5 As 20/2004 — Nejvyšší správní soud

32 A 2/2022- 76 - text  15 32 A 2/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou v právní věci žalobce: R. K. zastoupen JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem se sídlem Ondříčkova 1304/9, 130 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. února 2022, č. j. KUKHK-4855/DS/2022-3 DV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce byl rozhodnutím Magistrátu města Hradce Králové (dále také jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 17. 12. 2021, č. j. MMHK/222116/2021/OP/Hej, uznán vinným ze spáchání nedbalostního přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 6 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterého se měl dopustit porušením § 95 odst. 2 téhož zákona tím, že dne 21. 8. 2021 ve 14:00 hodin řídil osobní motorové vozidlo značky Alfa Romeo Stelvio, registrační značky x. Byl kontrolován hlídkou Celní správy na sjezdu z dálnice D11 na obec Pravy, ve směru jízdy z Prahy do Hradce Králové. Provedenou lustrací v evidenční kartě řidiče bylo zjištěno, že žalobce má z důvodu exekuce pozastaveno řidičského oprávněni od 9. 7. 2020 na veškeré dosažené skupiny a že po dobu platnosti pozastavení řidičského oprávnění nesmí jeho držitel řídit motorová vozidla. Exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem JUDr. Jitkou Wolfovou (Exekutorský úřad Plzeň - město) pod č. j. 106 EX 686/20-81, byl doručen prostřednictvím fikce doručení, jelikož si jej žalobce v úložní době 10 dnů na poštovním úřadě nevyzvedl. Zásilka se však exekutorskému úřadu vrátila, jelikož nemohla být po uplynutí této doby vložena do schránky. Zásilka byla doručena desátým dnem ode dne jejího uložení na poště, tedy dnem 29. 6. 2020. 2. Za uvedený přestupek správní orgán prvního stupně uložil žalobci správní trest pokuty ve výši 5 000 Kč a správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců s účinností od právní moci tohoto rozhodnutí. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalovaný rozhodnutím ze dne ze dne 17. 2 2022, č. j. KUKHK-4855/DS/2022-3 DV (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve výroku částečně změnil tak, že upřesnil zákonné ustanovení dle kterého došlo v případě doručení exekučního příkazu žalobci k doručení fikcí. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. II. Žalobní argumentace 4. Žalobce uvedl, že prvostupňovému rozhodnutí předcházely vady řízení, na které v průběhu správního řízení před správním orgánem prvního stupně, jakož i v řízení odvolacím poukazoval. 5. Dle něj jsou rozhodnutí správních orgánů obou stupňů stižena vadou nepřezkoumatelnosti z důvodu, že se přesvědčivě nevypořádaly s námitkami žalobce, které se týkaly nenaplnění subjektivní stránky přestupku. 6. Poukázal na skutečnost, že žalovaný změnil a doplnil skutkovou větu výroku tak, že původní znění: „…Exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem JUDr. Jitkou Wolfovou (Exekutorský úřad Plzeň - město) pod čj. 106 EX 686/20-81 byl doručen prostřednictvím fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu, jelikož si jej jmenovaný v úložní době 10 dnů na poštovním úřadě nevyzvedl, přestože byl dne 17. 6. 2020 na adrese pro doručování uvedenou v registru obyvatel xx vyrozuměn o jejím uložení u místní provozovny České pošty. Zásilka se však exekutorskému úřadu vrátila, jelikož nemohla být po uplynutí této doby vložena do schránky. V souladu s ustanovením § 24 odst. 1 správního řádu považuje správní orgán zásilku za doručenou desátým dnem ode dne jejího uložení na poště, tedy dnem 29. 6. 2020,“ bylo změněno a doplněno následovně: „…Exekuční příkaz pozastavením řidičského oprávnění povinného ze dne 11. 6. 2020, čj. 106 EX 686/20-81, který nabyl právní moci dne 09. 7. 2020, byl povinnému doručen na doručovací adresu ze základních registrů, xx, kde bylo povinnému doručeno fikcí v souladu s ustanovením § 49 odst. 4 OSŘ, a to dne 29. 6. 2020.