1 Afs 15/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 1/2020- 232 - text  22 31 Af 1/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: EMBA TRADE s. r. o., IČO 247 54 790 sídlem Dvorská 232/3, 503 11 Hradec Králové zastoupený společností Rödl & Partner Tax, k. s. sídlem Platnéřská 191/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. prosince 2019, č. j. 52002/19/5300-21445-712211, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“) provedl u žalobce daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období září až prosinec 2014. Na jejím základě dospěl k závěru, že žalobce u přijatých zdanitelných plnění v podobě zboží neprokázal jejich použití v rámci svých ekonomických činností pro účely uskutečňování plnění ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Správce daně proto posoudil žalobcem uplatněné nároky na odpočet daně jako neoprávněné a dne 6. 6. 2018 vydal 4 rozhodnutí (dodatečné platební výměry), kterými doměřil žalobci DPH za uvedená zdaňovací období v celkové výši 30 018 752 Kč. 2. Žalobce podal proti uvedeným platebním výměrům odvolání, o nichž žalovaný rozhodl v záhlaví specifikovaným rozhodnutím. Žalovaný dospěl v odvolacím řízení k odlišnému právnímu názoru než správce daně, a to že žalobce prokázal splnění formálních i hmotněprávních podmínek pro uznání nároku na odpočet DPH. Přesto žalovaný hodnotil žalobcem uplatněné nároky na odpočet daně jako zčásti neoprávněné. V případě některých plnění totiž zjistil skutečnosti svědčící o tom, že dané transakce byly zasaženy podvodem na DPH, přičemž žalobce mohl a měl vědět o své účasti na podvodném jednání. Žalovaný z uvedených důvodů neuznal žalobci nárok na odpočet DPH dle daňových dokladů od společností MCK Import s.r.o., IČO: 24268305 (dále jen „MCK Import“), R.P. Textil Trade, s.r.o., IČO: 02955661 (dále jen „R.P. Textil Trade“), DAMIDA CZ s.r.o., IČO: 03094537 (dále jen „DAMIDA“), REČAVA a.s., IČO: 27887499 (dále jen „REČAVA“), M.C.K. REALITY a.s., IČO: 27363406 (dále jen „M.C.K. REALITY“), a DDK JAROV s.r.o., IČO: 27250202 (dále jen „DDK JAROV“). Žalovaný proto změnil dodatečné platební výměry vydané správcem daně tak, že žalobci bylo doměřeno DPH za zdaňovací období září až prosinec 2014 v celkové výši 18 202 269 Kč. 3. Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalovaného žalobou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 4. Žalobce úvodem konstatoval, že mezi ním a žalovaným není sporu o splnění formálních a hmotněprávních podmínek pro vznik nároku na odpočet. Žalovaný tvrdí existenci podvodu na DPH, podle žalobce však nebyly splněny podmínky podvodu na DPH dovozované judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) a Nejvyššího správního soudu. Z této judikatury v žalobě obsáhle cituje a namítá, že nebyla splněna ani podmínka existence podvodného řetězce u konkrétních dodávek, ani podmínka spočívající v tom, že odběratel/dodavatel věděl či musel vědět o podvodu. Žalobce zároveň zdůraznil, že důkazní břemeno ohledně existence daňového podvodu je na straně správce daně. Žalovaný dle žalobce toto důkazní břemeno neunesl. 5. Žalovaný předně neprokázal existenci chybějící daně. Žalovaný detekoval chybějící daň u několika společností zapojených společně s žalobcem do údajně podvodných řetězců – Credit Finance Group a.s., IČO: 26207001 (dále jen „CFG“), WAXUM a.s., IČO: 27642887 (dále jen „WAXUM“), a MCK Import. 6. U společnosti CFG však došlo k doměření daně, která nebyla uhrazena, bez její součinnosti. Navíc ze zjištění žalovaného není zřejmé, z jakých zdanitelných plnění k doměření daňové povinnosti došlo, tj. zda předmětem doměření daně u společnosti CFG bylo DPH ze zdanitelného plnění, jež bylo předmětem kontroly u žalobce. Pokud totiž není doložena souvislost mezi zdanitelným plněním, ze kterého nebyla odvedena DPH u jiného subjektu v řetězci, se zdanitelným plněním, které je předmětem doměření u žalobce, nelze na chybějící daň, jež by prokazovala existenci podvodného řetězce, vůbec usuzovat, a to bez ohledu na to, o jak vysokou částku se jedná. Stejně tak ve vztahu ke společnosti WAXUM není možné učinit závěr o chybějící dani, pakliže jí byla stanovena daň ve výši 0 Kč. Takový postup je dle žalobce v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. 