5 Afs 72/2009 — Nejvyšší správní soud

31 Af 64/2018- 87 - text  14 31 Af 64/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažkave věci žalobce: Flex International s.r.o. se sídlem Staročernská 226, 530 02 Pardubice zastoupený: BDO Czech Republic s.r.o., daňový poradce Nádražní 344/23, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. února 2018, č. j. 3927/18/5100-41458-711539 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. února 2018, č. j. 3927/18/5100-41458-711539, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13 200 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání do rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu – platebního výměru na úrok z prodlení podle ustanovení § 252 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). I. Obsah podané žaloby A) 2. Žalobce se v prvé řadě ohradil proti způsobu výpočtu úroku z prodlení správcem daně, který dle jeho názoru nebyl v souladu se zákonem a tím současně brojil proti závěru žalovaného na straně 7 žalobou napadené rozhodnutí, kde žalovaný konstatoval, že po podané námitce byla část úroku z prodlení snížena a v této části tedy de facto bylo žalobci vyhověno. S názorem žalovaného se žalobce neztotožnil, neboť měl za to, že úrok z prodlení z titulu konstantního kladného zůstatku na osobním daňovém účtu žalobce za příslušnou dobu vůbec nevznikl. Upozornil, že při posuzování podmínek pro uložení povinnosti zaplatit úrok z prodlení by měl správce daně zohlednit stav na osobním daňovém účtu daňového subjektu. Souhlasný názor judikoval i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 5 Afs 72/2009, dle něhož „vykazoval-li stav účtu daňového subjektu, na němž je účtováno o plnění jeho veřejnoprávního závazku vůči státu, v určitém období jakýkoliv vratitelný přeplatek, který byl v dispozici správce daně, nikoli však v dispoziční sféře daňového subjektu, nelze odůvodněně dospět k závěru, že v tomto určitém období byl daňový subjekt současně v „deficitním postavení“ se splněním své veřejnoprávní povinnosti, tzn. prodlení“. Dále upozornil rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2009, č. j. 8 Afs 1/2009-109-109, dle něhož: „V době, kdy na osobním účtu daňového subjektu ke stejnému období existoval přeplatek a nedoplatek na dani (nezávisle na tom, kdy je na jejich existenci nahlíženo), je výše pohledávky státu vůči daňovému subjektu, byť v daném případě pouze dočasně, dána rozdílem mezi výší nedoplatku a přeplatku na dani“. Z toho žalobce dovodil, že jednání, které by daňovému subjektu ukládalo peněžitou sankci za prodlení s úhradou splatné daně i přesto, že by osobní účet daňového subjektu vykazoval kladný stav, by nebylo v souladu s touto ustálenou judikaturou a ve svém důsledku by bylo nezákonné. 3. Žalobce vyslovil přesvědčení, že v jeho případě zákonem stanovené podmínky pro vznik, respektive uložení úroku, naplněny nebyly. Na základě analýzy osobního daňového účtu, kterou žalobce provedl prostřednictvím daňového portálu (daňové informační schránky), je možno konstatovat, že po inkriminovanou dobu (respektive za období, kterých se týkala rozhodnutí o úroku z prodlení) nevykazoval osobní daňový účet žalobce záporný stav. Odkázal přitom na přílohu Přehled stavu účtu DPH k 20. 8. 2016. Jedná se o přehled předpisů Má dáti/Dal osobního daňového účtu daně z přidané hodnoty, jenž žalobce na základě údajů zanesených do daňové informační schránky zpracoval. Žalobce vyzval soud, aby přihlédl ke kompletní evidenci osobního daňového účtu žalobce jako k důkaznímu prostředku. Žalobce měl za to, a že z této kompletní evidence jasně vyplývá, že v případě žalobce nikdy nenastaly okolnosti zakládající vznik úroku z prodlení. 4. V další části žaloby žalobce vysvětlil důvod kladného salda osobního daňového účtu daně z přidané hodnoty, jež vzniklo „přeplácením“ očekávaného navyšování daňové povinnosti za stará zdaňovací období a korekce této povinnosti prostřednictvím dodatečných daňových přiznání. 