3 Afs 85/2019 — Nejvyšší správní soud

52 Af 41/2020- 153 - text  13 52 Af 41/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně: Kamody s.r.o., IČ 27467392 sídlem Sokolská 217, 562 04 Ústí nad Orlicí zastoupená JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2020, č. j. 14076/20/5300-21442-809464 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 4. 2020, č. j. 14076/20/5300-21442-809464, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18.110 Kč, a to k rukám jejího právního zástupce JUDr. Pavla Dejla, Ph.D., LL.M., advokáta, ve lhůtě do 60 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“), ze dne 22. 5. 2018, č. j. 1119989/18/2809-50523-601053, č.j. 1120125/18/2809-50523-601053, č.j. 1120185/18/2809-50523-601053, č.j. 1120247/18/2809-50523-601053, č. j. 1120340/18/2809-50523-601053, č. j. 1120388/18/2809-50523-601053, č. j. 1120490/18/2809-50523-601053, č. j. 1120588/18/2809-50523-601053, č. j. 1120672/18/2809-50523-601053, č. j. 1120708/18/2809-50523-601053, č. j. 1121389/18/2809-50523-601053 a č. j. 1121462/18/2809-50523-601053 (dále jen „platební výměry“), jimiž byla podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“) a § 147 a § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2014 až prosinec 2014 a leden 2015 až březen 2015 a platební výměry ze dne 22. 5. 2018, č. j. 1121538/18/2809-50523-601053 a č. j. 1121652/18/2809-50523-601053, kterými byl žalobkyni vyměřen nadměrný odpočet za zdaňovací období dubna a května 2015. II. Podstata věci 2. Správce daně zahájil dne 11. 6. 2015 u žalobkyně daňovou kontrolu na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období dubna až prosince 2014 a ledna až dubna 2015 a dne 23. 7. 2015 rozšířenou o zdaňovací období května 2015. V rámci této daňové kontroly správce daně ověřoval nárok na odpočet daně ve výši 20.459.999 Kč. Žalobkyně v řádných souhrnných hlášeních za předmětná zdaňovací období vykázala dodání zboží společnosti Baumarkteu Internethandel GmbH, se sídlem ve Vídni (dále jen „Baumarkteu“) a společnosti TIMEX-K, s.r.o., se sídlem v Bratislavě (dále jen „TIMEX-K“) v celkové výši 124.829.679 Kč. Nárok na osvobození od daně z dodání zboží výše uvedeným společnostem prvostupňový správce daně odmítl s tím, že žalobkyně byla účastna daňového podvodu. Správce daně mimo jiné konstatoval chybějící daň v Německu a na Slovensku. 3. Na základě výsledků daňové kontroly vydal prvostupňový správce daně výše uvedené platební výměry. 4. Žalobkyně podala proti platebním výměrům odvolání (později jej třikrát doplnila), v němž brojila proti závěrům o úmyslném podvodném jednání. Podle žalobkyně se v jejím případě jednalo pouze o špatné zajištění účetní a daňové agendy. Dále namítala dvojí výběr daně u spol. TIMEX-K. Není podle žalobkyně zřejmé, kde měla získat neoprávněnou daňovou výhodu, když slovenské finanční správě dluží téměř 945.000 EUR. Daňová povinnost na Slovensku mohla být již uhrazena, kdyby česká finanční správa vrátila požadované odpočty daně z přidané hodnoty. Správce daně tedy porušil ust. § 1 odst. 2 daňového řádu, neboť postupoval s cílem doměřit a vybrat daň z přidané hodnoty i přes skutečnost, že stejná daň byla vyměřena v jiném členském státě. Namítala nesprávné hodnocení důkazů a porušení principu neutrality daně. Spol. Baumarkteu byla podle žalobkyně pro německou a rakouskou finanční správu vždy kontaktní. Tato společnost ve Spolkové republice Německo (dále také jen „Německo“ nebo „SRN“) daň přiznala a ze 76 % i uhradila. V případě spol. TIMEX-K budou nedoplatky řešeny dle finančních možností společnosti. Z uvedeného má být patrné, že chybějící daň v tomto případě neexistuje. Navíc s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské Unie (dále jen „SD EU“) ze dne 14. 1. 2013, č. C-18/13 ve věci Maks Pen (dále jen „rozsudek ve věci Maks Pen“) je neodvedení daně v zahraničí primárně věcí zahraničního správce daně. Žalobkyně také namítala, že správce daně nezohlednil následná souhrnná hlášení ze dne 22. 12. 2016. 