7. Jediným bezprostředním dodavatelem žalobce, u kterého žalovaný identifikoval chybějící daň, je společnost MCK Import. Avšak ani zjištění ohledně společnosti MCK Import nejsou dle názoru žalobce dostatečně podložena pro konstatování existence chybějící daně, resp. daňového podvodu. Nekontaktnost dodavatelské společnosti žalobce ve spojení s neuhrazením příslušného DPH nepostačuje ke spolehlivému závěru o účasti žalobce na daňovém podvodu. 8. Žalobce navíc uvedl, že i kdyby žalovaný dospěl k závěru o podvodném řetězci a chybějící dani, nesmí dle judikatury Nejvyššího správního soudu docházet k multiplikaci výběru daně od různých článků řetězce. Žalovaný tak musí nejenom prokázat, že (i) chybějící daň pochází (nebyla odvedena) z obchodních transakcí proběhnuvších mezi výše dotčenými společnostmi a žalobcem, ale také (ii) musí zajistit, že nedojde k opakovanému výběru téže daně od více subjektů v řetězci. K tomu však žalovaný dle žalobce „významně směřuje“. 9. Žalobce dále namítl, že jej nelze činit zodpovědným za jednání společností WAXUM a CFG, neboť se nejedná o jeho bezprostřední dodavatele. Žalovaný neprokázal jakékoliv napojení žalobce na tyto subjekty. Žalobce považuje za nepřípadný názor žalovaného, podle nějž postačí, pokud je dána souvislost mezi doměřenou DPH (zde např. u daňového subjektu WAXUM) a uplatněným nárokem na odpočet DPH (zde ze strany žalobce). Žalovaný tak dle žalobce zcela rezignoval na svoji povinnost stanovit daň správně a v souladu se zákonem. Na žalobce tím de facto přenáší odpovědnost za zjištění skutkového stavu a otevřeně ignoruje relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu. 10. Žalovaný dle žalobce neprokázal ani existenci nestandardních okolností obchodování. Žalobce nesouhlasí s tvrzením, že se může jednat o jakékoliv okolnosti, a to i ty, které nastanou až po ukončení šetřených obchodních transakcí či o kterých nevědí jednotlivé články řetězce. Z judikatury Nejvyššího správního soudu naopak vyplývá nutnost identifikovat objektivní skutkové okolnosti, o nichž daňový subjekt věděl nebo vědět měl. Žalovaný ostatně jednotlivé nestandardní okolnosti obchodování vztahující se k podvodnému řetězci převzal také (až na pár výjimek) v rámci tzv. vědomostního testu. Striktní odlišování nestandardních okolností sloužících pro identifikaci podvodného řetězce a nestandardních okolností, resp. objektivních okolností svědčících o vědomé účasti žalobce na podvodu na DPH ze strany žalovaného tak postrádá význam. Žalovaný si navíc protiřečí, pokud se snaží vyvolat dojem, že zjištěné skutečnosti nemohou být a nebyly použity k tíži žalobce, a na druhou stranu na základě těchto skutečností konstatuje, že kontrolované transakce byly uskutečněny ve prospěch žalobce, kdy jejich smyslem bylo účelové čerpání nároku na odpočet DPH. V názvosloví daňových podvodů tedy žalovaný označuje žalobce jako subjekt na pozici „broker“ či „profit taker“. 11. Žalobce dále polemizuje s hodnocením jednotlivých nestandardních okolností obchodování identifikovaných žalovaným. Podle žalobce tyto skutečnosti nemohou být vůbec považovány za nestandardní. 12. K uspořádání subjektů v řetězci žalobce poukázal na odmítavý postoj Nejvyššího správního soudu k extenzivnímu přístupu a požadavkům daňové správy vůči daňovým subjektům na prověřování veškerých článků obchodního řetězce. Nebylo povinností žalobce zjišťovat, jakým způsobem si jeho dodavatelé opatřují zboží, které mu nabízejí k prodeji, pakliže na jejich chování nebylo v zaběhnuté obchodní praxi nic podezřelého. K zjištěním žalovaného ohledně (ne)spolehlivých plátců žalobce konstatoval, že ve vztahu ke všem svým bezprostředním obchodním partnerům provedl vždy kontrolu náhledem do obchodního rejstříku, kde ověřil, že se jedná o existující společnosti s odpovídajícím předmětem podnikání a není u nich zahájeno insolvenční řízení. Dále ověřil, že jsou tyto subjekty platně registrovány k DPH a nejedná se o nespolehlivé plátce. Na základě ověření těchto skutečností následně s dodavateli navázal obchodní spolupráci. Dodavatelé žalobce stále existují a je možné je dopátrat, s výjimkou společnosti DDK JAROV. U společností DAMIDA, R.P. Textil Trade, M.C.K. REALITY, DDK JAROV a REČAVA žalovaný neuvádí, že by tyto subjekty z uskutečněného plnění