“ K tomu namítl, že změnit rozhodnutí nebo jeho část nelze v případě, kdy by tato změna byla na újmu účastníku řízení co do možnosti se k ní vyjádřit či odvolat. V tomto případě došlo ke změně právní normy, podle které měl být posouzen institut fikce doručení, přičemž ve skutečnosti podle změněné právní normy věc v průběhu řízení posuzována nebyla. Výroková část rozhodnutí dle žalobce byla změněna a doplněna tak, že neodpovídá odůvodnění, které zůstalo nedotčeno. Ve výroku je tedy již správně uvedeno příslušné ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého byl doručován exekuční příkaz, zatímco v odůvodnění zůstává původní ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Tím odvolací orgán zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Žalobce přitom své argumenty popsal v odvolání, avšak žalovaný se s jeho argumenty řádně nevypořádal a přímo je ignoroval. 7. Žalovaný dle žalobce ignoroval námitky týkající se naprosté absence řádného dokazování a nesprávného skutkového a právního posouzení celé věci. Na základě takového nesprávného postupu dospěl k nesprávným závěrům. 8. Poukázal na to, že i po částečné změně výroku prvostupňového rozhodnutí zůstalo v platnosti tvrzení z téhož rozhodnutí, že žalobce měl porušit § 95 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Podle tohoto ustanovení zákona platí: „Pozastavení řidičského oprávnění znamená, že držitel řidičského oprávnění nesmí po dobu platnosti tohoto pozastavení řídit motorová vozidla“. Toto ustanovení je přitom pouze popisné, tzn. vykládá pojem „pozastavení řidičského oprávnění. Takové popisné ustanovení zákona dle žalobce není možné porušit. Pokud chtěl správní orgán prvního stupně žalobce postihnout za řízení motorového vozidla v době pozastavení řidičského oprávnění, pak to měl označit jako porušení § 71a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), podle kterého platí: „Dnem doručení exekučního příkazu povinnému se povinnému pozastavuje řidičské oprávnění udělené podle zvláštního právního předpisu. Po dobu pozastavení řidičského oprávnění držitel řidičského oprávnění nesmí řídit motorová vozidla. Exekuční příkaz se povinnému doručuje do vlastních rukou“. Teprve tato právní norma v daném případě zapovídá řízení motorového vozidla po dobu pozastavení řidičského oprávnění exekutorem. Žalobce byl tedy dle svého názoru postižen za porušení zákonného ustanovení, které neporušil a ani porušit nemohl. 9. Za zásadní žalobní důvod pak žalobce považuje posouzení, zda byla, či nebyla naplněna subjektivní stránka daného přestupku, a zda se žalobce skutečně dopustil předmětného jednání alespoň z nevědomé nedbalosti. Tento argument správní orgány obou stupňů ignorovaly a v obou rozhodnutích řešily toliko objektivní stránku přestupku. Žalobce připustil, že exekuční příkaz mu byl doručen fikcí ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř., ale tato skutečnost sama o sobě nemůže automaticky představovat naplnění subjektivní stránky projednávaného přestupku. Je totiž zcela zřejmé, že žalobce se objektivně o tomto způsobu provedení exekuce nedozvěděl, ba ani dozvědět nemohl. Na toto žalobce upozorňoval již v průběhu správního řízení. Dle žalobce nelze přijmout argument správního orgánu prvního stupně, dle kterého se vytýkaného přestupku jednoznačně dopustil minimálně ve formě nedbalosti nevědomé, neboť si musel být vědom skutečnosti, že neplatí předepsané výživné a může tak dojít k pozastavení jeho řidičského oprávnění (str. 7 odst. 3 prvostupňového rozhodnutí). S pouhým neplacením výživného totiž není přímo spojen důsledek v podobě pozastavení řidičského oprávnění. 10. Pro posouzení nevědomé nedbalosti žalobce je přitom klíčová právě manipulace poskytovatele poštovních služeb s doručovanou zásilkou s exekučním příkazem. Žalobce totiž dle svých slov o doručované písemnosti nevěděl, ani vědět nemohl. Ze strany poskytovatele poštovních služeb nebyl učiněn žádný pokus o vyrozumění žalobce o zásilce a nebyl ani poučen o důsledcích případného nevyzvednutí zásilky. Tyto okolnosti naprosto vylučují určení jakékoliv formy zavinění přestupku. Nemohlo tedy dojít k naplnění všech znaků přestupku. Proto žalobcovo jednání není možné hodnotit jako přestupek. 11. Pokud by bylo vyrozumění o doručování zásilky s poučením zanecháno v poštovní schránce nebo na jiném vhodném místě, jak to vyžaduje zákon, pak by bylo možné tvrdit, že žalobce měl a mohl vědět, že mu je nějaká zásilka doručována, a její nepřevzetí může mít za následek, že zásilk