5. Z předloženého přehledu lze dle žalobce seznat, že v roce 2012 a následujících několikrát bez vzniku daňové povinnosti složil na osobní daňový účet daně z přidané hodnoty značné množství finančních prostředků. Ty měly sloužit k úhradě daňové povinnosti vykázané žalobcem dodatečnými daňovými přiznáními v budoucnu. Okolnosti postupu žalobce byly správci daně známy. Žalobce tedy uměle udržoval hladinu finančních prostředků na svém účtu v kladných číslech, tedy dikcí zákona měl žalobce na osobním daňovém účtu přeplatek ve smyslu ustanovení § 154 odst. 1 daňového řádu, neboť úhrn plateb a vratek na kreditní straně účtu převyšoval úhrn předpisů a odpisů na debetní straně účtu. Osobní daňový účet žalobce vykazoval o to vyšší rozdíl plateb (Dal) oproti předpisům (Má dáti), pokud by správcem daně předepsané a následně zrušené úroky z prodlení byly zaznamenány v souladu se zákonem. Jak je z osobního daňového účtu žalobce patrné, správce daně po podání dodatečného daňového přiznání na daň vyšší, jež byla automaticky dle ustanovení § 152 a následujícího daňového řádu uhrazena dříve složenými částkami, bez dalšího předepsal úrok z prodlení vztahující se k dodatečně tvrzené dani. Žalobce po zjištění nezákonného postupu správce daně, kterým bylo nesprávně předepsáno příslušenství daně v podobě úroku z prodlení, správce daně o tomto postupu informoval. Jakkoliv správce daně avízu žalobce přivolil a příslušný úrok z prodlení z osobního daňového účtu odúčtoval, neudělal tak zpětně k původnímu dni předpisu úroku, nýbrž ke dni, kdy tento úkon skutečně provedl (zanesl do ADIS). Tímto nezákonným způsobem zásadně zkreslil průběžné saldo osobního daňového účtu. S odkazem na ustanovení § 252 daňového řádu pak žalobce, konstatoval, že správce daně namísto toho, aby korigoval úroky předepsané od původního data splatnosti doměřené daně a tedy vyrovnal osobní účet do stavu, jako by nikdy žádný úrok z prodlení nevznikl, respektive nebyl předepsán, postupoval tak, že korekci provedl až ke dni, kdy reálně provedl faktickou opravu v ADIS. Tím ponížil aktivní saldo daného účtu ode dne původní splatnosti doměřené daně do dne provedené korekce úroku z prodlení. Žalobce své tvrzení demonstroval na příkladu dodatečného daňového přiznání a příslušného úroku z prodlení za zdaňovací období září 2011. Žalobce měl tak za to, že je to žalovaný, respektive správce daně koho tíží důkazní povinnost prokázání skutečností rozhodných pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní dle ustanovení § 92 odst. 5 písm. e) daňového řádu. Vyslovil přesvědčení, že žalovaný své důkazní břemeno v nyní posuzované věci neunesl. 6. Žalobce vyslovil přesvědčení, že z přehledu zachycujícího stav osobního daňového účtu plyne, že po celou dobu, po kterou správce daně úročil, nevykazoval účet záporné saldo, tedy nedoplatek. Pokud správce daně postupoval zákonně a tedy provedl korekci úroku z prodlení tak, jak mu zákon ukládá (s účinky ex tunc), kladné saldo osobního daňového účtu žalobce by bylo v předmětném období o to vyšší, a tedy nebylo možné v žádném případě hovořit o naplnění podmínek pro vznik úroku z prodlení. Již samotná tato žalobní námitka svědčí dle žalobce o tom, že žalovaným potvrzený úrok z prodlení nikdy nevznikl, proto závěr žalovaného je možné označit za chybný a nezákonný. B) 7. Dále se žalobce vymezil vůči tvrzení žalovaného odkazujícího na změnu judikatorního pohledu na vznik přeplatku ve vztahu k příslušenství daně (viz strana 6 a 7 odůvodnění rozhodnutí a odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Afs 247/2015). Žalobce uvedl, že úrok z prodlení, tak jak jej upravuje ustanovení § 252 a následující daňového řádu, je zákonem koncipován jako ekonomická náhrada za nedoplatky peněžních prostředků na daních. Z podstaty úroku z prodlení vyplývá, že jeho účelem je sankcionovat daňový subjekt v případě, že se dostane do prodlení s úhradou splatné daně. Daňovému subjektu vzniká ze zákona povinnost uhradit úrok za každý den prodlení. Žalobce se neztotožnil s názorem žalovaného uvedeným v bodě 18 odůvodnění rozhodnutí, že Nejvyšší správní soud změnil svou rozhodovací praxi ve vztahu k pohledu na příslušenství daně a okamžiku vzniku přeplatku nebo nedoplatku daně. Upozornil, že rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Afs 247/2015, kterým žalovaný zdůvodňuje názorový odklon Nejvyššího správního soudu, skutkově ani právně na nyní posuzovanou věc nedopadá. Žalobce považoval za nepřípustné a v rozporu se základními zásadami spravedlivého procesu, aby bez adekvátního zdůvodnění bylo ve skutkově obdobné věci rozhodnuto rozdílně. Vysl