6 Ads 298/2021 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 21/2021- 55 - text  12 29 Ad 21/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce: R. D. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 8. 2021, čj. MPSV-2021/131270-918 a čj. 131278/-918, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím čj. MPSV-2021/131270-918 (dále jen „rozhodnutí I.“) zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí orgánu I. stupně – Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2021, čj. 3350/2021/HKR, kterým bylo rozhodnuto snížit dávku příspěvek na živobytí ze 2.200 Kč na 645 Kč měsíčně ode dne 1. 12. 2016 a současně od tohoto dne obnovit její výplatu. Napadené rozhodnutí orgánu I. stupně bylo potvrzeno jako správné. 2. Rozhodnutím čj. MPSV-2021/131278-918 (dále jen „rozhodnutí II.“) zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí orgánu I. stupně – Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2021, čj. 34013/2021/HKR, kterým bylo rozhodnuto snížit dávku doplatek na bydlení z 5.500 Kč na 3.373 Kč měsíčně od 1. 12. 2016 a současně od tohoto dne obnovit její výplatu. Napadené rozhodnutí orgánu I. stupně bylo potvrzeno jako správné. 3. Proti oběma rozhodnutím podal žalobce žalobu, krajský soud neshledal důvodu k tomu, aby rozhodoval o každém rozhodnutí žalovaného samostatně, neboť konstatoval, že skutečnosti, které vedly k vydání obou rozhodnutí ve věci, jsou prakticky totožné, jakož i osoby, jichž se rozhodnutí dotýkají. 4. Krajský soud konstatoval, že ve věci rozhodnutí I. lze ze spisové dokumentace věci vysledovat následující vývoj správního řízení: 5. Žalobce podal dne 19. 10. 2011 žádost o příspěvek na živobytí, dávka mu byla tentýž den přiznána ve výši 2.020 Kč měsíčně od října 2011, od 1. 1. 2012 byla ze zákona navýšena na 2.200 Kč měsíčně. V době podání žádosti žil žalobce sám, měl vyživovací povinnost (dluh na výživném na staršího syna D., později i na mladšího D.), trvalé bydliště evidováno na Magistrátu města Hradec Králové, zdržoval se po kamarádech, v průběhu pobírání dávky příspěvek na živobytí měnil místa svého skutečného pobytu, od 1. 5. 2015 uváděl skutečný pobyt v nájemním bytě na adrese xx (předpis pevných a zálohových plateb spojených s užíváním bytu byl od 1. 6. 2015 stanoven pro dvě osoby ve výši 4.350 Kč, doklady o úhradě nájmu a služeb byly pronajímatelem od května 2015 vystavovány na částku 4.000 Kč měsíčně, od května 2016 na částku 5.500 Kč měsíčně. 6. Z žalobou napadeného rozhodnutí pak plyne popis dalších skutečností, kdy od srpna 2015 se žalobce dostavoval na úřad práce, 2. 11. 2016 uvedl, že nemá žádný majetek ani příjem, nevlastní žádný účet a prohlásil, že dne 1. 11. 2016 proběhl soud o svěření dítěte – syna D.– do jeho péče. Správní orgán dále po sdělení žalobce ze dne 7. 11. 2016 vyzval k součinnosti Odbor soc. věcí a zdravotnictví Magistrátu města Hradec Králové za účelem zjištění skutečností, rozhodných pro dávku a její výši – skutečný pobyt žalobce, jeho syna, příjmy žalobce. Dne 10. 11. 2016 obdržel správní orgán sdělení OSVZ, z něhož plyne, že v rámci líčení týkajícího se zanedbání povinné výživy, žalobce sděloval, že se o syna stará, kupuje mu oblečení, dává mu peníze apod., uvedl též, že dlužné výživné uhradil na účet syna, který mu založil a k němuž má sám dispoziční právo. V průběhu opakovaných návštěv v domácnosti bylo zjištěno, že žalobce, jeho syn, babička, jíž byl tento dosud svěřen do péče a bývalý manžel babičky žijí společně v jednom bytě na adrese xx. V průběhu řízení žalobce sdělil, že má již cca rok pronajatý byt na adrese xx. Při samotném soudním jednání žalobce sdělil, že kromě dávek má příjem z prodeje zboží, objednávaného z Číny, toto potvrdil při výslechu i jeho syn, a to, že nakupují zboží společně a následně ho prodávají. Dne 30. 11. 2016 se žalobce dostavil na úřad práce, k zjištěným skutečnostem uvedl, že bydlí na adrese xx, k případným příjmům se odmítl vyjádřit, byl vyzván k doložení rozsudku o svěření dítěte do péče, protokol odmítl podepsat. Dne 14. 12. 2016 opět nic nedoložil, až dne 19. 12. 2016 přinesl pouze první stranu rozsudku s vyznačenou právní mocí a uvedl, že společně se synem nebydlí. OSVZ poskytl úřadu celý rozsudek dne 27. 12. 