8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

31 A 2/2019- 37 - text  10 31 A 2/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: L. Š. zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyněm sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2019, č. j. KUKHK-38532/DS/2018/Er takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou (dále také jen "správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 10. 2018, čj. SPR-30207/2018-Mich, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), v souvislosti s porušením ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) téhož zákona. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení, v jeho průběhu zjištěné skutečnosti a konkretizoval podklady pro zahájení řízení o přestupku v dané věci. Uvedl, že žalobce byl uznán vinným z porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. f zákona o silničním provozu. Tím se dopustil přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) téhož zákona [fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) a písm. g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou]. Tohoto přestupku se měl dopustit dne 30. 1. 2018 v době okolo 21:50 hodin v obci Říčky v Orlických horách, kde na pozemní komunikaci č. III/3109 ve směru jízdy od hotelu Devětsil ke křižovatce U prodejny nerespektoval znamení hlídky Policie ČR, obvodního oddělení Rokytnice v Orlických horách k zastavení vozidla a v jízdě pokračoval až k domu č.p. 88, kde vozidlo zastavil a chtěl z místa odejít. V tom mu zabránila hlídka Policie ČR, obvodní oddělení Rokytnice v Orlických horách, která ho za účelem provedení silniční kontroly dostihla. Při kontrole byl policistou vyzván k podrobení se dechové zkoušce analyzátorem alkoholu v dechu zn. Dräger. Tuto dechovou zkoušku žalobce odmítl. Hlídkou Policie ČR byl vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve a moči, což rovněž odmítl. 3. V reakci na odvolací námitky žalovaný uvedl, že přestupek žalobce je ve spisovém materiálu doložen oznámením o přestupku, úředním záznamem zasahující policejní hlídky spolu se zvukovým záznamem, úředním záznamem o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky, protokolem o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem, mapkou místa stavění vozidla policejní hlídkou, mapkou stanoviště vozidla Policie ČR, poučením řidiče, oznámením přestupku řízení vozidla pod vlivem alkoholu a protokolem z ústního jednání. 4. Dále se žalovaný zabýval znaky přestupku stanovenými zákonem a podal jeho definici dle § 2 odst. 1 zákona č. 200/1999 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a rozebral formální a materiální znaky přestupku. Uvedl, že formální znaky přestupku byly v daném případě naplněny a dle jeho názoru žalobce naplnil i materiální znak přestupku upravený v § 2 odst. 1 zákona o přestupcích (porušení nebo ohrožení zájmu společnosti). Odvolací orgán (žalovaný) dále konstatoval, že jednání obviněného (žalobce) je třeba hodnotit jako společensky nebezpečné, neboť svým jednáním ohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, tedy zájmy ochrany života, zdraví a majetku účastníků provozu na pozemních komunikacích a dalších osob. Tyto zájmy žalobce svým jednáním nesporně porušil, odmítl se podrobit dechové zkoušce ke zjištění, zda při řízení vozidla není pod vlivem alkoholu. Byl vyzván hlídkou Policie ČR k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve ke zjištění, zda při řízení vozidla není pod vlivem alkoholu, což rovněž odmítl. 5. Žalovaný konstatoval, že zákon o silničním provozu stanoví, že nelze řídit motorové vozidlo po předchozím požití alkoholu, a dále stanoví povinnosti řidiče – povinnost podrobit se na výzvu vyšetření, zda řidič není ovlivněn alkoholem, čímž chrání bezpečnost a zdraví účastníků provozu na pozemních komunikacích pohybujících se po pozemních komunikacích či v jejich blízkosti. Nesplněním této povinnosti je porušen chráněný zájem. Je nutné si uvědomit, že při řízení pod vlivem alkoholu řidič zákonitě nemůže ovládat motorové vozidlo takovým způsobem, aby mohl bezpečně reagovat na situace předpokládané (ale i nepředpokládané), které mohou nastat v provozu na pozemních komunikacích, a svým jednáním tak chránit život, zdraví nebo majetek nejen jiných osob, ale i svůj vlastní. 