7 As 12/2010 — Nejvyšší správní soud

31 A 21/2022- 35 - text  10 31 A 21/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: Ing. M. H. zastoupený JUDr. Lukášem Havlem se sídlem Blanická 174, 541 01 Trutnov proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2022, č. j. KUKHK-22906/SKZ/2022-2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Městský úřad Trutnov (dále též jako „prvostupňový orgán“) rozhodnutím ze dne 11. 5. 2022, č. j. MUTN 47240/2022 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se měl žalobce dopustit tím, že „ve své písemné stížnosti ze dne 18. 6.2020, adresované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Královéhradeckého kraje, odboru vnitřní kontroly, odeslané téhož dne prostřednictvím České pošty z pobočky 542 02 Úpice, doručné dne 19. 6. 2020 Krajskému ředitelství policie Královéhradeckého kraje, odboru vnitřní kontroly, ve věci řešení dopravního přestupku dne 12. 6. 2020 v době kolem 11:00 hodin na silnici č. II/325 v blízkosti domu na adrese Nádražní 903, Hostinné, úmyslně nepravdivě uvedl, že mu policista bez zakrytí dýchacích otvorů rouškou celým objemem hlavy vstupoval dovnitř osobního motorového vozidla, a dále ve stížnosti úmyslně nepravdivě uvedl, že se policista bez rukavic dotýkal jeho osobních věcí uložených na zadním sedadle a v zavazadlovém prostoru vozidla, přičemž mu policistou nebyl sdělen žádný důvod k prohlídce vnitřku vozidla“. Žalobce dle správního orgánu měl tímto jednáním úmyslně narušit občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil schválnosti, za což mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 2.500,- Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. 2. Žalobce podal proti rozhodnutí Městského úřadu Trutnov odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 6. 2022 č. j. KUHK-22906/SKZ/2022-2 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl. II. Obsah žaloby 3. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2022 za nesprávné. Žalobce v žalobě uvedl, že byl potrestán za to, že dodatečně písemně sdělil dne 18. 6. 2020 (dále jen „stížnost“) své výhrady ke způsobu kontrol. Dle žalobce je patrná opakovaná snaha správního orgánu žalobce sankcionovat za to, že si dovolil napsat písemnou stížnost na Policii ČR. Tato písemná stížnost žalobce na způsob kontroly je nakonec hodnocena jako narušení občanského soužití s tím, že se žalobce dopustil schválnosti. Takovou právní kvalifikaci skutku považuje za nesprávnou. 4. Žalobce v žalobě citoval následující část odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Bez ohledu na to, zda policisté v průběhu silniční kontroly dodržovali či nedodržovali ‚bezpečnou‘ vzdálenost pro kontakt s obviněným bez ochrany dýchacích cest, obviněný si ve stížnosti tzv. přisadil. Záměrně uvedl výčet dalších údajných prohřešků policisty, kterými mělo dojít k vážnému ohrožení zdraví obviněného. Stížnost adresoval Odboru vnitřní kontroly Krajského ředitelství policie vědom si toho, že policista bude mít v práci potíže.“ K této části odůvodnění žalobce uvedl, že stížnost skutečně adresoval Odboru vnitřní kontroly Krajského ředitelství policie Královehradeckého kraje (dále jen „Odbor vnitřní kontroly KŘP KHK“), a to proto, že ji považoval za důvodnou. Pokud by nebyla důvodná, tak by policista nemohl mít potíže v práci, pokud by naopak byla důvodná, tak by policista nesl následky neplnění povinnosti. Argumentace správního orgánu tak není přiléhavá, pokud by žalobce věděl, že to není pravda, pak by ani policista nemohl mít žádné potíže v práci. 5. Dále žalobce v žalobě citoval následující část odůvodnění napadeného rozhodnutí: „S obviněným lze souhlasit v tom, že Policii ČR jako orgánu veřejné moci přísluší vždy větší dávka tolerance, velkorysosti a nadhledu, než je tomu u jednotlivých občanů. To však neznamená, že by obviněný mohl do stížnosti napsat cokoli a policistovi by nezbývalo než to útrpně snášet.“ K této části odůvodnění žalobce uvedl, že skutečně Policii ČR jako orgánu veřejné moci přísluší vždy větší dávka tolerance, velkorysosti a nadhledu, než je tomu u jednotlivých občanů. Na druhou stranu stížnost nesměřovala přímo na policistu, ten ji tak nemusel „útrpně snášet“. Stížnost směřovala na Odbor vnitřní kontroly KŘP KHK nikoli ve vztahu k policistovi. Stížnost byla podána s poukazem zákonnou úpravu podávat stížnosti, viz např. § 42d zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PČR“). 6. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné z nedostatku důvodů rozhodnutí, rozhodnutí stojí na nesprávném právním posouzení věci. Dle žalobce k naplnění skutkové podstaty přestupku uvedeného v § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích se předpokládá narušení občanského soužití hrubým jednáním, tj. musí dosáhnout určité intenzity, a je vyžadováno úmyslného zavinění. Žalobce dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2010, čj. 7 As 12/2010-65, ve kterém je uvedeno: "Narušení občanského soužití je pak trestáno tehdy, dojde-li k jeho negativnímu zasažení jednáním určité intenzity, jež svojí povahou typově odpovídá jednáním uvedeným v demonstrativním výčtu hrubých jednání v § 49 zákona o přestupcích." Dle žalobce pak jednání, které nenarušuje klidné a spořádané soužití občanů v daném místě, nenaplňuje znaky přestupku podle § 7 odst. 1, písm. c) zákona o některých přestupcích. 7. Žalobce považuje za zbytné připomenout, že není sankcionován zato, že by se dopustil jednání v rozporu s pravidly občanského soužití při kontrole ze strany policistů, ale až následně zasláním stížnosti na Odbor vnitřní kontroly KŘP KHK, ve které uvedl námitky na způsob kontroly. Žalobce se tak dle svého mínění nemohl dostat do rozporu s pravidly občanského soužití a nemohl tak narušit klidné a spořádané soužití občanů v daném místě. Písemná stížnost byla podána až po kontrole ze strany policie a samotným podáním stížnosti nelze občanské soužití narušit. Nejsou tak naplněny znaky přestupku. 8. Uznání žalobce vinným z přestupku za to, že zaslal předmětnou stížnost, pak dle žalobce zasahuje do ústavně chráněné svobody slova a svobody projevu zakotvené v čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a proto je třeba k jeho užití přistupovat s rozvahou a opravdu jen v těch situacích, kdy je to třeba k ochraně zákonem chráněného zájmu - ochrany výkonu veřejné moci. Institucím a orgánům, jež reprezentují veřejnou moc státu a v důsledku toho jsou nositeli pravomoci, jež občané napadají, přísluší vždy větší dávka tolerance, velkorysosti a nadhledu, než je tomu u jednotlivých občanů (nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. I. ÚS 211/99). 9. Žalobce dále uvádí, že každá osoba, má právo v souladu s čl. 36 Listiny podávat podněty, které se týkají zásahu ze strany policistů. Právo na spravedlivý proces zahrnuje celý komplex práv jednotlivce, který se váže k procesní ochraně jeho práv a oprávněných zájmů. Podnět žalobce nebyl nijak hrubý, byl slušný. Je zcela nepřípustné, aby byl žalobce sankcionován za to, že podal na policisty a průběh kontroly stížnost, ke které byl oprávněn a aby v podstatě za její podání byl sankcionován. Právo každé osoby podávat stížnosti nebo podněty je v podústavní rovině upraveno v zákoně o PČR. Při vyřizování stížností na nedostatky v činnosti policistů, či jejich protiprávní jednání, se postupuje dle § 97 odst. 1 písm. a) zákona o PČR, kdy každý může upozornit na nedostatky v činnosti policejního útvaru, policisty nebo zaměstnance policie. Z povahy věci není uplatnění podnětu na postup podle § 97 odst. 1 zákona o PČR možné považovat za protiprávní jednání. Žalobce byl trestán za výkon práva, což lze považovat za nepřípustné. Ze strany správního orgánu se jedná o neoprávněný zásah do práv žalobce, neboť stížnost ze dne 18. 6. 2020 byla učiněna v rámci výkonu práva žalobce podávat stížnosti. 10. Žalobce navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, avšak v žalobě s důvody rozhodnutí polemizuje. Námitka nepřezkoumatelnosti tedy není případná. 12. Následně se žalovaný vyjádřil k námitce žalobce, že svou stížnost nesměřoval přímo na policistu, který s ním projednával dopravní přestupek, ale na Odbor vnitřní kontroly KŘP KHK tak, že žalobce ve stížnosti uvedl takové podrobnosti o silniční kontrole ze dne 12. 6. 2020, jež umožnily identifikovat konkrétního policistu. 13. Dle žalovaného