7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 Af 30/2019- 67 - text  - 18 - 52 Af 30/2019 [OBRÁZEK][OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobce: HYDROENERGIE spol. s r.o., IČ 15052842 Bylany 31, 538 01 Bylany zastoupený společností UNTAX s.r.o. U Továren 259/14, 102 00 Praha 10 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043 Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 8832/19/5300-22441, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně (dále v textu i též jako „žalobce“) se včas podanou žalobou domáhala u zdejšího soudu přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeny dodatečné platební výměry na DPH za zdaňovací období leden, únor, březen, květen, červen, červenec, září, říjen, listopad a prosinec 2013, leden a březen 2014 vydané Finančním úřadem pro Pardubický kraj, Územní pracoviště v Chrudimi, ze dne 10. 7. 2018, č. j. 1275809/18/2804-50523-606541, č. j. 1275841/18/2804-50523-606541, č. j. 1275983/18/2804-50523-606541, č. j. 1275989/18/2804-50523-606541, č. j. 1275994/18/2804-50523-606541, č. j. 1276009/18/2804-50523-606541, č. j. 1276015/18/2804-50523-606541, č. j. 1276027/18/2804-50523-606541, č. j. 1276034/18/2804-50523-606541, č. j. 1276040/18/2804-50523-606541, č. j. 1276050/18/2804-50523-606541 a č. j. 1276056/18/2804-50523-606541 (dále jen jako „dodatečné platební výměry“ nebo „DPV“). Zároveň správce daně předmětnými dodatečnými výměry uložil žalobkyni povinnost uhradit penále. Žalobkyně odůvodnila svou žalobu následujícím způsobem, přičemž svou žalobu rozdělila do následujících žalobních okruhů: 1) Neexistence podvodu na DPH 2. Žalobkyně odkázala na závěr obsažený v rozsudku NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. 7 Afs 321/2018 – 80, přičemž dle jejího tvrzení žalovaný nijak nevysvětlil skutkové a příčinné souvislosti mezi neodvedením daně, nárokováním odpočtu a prokázáním vědomosti o skutečnostech svědčících o podvodném jednání mezi žalobkyní a ostatními subjekty. Žalobkyně podotýká, že důkazní břemeno ohledně toho, zda žalobkyně věděla nebo vědět měla a mohla o možném daňovém podvodu, stíhá žalovaného. Žalovaný však nijak neprokázal účast žalobkyně na podvodu. Žalobkyně dále poukazuje na to, že se žalovaný nijak nezabýval tím, zda první subjekty kupující zboží v tuzemsku vůbec uplatnily nějakou daň při pořízení zboží. Popisy chování třetích osob jsou neúplné, navíc nejsou nijak relevantní jako důkaz o zapojení žalobkyně do podvodu. Pokud byl tedy vůbec nějaký podvod na DPH spáchán, tak nebyl spáchán žalobkyní a ta je pouze jeho nahodilým účastníkem. 2) Vědomostní test 3. Žalobkyně opětovně odkazuje na závěr obsažený v rozsudku NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. 7 Afs 321/2018 – 80, tedy že k založení spoluodpovědnosti za účast na daňovém podvodu je třeba prokázat, že k daňovému podvodu došlo, resp. v jakých konkrétních skutkových okolnostech podvod spočíval. Mezi objektivními okolnostmi musí nejen existovat příčinná souvislost s existencí podvodu, avšak veškeré objektivní okolnosti musí nadto pro žalobkyni mít ve svém souhrnu jediné vysvětlení - její účastenství na podvodu na DPH.“ Žalovaný nicméně žádné tyto souvislosti mezi objektivními okolnostmi neosvětlil, což neučinil ani před ním správce daně. Žalovaným zmiňované objektivní okolnosti neposkytují ve svém souhrnu jediné možné vysvětlení, a to účast žalobkyně na podvodu. Naopak tyto objektivní okolnosti jednotlivě i ve svém souhrnu jen popisují okolnosti obchodního života žalobkyně, z nichž žádné podvodné jednání nevyplývá. 4. Žalobkyní navazované obchodní kontakty nebyly nahodilé, jednalo se pouze o navázání starých obchodních kontaktů za účelem překlenutí ekonomické krize. Navíc pro typického účastníka na pozici "buffer" je symptomatické, že tento subjekt žádnou vlastní obchodní aktivitu fakticky nevyvíjí a funguje jen jakýsi pasivní článek, jehož účelem je zakrýt stopu podvodu. V posuzovaném případě je tomu však opačně, když žalobkyně aktivně obchodní příležitosti vyhledávala, aby na trhu nepříznivé období přežila. 