8 Azs 290/2018 — Nejvyšší správní soud

29 A 5/2020- 46 - text  7 29 A 5/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou v právní věci žalobkyně: T. T. N. zastoupená Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Olšanská 2176, 130 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2020, č. j. CPR35775-3/ČJ-2019-930310-V248, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2020, č. j. CPR35775-3/ČJ-2019-930310-V248 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 5. 6. 2020 čj. CPR-35775-3/ČJ-2019- 930310-V248, bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend ze dne 14.08.2019, č.j. KRPH-27659-66/ČJ-2018-050026-SV-50A, ve věci stanovení povinnosti opustit území České republiky. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně napadla shora uvedené rozhodnutí včas podanou správní žalobou. Namítala, že napadené rozhodnutí zasahuje do jejího rodinného a soukromého života, života jejího manžela a synů. Žalobní argumentace se vztahuje rovněž především k tomuto zásahu. 3. Rodina žalobkyně je závislá na příjmech manžela z jeho podnikání na území ČR. Mají dvě malé děti. Již jen z toho důvodu není možné, aby celá rodina vycestovala, protože by se ocitla zcela bez příjmů. Rovněž možnost, že by manžel sám zůstal v České republice s dětmi a vedle podnikání o ně pečoval, je nemožná. Mladší syn je vzhledem ke svému věku závislý na žalobkyni a minimálně on by proto v případě výkonu napadeného rozhodnutí musel vycestovat i se žalobkyní. Jeho nízký věk, závislost na žalobkyni, nedokončené očkování a nakonec i situace související s epidemií koronaviru SARS-CoV-2, která malé dítě ohrožuje, byly důvodem, proč žalobkyni byla lhůta k opuštění České republiky opakovaně prodloužena. Žalobkyně namítá, že vzhledem k samotné této rodinné situaci představuje rozhodnutí o povinnosti opustit území České republiky nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života její rodiny. 4. Žalovaný při svém rozhodování nepřihlédl k epidemii SARS-CoV-2. Žalovanému musí být z jeho vlastní činnosti známo, že Česká republika i ostatní státy přijímají opatření v souvislosti s epidemií, že je bráněno cizincům v podávání žádostí o pobytová oprávnění, že nefunguje letecká doprava a podobně, což jsou mimořádné skutečnosti, které žalobkyni v případě vycestování mohou znemožnit vyřídit si pobyt podle z. č. 326/1999 Sb. nebo jí mohou znemožnit faktický návrat do České republiky. Žalobkyně zdůrazňuje, že v případě vycestování by zřejmě s sebou musela vzít i mladšího syna a hrozí dlouhodobé rozdělení celé rodiny. Přijímaná opatření se na celém světě prakticky každý den nepředvídatelně mění, což je podle žalobkyně fakt, který měl žalovaný ve svém rozhodnutí zohlednit. Žalovaný měl vzít v úvahu, že kvůli opatřením souvisejícím s epidemií se žalobkyni nemusí podařit rodinný život se syny a manželem v České republice realizovat. Situace ve Vietnamu je taková, že přijatých opatření je méně než v České republice, jsou však podstatně důraznější a příslušnými orgány Vietnamu důsledně prováděna a kontrolována. Žalobkyni podrobnosti o těchto opatřeních nejsou známy, má však za to, že jí a jejímu mladšímu synovi v důsledku těchto opatření při návratu do Vietnamu hrozí zacházení, které by v České republice mohlo být povazováno za nelidské nebo ponižující. Žalobkyně jako příklad uvádí, že osoby, které by mohly teoreticky přijít do styku s nákazou nebo které se vrací ze zahraničí, jsou v počtu desítek tisíc internovány v nedobrovolné karanténě ve vojenských zařízeních, kdy o podmínkách této karantény není nic bližšího známo. Tato skutečnost je známa i z českých médií, která se způsobem, jakým vietnamské orgány čelí epidemii, opakovaně zabývala. 