2 Afs 7/2006 — Nejvyšší správní soud

31 Af 9/2018- 88 - text  11 31 Af 9/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: AP Freight, s.r.o., IČO 288 19 748 sídlem V rohu 434/3, Libuš, 142 00 Praha 4 zastoupený společností Rödl & Partner Tax, k.s. sídlem Platnéřská 191/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2017, č. j. 52653/17/5300-22444-712362, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadl žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti celkem 8 rozhodnutím (dodatečným platebním výměrům) Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“), vydaným ve dnech 16. a 17. 1. 2017. Správce daně doměřil žalobci daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden až srpen 2015 v celkové výši 3 093 721 Kč, zároveň oznámil žalobci povinnost uhradit penále z doměřené daně v celkové výši 618 743 Kč. 2. Důvodem doměření daně bylo, že finanční orgány neuznaly žalobcem uplatněný nárok na odpočet; žalobce podle finančních orgánů neprokázal přijetí zdanitelného plnění od dodavatele [společnosti Yonetta s.r.o., IČO 01716905, nyní v likvidaci (dále jen „Yonetta“)] v deklarované výši a rozsahu. Nesplnil tedy podmínky stanovené v § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 3. Žalobce předně konstatoval, že předmětem daňové kontroly byla zejména jeho obchodní spolupráce se společností Yonetta a s chorvatskou společností FOLLOW MY TRACKS, VAT HR60878541066 (dále jen „FMT“). Obchodní činnost spočívala v nákupu a prodeji drogistického zboží (např. laky na nehty, vonné difuzéry) a představovala toliko doplňkovou činnost žalobce; hlavní podnikatelskou činností žalobce jsou logistické a spediční služby. 4. Veškeré přijaté a odeslané platby související s drogistickým zbožím probíhaly bezhotovostním platebním stykem, což dle žalobce ukazuje na standardní průběh obchodní transakce a vysokou míru její průkaznosti. Žalobce v průběhu daňového řízení předložil také veškeré daňové doklady, dodací listy, čestná prohlášení jednatelů na straně dodavatele a odběratele a navrhl provedení řady výslechů. Jedná se o řetězec nepřímých důkazů svědčících ve prospěch žalobce. Správce daně však tyto důkazy nehodnotil v jejich vzájemné souvislosti s ostatními předloženými důkazy, jak požaduje judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Finanční orgány spatřují důvody pro doměření ve skutečnostech, které judikatura Ústavního soudu odmítá (nekontaktnost dodavatele apod.). Přitom společnost Yonetta je existujícím subjektem, který vystavil na dodávku zboží řádné daňové doklady, komunikoval s žalobcem, dodával mu zboží a řádně plnil své daňové povinnosti (nespolehlivým plátcem byl až od listopadu 2017). 5. Argumentace uváděná správcem daně a žalovaným jako důvod pro neuznání nároku na odpočet svědčí spíše podvodu na dani (nekontaktnost, virtuální sídlo, absence webových stránek apod.). Žalobci však nebyla doměřena daň z důvodu zapojení do podvodného řetězce. 6. Ke svědeckým výpovědím M. T., V. D. a P. C. žalobce namítl, že daní svědci potvrdili uskutečnění zdanitelných plnění a prokázali správnost údajů vyplývajících z dokladů předložených žalobcem. Jejich hodnocení provedené žalovaným je tak v přímém rozporu s tím, co svědci sdělili. 7. V. D., bývalý jednatel společnosti Yonetta, potvrdil, že k navázání obchodní spolupráce mezi žalobcem a společností Yonetta došlo v průběhu roku 2014 na společenské akci v Praze. S Ing. P. S., jednatelem žalobce, se shodl také na předmětu jednotlivých dodávek. Komunikace ohledně jednotlivých dodávek probíhala prostřednictvím e-mailu, žalovaným tvrzený rozpor, podle kterého mělo být zboží objednáváno převážně telefonicky, je vytržen z kontextu. Zboží bylo vždy objednáváno na základě e-mailové komunikace, příslušné objednávce však mohla předcházet telefonická domluva. Pokud žalovaný touto skutečností zpochybňuje dodání zboží, pak žalobce navrhuje, aby byli opětovně vyslechnuti svědci a tento tvrzený rozpor potvrdili či vyvrátili. V. D. se shodně jako P. S.vyjádřil také k přepravě a dodání zboží od společnosti Yonetta. 