5. Další skutečnost – nezveřejněné účetní závěrky v OR – nemůžou být žalobkyni k tíži, když v inkriminované době bylo běžné, že obchodní společnosti své účetní závěrky nezveřejňovaly, což platilo i pro drtivou část státních podniků. Podobné tomu je i s údajným nevyužíváním webových stránek. Některé společnosti webové stránky měly a některé zase ne, což opět nemůže jít žalobkyni k tíži, když je to čistě na jednotlivých společnostech, jaký komunikační kanál k nabízení zboží zvolí. Dále také nezveřejněné bankovní účty nemohou mít na projednávanou věc vliv, jelikož v daném období zveřejněny účty u všech subjektů rozhodně nebyly, nebylo ani možné po daňových subjektech spravedlivě požadovat, aby se tímto zveřejněním řídily, a že finanční správa dokonce sdělovala, že placení na nezveřejněný účet zatím postihovat nebude. 6. Dále vytýkaná údajná neexistence provozoven nebyla správcem daně nijak objasněna, není tak zřejmé v čem by tato skutečnost měla být na závadu, zvlášť v případě obchodů s tak specifickou komoditou. Žalobkyni bylo dále vytýkáno, že uzavírala smlouvy v ústní formě. Žalobkyně uzavírala smlouvy jak v písemné tak v ústní formě, navíc žalovaný opět neobjasnil, jak by písemně uzavřená smlouva mohla zabránit pořízení zboží zasaženého podvodem. Nebylo také daňovými orgány vysvětleno, proč by měla žalobkyně své zboží pojišťovat a proč by mělo být k tíži to, že žalobkyně požadovala platby předem. Navíc není ani pravdivé tvrzení, že žalobkyně neověřovala kvalitu a množství zboží, když standardně docházelo k vizuální a čichové kontrole zboží. Správce daně také nevysvětlil, proč považuje zisk realizovaný žalobkyní za neobvykle nízký. Správce daně ani nevysvětlil, v čem by měla být závadnost toho, že žalobkyně zboží pořizovala teprve v okamžiku, kdy si na trhu zajistila odběratele. V čem by tedy měl spočívat podezřele rychlý sled nákupních a prodejních operací, správce daně nevysvětluje. Naopak účelově „démonizuje“ běžné obchodní okolnosti u společnosti STARBRIGHT s.r.o., od které měla žalobkyně pronajaté nádrže na olej. Je tudíž naprosto normální, že společnost STRABRIGHT za žalobkyni zboží převzala, zkontrolovala a stočila. 3) Interní kontrolní mechanismy 7. Žalobkyně vytýká žalovanému, že v rozporu s judikaturou SDEU přenesl na žalobkyni povinnost odhalovat jakékoliv nesrovnalosti v obchodování svých dodavatelů, jelikož tato povinnost primárně náleží daňovým orgánům. Žalobkyni tíží pouze povinnost, že pokud existují náznaky vzbuzující podezření o podvodu, je daňový subjekt povinen přijmout potřebná opatření, aby se takového podvodu neúčastnil. Žalobkyně však žádné takové náznaky neměla, tyto náznaky neuvádí ani žalovaný. Žalovaný navíc neuvádí, jaké konkrétní opatření mohla žalobkyně přijmout, aby zabránila její účasti na podvodu, což je jeden z požadavků kladených na správní orgán, což vyplývá z odůvodnění rozsudku FIRST-TIER TRIBUNAL (TAX CHAMBER) Spojeného království Velké Británie a Severního Irska sp. zn. TC 00410 ze dne 3. března 2010 ve věci BRAYFAL LTD. Mimo tento požadavek je na správní orgán kladen také požadavek identifikovat opatření, které žalobkyně přijmout mohla, ale neučinila tak, a také že nepřijetí takových opatření vedlo k její účasti na podvodu. Těmto požadavkům však daňové orgány nedostály. 8. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla, aby zdejší soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň žalobkyně navrhla zrušit také rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj, Územního pracoviště v Chrudimi, vydaná dne 10. července 2018. Pro případ úspěchu ve věci žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nákladů řízení. 9. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na skutkových a právních závěrech obsažených v odůvodnění žalovaného rozhodnutí a navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: 11. Dne 11. 12. 2015 zahájil správce daně u žalobkyně daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období měsíců ledna až prosince roku 2013 a měsíců ledna až března roku 2014. V této době provozovala žalobkyně ekonomickou činnost mimo specializované stavební činnosti také v oboru velkoobchodního nákupu a prodeje řepkového oleje a řepkového cukru. Právě druhá zmíněná činnost byla předmětem zahájené daňové kontroly. Na základě provedené daňové kontroly správce daně dospěl k závěru, že se žalobkyně zapojila do obchodních transakcí s řepkovým olejem a řepným cukrem, které byly zasaženy pod