2016, z něhož vyplynulo, že na výše cit. adrese pronájmu občas přespí, jinak bydlí v bytě se synem a jeho babičkou, má příjem z prodeje zboží z Číny, nezletilý sdělil, že dostává od otce peníze na účet jako kapesné, objednávají a prodávají zboží z Číny. K tomu žalobce sdělil, že toto zboží slouží pro ně dva a platí jej většinou jeho otec, on sám žádný zdanitelný příjem nemá. Dále úřad zajistil Protokol o jednání okresního soudu v dané věci, z něhož vyplynula mj. výpověď nezletilého v uvedeném smyslu shora, na opakované výzvy správního orgánu žalobce doložil pouze nesouhlas syna s poskytnutím informací o jeho účtu a svůj nesouhlas s žádostmi správního orgánu k doložení informací, uvedených v průběhu soudního řízení. Pro další nenaplnění žádostí, uvedených v dalších výzvách žalobci došlo dne 25. 4. 2017 k rozhodnutí o zastavení výplaty dávky příspěvek na živobytí ode dne 1. 12. 2016. Dne 26. 4. 2017 žalobce doložil potvrzení o studiu syna, výpisy z jeho účtu, z nichž jsou patrny velké pohyby finančních prostředků za období 18. 10. 2016 – 13. 4. 2017, rozhodnutí o odejmutí příspěvku na živobytí pak bylo vydáno dne 17. 5. 2017, rozhodnutí ze dne 25. 4. 2017 bylo následně potvrzeno žalovaným dne 27. 6. 2017 jako správné, rozhodnutí o odejmutí pak dne 17. 7. 2017. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 3. 2019 sp. zn. 32 Ad 19/2017 zamítl žalobu žalobce, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného zrušil. Zavázal žalovaného, aby posoudil věcně žalobcem posledně doložené dokumenty a přihlédl k nim při posouzení nároku žalobce na dávku. Žalovaný proto zrušil rozhodnutí orgánu I. stupně a zavázal jej k cit. doplnění řízení. 7. Orgán I. stupně přijal po výzvě dne 10. 2. 2020 vyjádření žalobce, který uvedl, že účet syna nepoužíval, neví, jaké transakce na něm probíhaly, ví pouze, že syn si objednal nějaké věci z Číny pro svoji potřebu a víc si nepamatuje. Výzvy byly zaslány i synovi žalobce jako společně posuzované osobě, po období covidu se syn žalobce k výzvě dostavil na úřad, kde předal své vyjádření písemné, zde uvedl, že ve společné domácnosti s otcem nikdy nežil a nemůže být proto posuzován jako společně posuzovaná osoba. K položkám na svém účtu sdělil, že si kupoval nějaké věci z Číny, které hradil ze sirotčího důchodu nebo mu na ně dal děda, u soudu uvedl, že obchodují s otcem s Čínou proto, aby mu byl svěřen do péče. Obdobně se vyjádřil i k další výzvě správního orgánu. Dne 4. 11. 2020 bylo vydáno rozhodnutí o odejmutí dávky žalobci od 1. 12. 2016, toto bylo následně zrušeno odvolacím orgánem a správní orgán I. stupně byl zavázán k vydání nových výzev společně posuzovaným osobám za účelem zjištění původu vkladu na účet syna žalobce v měsíci listopadu 2016, a v případě neobjasnění k posouzení těchto jako bezúplatného příjmu. Žalobce reagoval obdobně (viz výše), syn sdělil, že se jedná patrně o peníze ze sirotčího důchodu, od dědy, a od firmy FERROUS a.s. jde patrně o vratku za zakoupené a vrácené zboží. 8. Následně pak Úřad práce vydal dne 21. 5. 2021 rozhodnutí, kterým snížil dávku příspěvek na živobytí z 2.200 Kč na 645 Kč měsíčně od 1. 12. 2016 a současně od tohoto dne obnovil její výplatu. Z rozhodnutí žalovaného pak vyplývá přezkum argumentace orgánu I. stupně pro výpočet dávky a důvody, pro něž považuje rozhodnutí za souladné se zákonnou úpravou. 9. Ve věci rozhodnutí II. lze vysledovat ze spisové dokumentace následující vývoj správního řízení: 10. Žalobce podal dne 27. 5. 2015 žádost o doplatek na bydlení, kdy uvedl jako adresu trvalého pobytu xx, jako adresu doručovací xx, adresu skutečného pobytu pak xx, vše v Hradci Králové. Jako společně posuzovanou osobu žalobce označil K. K.. K žádosti byla doložena nájemní smlouva na část bytu. Dne 8. 5. 2015 žalobce oznámil, že uvedená osoba se od 27. 5. 2015 odstěhovala. Dne 2. 7. 2015 byl na adrese xx proveden pokus o sociální šetření, kdy zjištěno neoznačení zvonku, schránky ani vchodových dveří jménem, sousek uvedl, že nikdo takový ve vchodu nebydlí. Žalobci byla přiznána dávka doplatek na bydlení ve výši 4.000 Kč měsíčně od května 2015 dne 2. 7. 2015. 11. Poté žalobce navštěvoval úřad práce každý měsíc, dne 31. 5. 2016 bylo vydáno rozhodnutí o zvýšení doplatku na bydlení na 5.500 Kč měsíčně od 1. 5. 2016, neboť byly zvýšeny náklady na bydlení. Dne 2. 11. 2016 uvedl žalobce do protokolu, že proběhl soud o svěření dítěte do jeho péče, syna D. nahlásí do okruhu společně posuzovaných osob, od chvíle, kdy s ním bude bydlet, tento bydlí u babičky. V dalším pak odk