatřuje žalobce v tom, že ochranou ohrožených druhů je myšleno pouze nastavování přísných podmínek pro získání výjimky směřující k neúnosnosti důkazního břemene žadatele. Žalobce je názoru, že: „V prvé řadě je v tomto kontextu zapotřebí vnímat rozdíl mezi regulací obchodu, která je skutečným zamýšleným nástrojem ochrany ohrožených druhů, a vyloučením obchodu s ohroženými druhy, kterému mnohé správní orgány dávají přednost před zamýšlenou regulací. V druhé řadě podpůrným a stejně důležitým nástrojem pro ochranu ohrožených druhů volně žijících v přírodě je podpora chovatelství, a zvláště pak narození a odchovu exemplářů v zajetí, které mohou být mnohem vhodnějším předmětem obchodu s ohroženými druhy než exempláře odňaté z volné přírody, zvláště pak, jedná-li se o několikátou generaci takto narozených a odchovaných exemplářů.“ 12. Žalobce se v závěru opět věnoval významu pojmu chovné hejno, když dovodil z judikatury Nejvyššího správního soudu (pozn. žalobcem čerpáno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6As 127/2014-28), že v tomto případě, přestože byl otcovský exemplář narozený a odchovaný v zajetí a u mateřského exempláře, nebyl původ znám, nebylo požadováno prokazování původu prarodičovských párů, přestože právě rodičovský pár otcovského exempláře musel být znám jako první rozmnožující se pár. Z tohoto žalobce vyvozuje, že je takto možné dovodit definici chovného hejna i v tomto případě a výklad žalovaného tak