8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 14/2021- 194 - text  16 30 Ad 14/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D. v právní věci žalobkyně: European Dental Health s. r. o. se sídlem V Kopečku 81/1, 500 03 Hradec Králové zastoupena JUDr. Ondřejem Brožkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2021, č. j. MZDR 33209/2021-2/PRO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále také jen „správní orgán prvního stupně“ nebo „krajský úřad“) ze dne 20. 5. 2021, č. j. KUKHK-10669/ZD/2021-7, kterým byla žalobkyně jako poskytovatel zdravotních služeb uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 117 odst. 2 písm. i) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), kterého se měla dopustit tím, že porušila povinnost podílet se na zajištění lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby poskytované zubními lékaři nebo lékárníky podle § 45 odst. 2 písm. l) zákona o zdravotních službách, ačkoliv byla krajským úřadem v souladu s tímto ustanovením požádána, aby se podílela na zajištění pohotovostní služby zubních lékařů dne 15. 2. 2021 v čase od 16 do 22 hodin v místě poskytování zdravotních služeb uvedeném v rozhodnutí krajského úřadu o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb ze dne 5. 6. 2012, tedy na adrese V Kopečku 81/1, Hradec Králové, PSČ 500 03. Žalobkyně se na zajištění pohotovostní služby zubních lékařů v tomto čase a místě nepodílela. Za uvedený přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 10 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1 000 Kč. II. Žalobní argumentace 2. Žalobkyně nejprve předestřela, že byla správním orgánem prvního stupně dne 9. 11. 2020 požádána a dne 14. 12. 2020 vyzvána ve smyslu § 45 odst. 2 písm. l) zákona o zdravotních službách k zajištění pohotovostní služby zubních lékařů. Tuto výzvu správní orgán prvního stupně zopakoval ještě dne 18. 1. 2021 a dne 27. 1. 2021. 3. Dle žalobkyně je mezi ní a správními orgány sporné, zda je možné dle § 45 odst. 2 písm. l) zákona o zdravotních službách ze strany krajského úřadu poskytovateli zdravotní péče vrchnostensky nařídit participaci na pohotovostní službě za krajským úřadem jednostranně určených podmínek, nebo zda je nutné se na podmínkách takového poskytování pohotovostních služeb dohodnout. 4. Uvedla, že se správním orgánem prvního stupně jednala, snažila se vysvětlit svoji situaci, neboť je patrně jediným zdravotnickým zařízením, které neinkasuje platby od státu, kraje ani pojišťoven, ale jen a pouze od pacientů. Proto tedy v jejím případě nelze aplikovat stejný návrh smlouvy a stejný návrh podmínek jako pro běžnou stomatologickou ordinaci. Správní orgán prvního stupně nicméně o podmínkách navrhované smlouvy odmítl jednat. Namísto toho bez dalšího uveřejnil na svých webových stránkách a v oblastním tisku informaci, že žalobkyně v konkrétní dny bude poskytovat prezenční a po vymezené hodiny nepřetržitou pohotovostní službu. A to aniž by s žalobkyní uzavřel příslušnou smlouvu. 5. Poukázala na komentářovou literaturu k § 45 zákona o zdravotních službách (BURIÁNEK, A. a kol. Zákon o zdravotních službách: Praktický komentář; Wolters Kluwer; 2019), která uvádí následující: „Rozsah tohoto podílu [na zajišťování pohotovostní služby] by měl být přiměřený s ohledem na ordinační hodiny a jiné povinnosti, které poskytovatel zdravotních služeb musí vůči svým vlastním pacientům plnit, a odměna za výkon této povinnosti by měla odpovídat odměně, kterou poskytovatel zdravotních služeb obdrží za poskytování zdravotních služeb ve svém oboru, při své běžné činnosti. Je patrně nedostatkem zákona, že blíže neupravuje, za jakých podmínek a v jakém rozsahu má být tento podíl zajištěn. Základem by měla být smlouva mezi příslušným poskytovatelem a poskytovatelem provozujícím zdravotnickou pohotovostní službu, případně pracovněprávní vztah mezi nimi na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr.“ 6. Zmínila, že již po uveřejnění informace krajským úřadem, že žalobkyně bude tyto pohotovostní služby poskytovat, se bránila návrhem na vydání předběžného opatření. Tomuto návrhu vyhověl Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 3. 