9 Ads 122/2021 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 11/2019- 78 - text  9 31 Ad 11/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Sdružení ozdravoven a léčeben okresu Trutnov se sídlem Procházkova 818, 541 01 Trutnov zastoupena JUDr. Blankou Mourovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem U Nemocnice 83, Trutnov proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2019, čj. MPSV-2019/120292-231/1, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2019, čj. MPSV-2019/120292-231/1, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 15 dní od právní moci rozsudku k rukám zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 11.228,- Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil správnost rozhodnutí orgánu I. stupně, kterým byl Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor sociálních věcí. Ten dne 15. 5. 2019 pod sp. zn. KUKHK-10996/SV/2019-14 rozhodl o žádosti žalobce o státní příspěvek tak, že prvním výrokem tento přiznal za měsíc duben 2019 ve výši 598.120,- Kč a druhým výrokem nepřiznal státní příspěvek za měsíc duben 2019 žalobci pro nezletilou P. G., nar. X. 2. Orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí k druhému výroku uvedl, že nezletilá byla v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen „ZDVOP“) umístěna od 27. 9. 2018 na základě opakované žádosti zákonného zástupce, délka pobytu na základě této žádosti skončila dne 27. 3. 2019 a nezletilá je od 28. 3. 2019 umístěna v zařízení bez platného právního titulu, neboť Okresní soud v Trutnově vydal dne 18. 3. 2019 předběžné opatření dle § 102 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Dle tohoto ustanovení nelze podle správního orgánu upravit poměry dítěte v podobě vynětí dítěte z jeho přirozeného prostředí. V dalším odůvodnění správní orgán sdělil, že umístění dle ust. § 102 odst. 1 o.s.ř. představuje nepřípustné obcházení zvláštní právní úpravy předběžné úpravy poměrů dítěte, zakotvené na hmotněprávní úrovni § 924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na procesní úrovni pak § 452 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „zákon č. 292/2013 Sb.“), a konečně neodpovídá ani vymezení cílové skupiny dětí, pro které jsou služby ZDVOP určeny, zakotvené v § 42 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. 3. Bezprostřední nepřiměřené ohrožení příznivého vývoje, jemuž dítě čelí, je třeba posuzovat z hlediska toho, jaká by byla situace dítěte v případě, že by jeho pobyt v ZDVOP byl ukončen, nikoliv z hlediska toto, že v zařízení již bezprostřednímu nepřiměřenému ohrožení, kvůli němuž tam bylo umístěno, vystaveno není. Umístění dítěte do zařízení se z povahy věci předpokládá, jinak by bylo zbytečné tam dítě předběžným opatřením vůbec umisťovat. K umístění dítěte do ZDVOP v rámci předběžné úpravy poměrů dítěte slouží výlučně tzv. rychlé předběžné opatření, tj. předběžné opatření nařízené podle ust. § 452 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, které musí být následně prodlužováno v souladu se zákonnými podmínkami podle § 460 odst. 1 ve spojení s § 452 odst. 1 tohoto zákona. Opatření, učiněné OS v Trutnově v dané věci považuje rozhodnutí za obcházení zákona. 4. V dalším rozhodnutí orgánu I. stupně uvádí, že otázky týkající se vlastní úpravy poměrů dítěte jakoukoliv svoji „předběžnou“ úpravu vylučují, výstižnější je termín „dočasnost“, neb dítě bude muset dle opatření žít a vznikne tak v jeho životě etapa, kterou již nebude možné vrátit věci do zcela původního stavu. Hovoří-li § 924 občanského zákoníku, jakož i jeho procesní odraz v § 452 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních o předběžné úpravě poměrů dítěte, hovoří ve své podstatě o úpravě dočasné, tedy takové, která je přijímána ve výjimečné – závažné situaci, vyžadující rychlou reakci. Závažnost této situace odůvodňuje do značné míry rezignaci na odpovídající procesní záruky, které by v situaci, kdy je dítě vyjímáno ze svého přirozeného prostředí a umísťováno do prostředí náhradního, měly být dítěti vždy zaručeny. Tyto záruky kompenzují na straně jedné záruky hmotněprávní, mající podobu velmi přísných podmínek, za kterých lze k nařízení předběžné úpravy poměrů dítěte přistoupit, na straně druhé následné záruky procesní v podobě přísně omezené doby trvání předběžného opatření, nezbytnosti jeho prodlužování a jeho podmínění vydáním nového, řádně odůvodněného rozhodnutí soudu – zde odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 2903/14. Podobné záruky zcela absentují u tzv. obecných předběžných opatření, podmínkou těchto nařízení je v souladu s § 74 odst. 1 o.s.