5. Jak již uvedeno výše, žalovaný odvolání zamítl a napadená rozhodnutí správce daně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vypořádal odvolací námitky, které shledal nedůvodnými. Vyjádřil se i k odvolací námitce stran hrazení daňových nedoplatků v Německu. Podle žalovaného jsou tvrzení žalobkyně v tomto ohledu v rozporu s odpověďmi na mezinárodní dožádání. Předložené výpisy s úhradami označené jako splátky dluhu na DPH nesvědčí o údajných přeplatcích. Především však není zřejmé, jakých daňových povinností se úhrady deklarované žalobkyní týkaly. Žalobkyni rovněž vytkl, že rozhodnutí německé daňové správy předložila pouze v originále, nikoli v úředním jazyce, tedy češtině. III. Žalobní body 6. Žalobkyně považuje rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správce daně za nezákonné a nesprávné, neboť spočívá na nedostatečně a nesprávně zjištěném skutkovém stavu a na nesprávném právním posouzení. Žalobkyně úvodem zrekapitulovala dosavadní řízení. 7. Dále žalobkyně podala obecný výklad jednotlivých atributů daňových podvodů, jak jsou v současné době chápány Nejvyšším správním soudem (dále jen „NSS“) a SD EU. Popsané prvky typické pro daňové podvody však u žalobkyně absentují, což se v další části žaloby snaží žalobkyně ilustrovat skutkovými okolnostmi projednávané věci. Závěr správců daně o účasti žalobkyně na daňovém podvodu měl pak za následek odmítnutí aplikace ust. § 64 odst. 1 ZDPH. Jelikož za jádro žaloby lze považovat systematické rozporování přítomnosti jednotlivých prvků charakteristických pro daňové podvody, soud pro větší přehlednost níže člení a vypořádává argumentaci žalobkyně obdobným způsobem. 8. Ad a) neexistence chybějící daně. Žalobkyně považuje v tomto ohledu za stěžejní, že údajně chybějící daň byla ze značné části uhrazena. K tomuto tvrzení předkládá výpis z osobního daňového účtu spol. Baumarkteu v Německu. Z něho vyplývá, že za rozhodné období let 2014 a 2015 uvedená společnost splnila svou daňovou povinnost z více než 76 %, přičemž dosud nezaplacené zbývající částky má společnost rovněž v úmyslu uhradit. Úhrady dlužné daně se nezříká ani společnost TIMEX-K na Slovensku. 9. Ad b) kontaktnost všech článků řetězce. Správcem daně ani žalovaným nebyla zjištěna nekontaktnost, ať již ve vztahu k žalobkyni či ke společnostem Baumarkteu a TIMEX-K. Všechny uvedené společnosti byly pro příslušné orgány vždy kontaktní, komunikovaly a vyvíjely snahu odpovědně řešit své daňové dluhy. Navíc žalobkyně má za to, že i s ohledem na judikaturu NSS je třeba nekontaktnost považovat za podstatný znak daňového podvodu, nikoli jen jako jednu z možných forem, jak uvedl žalovaný. NSS v rozsudku ze dne 12. 6. 2019, č. j. 2 Afs 162/2018-43 uvedl, že konstatování chybějící daně je přinejmenším předčasné v situaci, kdy daňový subjekt není nekontaktní a není vyloučeno, že se podaří mu daň doměřit a tato bude následně zaplacena. 10. Ad c) získání neoprávněné daňové výhody. Ve správním řízení nebyl žalobkyni prokázán úmysl nezdanit zboží na výstupu a profitovat tak z neodvedené daně. Pokud jde totiž o vytvoření dvoučlenných řetězců, jejichž prostřednictvím žalobkyně dodávala zboží zákazníkům v různých státech EU, pak jediným jejich smyslem byla snaha přiblížit se svým potenciálním zákazníkům v zahraničí. Žalobkyně byla tedy vedena snahou o efektivní konkurenceschopnost místním prodejcům a nikoli o dosažení neoprávněné daňové výhody. Kromě toho jednatel žalobkyně, pan K. ve všech společnostech vždy vystupoval osobně a nijak neskrýval svoji identitu. Žalovaný rovněž připustil, že obdobný obchodní model zvolil pan K. i při prodeji zboží v dalších zemích EU, např. Polsku. Zde žalovaný žádné pochybení neshledal. Žalobkyně znovu zopakovala, že k neodvedení DPH došlo pochybením účetního, pana G. Žalobkyně se tím nehodlá vyvinit ze svých daňových povinností, nicméně nesouhlasí s tím, aby nekompetentní postup pana G. byl vykládán jako úmysl žalobkyně páchat daňové podvody. Pan K. důvěřoval panu G., coby odborníkovi na daňové a účetní předpisy. Úmysl žalobkyně páchat daňový podvod vylučuje také skutečnost, že žalobkyně podávala v České republice neúplná daňová přiznání, v nichž neuplatňovala nárok na odpočet daně. 11. Ad d) neexistence reálného daňového obohacení. Žalobkyní nebyla na Slovens