7 Ads 74/2017 — Nejvyšší správní soud

30 A 59/2023- 49 - text  9 30 A 59/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D. a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce: M. P. zastoupen Mgr. Jaroslavem Macháčkem, DiS., obecným zmocněncem bytem Choustníkovo Hradiště 116, 544 42 Choustníkovo Hradiště proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. června 2023, č. j. KUKHK-19749/DS/2023-3/Er, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Broumov (dále také jen „MěÚ“), ze dne 24. 3. 2023, č. j. PDMUBR 10935/2023, jímž zamítl námitky žalobce proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče jako nedůvodné, a provedený záznam bodů v registru řidičů dle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), potvrdil. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě předně namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a to z důvodu, že žalovaný se podle něj nezabýval tou částí odvolání, kde byly uvedeny podrobné úvahy o možné interpretaci práva. Tím byla podle něj porušena povinnost správního orgánu přezkoumat napadené rozhodnutí v rozsahu odvolacích námitek. Žalovaný totiž nepředstavil žádnou úvahu o tom, jak interpretovat nejednoznačný text zákona. Pouze zopakoval závěr MěÚ, že bylo nutné dosáhnout počtu 0 bodů, aby se k záznamu za 7 bodů nepřihlíželo, i přes námitku uvedenou v odvolání ale bližší závěry k takovému výkladu nenaznačil. 3. Dále žalobce považoval za nepřezkoumatelné také závěry při hodnocení důkazu odborného posudku písmoznalce. Podle něj totiž tento posudek nedal jednoznačný závěr o tom, zda je podpis na pokutovém bloku č. D1886514, série GD/2014 (dále také jen „Pokutový blok“), pravý či nepravý. Tuto námitku žalovaný vypořádal pouze citací části textu z vyjádření písmoznalce, aniž by podal bližší vysvětlení. Přitom zároveň pominul tu část odborného posudku, která vyzněla ve prospěch žalobce. Žalobce k posudku také uvedl, že i samotný závěr z něj vyplývající je nepřezkoumatelný, protože v něm není uvedeno, jak k závěru znalec došel, v jak velkém procentu se tomu tak děje a z jak velkého výzkumného vzorku tvrzení vycházelo. 4. Za nepřezkoumatelné označil žalobce napadené rozhodnutí také v části, kde žalovaný odmítnul námitku týkající se legitimního očekávání a zákazu reformace in peius v odvolacím řízení. Žalobce uvedl, že v některých případech Nejvyšší správní soud připouští i potvrzení nezákonného postupu, pokud bylo účastníkovi řízení legitimní očekávání založeno, k čemuž i uvedl, kterými konkrétními kroky k jeho založení došlo. 5. Žalobce dále tvrdil, že v odvolání namítal porušení zákazu reformace in peius, k čemuž se žalovaný vůbec nevyjádřil. Zdůraznil přitom, že správní orgán má povinnost rozhodnout stejně, jako v prvním rozhodnutí i v případě, že z důvodu chyby na jeho vlastní straně rozhodl v prvním rozhodnutí nesprávně. V opačném případě to znamená, že účastník řízení je trestán za chybu správního orgánu, který měl povinnost posoudit veškeré okolnosti. Žalobce se dále domníval, že mělo jít o odplatu za podané odvolání, neboť tak ohromně laxní přístup správního orgánu, který rozhodnul, aniž by celou věc řádně posoudil, nelze předpokládat. 6. Následně žalobce namítal nesprávnou interpretaci a aplikaci práva. Ačkoli podle něj z důvodu nepřezkoumatelnosti není jasné, jakou interpretací se správní orgány řídily, je podle něj nesprávný závěr žalovaného, v němž potvrdil závěr MěÚ o tom, že nelze odečíst 3 body z bodového hodnocení řidiče za absolvování školení bezpečné jízdy z důvodu existence záznamu 7 bodů. K tomu zcela odkázal na odvolání, neboť v něm dostatečně rozvedl, proč považuje takový závěr za nesprávný. Námitky z odvolání tak uvedl i jako námitky žalobní. Zdůraznil také, že při výkladu ustanovení se nelze spoléhat čistě na gramatický výklad. Za nesprávný výklad práva považoval také výklad správních orgánů týkající se legitimního očekávání a zákazu reformace in peius. Opět odkázal na námitky uvedené již v odvolání a judikaturu tam uvedenou. 