5. Dle žalobkyně nejde jen o nebezpečí pro ni a syna při cestě z území České republiky, ale i o to, zda v případě vyřízení nového povolení k pobytu se bude moci fakticky vrátit k rodině. Žalobkyně má proto za to, že jí a její rodině hrozí závažná újma, pokud bude nucena k vycestování v době, kdy ani sám žalovaný nemůže předvídat vývoj epidemie a krizových opatření v následujících dnech a týdnech. Tento hrozící zásah do rodinného života je nepřiměřený důvodům, které vedly k uložení povinnosti k vycestování z České republiky. 6. Žalobkyně navrhla rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k novému projednání. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je věcně správné a zákonné. 8. K námitkám ohledně COVID 19 žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 14. 8. 2019. Podle § 170 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. nemá odvolání proti rozhodnutí o povinnosti opustit území odkladný účinek. Žalobkyně byla tak povinna vycestovat ve lhůtě k vycestování stanovené v rozhodnutí orgánu I. stupně. Legalizace pobytu je proveditelná pouze prostřednictvím podání žádosti na některém ze zastupitelských úřadu České republiky v zahraničí. Žalovaný je přesvědčen, že za daných okolností nelze od uložení povinnosti opustit území upustit a že je v daném případě třeba shledat napadené rozhodnutí jako přiměřené opatření. 9. Žalobu navrhl jako nedůvodnou zamítnout. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Učinil tak bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky ust. § 51 s.ř.s. 11. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně obdržela dne 16. 11. 2017 výjezdní příkaz s platností do 16. 3. 2018. Dne 20. 3. 2018 se dostavila na Oddělení pobytových agend Hradec Králové s tím, že doposud neodcestovala. Uvedla, že s advokátem konzultovala prodloužení víza, tento jí sdělil, že to bude možné až 19. 3. 2018. Její manžel při výpovědi potvrdil, že dne 16. 3. 2018 kontaktovali advokáta, který jim sdělil, že se dne 20. 3. 2018 sejdou na cizinecké policii. 12. Dne 28. 5. 2018 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o správním vyhoštění žalobkyně, které odvolací orgán zrušil s pokynem, že je nutné zohlednit zdravotní stav žalobkyně (která byla v tu dobu těhotná) a hodnotit přiměřenost opatření co do dopadů na její soukromý a rodinný život. V následném pohovoru dne 10. 5. 2019 žalobkyně uvedla, že na případné odcestování finance má, děti by musely vycestovat s ní. Správní orgán následně zhodnotil, že postačí nejmírnější opatření a uložil žalobkyni povinnost opustit území České republiky nejpozději do 60 dnů, a to rozhodnutím ze dne 14. 8. 2019. Žalovaný následně vydal napadené rozhodnutí. 13. Podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie policie vydá cizinci, který není držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem Evropské unie a na území pobývá neoprávněně, u něhož nebyly shledány důvody pro zahájení řízení o správním vyhoštění. 14. Na základě odst. 3 téhož ustanovení policie stanoví v rozhodnutí dobu k vycestování z území členských států Evropské unie v rozmezí 7 až 60 dní, přičemž požádá-li cizinec během doby k vycestování o stanovení nové doby k vycestování z důvodu uvedených v § 174a odst. 2, vydá policie nové rozhodnutí podle § 101 správního řádu, ve kterém stanoví novou dobu k vycestování s ohledem na délku trvání uváděných důvodů, a to až na 180 dnů. 15. Zákon o pobytu cizinců uvádí v § 174a odst. 1, že při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 16. Žalobkyně především namítla, že se správní orgány nezabývaly přiměřeností dopadů rozhodnutí o povinnosti opustit území do jejího soukromého a rodinného života. 17. Úvodem soud konstatuje, že rozhodnutí o povinnosti opustit území představuje, jak uvedl i žalovaný, vůbec nejmírnější možný postih, který mohl být v dané věci být vůbec zvolen. Jde o opatření, které na rozdíl od správního vyhoštění není přitěžující okolností pro následné z