6. Žalovaný uzavřel, že přestupek byl náležitě zjištěn a zadokumentován a že ve spisovém materiálu je založen dostatek důkazů, které svědčí o vině žalobce a které tvoří logický řetězec. Závěrem se zabýval výší a druhem sankce v daném případě a označil ji za přiměřenou a odpovídající porušení předmětných povinností stanovených právními předpisy. 7. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Má za to, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která mu příslušejí, takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí. II. Obsah žaloby Pochybnosti v otázce prokázané viny žalobce 8. Žalobce v žalobě pochybuje o své vině ve věci spáchaného přestupku, a to v celém rozsahu napadeného rozhodnutí. S ohledem na způsob, jakým došlo k zajištění přestupku a za nastalých okolností spatřuje ve výsledku řízení jednoznačné pochybení policie i úřadů, které v tomto řízení rozhodovaly. Policejní hlídkou nebyl jakkoli zastaven a nemohl být při zajištění věci ztotožněn jako řidič. Když žalobce zastavil vozidlo před domem, kde je hlášen k trvalému pobytu, vozidlo řádně zajistil a odcházel do domu. Až poté na místo dorazila policejní hlídka, která zcela bez opory v zákoně použila proti žalobci donucovací prostředky a zjevně se snažila žalobce bezdůvodně omezit na osobní svobodě. Dle žalobce však zjevně ve ztrátě bezprostřednosti s řízením motorového vozidla, neboť dle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 2 As 129/2011 – 113 ze dne 13. 3. 2012 „k tomu, aby mohla být osoba vyzvána k vyšetření, je nezbytně nutné, aby byla účastníkem provozu na pozemních komunikacích. Bezesporu takovou osobou bude i osoba, která sice již ukončila jízdu na pozemní komunikaci, ale souvislost s provozem je stále ještě bezprostřední a není přetržena jinou déletrvající činností či dějem.“ 9. Dle žalobce se lze důvodně domnívat, že u něj došlo ke skutečnosti, že již nebyl účastníkem silničního provozu, kdy nebyl zastaven a vyzván při jízdě vozidlem, ale ani bezprostředně po ní. Pokud totiž žalobce vystoupil z vozidla, odešel do domu, kde po nějakou dobu setrval a až následně proběhla „silniční kontrola“, lze se domnívat, že žalobce již nebyl účastníkem silničního provozu, a to zjevně ani dle zákona o silničním provozu. 10. Žalobce se domníval, že již není účastníkem silničního provozu, kdy jednání policistů chápal jako zbytečné a omezující, když nebyl ze strany zasahujících policistů jakýmkoli způsobem poučen, že na něj může být stále pohlíženo jako na účastníka silničního provozu. 11. Žalobce se rovněž domnívá, že pro zvolený postup policie nebyl žádný podstatný důvod, když v rozhodnutí NSS č. j. 2 As 1/2011 – 60 ze dne 28. 3. 2011 je konstatováno, že „řidičem, na něhož se vztahuje povinnost vymezená v § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, bude i ten řidič, který byl přímým účastníkem silničního provozu před určitým časovým okamžikem. Musí zde však existovat na první pohled zjevná souvislost mezi důvodem k učinění výzvy a účastí vyzývané osoby v provozu na pozemních komunikacích jakožto řidiče.“ Tento požadavek však nebyl v napadeném případě naplněn. V celém případě tak neexistuje ona na první pohled zjevná souvislost mezi výzvou k podrobení se orientačnímu testu na přítomnost jiných návykových látek a účastí žalobce v silničním provozu. Pokud taková souvislost existovala, není v rozhodnutí žádného správního orgánu, který ve věci rozhodoval, zmíněna. 12. Lze se tedy dle žalobce domnívat, že taková na „první pohled zjevná“ souvislost neexistuje a správní orgány se její existencí prakticky vůbec nezabývaly a přistoupily k celé věci pouze formálně tak, aby naplnily svou povinnost, a to potrestat pachatele přestupku, aniž by s zabývaly tím, zda ke spác