2 Afs 7/2006 — Nejvyšší správní soud

31 Af 39/2018- 356 - text  35 31 Af 39/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Interpharmac, s.r.o., IČO 25277961 sídlem náměstí Republiky 1078/1, Praha 1 zastoupený advokátem Mgr. Jakubem Šnajbergem sídlem Václavské náměstí 807/64, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2018, č. j. 26834/18/5300-21442-809464, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 10. 8. 2017 celkem 14 rozhodnutí (dodatečných platebních výměrů), kterými doměřil žalobci daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2011 ve výši 1 816 000 Kč, za únor 2012 ve výši 890 000 Kč, za březen 2012 ve výši 1 060 000 Kč, za duben 2012 ve výši 496 000 Kč, za květen 2012 ve výši 701 500 Kč, za červen 2012 ve výši 1 277 320 Kč, za červenec 2012 ve výši 1 676 640 Kč, za srpen 2012 ve výši 889 496 Kč, za září 2012 ve výši 1 068 280 Kč, za říjen 2012 ve výši 905 231 Kč, za listopad 2012 ve výši 1 247 100 Kč, za prosinec 2012 ve výši 1 204 973 Kč, za leden 2013 ve výši 1 122 060 Kč a za únor 2013 ve výši 714 000 Kč – celkem tedy 15 068 600 Kč. Správce daně zároveň uložil žalobci povinnost uhradit penále z doměřených daní. Žalobce podal proti uvedeným dodatečným platebním výměrům odvolání, o nichž žalovaný rozhodl v záhlaví specifikovaným rozhodnutím, a to tak, že změnil jednotlivé platební výměry v části vymezující splatnost doměřené daně a penále, ve zbytku zůstala rozhodnutí správce daně beze změny. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 2. Důvodem doměření DPH bylo neuznání žalobcem nárokovaných odpočtů daně z přijatých zdanitelných plnění od společností SANERI s.r.o. (dále jen „SANERI“), View Invest s.r.o. („View Invest“), King Company s.r.o. („King Company“), Centrum Consult s.r.o. („CC“), Bonaball a.s. („Bonaball“), APM Agency s.r.o. („APM Agency“), AINRING s.r.o. („AINRING“), Lyra.com s.r.o. („Lyra“), Orvald a.s. („Orvald“), a GROUP ANALYSIS („GA“). Předmětem fakturace byla následující plnění – zhodnocení projektu a návrh strategie, analýza trhu SK (obojí SANERI), vytvoření strategie zásobování nemocnic, průzkum spokojenosti návštěvníků lékáren, vytvoření strategie uvádění produktů na trh (vše Bonaball), zajištění studia (AINRING a View Invest), marketingová podpora (Lyra), analýza trhu zdravotnického materiálu (GA), návrh a realizace letákové kampaně (Orvald a CC), reklamní bannery na internetu (APM Agency a CC), průzkum trhu (King Company), reklamní předměty a reklamní bannery na LED obrazovce (CC). Žalobce podle správce daně neprokázal, že šetřená zdanitelná plnění fakticky přijal, že je přijal v rozsahu deklarovaném na předložených daňových dokladech, že je přijal právě od těch dodavatelů, kteří byli uvedeni na předmětných daňových dokladech, a že je v rámci své ekonomické činnosti použil k uskutečnění plnění vymezených v § 72 odst. 1 a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Žalovaný dospěl v napadeném rozhodnutí ke shodnému závěru. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 3. Podle žalobce správce daně a žalovaný opomíjí důkazní prostředky, které jim žalobce předložil. Pokud by je řádně hodnotili, museli by dojít k závěru, že předmětná zdanitelná plnění byla poskytnuta, a to společnostmi uvedenými na předložených daňových dokladech. Z dostupných důkazů zároveň vyplývá, že žalobce tato plnění následně využil v rámci své ekonomické činnosti v souladu s § 72 odst. 1 zákona o DPH. Žalobce zdůraznil, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu může v daňovém řízení k prokázání určitých skutečností postačovat i řetězec nepřímých důkazů, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich je možno vyvodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. 4. Jiné důkazní prostředky než ty, které již předložil, žalobce nemá, neboť většina podkladů, které měl k dispozici, byla zabavena Policií ČR. Zabavená dokumentace přitom nebyla vrácena vcelku a v příslušném trestním spise se nenachází. Policie ČR zabavila rovněž počítač M. M., jednatele žalobce, který byl následně vrácen poškozený. Podle žalobce pak trestní spis nebyl ještě v první polovině roku 2018 kompletní. Ještě k datu 5. 4. 