ř. prostá „naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků“, ani doba trvání opatření není nijak přísně omezena. V případě, že je vedeno řízení ve věci samé, může toto předběžné opatření v souladu s § 77 odst. 1 o.s.ř. trvat prakticky až do okamžiku právní moci či vykonatelnosti rozhodnutí ve věci samé. Obecná právní úprava nemůže dostatečným způsobem reagovat na specifické okolnosti určitého typu situací, které byly vlastním důvodem přijetí zvláštní právní úpravy. Uvedené rozhodnutí konečně uvádí, že při umisťování dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc v rámci předběžné úpravy poměrů dítěte nelze, než dovodit závěr, že buď se bude jednat o dítě, ve stavu k němuž lze, a tudíž je současně i třeba nařídit tzv. rychlé předběžné opatření, anebo se nutně musí jednat o dítě, jež spadá mimo cílovou skupinu takových zařízení a nemělo by být do něho vůbec umístěno, tím spíše ne na základě rozhodnutí soudu. 5. Jak výše uvedeno, žalobou napadené rozhodnutí odvolacího orgánu pak potvrdilo rozhodnutí orgánu I. stupně, v podrobném odůvodnění žalovaný zrekapituloval dosavadní řízení ve věci nezletilého dítěte. Rovněž uvedl, že mu je známo, že Krajský soud v Hradci Králové dne 10. 6. 2019 usnesením čj. 20 Co 162/2019 potvrdil správnost rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově, jehož odůvodnění považoval za přiléhavé a výstižné. Rovněž odvolací soud uvedl, že nezletilá se ke dni rozhodování okresního soudu neocitla ve stavu nedostatku řádné péče, ani nedošlo k vážnému ohrožení nebo narušení jejího života, normálního vývoje nebo jiného důležitého zájmu, byla již cca 8 měsíců fakticky umístěna v uvedeném zařízení, kde o ni bylo náležitě a bez jakýchkoliv potíží pečováno, v němž plní základní povinnou školní docházku a nehrozí, že by musela zařízení opustit, není tedy ani významné, na základě jakého právního důvodu v zařízení nyní setrvává, v jakém právním režimu apod. Dle názoru krajského soudu předběžná úprava poměrů dítěte podle § 452 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., míří k zajištění okamžité a neodkladné pomoci dítěti při ohrožení nebo narušení jeho života, vývoje, péče nebo jiného důležitého zájmu, tudíž její nařízení za daného skutkového stavu postrádalo jakýkoliv význam. 6. V dalším pak rozhodnutí žalovaného odkazuje na metodické vedení resortu v uvedené problematice s tím, že navzdory rozšířenosti výše uvedené soudní praxe již tuto nelze dále vnímat ani jako legitimní ani jako legální, k čemuž podal žalovaný obsáhlý historický výklad problematiky obecných předběžných opatření. V uvedené souvislosti pak odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 20/94, čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, argumentoval i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, konkrétně rozhodnutím Diamante a Peliccioni proti San Marinu, ze dne 27. 9. 2011, stížnost č. 32250/08, odst. 150. K uvedenému problému připomíná napadené rozhodnutí, že nová úprava umožňuje v situacích, kdy se dítě ocitá zcela bez péče, nebo kdy v důsledku způsobu, jímž jeho oprávnění pečovatelé, typicky rodiče, vykonávají své oprávnění v oblasti osobní péče takovým způsobem, že by jím dítě vystavili bezprostřednímu nepřiměřenému ohrožení jeho života nebo jeho tělesné či duševní integrity, dostatečnou a rychlou ochranu. ESLP pak vyslovil důrazný apel na ochranu proti svévolným zásahům do autonomie rodiny vč. procesní složky. Novou právní úpravou, obsaženou v občanském zákoníku pak dává zákonodárce znát, že by k vyjímání dětí z jejich přirozeného prostředí a jejich umísťování do náhradní péče nemělo docházet bez dodržení standardních procesních záruk. V závěru pak žalovaný uzavřel, že neuznání tzv. obecného předběžného opatření jako rozhodnutí o umístění dítěte do ZDVOP ve smyslu § 42 odst. 2 písm. a) není projevem přepjatého formalismu, nýbrž postojem důsledného dbání na zachování zákonnosti při přijímání jakéhokoliv zásahu do základních práv a svobod, neboť v daném případě stávající postup soudu považoval za obcházení řádných právních institutů pro výše popsaný postup. II. Žalobní argumentace 7. Žalobce považoval rozhodnutí žalovaného za nezákonné a nesprávné, odkázal přitom na záko