8. Výpovědi jednotlivých svědků (vedle V. D. také P. C. a M. T.) dále potvrdily, jakým způsobem bylo zboží dodáváno, kdo předmětné zboží dovážel a kdo přebíral zboží na straně žalobce. K možné existenci jiného uskladněného zboží žalobce uvedl, že M. T. vypověděl, že se v případě předmětných dodávek nejednalo o zboží určené pro autoservis. Navíc byl P. S. v obecné rovině informován o tom, že se jedná o drogistické zboží. Tvrzení žalovaného, že se mohlo jednat o jakékoliv zboží, například o zboží sloužící tomuto autoservisu, je tak nesprávné. Shoda panuje také v tom, jakým způsobem bylo manipulováno se zbožím. Jednotliví svědci se shodli rovněž na množství dodávaného zboží a na způsobu zabalení zboží. 9. Finanční orgány dále hodnotily jednání žalobce jako neopatrné s ohledem na skutečnost, že společnost Yonetta neměla evidovaný žádný sklad, měla virtuální sídlo a neevidovala žádné účetní závěrky. Podle žalobce ale v roce 2015 nevyplývalo z žádných veřejně dostupných zdrojů, že by společnost Yonetta představovala rizikového obchodního partnera. Ostatně ani správce daně ji v té době nepovažoval za nespolehlivého plátce. 10. Správce daně dále odvozuje své pochybnosti od skutečnosti, že nemohl provést kontrolu u společnosti Yonetta. Žalobce nedisponuje právem prověřovat daňové povinnosti třetích subjektů, navrhl proto výslech svědka, bývalého jednatele společnosti Yonetta (V. Dvořáka). Přes uvedenou snahu žalobce zůstal žalovaný pasivní a omezil se na konstatování o nekontaktnosti společnosti Yonetta. Dle žalobce ale v případě tvrzené nekontaktnosti třetích stran stíhá důkazní břemeno správce daně. Připomněl také judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž důkazní břemeno nelze pojímat extenzivně a nelze nutit daňový subjekt k prokazování něčeho, co je zcela mimo jeho důkazní sféru. Žalobce proto požadoval, aby finanční orgány postavily najisto své pochybnosti, které jsou založeny na údajné nemožnosti kontroly daňové povinnosti u společnosti Yonetta. Žalovaný v reakci na to pouze uvedl, že ze zahájené daňové kontroly u společnosti Yonetta nevzešly informace potřebné k prokázání a ověření existence obchodní spolupráce a především důkazní prostředky o faktické existenci zboží. Finanční orgány neuvedly, s jakým závěrem byla daňová kontrola u společnosti Yonetta ukončena. Podle žalobce je přitom tato informace podstatná. Pokud se totiž prokáže, že u společnosti Yonetta byla daňová kontrola ukončena s doměřením DPH z titulu dodávek zboží žalobci, pak by bylo přinejmenším zvláštní, pokud by finanční orgány neuznaly nárok na odpočet uplatněný žalobcem. Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby soud vyžádal od místně příslušného správce daně společnosti Yonetta zprávu o předmětné daňové kontrole a provedl důkaz touto zprávou. 11. Žalobce dále namítl, že finanční orgány nezohlednily náklady, které mu musely nutně vzniknout v souvislosti s tímto obchodním případem. Skutečnost, že žalobce dodával drogistické zboží společnosti FMT, znamená, že drogistické zboží musel nakoupit, neboť není jeho výrobcem. Pokud správce daně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal dodání zboží od společnosti Yonetta, nezbavilo jej to povinnosti zohlednit náklady, které by společnost v obdobném případě za takové zboží vynaložila. Správce daně měl tedy stanovit daň za užití pomůcek. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. 2 Afs 160/2016 – 38. 12. Žalobce je z uvedených důvodů názoru, že závěry finančních orgánů jsou neudržitelné. Konkrétně polemizuje s jejich tvrzeními o navázání obchodní spolupráce, absenci smluvního vztahu, obchodování s neznámou komoditou a o tom, že drogistické zboží nebylo inzerováno ve veřejně dostupných zdrojích. 13. K navázání obchodní spolupráce žalobce uvedl, že při schůzce mezi V. D. a P. S. mu byla nabídnuta obchodní spolupráce týkající se dodávek drogistického zboží, která byla založena na jednoduchém principu nákupu a prodeje zboží. Takový způsob navázání obchodní spolupráce nevyžaduje nadprůměrně vysokou míru důvěry, zvláště neexistují-li indicie svědčící o její rizikovosti. Z veřejně dostupných zdrojů žalobce nemohl takové rizikové faktory indikovat. Žalobce vždy provádí ověřování potenciálních obchodních partnerů standardními způsoby, které zákon umožňuje (přes ARES, VIES, obchodní rejstřík atd.). 14. Žalovaný se mýlí také v tvrzení, že absentoval smluvní vztah mezi žalobcem a společností Yo