2018 neměl ani zástupce žalobce, jakožto obhájce jeho jednatele v trestním řízení, k uvedenému trestnímu spisu přístup (s odůvodněním, že spis stále není připraven k nahlížení vzhledem k jeho objemnosti). Žalobce tak nemohl ani vyhledat nezbytné podklady a důkazy z účetnictví dodavatelů (které bylo rovněž zabaveno Policií ČR). 5. Pochybnosti finančních orgánů jsou založeny výlučně na poznatcích získaných v rámci trestního řízení, přičemž finanční orgány tyto poznatky nijak neověřily, a to ani ve vztahu ke skutečnostem, jež vyšly najevo v pozdějších fázích daného trestního (vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 16/2015). Vycházely pouze z důkazů, které správce daně zajistil v přípravném řízení. Příslušné trestní řízení také dosud nebylo pravomocně skončeno. Jednatel žalobce podal odvolání, a tak je třeba jej nadále považovat za nevinného. 6. Některé důkazní prostředky pocházející z uvedeného trestního řízení navíc byly získány nezákonně, neboť o použití operativně pátracích prostředků (odposlechy, záznamy emailové komunikace, domovní a jiné prohlídky) ve vztahu k jednateli žalobce rozhodoval v přípravném řízení absolutně místně nepříslušný Okresní soud v Ústí nad Labem. 7. Správce daně dále ke zdůvodnění svých pochybností využíval u obchodních případů, které nebyly předmětem uvedeného trestního řízení, stejné důkazní prostředky, jako u obchodních případů, které předmětem trestního řízení byly. Prostřednictvím analogie tak došel k závěrům, které jdou neoprávněně k tíži žalobce. 8. Ve vztahu k F. V. žalobce namítl, že žalovaný nijak neprokázal, že by pan . vydával fiktivní daňové doklady. Tuto skutečnost tvrdí pouze pan V. V průběhu výše uvedeného trestního řízení přitom vyšlo najevo, že pan V., jakožto spolupracující obviněný, ve svých výpovědích uváděl mnohé nepravdy, a to zejména ve vztahu k ujednáním mezi J. S. a jeho klienty, včetně žalobce. Finanční orgány se s touto skutečností nijak nevypořádaly, naopak braly výpověď pana V. z přípravného řízení za prokázanou. 9. K tabulkám „optimalizace“, poskytnutým panem V., které mají popisovat příslušné částky, jež měly být vráceny jednateli žalobce za údajně fiktivní plnění, žalobce uvedl následující. O existenci těchto tabulek neměl, stejně jako jeho jednatel, žádné povědomí. Jediným, kdo do daných tabulek zadával data, byl F. V., aniž by tato data byla jakkoliv kontrolována nebo schvalována třetími osobami, např. panem S., který měl údajně vystupovat v roli organizátora celé trestné činnosti. O pravdivosti jednotlivých dat, jež byla v daných tabulkách zanesena, lze dle žalobce pochybovat, neboť výpověď pana V. je v mnohých částech nedůvěryhodná. Dokazování uvedenými tabulkami je absurdní, ani obžaloba v trestním řízení nebyla schopna prokázat (jinak než výpovědí pana V.), že by se data v nich obsažená zakládala na prokazatelných skutečnostech. 10. Podle žalobce nebyly vrácené finanční prostředky provizemi společností koncernu společnosti International Pharmaceutical Corporation a.s. (dále jen „IPC“), do nějž náleží i žalobce, či provizemi jednatele žalobce. Jednatel žalobce tuto skutečnost mylně uvedl před správcem daně z důvodu neznalosti správné terminologie. Jednalo se o „zpětné bonusy“, které byly přijímány i od jiných dodavatelů. Skutečnost, že jednatel požadoval „zpětné bonusy“ v rámci běžných obchodních zvyklostí, je potvrzena i výpovědí pana S. před soudem v rámci trestního řízení. Žalobce ani jeho jednatel tudíž neměli povinnost vystavovat daňové doklady či opravné daňové doklady. Pan S. dále ve své výpovědi v trestním řízení uvedl, že „zpětné bonusy“ byly poskytovány v návaznosti na dosažení určitého objemu realizovaných plnění. Pro jednatele žalobce tak nebylo možné přijaté „zpětné bonusy“ dodanit, neboť souběžně s plněními pro žalobce byla poskytována i plnění pro ostatní společnosti koncernu IPC. Jednatel žalobce tak nebyl schopen určit, která část „zpětného bonusu“ náleží právě žalobci. Z toho důvodu byly dané finanční prostředky uloženy v trezoru v sídle žalobce a v bezpečnostních schránkách Československé obchodní banky do doby, než pan S. vystaví příslušné daňové doklady anebo zajistí jejich vystavení. 11. Způsob, jakým předmětné dodavatelské společnosti po zaplacení přijatého plnění žalobcem nakládaly se svými finančními prostředky, pak byl výhradně v moci těchto společností. Žalobce s tím