2021, č. j. 0 Nc 8102/2021-18, který vyšel právě ze skutečnosti, že se žalobkyně se správním orgánem prvního stupně nedohodly na podmínkách zajišťování stomatologické lékařské pohotovostní služby. Žalobkyně současně doplnila, že uvedené předběžné opatření bylo krajským soudem zrušeno, nicméně z důvodu věcné nepříslušnosti okresního soudu. 7. Dle žalobkyně je nesprávné tvrzení žalovaného, že jí vzniká povinnost poskytovat pohotovostní péči již samotnou žádostí krajského úřadu, neboť mezi nimi neexistuje vrchnostenský vztah. Žádost kraje dle § 45 odst. 2 písm. l) zákona o zdravotních službách tak dle žalobkyně fakticky znamená příkaz nucené práce. 8. Poukázala na to, že patří k subjektům, které zdravotní péči v oblasti stomatologie pozvedávají na vyšší úroveň. Disponuje plně vybavenou ordinací pro mikroskopickou stomatologii, jejímž cílem je zuby zachraňovat, postupovat podle nejmodernějších lékařských postupů a zásad mikroskopické stomatologie, s cílem minimálně invazivní terapie. Ošetření v rámci pohotovostní péče organizované správním orgánem prvního stupně však spočívá pouze v paliativní terapii hrazené z veřejného zdravotního pojištění, což je většinou pouze vytržení zubu či zákroky k vytržení zubu vedoucí. Tyto úkony v drtivé většině případů již nejsou lege artis metodou ošetření a mnohdy spíše pacienta poškozují, zaměřují se přitom pouze na rychlé a co nejlevnější ošetření akutní bolesti pacienta. 9. To je dle žalobkyně jeden z důvodů, proč neuzavřela se zdravotními pojišťovnami žádné smluvní vztahy. Péči hrazenou zdravotními pojišťovnami, která již mnohdy není ani péčí lege artis, žalobkyně nenabízí a neposkytuje. Registrovaní pacienti hradí za své ošetření plnou úhradu, a to jak za ambulantní, tak pohotovostní péči. 10. Zmínila, že mezi žalobkyní a správním orgánem prvního stupně přitom nejasnosti ohledně postupu lege artis, resp. ohledně obdobného příkazu na „žádost“ krajského úřadu o poskytování non lege artis pohotovostních služeb, panovaly již historicky. Správní orgán prvního stupně již v roce 2014 žalobkyni adresoval obdobnou „žádost“, resp. jednostranný příkaz. V té době krajský úřad akceptoval odmítnutí žalobkyně bez jakýchkoliv postihů, nicméně bez oficiálního písemného vyjádření. 11. Žalobkyně dodala, že dne 15. 2. 2021 ani fyzicky pohotovostní péči poskytovat nemohla, neboť její lékař se v té době nacházel v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou poté, co předešlého dne utrpěl úraz na lyžích. 12. Uvedla, že se nezříká svých povinností vůči pacientům, ani svých povinností dle zákona o zdravotních službách. Je však přesvědčena, že své povinnosti již nyní plní, když přebírá odpovědnost za péči o cca 2 000 pacientů, kteří tak nijak nezatěžují veřejné zdravotní rozpočty. Žalobkyně však není tzv. „smluvním zubním lékařem“, tedy nemá s pojišťovnami uzavřenou žádnou smlouvu, která by jí umožňovala bez dalšího poskytovat zdravotní služby bez spoluúčasti pacientů. V navrhované smlouvě správní orgán prvního stupně jednostranně určil odměnu za pohotovostní péči ve výši 800 Kč za hodinu pohotovostní služby, aniž by přihlédl k faktickým nákladům na provoz ordinace žalobkyně. Rozdíl by potom, bez příspěvku zdravotních pojišťoven, musela žalobkyně nést zcela ze svého. Navrhovaná odměna ve výši 800 Kč za hodinu práce je pro žalobkyni zjevně neadekvátní a fakticky likvidační. Ambulantní provoz nestátního zdravotnického zařízení žalobkyně je dle současné nákladové kalkulace vyčíslen na 39,82 Kč/min, což činí 2 389,20 Kč/hod. Proto dle ní představa správního orgánu prvního stupně o poskytování pohotovostní péče z její strany není udržitelná. 13. Dále poukázala na to, že pro své pacienty zajišťuje nepřetržitou pohotovost v plném rozsahu za podmínek odpovídajících kvalitě ošetření na jejím pracovišti. Odpovědný lékař „je na příjmu“ a v případě akutních stavů poskytuje zdravotní péči v zásadě nepřetržitě. 14. Žalobkyně souhlasí s žalovaným v tom, že zákon o zdravotních službách výslovně nezmiňuje podmínku existence smlouvy mezi krajským úřadem a poskytovatelem zdravotní péče. Je to skutečně nedostatek zákona, jak uvádí mj. i výše zmíněná komentářová literatura. Žalobkyně však nesouhlasí s paušálním odmítnutím tohoto komentářového pramene ze strany žalovaného, aniž by jej žalovaný blíže vysvětlil, a interpretoval zákon o zdravotních s