7. Také zmínil, že postup společnosti DEKRA CZ, a.s. mu založil legitimní očekávání, neboť tato společnost vykonává pro veřejnou moc určitou činnost, při které má podle něj neformálně rozhodovat, kdo splňuje zákonné podmínky a smí se účastnit předmětného školení. I tento neformální postup mohl podle žalobce založit legitimní očekávání, zejména pak v kombinaci s potvrzením tohoto postupu rozhodnutím správního orgánu, byť nepravomocným. Pokud by legitimní očekávání nezaložily tyto úkony zvlášť, jejich kombinace pak podle žalobce zcela jistě ano. 8. Žalobce dále také namítal nesprávné hodnocení důkazů, a to konkrétně ve vztahu k Pokutovému bloku, i na tomto místě odkázal na jeho argumentaci uvedenou v odvolání. Uvedl také, že úvahy žalovaného byly postaveny na části odborného posudku písmoznalce, z nějž vytáhl pouze pasáž v neprospěch žalobce. Celkový závěr podle něj ale vyznívá tak, že nelze spolehlivě určit, zda se o pravý podpis jedná či nikoliv. Písmoznalec podle něj uváděl jen velmi obecné závěry, u konkrétního podpisu dokonce posuzoval pouze iniciálu, a to ještě při komparaci s jediným trochu podobným podpisem z celé řady dalších. 9. Za nesprávné žalobce také považoval závěry o výslechu policistů. Ačkoli oba uvedli, že si nepamatují žádnou okolnost případu, žalovaný své rozhodnutí opírá o jejich obecné vyjádření, že si „nedokáží představit jakoukoliv manipulaci s [pokutovými bloky].“ 10. Také napadal část odůvodnění, v níž žalovaný uvedl, že žalobce nijak konkrétně nezpochybnil podpis na Pokutovém bloku. Podle žalobce se totiž touto záležitostí velice podrobně zabýval ve dvou odstavcích v odvolání a ve vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. 11. Také nesouhlasil se závěrem o tom, že tuto náležitost nemůže v předmětném řízení žalovaný posuzovat, neboť platí presumpce správnosti správních aktů veřejné správy. Tento závěr označil za zcela rozporný se závěry zdejšího soudu vyjádřenými v rozsudku ze dne 30. 5. 2022, č. j. 30 A 78/2021 – 70. 12. K principu presumpce správnosti správních aktů žalobce také dodal, že je třeba přihlédnout k faktu, že se jedná o rozhodnutí vydané zjednodušeným postupem, kde podstatnou náležitostí je právě podpis vyjadřující souhlas přestupce s takovým vyřízením věci. Bez tohoto souhlasu by byl akt nicotný, tudíž by neměl žádné právní následky. Otázku nicotnosti pak musí správní orgány posuzovat vždy ex officio v každém řízení. Nesouhlas s uložením příkazu na místě pak nelze brát za stejnou vadu, jako případné neurčité vyjádření o místu spáchání skutku či jiné náležitosti. Doplněné dokazování podle žalobce dostatečný důkaz nepřineslo a správní orgány dokazování odmítly dále doplnit, nelze tedy rozhodnout o tom, že se jedná o způsobilý podklad pro zápis bodů. 13. Podle závěru písmoznalce, v němž uvedl, že „v současné chvíli, s tímto materiálem, by zřejmě mezi těmito dvěma variantami (tedy padělkem či komoleným podpisem), nebylo možné spolehlivě rozhodnout,“ pak žalobce neviděl důvod se domnívat, že se jedná o pravý podpis úmyslně komolený. Sám znalec totiž uvedl možnost příklonu k pravosti, podmínil to ale rozšířením srovnávacího materiálu a dalším zkoumáním, k čemuž nedošlo. Jiný důkaz pak proveden nebyl, vyjma výslechu zasahujících policistů, který ale nepřinesl nic nového. 14. Podstatné také podle žalobce bylo, že srovnávána byla pouze nedokonalá kopie podpisu. MěÚ přitom ani nekontaktoval znalce za účelem vyjasnění odvolacích námitek vůči jeho odbornému vyjádření. Odborné vyjádření tak nemůže přinést přesvědčivý důkaz o pravosti podpisu, tudíž ani o souhlasu žalobce s uložením pokuty. Zároveň je tento stav vinou správních orgánů a jako takový ho nelze přičítat k tíži žalobci. 15. Dále se žalobce také ohradil proti tvrzení, že dříve proti Pokutovému bloku nebrojil. Logicky totiž s Pokutovým blokem neměl problém zkrátka proto, že o jeho existenci nevěděl. Nepopíral provedení silniční kontroly, ale popíral, že by se dopustil přestupkového jednání a souhlasil s uložením pokuty. Proto také netvrdil, že by se v dané době nacházel na jiném místě, nebo že se přestupku dopustila jiná osoba. Žalovanému nepřísluší určovat, jakou obranu má žalobce použít. Pokutový blok pro žalobce nepředstavoval obtíž, až v řízení o námitkách proti záznamu bodů, neměl tak nejmenší důvod proti němu do té doby podnikat jakékoliv kroky, to mu ale nemůže být k újmě. 16. Také podle žalobce není správný názor žalovaného, že zasahující policisté nemohli mít k dispozici předlohu jeho podpisu. Během silniční kontroly jim totiž předložil řidičský a občanský průkaz, na nichž je jeho po